Synkopy - Festival (1972)

První album nejstarší československé bigbítové skupiny z Brna - Synkop 61.
Není to ale regulérní elpíčko, ale nešťastný kompromis, který Panton vytvořil zejména počátkem sedmdesátých let na albových paskvilech - tzv. LP speciál, což vlastně vůbec žádná elpíčka nebyla, ale nebyla to ani EP. Panton neměl vlastní nahrávací studio a po zvukové stránce je tento stav odrazem smutné reality. Nahrávka tohoto alba má mimořádně mizerný zvuk a přewhráváním na kvalitních aparaturách a reprobednách se tahle okonost ještě více potvrdila. Není to ovšem vina kapely, ale spíš normalizačních poměrů. Možná měl manažer kapely více tlačit v Praze na pilu, ale situace byla taková, že kapela byla ráda, že vůbec bylo možné natočit "něco víc" než jen singly a EP, které měly Synkopy 61 na svém kontě.
Zatímco Kuře v hodinkách a Barnodaj mají skvělý zvuk
(schválně mluvím o jejich albových souputnících), tady to bohužel totálně neplatí a kapelu to staví do nepříliuš lichotivé pozice.....
Nepíše si mi to snadno, protože se se členy kapely znám poměrně dobře a řekl bych, že je mezi námi jistá kamarádská shoda, ale i oni sami vědí, že je to pravda.....
Ze sedmi skladeb na tomto formátovém paskvilu bych akcentoval především skladby Oldy Veselého - LADY GODIVA, která mi zní na svou dobu hodně nadčasově - propojení vynikajících vokálů, cembalo a nadherné harmonické zázemí kralují a ŽÁRLIVÁ DÍVKA - která by klidně mohla být ozdobou anglických Hollies, protože má jasnou harmonickou strukturu a výtečnou melodickou linku s použitím dobře vybroušených vokálů.
Pochválím i Rybářovu skladbu CHCI DĚVČE STÁLÝ - tohle je jasný přímočarý bigbít prvního plánu, kytarista Petr Směja nsi tehdy pořídil profesionální wah wah pedál a tady prostě kváká jak jen může....
Jenom připomenu, že ĎÁBLOVÁ ZNÁMÁ je coververze hitu dnes už téměř zapomenutých britských Tremeloes, kteří u nás koncem šedesátých let vystoupili (tuším v Praze). V téhle kapele jsem také poprvé zaregistroval dvoukrký model elektrické kytary a tím jsem si je dodnes zapamatoval
(teprve potom jsem zjistil, že dvoukrký model používá i Jimmy Page, John McLaughlin, Denny Laine, Steve Howe nebo Mike Rutherford).
Píseň sólově nazpíval (za doprovodu ostatních) Pavel Pokorný a jeho vzrušený tenor se vám vryje do uší jako motorová pila.....
Desce dávám tři hvězdičky, další dvě desky demonstrují vyšší úroveň kapely a autorského zázemí, třebaže instrumentální mistrovství v bytostném slova smyslu zde příliš nenajdete.
Synkopy 61 stály především na vícehlasém vokálu a v tom neměly v Praze konkurenci (ani Rebels, ani Cardinals v tomhle ohledu lepší nebyli)
reagovat

