Gabriel, Peter - Up (2002)

Tuhle nahrávku beru jako Gabrielův testament a rozloučení s jeho pestrou hudební dráhou. Poslední studiová deska Up je zároveň jeho nejvyzrálejším a nejemotivnějším dílem. To se dá s přimhouřením oka přirovnat snad jen k předchůdci Us, který však není v některých ohledech zdaleka tak dotažený jako tato, o desetiletí novější věc. Up je mistrovské dílo moderní, sofistikovaně propracované hudby, které se povede natočit jen některým a jen párkrát za život. Gabriel k němu dospěl až v závěrečné fázi své hudební cesty stmelením několika zcela odlišných hudebních kultur a forem v jednu pospolitou fúzi (praktická ukázka hovořící za vše je píseň Signal To Noise).

Deska vám neposkytne žádný očividný vrchol. Mezi desítkou skladeb se jich dobrá polovina nachází právě na takto předepsaném uměleckém stupni. Je to díky Gabrielově skladatelské genialitě, která byla po přelomu milénia absolutně nejsilnější. S vybraným týmem pružných hráčských individualit vzniklo ve vzájemné kooperaci hráči + autor dílo, které budou doceňovat ještě další generace po nás. Tak, jako se pro naši dobu stali nesmrtelnými Genesis nebo Rolling Stones, bude za třicet let v hudební síni slávy určitě i Gabriel se svým Up.
reagovat

steve @ 01.05.2019 09:39:20
S deskou Up jsem zažil fůru omamných okamžiků. On to není jen mistrovský kus po hudební stránce, ale jde také zvukově dotaženou a celistvou sbírku. Gabriel má vůbec sólovou diskografii vzácně vyrovnanou. Díky za recenzi.

oř @ 01.05.2019 16:41:34
Pravda. Na zvuk jsem zapoměl, ale ten měl Gabriel snad vždy výbornej.

Svou první recenzi připravuju už několik dnů, týká se nové desky zajímavé kapely, sice mě už jeden kolega recenzent předběhl, ale ještě ji nemám dokončenou a tak zůstane zřejmě druhou v pořadníku a jako svoji první, představím nahrávku Up od P. Gabriela.

Peterova osobnost, která přinesla do několika desetiletí hudení epochy tolik zajímavého a nového mě nikdy nepřestala inspirovat. Jeho působení na scéně bych si dovolil rozdělit na několik kategorií:
Prvotní se nabízí sama, jedná se o zpěvákovo působení uvnitř kapely Genesis (pro mne nejpřitažlivější doba), do druhé bych vměstnal první 4 desky samostatné kariéry tohoto umělce. (komerčnější) deska So z 86 tvoří další výrazný mezník a alba Us i Up, která sice dělí jedno desetiletí, mě připadají podobná, hudebně navazují, tyto pak zařazuji do samostatné rubriky. Dále už kariéru umělce nesleduji, nejspíš proto, že klasickou studiovou nahrávku zatím nevydal a alba předělů a práce s orchestrem nemají u mě zásadní význam.

Jak vlastně popsat takovouto hudbu? Předně uvedu, že na pomyslném žebříčku Peterových nahrávem stojí nejvýš a na vině v tom dobrém, je jedinečná delikátní, intimně melancholická nálada, která se celou nahrávkou proplétá jako krásná stuha a podmanivé a posmutnělé opusy k sobě poutá. Ze všech jeho děl na mě působí nejvyzrálejším dojmem i když občas je toho pláče v notových osnovách až, až.

Nemám dar, ani zálibu se probírat do puntíku jednotlivými skladbami té které desky. Emoce, pomocí kterých na mě hudba působí hrají v mém nitru první housle, pokud je jich nahrávka prosta, nemám sílu se jí dál zabývat, tady to samozřejmě absolutně nepřichází do úvahy.

Darkness bojuje s mnoha kontrasty a díky těmto působí ve svém úvodu originálním způsobem. Podmanivé rytmy v Growing Up, svobozující a vokálně nejdokonalejší Sky Blue, široký záběr i do fusion zaujímá The Barry Williams Show se zvláštní trumpetovou melodií a podmanivé kraje východního světa představí Signal To Noise. Vybral jsem namátkou pár ukázek z kompletně dotáhnutého alba a mou nejoblíbenější sedmou My Head Sounds Like That si nechal nakonec. Obsahuje jednu z nejemotivnejších klavírních a dechových melodií, která kdy byla napsána a vedle hlasového fondu Gabriela budí fatalistický dojem.

