Pain of Salvation - Scarsick (2007)

Nejnaštvanější album Painů. Toto slovní spojení mi vytane na mysli hned s prvními tóny úvodní titulní skladby a i když se postupně ledacos uklidní, cítím, že ona zvláštní nálada plná bolesti, frustrace a zloby prostupuje celým albem. Je zde patrno i jakési opovržení moderní společnosti (především té americké) a následný hněv pramenící z okolního světa a doby, jež se přelévá právě do drážek tohoto kotouče. Desku neprotíná žádná koncepce jako u předešlé Be, ani zdejší písně nemají jedotící prvek, propojení, nebo snad řekněme hudební spojnice. Spíše je to deset celků stojících každý ve svém, někdy dosti neprostupném teritoriu. Nutno však podotknout, že přes patřičnou zápornou náladu, patří tato deska k jedněm z nejkreativnějších tohoto uskupení, ano, myslím že mohu prohlásit, toto je skutečný progresivní uragán se vším všudy. K poslechu alba je třeba přistupovat s jasnou a otevřenou myslí, dobře si pamatuji prvotní zklamání, které trvalo dosti dlouhou dobu, až postupem času, jsem se začal do písní více ponořovat a cd se stávalo mnou více vyhledávaným artiklem jejich bohaté sbírky. Na první poslech je jasně slyšet, že Daniel už nechtěl za žádnou cenu stvořit podobné album, jako bylo předešlé, chtěl jít dál, jinam a také šel, jak moc se mu to podařilo ukázal až čas a fanoušci této desky, je zřejmé že jich není tolik jako v dobách Remedy Lane, ale kvalita se pořád ještě pozná a váží zlatem.

Dynamický nabasovaný spurt rozjede úvodní Scarsick- bicí tep a rozdílné vícehlasy, klávesové tóny z povzdálí pozorují nevraživý vokální nástup pln nervní těkavosti a opovržení, do refrénu ovšem přichází pročištění a s bicími přechody je umocněn mimořádný zážitek písně.
Dvojka Spitfall- opevněna nu-metalovým základem, kazatelským Danielem a riffem tvrdým jak skála. Celkově hutný atmosférický podklad, se vám bude každým dalším poslechem postupně otevírat a ukazovat svou mimořádnou originalitu, sólující kytara v chorusu je třešničkou na tomto zvláštním dortu.
Trivialitou a dětským světem voníci Cribcaged- patří mezi stěžejní skladby alba, je budována pomocí křehkých akustik, citlivé rytmické podpory a emotivně naléhavého Danielova hlasu. Její stupňující se napětí roste až k mohutnému vrcholu oduševnělé očisty.
Životodárná rytmika se skvěle krkolomnou bicí figurou nám otevře čtvrtou, crazy kritizující píseň America- jasné novum alba i stylu, obnáší svižné tempo postavené na čitelných instrumentech i slušně dynamickém banju.
Mistrovský kousek (jež jsem zpočátku vůbec nemusel) nese název Disco Queen- a ten sám o sobě napovídá kde se budou pánové pohybovat, velký kompoziční nadhled a využití široké škály dostupných zvukových prostředků, staví píseň mimo všechny stylové mantinely.
Velké chvíle plné rafinovaných hudebních koláží nás provází v anti sociální Kingdom Of Loss- jejíž nesmírně inspirativní kytarové předivo nemůže neupoutat, ovšem co předvádí Daniel se svým hláskem během refrénu podtrhnutém chladivým zvukem balalajky či citery, skvostné, opravdu skvostné. Děsivé ozvěny během sedmé Mrs Modern Mother Mary- tvoří podhoubí dalšímu, jedinečně vystavěnému kousku, samplované zvuky s velice variabilním zpěvem, plně postačí k vytvoření hudebních obrazců provázejících nové milénium.
Idiocracy-vzpomínka na Porcupine Tree mi uvízla na mysli v počátku této písně, její postupný přerod ovšem těmto pochybám dělá přítrž, tohle jsou jasně nový Pain of Salvation, velice inovativní a pestří, ve svých postojích navýsost pevní. Po deváté Flame To The Moth- kterou jako jedinou opravdu nemusím, je tu zasmušilý a velice sugestivní závěr prostřednistvím deseti minut písně Enter Rain- postupě budovaná monumentalita, od nejspodnějších pater až k samotnému vrcholu dosahujícímu nedozírných výšin, v sobě skrývá nejedno čaro nápady hýřící kapely.