catcher @ 06.02.2012 10:27:15
„Polyfonikové moravského beatu“ (trefný titul článku Jiřího Černého v Melodii 1/75) se do mé sbírky dostali vinylem Xantipa (přiznám, že tehdy hlavně kvůli cover verzím Uriášů). Následně jsem začal pátrat proti toku času a pořídil si i tohle „album“ a nějaké singly a EP, které jsem sehnal. Se staršími nahrávkami téhle kapely se dostavil několikanásobný pocit dejá vu při zjištění, že některé snímky už mám dávno „nahrané“ v podvědomí z průběžného zachycování z rozhlasového éteru (např. velice dobře si vzpomínám na Hůl, nůž a cop, Casanova a Já slyším můzy).
FESTIVAL jsem si pořídil při jedné z návštěv Brna v létě 1974 a hned mě nadchl oproti předchozím singlům rockovějším zvukem (co se týče formátu alba a zvukové kvality, má PG naprostou pravdu, je to ostuda odpovědných pracovníků fy Panton, nicméně nejdůležtější je, že BYLO VYDÁNO).
Už úvodní, titulní song Ray Daviese je svižnou přehlídkou energicky hraných akustických kytar, hutného spodku a hlavně tehdy u nás opravdu bezkonkurenčních vokálů. Moc se mi líbí i TÝDNŮ PÁR se svěží melodickou linkou, krásnými vícehlasy a typickým chlapecky vroucím zpěvem Michala Poláka. Smějova kytara s kvákadlem posouvá sound od Beach Boys přece jen do více rockovějších vod. Z Petrem G. zmíněných snímků musím vyzvednout především brilantní ukázku skladatelské potence Oldy Veselého LADY GODIVA, která je příslibem budoucích, hudebně i aranžérsky náročnějších skladeb. Opět „outstanding“ vokální harmonie, osobně si vždycky počkám na závěr skladby, kde se mihne za za hradbou vokálů naléhavý falzet Pavla Pokorného „se mnou teď kráčí tmou - zlomila kletbu zlou“, pro mě jako lokálního patriota navíc okořeněný originální brněnštinou.
Zastavil bych se ještě u skladby BYTOST PODIVNÁ, opět bohatě vokálně proaranžované, strukturou poněkud náročnější, u které jsem tehdy, v době vrcholu hardrockové vlny, navíc kvitoval příklon ke tvrdšímu kytarovému zvuku. Snímek opravdu šlape, stoptime v poslední třetině s následným rozjezdem bicích až k „tanci“ baskytary v samém závěru představuje zřetelný odklon od oblíbeného west coastu k hardrockovému schématu.
Ve stejném roce kapela vydala i singl ROBINSON, svěží melodii s charakteristickými vokály, ozvláštněnou tehdy módním wah-wah Petra „Ištvána“ Směji. Vždy se mi díky té kytaře mimoděk vybaví PICTURES OF A MATCHSTICK MAN. Škoda že se tehdy nevešla na Festival...
Na druhé straně tohoto singlu vyšel cover Uriášů THE PARK. Střední část skladby s dialogem kytary a kláves není tak propracovaná jako originál, nicméně typický Pokorného „brněnský“ falzet jí dává synkopácký punc a kapelové backing vocals snesou s předlohou srovnání bez mrknutí oka.
Tento singl se mi podařilo někdy začátkem devadesátých sehnat do své sbírky podruhé, protože původní výlisek, do té doby střežený jako oko v hlavě, jsem tehdy, v době předdigitální, poskytl skalnímu sběrateli a Uriášovskému historikovi Tapio Minkkinenovi do Finska jako doklad zdařilého coveru UH „from behind the curtain of iron“.
Nicméně všechny původní relikvie této kapely v mé sbírce v různém stadiu „ohoblovanosti“ jednotlivých vinylů byly nakonec „pojištěny“ postupným pořízením CD Best of vol.1-3 a nakonec skvělým počinem FT Records – souborným vydáním Festival-Xantipa-Formule 1 na jednom CD (se singly a raritami na druhém disku – je tam i Robinson).
Synkopy 61 (a později i bez té jedenašedesátky) mám natrvalo zařazeny mezi „cornerstones“ tuzemského bigbítu a album FESTIVAL jako přechod od „vokálně-instrumentálního ansámblu“ k plnokrevné rockové kapele je v mé sbírce na čestném místě.
Petrovi G. Dík za připomenutí téhle neprávem dosti opomíjené kapely.

V době od r.1980 do r. 1984 kdy se vydávaly u Supraphonu jenom popové zvratky působily Sluneční hodiny a Křídlení od brněnských Synkop jako kus rockového kumštu a musím říct, že společně s Jiřím Schelingerem a skupinou ETC byli jediní, kteří se dali v době před více než 25 lety poslouchat. Jako jedenačtyřicátník je mám doposud zapsané v paměti jako skutečné novátory a nebojím se říct umělce v této bohužel okrajové a dnes již opomíjené oblasti populární hudby. Tehdejší teenageři ještě mohli vychutnat živé nahrávky brněnských Beach -boys, dnes už je podobná nekomerční hudba bohužel zapomenuta...
reagovat

PaloM @ 19.11.2008 15:56:12
Prepáč, že použijem časť Tvojej vety:...podobná nekomerční hudba"...NAŠŤASTIE VOBEC NIE JE..."zapomenuta". Mám pocit, že píšeš o inej kapele,
ako poznám Synkopy ja. Počúvam ich dodnes preto, lebo ma v živote nenapadlo prirovanie na "brněnských Beach -boys". Tým vôbec nezatracujem Beach Boys - Pet Sounds
a podobné klenoty 60.-tych rokov.
Proste, VÁLKA slov JE niekdedy VUL.

merhaut @ 19.11.2008 17:33:24
Brněnští Beach Boys = běžně a trefně užívané označení pro rané Synkopy