Strawbs - Ghosts (1975)

Skromné přání na začátek: Nechť tato recenze poslouží, všem těm, kteří stejně jako kdysi já, zatouží objevovat vyjimečně kvalitní hudbu, částečně zapomenutých kapel, kterým v době největší slávy a působnosti, patřili stejně prestižní a cenněné vavříny, jaké dostávali větší a známější spolky, kooperující v těsném sousedství jedinečných Strawbs.

Kolega Gattolino kapele Strawbs na těchto stránkách věnoval zaslouženou pozornost a velice dobře popsal stav věcí u rozhodujících alb této party. Budiž jemu obrovské díky (i když netuším, zda-li tu ještě působí), za nasměrování na tu správnou cestu, po které se vydávám také já. Cestu objevování tvorby, velice přitažlivých a emocemi prostoupených děl, donedávna zcela neznámých ostrovních velikánů sedmé epochy.

Pořízení alba, třetího v mém případě od Strawbs, předznamenalo zcela náhodné objevení na jednom českém hudebním portále a tak bez sebemenšího zaváhání, jsem jal se objednávat.
Krásně vyvedený remaster s výborným zvukem a bonusem, dýchal novotou ale bláhové očekávání, že by snad mohlo jít o hudbu pokračující v odkazu historickém a duchovním, zrcadlově podobném na o čtyři roky starší model From the Witchwood, se rázem rozplynuly v nenávratno.
Hlas Davea Cousinse, tolik zde podobný na raného Gabriela mě stále směřuje někam mezi alba Foxtrot a Lamb Lies... Přitom tito Strawbs jsou výrazně svoji a jedineční.

Duchovní jednota ustoupila promyšleným strukturám. Chorální obraz doby o staletí nazpět přepustili místo větší dynamice, klasické rockové souhře basa/bicí a skrz písně vystupuje pompa, lechtající matku melancholii, nad níž krouží tajemní andělé středověku. Tyto aspekty jsou pak přítomné především ve dvou nejdelších složených kompozicích, uvodní Ghosts a úchvatně strašidelné The Life Auction.
Je tu ale i lehce hravá stránka desky, kompozicím Lemon Pie, Where Do You Go a Don't Try To Change Me nechybí vzdušnost a nenucenost.
A duchodní proporce jsou zase vtisknuty do první části Starshine/Angel Wine, dvojičky Remembering/You And, i v závěrečném chrámovém chorálu Grace Darling. Jako bonus přijde vydařená kompozice Changes Arrange Us.

Strawbs byli opravdu jedineční a myslím i hodně nedocenění. Bohatost jejich světa se právem dá nazvat absolutní hudbou.
reagovat

steve @ 15.06.2017 14:49:59
Myslím že jde o nejpůsobivější album od Strawbs. Ta duchařina se z obalu úměrně přenáší do muziky a vetšina skladeb je jí alespoň trošku prostoupena. The Life Auction může být klidně nejlepěí skladbou kapely v jejich dějinách. U mě vrchol Strawbs a znovu díky za podobná znovuobjevení. Co se týká Gabriela, toho tam cítím jen sporadicky.

oř @ 16.06.2017 06:13:35
Bursting a Hero jsou stejně dobré, možná ještě lepší. Jasné pětibodovky.

PaloM @ 16.06.2017 19:34:51
O Strawbs som kedysi vedel iba to, že v nich hral môj rockový hrdina Rick Wakeman. Potom mi Braňo odporúčal výberovku Halcyon days >> odkaz A tak to u mňa prepuklo. Ghosts je posledný v rade 8 CD, čo mám.
Ďalej invencia slabla, ale po roku 2000 opäť zažiarili.
Skvelá muzikoterapia. Vďaka za pripomenutie, horyna.

horyna @ 19.06.2017 06:37:57
Pánové díky za reakce. Ono je úplně jedno, které album Strawbs považujeme za vrcholné. Skvělé jsou všechny, navíc i hodně vyrovnané. U mě patří jejich nahrávky k největším objevům posledních let. Ano, skutečně jde o výbornou muzikoterapii.

