Echolyn - The End Is Beautiful (2005)

Živelná a oproti minulosti více odlehčená nahrávka amerických Echolyn z roku 2005 nazvaná The End Is Beautiful, je dalším emočně náročným projektem z jedinečné a inovativní diskografie této stylově svévolně dýchající a velkým rozmachem disponující kapely. Když bych měl najít k jejich hudbě nějaký příměr, napadají mě svou košatou kompoziční stavbou a muzikální hravostí v nepřímém příbuzenském vztahu například krajané Spock´s Beard, to ale jen pro orientaci. Echolyn leží v trochu jiném teritoriu. S vytříbenou lehkostí často operují s jazzem a fusion, které svévolně přikládají na znamenitý progresivní rock zámořské produkce, tolik odlišný od zatěžkaných metalových souputníků Dream Theater, nebo Fates Warning, navíc kooperují s mnohem širší variabilitou i nekonvenčností. Oni opravdu hrají vcelice umě, lehoučce a aranžují s přijatelnou emoční brilancí.

Jazz s kabaretním aroma a muzikálová nadnesenost trčí z úvodní Georgia Pine a garance toho že po 3,4 posleších vám bude připadat tato energicky smyslná píseň jako velký hit je opravdu nasnadě. Hudební směr fusion a výrazná dechová sekce ozvláštní dvojku Heavy Blue Miles. Taková Lovesick Morning dá ale zabrat i zkušenému, vice poloh, více vrstev, vzestupná emoční dráha a navrch ještě lahodný dechový žolík s výraznou trupmetou. Rázný rockový spodek i útok na nervovou soustavu přijde v (na poměry kapely) drsné Make Me Sway. Ovšem to nejlepší na diváka čeká v druhé půli desky, lehkonohá atmosféra a smyslně energetický příval jemných melodií ve skladbě titulní, hravost zpěvnost a instrumentální funky brilance prostupující písní So Ready, nebo zhmotnění Gentle Giant v písni poslední Misery, Not Memory.

Echolyn jsou prostě králové jazz progresivní větve z druhé strany naší zeměkoule a stále čekají na své širší objevení. Tak dotoho! Nebudete litovat, ani náhodou!


reagovat

dan @ 25.01.2017 11:56:25
Za pár dnů se tu nashromáždila celá armáda nových recenzí na samé výborné desky. Novinky nevyjímaje, Oldfield, Jadis, Resistor, Blackfield všechno parádní alba. Horyna dík že se věnuješ dalším Echolyn, nebýt tebe Mayaka a Alienshora tak po nich neštěkne pes.

horyna @ 25.01.2017 14:05:47
Dane: v pohodě:-) problém tkví v tom, že Echolyn přesto že jsou na scéně přes 20 let, spadají pořád do úzko profilového spektra a pokud na ně vyloženě nenatrefiš náhodně, na doporučení, nebo na podobných stránkách jako je Progboard, nemáš šanci je najít. Koncertně, v rádiu, v časácích prostě nejsou a žádná velká firma je netlačí. Pak je možné že je třeba někdo pozná, ale nechce se mu o nich psát, nemá čas, nebo prostě píše o jiné muzice.

Zájmem recenzenta je nejen se o dílo podělit a ukázat jeho přednosti (či negativa), ale i napovědět dalším jedincům o jeho existenci, o existenci krásné hudby kolem nás.

john l @ 28.01.2017 18:16:35
Zájmem recenzenta je nejen se o dílo podělit a ukázat jeho přednosti (či negativa), ale i napovědět dalším jedincům o jeho existenci, o existenci krásné hudby kolem nás.
Horyno tohle je sice krásná věta, ale v opozici stojí holý fakt, že velká většina posluchačů kteří se nazývají progresivisty, jsou zakonzervovaní dinosauři pohybující se ve svým kruhu složeným z těch samých alb těch samých kapel. Pořád dokola přetřásají Jethro Tull a Pink Floyd a o novou hudbu zájem neprojeví. To už musí být aby je něco vyloženě trklo, jenže jak to není ze sedmdesátých let, tak to většinou nemá šanci. Je přívětivé se o to snažit prostřednictvím Echolyn, Resistor, nebo mojimi Riverside, ale je to těžká práce. Koho to zajímá? Bojím se že takových (mysleno v globálu, evropsky)je nás jen hrstka.

horyna @ 29.01.2017 07:17:16
Jasně že je nás pár, proto se podobným kapelám nevyplatí v Evropě ani koncertovat a nějaký Echolyn tu nejspíš nikdy neuividíme. I já jsem z velké části konzerva (tady je nás většina konzerv:-), to už musí být něco extra abych to začal shánět. Echolyn tu byli adorováni, přelouskal jsem všechny recenze a šel do nich. Tohle byl jeden z mých nej úlovků. Poslouchám je často a s velkým zápalem. Pro dnešní prog jsou stejně důležití a inovativní jako byli Yes v sedmdesátkách.

