Zappa, Frank - Zoot Allures (1976)

Frank Zappa byl génius. Bohužel musím psát v minulém čase… Jeho hudební produkce stojí nad většinou dalších hudebních projektů a myslím, že zatím nebyl překonán a jak to tak vypadá, ani nebude….
Vždycky měl můj hluboký respekt, i když zdaleka ne všechno co pod jeho jménem vyšlo je mi blízké, srozumitelné a stravitelné. Podobně jako Bob Dylan má i Frank Zappa v každé dekádě velmi silné albové projekty a pak věci, které jsou těžko poslouchatelné, a věci určené jen pro ty nejskalnější příznivce.
Album Zoot Allures mě ale dostalo na první poslech a tak bych se rád rozdělil o svoje pocity, které se mě zmocnily, když daná hudba dohrála…

WIND UP WORKIN´ IN A GAS STATION – vynikající nástup. Tohle je rockový nápor bez jakéhokoliv spekulování. Bozziovy bicí nástroje už tehdy vykazovaly jedinečný energetický potenciál a Mistr na kytaru, baskytaru, synthesizer vytváří skutečně jedinečné hudební vichřice. Výtečně se zde také propojuje Zappův zvláštní hluboký a podmanivý hlas s vysokým pěveckým podílem Daveyho Moira. Originální a nezaměnitelné….

BLACK NAPKINS – další skladba je osobitým uchopením blues v elektrické formě. Zappovy kytarové eskapády se zde v divokých proměnách spojují s důstojně kráčejícími bysy Roye Estrady, varhanami Andre Lewise, Bozziovými výtečnými bicími nástroji, ale i se saxofonem Napoleona Murphy Brocka. Instrumentální pasáž nám Zappu představí v rozpoutané formě divokého rockera (místy se santanovskými protahovanými tóny) a zase tu máme ty originální hlasové proměny, tolik typické pro staré Mothers Of Invention, jejichž podíl Mistr zachoval i na další projekty…

THE TORTURE NEVER STOPS – třetí skladba je ovšem natahování na mučidla. Byla nahrána vlastně jenom Zappou a Bozziem. Mistr obstaral dunivé baskytarové tóny, přeznívající tóny elektrického piana, kytarové kouzlení a hluboký dunivý velmi tajemný projev napůl zpívaný a napůl deklamovaný a vy si můžete donekonečna klást otázku, jestli překlad „Mučení nikdy nekončí“ má sadomasochistický smysl anebo se jedná o nějaké orgastické ženské výkřiky, které nepřipraveného posluchače mohou vyvést z míry. Tohle jsme tehdy s kamarády řešili, jak by asi vypadalo, kdyby Karel Gott něco podobného instaloval na jedno z nekonečné řady alb, která za ním zůstávají…. Při poslechu je ponechána posluchači možnost vyrovnat se s Mistrovými hudebními obrazy po svém, ať už v písní vidíte nějakou horrorovou scénu nebo cokoliv jiného. Pamatuji se, že skladba bývala vděčnou hudební kulisou na řadě mejdanů, které jsme tehdy absolvovali. Jeden z nejzvláštnějších hudebních počinů co znám a když jej posloucháte sami a potmě, docela dobře můžete dostat strach…

MS. PINKY – divoký výkřik otvírá údernou rockovou skladbu. Bušivý rytmus a tajemná atmosféra zůstává. Bozziovy bicí nástroje hrají strojově přesně, do tématu vstupuje dávná Zappova spoluhráčka – Ruth Underwoodová na synthesizer, na který hraje ale tajé Mistr, který obsluhuje kytaru, další synthesizer, baskytaru a klávesy. Zajímavě zní doprovodný vokálo Roye Estrady v pozadí a Zappa opět vévodí svým hlubokým těžko napodobitelným hlasem

FIND HER FINER – další skladba má téměř líné tempo a také interpretace je zvláštně vláčná a podmanivá. Objevuje se v ní širší zastoupení muzikantské společnosti – např. Captain Beefheart na foukací harmoniku…. I když si řadu nástrojů Zappa nahrál sám, máme zde Bozzia na bicí nástroje, ale tu společnost tvoří originální pěvecké sdružení Roy Estrada jako vokalista, Andre Lewis jako vokalista, Ruben Ladron de Guevara jako vokalista a všichni tihle účastníci zanechávají neopakovatelnou atmosféru ve skladbě, která má klasicky nezařaditelnou hudební polohu…

FRIENDLY LITTLE FINGER – Ruth Underwoodová v akci – jinými slovy vnímáme její osobitou hru na marimbu, ale i synthesizer a Zappa opět třímá elektrickou kytaru a sjíždí zde divoké kytarové sólo, pod které nahrál i basové party a které podtrhuje bicími nástroji Bozzio. Garážový zvuk jeho kytary je pro album dost typický, stejně jako Bozziova přesná rytmická souhra a tak milovníci instrumentálních pasáží dostanou příležitost si vychutnat opravdu plnotučnou hudební náplň. Závěrečné rozehrávání kytarového riffu je nečekaně přerušeno dechovou sekcí, která navodí atmosféru pohřebního pochodu a vláčné hudební vložky, přecházející do další skladby....