Vyseknout velkou poklonu všem hudebníkům, patří u této kapely k dobrému tónu a tak se jí nemohu ani v tomto případě vyhnout.
reagovat

alienshore @ 17.05.2016 21:11:54
pán Daniel Gildenlöw začal moralizovať a v podstate predkladá svoju nenávisť Amerike, spôsob akým to robí ale značne poškodzuje jeho vlastnú osobnosť, kritizovať konzumný život ktorý žije dokonca aj ten čo presviedča sám seba že žije duchovný život je občas naozaj smiešne ..., čo sa týka muziky oceňujem iný pohľad, ale rap a nu-metal ???, myslím si že Gildenlöwova veľkohubosť prerástla do netušených rozmerov, napriek tomu najlepšie skladby sú Kingdom Of Loss a Disco Queen (hlavne kvôli tomu sarkastickému podaniu), zvuk sa mi veľmi nepáči, je dosť plochý a nevýrazný, ďalšia vec ktorá sa mi nepáči je používanie slova fuck, tento projekt sa mohol uchopiť aj inak, nuž ale pokiaľ to takto Danielovi vyhovuje, tak ok ...

EasyRocker @ 18.05.2016 05:58:00
Další moji ohromní oblíbenci, jedni z největších vůbec. Trilogie One Hour..., The Perfect Element a hlavně arcidílo Remedy Lane jsou nezničitelné. Be mám taky rád, ale ne všechno a bez výhrad... I Scarsick si rád pustím, je to hodně drsné a temné...

horyna @ 18.05.2016 07:10:45
EasyRocker: s tvojí definicí musím jen souhlasit, kreativita kapely stoupala s těmito alby strmě vzhůra a na olympu se ocitlo právě jedinečné Remedy Lane.

Poprvé jsem slyšel toto album před třemi roky. Bohužel, poslech jsem si první dvě písně a řekl jsem si to pro mne není...tak jsem ho vrátil bráchovi a je to asi tak půl roku co jsem byl na návštěvě u bratra zahrát si šachy. Nějak tam něco hrálo a vůbec jsem nevstřebal že to jsou již jednou odvržení Pain of Salvation. Začal tam hrát Cribcaged a já přestal hrát:) Troufám si říct že je nejchytlavější písní, co kdy napsali. Tahle píseň mi otevřela cestu k Pain of Salvation a k jejich BE, Remedy Lane které považuji za lepší než Scarsick. Asi jsem tehdy ještě nebyl tolik vyzrálý, abych zkousnul jejich hudbz. Občas se hodně těžce poslouchá a jako by měli kolem sebe obal, kterým se musíte pomalu prokousávat, aby jste objevili jejich kouzlo. Jsou dosti komplikovaní ale to já rád:)
Cribcaged je jednoznačným vrcholem ale co ostatní? Musel jsem si zvykat na ten občasný rep a "linkinparkskej zvuk". Časem se to podalo a dnes mám rád i první dvě ůúvodní...zkrátka to chtělo uzrát. Vyzdvihl bych také úlet Disco Queen, pochmurnou Kingdom Of Loss a závěrečnou Enter Rain.
Přesto mi na albu chybí větší sepjetí jako na BE nebo Remedy Lane, a přijde mi tak trochu rozhádané a nepříliš vyvážené. Jako slabá místa bych viděl America, Mrs Modern Mother Mary a Flame To The Moth.
Pain of Salvation nejsou muzika na pařby ani k práci ani k relaxaci, je to prostě těžká muzika, která dá zabrat, než se k nim dostanete...ale pak to stojí za to:)
reagovat

Kuboslav @ 14.08.2010 18:15:18
To člověk vypadá hned inteligetněji , když poslouchá PoS u šachu :).

miguel7 @ 15.08.2010 09:46:17
tak to vypadá, že tu přibyl nějaký veselý chlapec:) CČekám co přihodíš Kuboslave:)

Mirek Kostlivý @ 09.01.2011 16:55:22
Ta skladba Disco Queen je opravdu dobrá! Konečně nějací metalisté, co se neberou smrtelně vážně. Škoda, že jsme se z příspěvku nedozvěděli, kdo tu šachovou partii vyhrál. Protože ale autor příspěvku přestal hrát, tak pravděpodobně překročil čas a prohrál ...

