Big Big Train - Gathering Speed (2004)

Mám takový dojem, a možná mne poopravte, že kvalitativní křivka produkce anglických velmožů pastorálního progresivního rocku Big Big Train, začíná poslední dva roky pomalu stagnovat. Neříkám, že přímo uvadat, či slábnout, ale četnost vydávání nových desek, kterou ještě před pár lety vždy dělila alespoň dvouletá studiová pauza, je v poslední době až přehnaně častá. Osobně soudím, že dvou až tří roční odpočinek je v dnešní době jaksi ideální na to, aby kapela či interpret, prošli v mezičase i určitým od komponování potřebným odpočinkem a s klidovým režimem načerpali dostatek nové potřebné invence. Je sice pravda, že v letech šedesátých a sedmdesátých dokázali interpreti hrnout i dvě kvaliní alba ročně, ale to byla jiná, pořád značně objevitelská doba.

B. B. T. po famózním a skladatelsky velice silném albu Folklore už další rok - dle mého zbytečně brzo - přispěchali s pořád ještě slušnou deskou Grimspoud, která ovšem vaří z totožných ingrediencí jako nahrávka předchozí. Aby toho nebylo málo, týž rok zaplavují trh kompilačním/bilancujícím slepencem rarit (pouze pro oddané sběratele) The Second Brightest Star, a jelikož jejich popularita stále stoupá, a železo se má kout dokud je žhavé, letos je tu deska další a znovu dosti podobná - Grand Tour. Osobně u této kapely začínám cítit výrazné déjá vu (u studiového materiálu, koncertně to bude jistě pořád vysoký level), a určitou sobeckou zahleděnost v sebe, která začíná postrádat vlastní seberelexi a odstup od vykonané práce.

A jelikož se před nedávnem objevila v nabídce Music Records tato postarší, první opravdu velká a plně profesionální nahrávka ještě se zpěvákem Seanem Filkinsem, raději než po novince, jsem sáhnul po ní. Tou dobou, roku 2004 začínala kapela nabírat ostrý vítr do plachet. Vyměnila zpěváka, čímž v osobě S. Filkinse získala výtečného borce s dokonalou barvou hlasu, širokým spektrem emocí a slušným rozsahem. V sedmero časově bohatě obhospodařených kompozicích, už dokonale pracuje se svými nejsilnějšími zbraněmi, což jsou mistrné ovládání atmosféry, aranžérská činnost vysokého stupně a rozmanitá paleta všemožných tónů a barev.

Skladbami se táhne ona pověstná, pastorálně smířlivá nit, často rezonující pokorou v tiché blahoslavené bohoslužbě. Duo zakládjících člený – Andy Poole a Greg Spawton, tentokrát textově vsadilo na hrdinské příběhy pilotů Raf při bitvě o Británii za druhé světové války. S vokáli tu Seanovi (kterého mám osobně velmi rád na albu Difference Machine i na (Braňově milované) sólove War and Peace, toť malá reklama) vypomáhá slavice Laura Murch, čímž dostávají výsledné sbory ještě romantičtější příchuť. Vše je dotaženo do zdárného konce a nápadů má kapela na rozdávání. Oproti dnešku tu vnímám větší porci energie, zaujetí pro věc, i spokojenost s dílem, které dalo klukům jistě hodně práce. Ještě to není ten malinko samoúčelný a s určitou dávkou letargie opakující se model.

Desku hodnotím čtyřmi hvězdami, protože to nejlepší se teprve schovává za elektrickými dveřmi.


reagovat

Mayak @ 28.07.2019 08:11:26
... díky za prvú recenziu na tento skvelý album, Marku, je v pohode, akurát ja by som už tu jasne dal za plný počet ...

PaloM @ 28.07.2019 08:50:09
Zhodou okolností som sa aj ja vrátil k tomuto a ešte k dvom albumom r.2007 a 2009.
Súhlasím s celkovou recenziou, ďakujem.

Brano @ 28.07.2019 11:34:00
Tiež ďakujem za recenziu na túto skvelú muziku.A som rád,že si spomenul aj výbornú sólovku Seana Filkinsa-War And Peace & Other Short Stories(2011).

horyna @ 29.07.2019 15:31:45
Kolegáčci děkuji za vaši pozornost, názory a reakce. Je zajímavé pozorovat, kam až to B. B. T. dotáhli.