WONDERFUL WINO – v téhle skladbě si zase z „úsporných“ důvodů nahrál Zappa většinou nástrojů sám, jenom za asistence výtečného Bozzia na bicí nástroje. Rockové téma je určováno syrovou kytarou a hlubokým dunivým Zappovým hlasem. Žádnou rafinovanou melodii zde nehledejte, není k nalezení, třebaže z backgroundu zaznívá krátký vstup dechové sekce. Na Zappovy poměry se jedná o „písničku“, kterou Mistr dokáže výtečně zabalit do originálního aranžmá, aniž byste se museli pohoršovat, že vám nabídl něco druhořadého nebo umělecky pokleslého. Instrumentální kouzlení v závěrečné fázi má svůj neodolatelný půvab…

ZOOT ALLURES – krásné rozlamované akordy elektrické kytary, bez zkreslení, jenom s výtečným dozvukem, mollové a dimové akordy jsou neslýchané. Také výtečné melodické baskytarové pojetí Dava Parlata si dobře rozumí s Bozziovými bicími nástroji, náhle krotkými a nevýbojnými. Ruth Underwoodová čeří prostor vibracemi marimby a Lu Ann Neilová na utajenou harfu. Rytmické proměny vnoří do líně plynoucího rytmu jazzrockové obraty a my máme možnost si vychutnat jednotlivé miniatury instrumentálních kouzel ve skladbě…..

DISCO BOY – závěrečná skladba má klasický syrový rockový rozjezd na elektrickou kytaru, ale hned potom jsou ve hře dále Roy Estrada, Sharkie Barkerová, Andre Lewis a Davey Moire. Mistr opět nahrál většinu nástrojů sám – kytaru, baskytaru, klávesy, synthesizer a opět zpívá svým nezaměnitelným hlasem. Bozziovy bicí nástroje hrají v těch správných proporcích. Zappa nemohl jinak než reagovat na vzedmutou vlnou přiblblé diskotékové hudební produkce, která cloumala Evropou a Amerikou v dané době. Hodně se zde kouzlí se zvuky a my nesmíme brát nic vážně – nanejvýš senovážně – protože Mistr nenechává na ničem suchý chlup. Zappovi se podařilo preparovat zajímavý sound kytary a dalšího doprovodu, a téma, které se v závěru strojově opakuje dokola vytváří razantní rockové podhoubí celého alba. Potlesk je zcela namístě.

Výtečná, originální a muzikantsky a aranžérsky výtečně připravená deska. Má klasický Zappův rukopis a nikdy si ji nespletete s nikým jiným. Je pozoruhodné, jakým způsobem dokázal Mistr vstřebat řadu hudebních vlivů a vytvořit z toho všeho jedinečnou homogenní hudební celistvost. Plný počet hvězdiček je zcela bez diskusí….
Popravdě řečeno jsem překvapen, že páni progboardisté věnují Zappovi relativně málo prostoru a jeho alba nejsou tak často podrobována recenzím, jak by si to zasluhovala. Přidržíme-li se škatulky progressive rock – je to legitimní představitel tohoto označení, ať už do jeho hudby vstupuje jazz, blues, rock and roll, vážná hudba, reggae nebo cokoliv jiného (?!)


reagovat

Voytus @ 29.08.2011 12:54:53
Tohle je opravdu jedna z nejlepších desek. Osobně mám nejradši Zappovu tvorbu z let 1971 - 1976, s tím, že pak je tam ještě několik dobrých alb. Od Mothers si vybírám, leccos je opravdu nestravitelné. Jinak je Zappa škatulka sama pro sebe, z veškeré hudby si doslova dělá prdel, nemá cenu ho někam cpát, on se do žádné ze škatulek nevejde. Trochu jsem ho tu recenzoval, ale ono to nejde poslouchat v jednom kuse, je to blázinec. Naplno jsem ho začal poslouchat už ve čtrnácti a strašně mi to zlepšilo angličtinu - některá konceptuální alba bez znalosti jazyka nejdou poslouchat. Další kapitolou je jeho hra na kytaru, nehledě na techniku, tak je o obrovském výdeji energie. Asi neexistuje nikdo, kdo by chtěl hrát jako on, ta hra je o nervy. Až přijde čas, tak budu v psaní o něm pokračovat. Vždy mi bylo blízké to, jak je nad věcí a vše cynicky komentuje. Musím říct, že řadu jeho názorů jsem jen tak přirozeně převzal. Nešlo to jinak. Jeho nejlepší album asi neexistuje, určitému posluchačskému ideálu se v mých uších blíží One Size Fits All, Roxy and Elsewhere, Over-nite sensation... je toho spousta, Zappa neomrzí.

Toto album původně vyšlo v roce 1976. Obsahuje dvě klasické instrumentálky Black Napkins a Zoot Allures. Výborná je parodie na hloupou a jednoduchou hudbu disco ve skladbě Disco Boy. The Torture never Stops je ukázka, jak udělat dobrou studiovou nahrávku. Ms.Pinky neudělá radost obchodníkům se sexuálními pomůckami, směje se lidem, kterým místo partnerky stačí gumová figurína. Velmi dobré album obsahuje 9 skladeb, přeji inspirativní poslech.
reagovat

Ondra @ 07.02.2011 22:24:48
Chápu motivaci parodi u FZ obecně, nicméně v tomto případě si mohl alespoň toho Disco Boye odpustit. Frank to někdy s tou parodií až trochu přeháněl :-)).
Jinak dobré, špičkovou úroveň má však pouze 6 kusů z alba, zbytek je průměr a Disco Boy - no comment :-)

Brano @ 30.08.2011 11:15:38
Frank to s tou paródiou nie trochu,ale príliš preháňal.Výsmech a sarkazmus za každú cenu,vždy a všade až sa nakoniec celé to všetko mení na jeden nekonečný kŕčovitý úšklabok.Majster sa mal pozrieť v prvom rade sebakriticky na seba.Jeho muzika je síce pestrá,plná nápadov...ja osobne však nemám z nej príjemný pocit a keď si niečo od neho aj vypočujem,tak mi zostáva v duši taká divná trpká pachuť,asi niečo také ako keď vypijete poriadne kyslé a trpké víno.Pre niektorých bol Zappa blázon,pre iných génius,ja si myslím,že to bol vo svojom vnútri nešťastný človek.