Jak napsal recenzista na Metalopolis, "zatímco ostatní se pachtí na surfu na vlnách trendu a občas je to spláchne, PoS vše v klidu pozorují ze svých křesel na pláži"... Sedí dokonale, PoS dokáží skvěle reflektovat styly, vybírat z nich jen to, co se jim hodí do image a konceptu. Takže Scarsick nejlepším crossover-albem roku 2007?? No každopádně nám Švédové ukázali, že ještě neřekli poslední slovo svým pro mě až trochu nestravitelným Be, a opět překvapili. Píseň Scarsick (7/10) sice není mým šálkem kávy, je založená na primitivním a nepříliš líbivém motivu, avšak ty kytarové vyhrávky, perfektní výkon Gildelowa a perfektní kontrast mezi napjatou slokou, ulehčujícím refrénem a agresivní gradací, z toho stejně jako z další Spitfall (7/10) dělá rázný úvod v duchu nu-metalu. Cribcaged (9/10) je sice hudebně prostinká, ale ta gradace je natolik silná, že ji řadim k tomu nejpůsobivějšímu od PoS, i zpěv přechází pomalu od šepotu až do řevu, text se vyostřuje a vrcholí ve všefuckující zpověď, která nás velmi usadí. Amerika (6/10) i Disco Queen (8/10) jsou parádní úlety, byť poněkud neposlouchatelné, tak zejména DQ má vtip i perfektní kompozici, rozhodně jsem za obě rád. Kingdom of Loss (9/10) a Idiocracy (9/10) jsou až neuvěřitelně naléhavými výpovědmi a hudba je 100% PoS, souzvuk několika kytar v jeden kompaktní tok, typická vícevrstvá písňová forma, vrcholy alba. Mrs. Modern Mother Mary (5/10) jen tak prošumí, byť si Gildenlow na vokální lince pěkně pohrál, tak hudebně je to nulové. Závěrečná Enter Rain (8/10), nás nejdříve poněkud ukolíbává uspávající melodie, ale je to velmi příjemná a rozhodně né plytká sloka, refrén nás z toho rychle dostane. Opět několik kontrastů, pro mě však možná až příliš necitlivé, vedle psychedelických pasáží takovéhle "výkřiky", no ale budiž, důstojný závěr to je. Možná bych trochu vytknul přílišnou snahu nacpat do alba všechny možné globální problémy (od Bushe přes komerčnost po citové ztrádání), emotivně si pobrečet, což bohužel v současnosti dělá mnoho rockovýh kapel. Možná lepší zaměřit se na jeden příběh či jedno téma, pokud je snaha dělat koncept... Ale to už je otázka do diskuze... Hudebně je to podle mě velmi zdařilé album, byť o něco spontánnější a průhlednější... 7/10 >>> 4* Keep proggin´
reagovat