Široký počet spolupracovníků, kterými se Peter obklopil, svým otiskem navždy pomohlo vytvořit dílo které přetrvá věky.
reagovat

john l @ 15.10.2016 08:01:46
Tohle je úplně jinej Gabriel než jsem ho znal z Genesis, hlas skoro nepoznávám, hudebně je to uplakaný, moc utahaný a sebestředný.

Petr_70 @ 15.10.2016 08:14:27
Mě se tady naopak Gabrielův projev líbí mnohem než u Genesis, které nemusím vůbec.
Nechci tvrdit, že tohle album patří mezi jeho úplně nejlepší, ale jeho sólová tvorba si celou dobu (už bezmála 40 let!) udržuje tu nejvyšší kvalitu, což je obdivuhodné.

EasyRocker @ 15.10.2016 16:46:03
Tu desku mám hodně rád, je intimní i drsná, ale jsem velký fanoušek Peterovy tvorby :-) Na jeho koncert v r. 2004 jen tak nezapomenu...

horyna @ 18.10.2016 05:23:53
Velmi specifická deska se specifickou atmosférou, její pochopení je rozhodně běh na dlouhout trať. Někdo ho zvládne rychleji, někdo naopak. Už to, že si člověk dá tu práci pořídí ji a poslouchá a poslouchá značí odhodlání přijít materiálu na kloub i chuť a vlastnosti Kryštofa Kolumba:-)

Opäť pestrá mozaika výrazných emócií. Každé album Petera Gabriela je zážitok. Keď si uvedomím, že rok vydania takéhoto albumu je 2002, tak verím, že stále kvalitná hudba nezomrela (hoci súčasné hudobné zážitky mi poskytujú v drvivej väčšine veteráni ako Gabriel, ktorí ju poskytujú už desaťročia). Temná Darkness, tanečná Growing up, úchvatná More than this či krehká nádhera The drop. To je len výpočet mojich najobľúbenejších, ale inak platí, že celé album je skvelé, nemá slabú skladbu. Akurát ide o hudbu, ktorá si vyžaduje sústredený posluch. A vtedy zasiahne najviac. A myslím, že sem skvelo zapadá aj singlová Burn you up, burn you down, ktorá vyšla aj na výberovke Hit v roku 2003. Zatiaľ posledný autorský štúdiový počin Petera Gabriela. A ja len dúfam, že nie posledný.
reagovat

UP považujem za najhodnotnejšie a najvyzretejšie dielo v celej tvorbe Petera Gabriela.Tento album chápem ako výpoved zrelého a skúseneho muža,ktorý vie o čom je svet,nerobí si ilúzie a na nič sa nehrá.Nie je v tom lacná poza,naopak z tohto albumu sála určitá úprimnosť a pokora.Pokora pred životom,utrpením,pred všetkým nepoznaným...Celým albumom sa tiahne niť smutku a takého zvlaštneho temna.Už uvodná skladba Darkness navodzuje atmosféru bezutešnosti,beznádeje,človek sa cíti stratený v akomsi podivnom labyrinte z ktorého niet úniku.Paradoxne druhá skladba Growing up prekvapí priam tanečnym discorytmom.Doslova zimomriavky naskakujú pri počúvaní nádherne krehkej Sky blue.Doprovodné vokály Peterovi Gabrielovi naspieval tentokrát spevácky zbor slepých černochov z Alabamy.Táto skladba je velmi dojímavá.Trochu inej téme sa Gabriel venuje v dosť drsnej piesni The Barry Williams show.Paroduje v nej niekedy priam zvrhlé medialne prostredie a zákulisie rôznych talk show a reality show.Vrcholným momentom na tejto platni je skladba Signal to noise.Peter Gabriel tu dal znovu priestor etnickým vplyvom,ktore velmi vhodne doplňa symfonický orchester.Zaujimavosťou je,ze pakistanský spevák,ktorý Signal to noise s Peterom naspieval bol v čase vydania tohto albumu už niekolko rokov mrtvy.UP vyšiel na jeseň 2002 a práve v tej dobe vydal svoj solovy album aj niekdajší súputník Petera Gabriela -Phil Collins.Tieto dva albumy sa vsak nedajú porovnať.Zatial čo na Collinsovom Testify je hudba nudná,nevyrazná,ošuchaná a miestami až otravná,Peter Gabriel znovu dokazal prisť s dielom,ktore má silný emocionálny náboj a špecifickú atmosféru.Tento album rozhodne nenechá poslucháča lahostajným.Oslovuje naliehavosťou výpovede a hudobnymi motivami a nápadmi,ktoré su prepracované do najmensích detailov.Hodnotím jednoznačne ako MAJSTROVSKE DIELO !
reagovat