Siedmy štúdiový album The End Is Beautiful je zaujímavý aj tým, že sa na ňom konečne podieľa aj pôvodný basák Tom Hyatt. Jeho prepracovaný štýl hrania kapele Echolyn chýbal a tak nič nebránilo tomu, aby sa k nim opäť po rokoch pripojil. Príval energie a aj určitej eufórie je cítiť aj v hudbe, ktorá sa tu nachádza. Kapela sa po ambicióznom počine Mei rozhodla zložiť osem skladieb s výrazným podielom melódií. Prekvapením je zapojenie dychovej sekcie, ktorá zreteľne obohacuje ich už aj tak jedinečnú tvorbu. Echolyn neustále dokazuje, že slovo stagnácia je pre nich veľká neznáma. Smer ktorý si vytýčili na tomto albume je poslucháčsky prístupný, samozrejme s prispením špičkových aranžmánov.

Prvé dva songy Georgia Pine a Heavy Blue Miles majú skvelo premyslené vokálne linky a prog-rockové inštrumentálne plochy s trochou jazzu a expresívnymi dychmi. Beatlesovsky ladená Lovesick Morning obsahuje citlivý refrén, dychovú sekciu a nádherne postupy, ktorým nechýba myšlienka. Energický koniec zakončí skladbu v tom najlepšom. Rockovejšia záležitosť Make Me Sway vylúpne viacero viachlasých vokálov. Klávesy striedajú rôzne zvuky ako napr. aj hammond a gitara je v konečnom dôsledku ostrejšia. Ray Weston dorazí túto skladbu drsným prejavom. Titulná The End Is Beautiful patrí medzi vrcholy celej dosky. Jazzové nálady odpália nádherný rytmický refrén, ktorý zdobí tento song a Brett Kull opäť rozdáva výborné sóla a vyhrávky. So Ready má prekvapivo trochu funk-rockový rytmus, ktorý podporujú aj dychy. Nestráca to však osobitý charakter, ktorý si táto kapela tak starostlivo vybudovala. Pomalšia The Arc of Descent je postavená hlavne na melódiách a decentných aranžmánoch. Posledná Misery, Not Memory je klasické prog-rockové číslo ala Echolyn. Vrstvené melódie, rázna gitara a orgán roztáčajú celkom nápadité inštrumentálne finesy.

Ray Weston a Brett Kull spievajú buď spolu alebo oddelene veľa melodických liniek, pričom obaja perfektne harmonizujú. Výkony všetkých piatich muzikantov sú opäť na prvotriednej úrovni. Album The End Is Beautiful je taký malý výlet do území, ktoré Echolyn s radosťou objavujú. Spojenie progresívneho rocku a jazzu išlo Echolyn-u vždy veľmi dobre. Hudobne znie tento počin optimisticky a veľmi živelne, no nie je to úplne typická nahrávka tejto kapely. Hlavne prvých päť skladieb je absolútne skvostných a ako celok sa album podaril veľmi dobre. Stále je to však dielo, ktoré kvalitatívne prekoná konkurenčné výtvory a s prehľadom sa môže zaradiť medzi hodnotné počiny roku 2005. U mňa sú to silné štyri hviezdičky.
reagovat

Brano @ 29.06.2013 16:08:43
Echolyn je parádna muzika.Slavo,som rád že o nich píšeš takéto dobré recenzie.

alienshore @ 29.06.2013 16:21:03
zdravím Braňo, mňa ešte viac teší že máš taký prehľad a že sa zaujímaš o takéto menej známe kapely, ktoré sú pre mňa osobne veľmi hodnotné :-) ... Echolyn je jedna z naj kapiel z Ameriky, čiže nielen Dream Theater a Queensryche ale aj Echolyn, Frogg Café, Discipline alebo Deluge Grander patria medzi špičku amerického progu :-) ...

Brano @ 29.06.2013 16:39:17
BIRDS AND BUILDINGS je tiež sila! >> odkaz

alienshore @ 29.06.2013 17:20:46
áno Birds and Buildings je výborná vec, skús vyskúšať napr. kapelu Syzygy pokiaľ by ťa to zaujímalo a možno to aj poznáš :-) >> odkaz

Brano @ 30.06.2013 08:13:28
Syzygy zatiaľ nepoznám,no zoženiem a vypočujem.Dík za tip.

Mayak @ 30.06.2013 17:05:05
...isteže "The End Is Beautiful" je výborný, či vynikajúci album ... ale laťka kvality, nasadená samotnou kapelou je tak veľmi vysoko...že v tomto prípade je nechtiac v podstate podliezli ...

Brano @ 01.07.2013 08:12:57
Mne sa páči komplet celý Echolyn.Aj tento album by som rozhodne ohodnotil za plný počet.