Gattolino @ 06.10.2017 16:20:30
Ahoj, jsem tu, jen jsem už déle nic nenapsal, ale stále na progboard nakukuji a inspiruji se jím k poslechu neznámých věcí. Dík za hezkou recenzi a jsem rád, že kouzlo této kapely někdo další sdílí, a že jsem k tomu svou troškou do mlýna dopomohl. V půlce 70. let se Strawbs hodně poslouchali na gymplu v Praze 8 Libni, hodně díky Michalovi Kyselkovi, dnes redaktorovi Rock and Popu nebo rozhlasové Čajovny, který jejich krásu pro nás Libeňáky asi jako první objevil. Občas se objevili na burze a dokonce tehdy i několikrát rozkládací Grave New World s knížkou. Mám rád i pozdější Strawbs, i když mám pocit, že své vrcholy už mají za sebou. Takže je poslouchám už 40 let a stále mne znovu fascinují. Bohužel asi do Prahy nepřijedou, protože se u nás o nich tolik neví, a vážně se zabývám myšlenkou zajet si na ně do Anglie, dokud hrají. Kéž je to ještě hodně dlouho!

EasyRocker @ 06.10.2017 16:23:43
No to je návrat, alespoň písmenkový. Gattolino, je fajn tě tu znovu vidět po takové době, i když je jasné, že jsi fórum "neopustil"... :-)

Pravděpodobně jeden z vrcholů ve "středním období", pro mne subjektivně vrchol tvorby Strawbs nejspíše absolutní. Barokní romantika korunující smysluplně rockovou přímočarost motivů, průzračnost zvuku postaveného na precizní souhře virtuozních kláves a špičkových kytar, mírně melancholická nálada impresionistických obrazů prodchnutá expresí projevu, hravost i chorální velebnost, zkrátka odraz z pozic, vydobytých předchozími alby na novou metu, to jsou Ghosts, album postavené na kombinaci písní s vícedílnými komponovanými skladbami. Strawbs v maximálním vzepětí, které bohužel nevydrží v takové formě nadále. Kam také stoupat z vrcholu?
Mnohastrunný vodopád připomínající zvonkohru uvede titulní suitu, v níž Daveův zpěv může připomenout svou barevností ve stylu "chiaroscuro" ranného Gabriela, zdrsnělý, místy potrhaný vzácný samet. rozjede se ostré rockové numero, opět se rozlévající do zálivu cody. Lemon Pie je vícesmyslná hříčka a radostným karnevalem strun a kláves. Dvojskladba Strashine/Angel Wine je z pera baskytaristy, ale nese všechny charakteristické nálady, jaké od Strawbs posluchač žádá, prostě klasická hitovka jako z Bursting at The Seams. Rozverně najazzlá Where Do You Go vypráví o bezbřehé radosti z muziky a nebýt její rytmus tak komplikovaný, chtělo by se tančit.
A náhle kontrast - ztemnělý obraz krajiny, snad zaprášeného předměstí blízko trati, a z něho se vyšplhá jedna z nejdramatičtějších melodií, osudově silná The Life Auction. Cousinsův pěvecký projev v tomto díle je nezapomenutelný, i kdyby v mezihře jeho divoká, rozevlátá výpověď nepřešla do úžasného, prostě neskutečného kytarového sóla, něžného v té záplavě zvrásnělých citů jako hedvábná krajka hozená vánkem na okenní parapet, a už opět burácí hlavní motiv. Po této skladbě už by nemuselo znít nic. Ale deska ještě nekončí....
Donť Try to Change me je klasická Lambertovka, trochu poklidnější a malebně ukolébávající, dokud zpěvák nevykřikne Don´t Try To change me - jde tu také o něco, ale je to jen hravé drama o lásce s přehlídkou zvonivých strun.
Jako pokračování předchozích impresionistických obrazů, jakoby nálada z adventního času, to jsou klávesy Johna Hawkena, tvořící předehru k zadumanému vzpomínání na to, co bylo a už se nevrátí, tichoučká nádhera You And I. Z jemnosti pramínku vykvete do plného, mohutnícího proudu, protkaného už výše zmiňovanou kytarou Dave Lamberta, který se tímto řadí ke kytarovým zvukomalířům Howeovi a Hackettovi. Snění se rozplývá.
A jako by si to žádal řád klasické barokní suity, na závěr duchovní chorál, ne už smutnnící, ale vítězně ozářená jako oltář při liturgii, Grace Darling, Cousinsovo zanícené vyznání, lásce i Bohu, vlastně oběma v jednom velikém vzývání. Varhany a mnohohlas, dívčí sbor, to je zakončení dlouhé cesty na prahu domova.
Toto album je opravdu hudební chrám, hvězdičky k jehož hodnocení prorážejí klenbu.V mém osobním žebříčku stovky nejlepších alb všech dob je těsně za prvním - The Lamb od Genesis.
reagovat