Taktiež UP považujem za najhodnotnejšie a najvyzretejšie dielo v celej tvorbe Petera Gabriela. Tento album chápem ako prvú trefu alespoň k priemeru popu. Pre poslucháča rocku a náročnejších žanrov ako jediné z jeho tvorby k prežitiju - jeden raz za rok. Ostatné jeho alba sa veru posluchať nedajú.
reagovat

Brano @ 11.12.2007 15:07:58
A si si istý? :-)))

Filozof @ 12.12.2007 08:31:11
Čím?

Óin @ 12.12.2007 09:26:23
Nejspíš tím, že se nedají poslouchat... Já za sebe musím říct, že se poslouchat rozhodně dají. A s tím průměrem popu jsi to těžce přehnal. Průměr popu - to je u mě třeba Engelbert Humperdinck.

Brano @ 12.12.2007 15:29:50
To Filozof:
To bola hlboká filozofická recenzia hodná FILOZOFA !
:-)))

Filozof @ 13.12.2007 07:29:49
Óin:
No, svým názorem jsem si jistý. Každý snad ví, co se z jeho hlediska dá či nedá poslouchat. Kdybych ani nebyl schopen vnímat, co je pro mne skvělé a co je pro mne neposlouchatelné, asi bych byl případ pro dr. Chocholouška...

Mimochodem - pro mne je například vynikající zpěvák Tom Jones či Engelbert Humpferdinck. Jeho podání milionkrát nazpívaných evergreenů - jako třeba Leaving On A Jet Plane a mnohých dalších, patří podle mne k tě nejlepším verzím. Neznám moc lepších hlasů a hlasových techniků. (A nejsem sám - jak víš, líbí se milionům jiných a spoustě kritiků včetně J.Č.)

Prostě - každý jsme z jiného těsta. A to je dobře. :-)

"Slyšel jsem, že ten Gabriel je lepší než Collins"
"A kdo je to Gabriel?"
Takhle jsem se ještě hloupě ptal minulý rok ne jaře. V létě již sem přehrával Foxtrot a Trespass od Genesis a začal jsem se pídit po sólové kariéře, co tak nádherně pěl na těchto dvou deskách. Šel jsem tedy zprvu po výběrovce. A ejhle, nějaké ty kousky znám z radia a nebo z televize. Začal se mi zamlouvat a tak jsem si na zdejších stránkách o něm něco přečetl (byl to také čas, kdy jsem objevil progboard). Zkusil jsem tedy jeho nejnovější tvorbu.

Po prvním poslechu jsem byl v šoku. Byl jsem rozhodnutý se k desce nevracet. Přišlo mi to jako pořádný mišmaš. Něco mi připomínalo Stinga, něco Mansona, něco disko tanečky a tak dále, zkrátka, nic co nemusím poslouchat. Byla jen náhoda, že to u mě jednou uslyšela moje milá, a jí se to líbilo. To byl čas kdy sem neměl chvíli televizi a tak jsme jako kulisu mívali radio, občas cd. A ona to tam chtěla furt i proti mé nelibosti.No ale začalo se mi tam něco líbit. Po pozornějším a vícečetném poslechu, se z toho začalo klubat jedno z mých nejoblíbenějších cd, oblíbený muzikant a následně i starší tvorba dostala jinou tvář v mých uších. On má tu muziku fakt dovedenou k dokonalosti, vyhraje si s každým zvukem, melodií, hlasem, no super! To co mi přišlo jako hodně velký mišmaš, najednou začalo vypadat jako různobarevná hudba a přitom mi celé cd dnes přijde jako jeden celek.

I griev, Darkness, Signal to noise jsou mými nej songy, i když zrovna ani jeden není zrovna do pohody. Neva. Vynahradí mi to Barry Williams, Sky Blue nebo kterákoli z pecek More than this nebo Growning up.
Byl jsem čím dál víc unešen a jak se blížili Vánoce, přemýšlel jsem nad nějakou drobností pro mne pod stromeček(Growning Up live). Byl jsem unešen z jeho hudby, ale popravdě, ještě jsem ani netušil, co mě teprv čekalo pod stromečkem. Tam se schovávala všechna moudrost, um, dovednost, genialita a perfekcionismus v jedné osobě.
reagovat

Musim rict ze toto album je neco uzasneho.
Prakticky prekypuje atmosferou a pri koupi cd
bych mel strach aby emocemi nabite album
neprasklo. Radim jej nekde mezi So a Us neb jde o me treti nejoblibenejsi album.....
Album postrada urcitou komercni hitovost
ktera je patrna u So ci Us ale prinasi zminenou emocionalni bombu v podobe se prolinajicich skladeb ktere jsou jednou nabite odpocinkem az rezignaci, pote smutkem az placem, nasledne jemnou radosti.
Kdybych byl prychologem rekl bych ze toto album
je clovek, protoze ma dusi a pocity.
Bravo. Myslim si ze malokdo si v tomto albu nenajde
co hleda, neb je tam pro kazdeho neco.
Album mi prijde trosku vice artove nez predesla alba
a da se poslouchat temer nepretrzite dokola bez oposlouchani :-)
reagovat

kneekal @ 30.08.2007 09:04:54
Zdravím, což takhle se zaregistrovat? :)

Nejsem zadnej hudebni kritik, ani si neumim hrat s kombinaci slov a odbornych vyrazu, ktere by mely dokazat vyjadrit moje pocity pri poslechu tohoto alba...Reknu to jednoduse: Tohle je jedno z nejlepsich alb, ktere jsem kdy vubec slysel! Mohl bych ho snad poslouchat porad dokola (coz mozna ale uz posledniho tri ctvrte roku stejne delam) a pokazde je mozne najit v nem neco noveho, nejaky novy pohled. Skoda, ze takovou muziku nemam v mnohem vetsim mnozstvi!:) Opravdu mistrovske dilo - davam plnou palbu peti hvezdicek...
reagovat

Myslím, že Peter se nechal ovlivnit svou prací na projektu Ovo (mimochodem rovněž vynikajícím) a natočil klidné, intimní, melancholické album se všemi atributy jeho tvorby - bohatou, vrstvenou rytmickou strukturou, elektronickými ruchy a vysokou atmosféričností, jíž vévodí jeho vokál. Stoprocentně platí slova o klidu a melancholii o skladbách jako Sky Blue, I Grieve (určitě jeden z vrcholů alba a jedna z nejlepších Gabrielových melodií), My Head Sounds Like That nebo závěrečné, na klavíru postavené hříčce The Drop. The Barry Williams Show je rytmicky velice hravá, typicky gabrielovsky expresivní a divoká, Growing Up a No Way Out pulzují dramatičností, ale drží se na řetězech; More than This je jasný hit, při jehož poslechu se mi vybavuje dávná In Your Eyes...
Ve výčtu schází dvě skladby,kvůli kterým lze Up označit za celkově mnohem temnější než bylo svého času Us - úvodní Darkness není svému názvu nic dlužna a vévodí drsná elektronika a důrazný rytmus. Signal to Noise je druhým vrcholem desky vedle I Grieve - jenže z druhého konce. Skladba má dramatický a zlověstný průběh a hostující Nusrat Fateh Ali Khan jí svým vokálem dodává neuvěřitelnou naléhavost - i její provedení na pražském koncertě patřilo k těm nejlepším. Jak se mi tak v hlavě přehrávají Gabrielova alba, je to možná jeho nejtemnější záležitost vůbec. Album Up je kompaktní, vyzrálé dílo, které už v případě Gabriela není dílem stylotvorným, ale protože máme s pětkami šetřit (:-))), je to excelentní přírůstek každé sbírky (já si ale k sobě do notýsku asi tu pětku píšu...:-)
reagovat

Tak tohle album řadím do nejlepšího trojlístku alb (PG III, PG IV, Up) co kdy Peter vytvořil. Je to sice z roku 2002, ale u Petera je jedno jakej je rok, jeho hudba je pořád na vysoký úrovni. Nejlepší písnička alba je podle mě I Grieve, to je nedoceněnej klenot a vůbec celý album prakticky nemá chybu !!! Když nepočítam b-stranu Burn you up, burn you down, což stejně do alba nepatří, tak nemá vlastně chybu jako PGIII a PGIV. :-)
reagovat