Na album jsem se těšil a sliboval jsem si mnohé. Vlastně jsem tak nějak rezolutně odmítal absurdní představu, že by POS dokázali vydat něco, co nebude naprosto geniální a nesrazí mne to do kolen.
A jak to tedy dopadlo....Hm...... Ani nevím, jestli jsem spokojen a nebo ne. Něco mne těší více, něco méně. Řekl bych, že POS úmyslně vydali protiklad k přemýšlivosti a nespěchající zadumanosti "Be" - tentokrát je vše naopak velmi impulzivní, spontánní a intenzivní. V textech si Daniel nehraje na symboly obrazy a složitá vyjádření a jde rovnou "k jádru věci", v hudbě si nehraje na umění a komplikovanost. Vše je podřízeno agresivnímu vyjádření frustrujících pocitů, vše je podřízeno spontánnosti.
Danielovi se podařilo to, co chtěl, jako tvůrce uspěl a já před ním smekám.
Potud vše v pořádku, ovšem jako posluchač už tak nadšen nejsem. V mých očích se nová deska nemůže předchozím třem podívat ani po pás a to ani náhodou! Většina písní je přeci jen poněkud příliš rozmělněných a natažených na motivu tak nezajímavém, že je obtížné udržet pozornost.
Pro mne osobně jsou jednoznačné vrcholy alba "Cribcaged", která ač je kompozičně až trestuhodně prostinká, vygradovaná emotivní zpověď, která začíná křehkým nářekem a končí nasupěným řevem z ní činí skutečně vzrušující poslech. V téhle jednoduchosti skutečně JE síla a píseň stojí jen a pouze na emocích - ovšem s takovou silou prezentovaných, že mrazení po celém těle na sebe nenechá dlouho čekat. Podobně je na tom závěrečná "Enter Rain", jež představuje jakési melancholické mávnutí rukou nad beznadějí celého světa a má sílu nejednu slabší povahu dohnat až k slzám. Velmi silný kus, ač (opět) prostinký po kompoziční stránce.
Dále jsou na albu věci, u kterých člověk musí ocenit kompoziční umění, ač nejsou poslechově dvakrát zábavné. To se týká hlavně Ameriky a Disko Královny. Danielovi se podařilo vyjádřit to, co chtěl, nejen textově, ale i samotnout hudbou. Smekám.
Písně jako "Idiocracy" nebo "Kingdom Of Loss" jsou POSovská klasika a já nemám, co vytknout. Tohle jsou POS a tak je miluju - textově i hudebně.
Vše ostatní, co jsem nevyjmenoval je ovšem v mých očích poněkud slabší. Hudebně vše jaksi přešlapuje na místě, recitaci už jsme u Daniela slyšeli mnohokrát, takže o nějaké nu-metalové revoluci nemůže být ani řeč. Textově se Daniel uchyluje k možná až příliš velké přízemnosti a nasupěnému osočování, které mi není příliš blízké. Několik písní prostě ideově ani hudebně nikam nesměřuje a to mi u Daniela dost vadí.
Co tedy s tím vším? Nevim, vůbec nevim. Nechme to za 3 a uvidíme, jestli krása alba časem vzroste. Ale řekl bych, že spíše ne....
reagovat

Poki @ 06.08.2008 13:24:31
Souhlasím... možná si chtěl Daniel po "Be" odpočinout, nebo zkusit něco jiného. Já bych klidně ještě jednu desku laděnou jako "Be" snesl ;)..Pro mě tedy také spíše zklamání. I té kritiky "Ameriky" je tam na můj vkus příliš. Na to by stačila i jedna písnička. Uvidíme, co příště.

Pri prvom počúvaní CD - SCARSICK sa musím priznať, že som ho chcel vypnúť. Ešte, že som to neurobil. Fantastické album, treba si to poriadne vypočuť. Momentálne ho dávam na úroveň CD-BE, ale verím, že pri ďalšom počúvaní, by som dal aj šiestu hviezdičku, ak by to bolo možné. Vsetkým prajem pri počuvaní tohto skvelého albumu veľa príjemných chvíľ.
reagovat

messerschmitt @ 28.10.2007 18:35:13
Stejně jako kolega,jsem chtěl cd brzy vypnout,díkybohu,že jsem to neudělal.Naprostý skvost nejen ve vodách progresivního rocku.

Po naprosto geniálním konceptu Be, které bylo bohužel degradováno na obsah pouze jednoho CD (nic to nemění na faktu, že to je skvělé album, ale myšlenka Be je natolik mocná, že by z ní mohli tvořit ještě několik alb)příchází PoS s novým receptem na album o 'něčem'.
Scarsick je album reflektující pocity Daniela ze současné doby, ve které všichni žijeme a do jisté míry ji sami utváříme.
Po prvním poslechu si nejspíš řeknete, že je to něco naprosto jiného než dřívější tvorba PoS. S každým dalším poslechem se ovšem necháte vtáhnout do starého známého světa této švédské kapely.
Jejich klasické postupy se střídají se středověce znějícími pasážemi a nové postupy nejsou zase tak nové, jak se zdají být - celé album je 100% PoS. Jediné, co mně osobně trochu chybí jsou kytarová sóla.
Můj osobní názor je, že album tvoří dokonalý celek a pokud by se člověk opravdu nechal vtáhnout plně do víru hudby, tak nepozná konec a začátek alba, bude vnímat pouze ducha, myšlenku tohoto alba.
Nemohu říct, jak by album působilo na člověka, který PoS nemá naposlouchané, ale mně každopádně uchvátilo. Vede k zamyšlení. Nad albem samým, sebou sama a světem kolem nás.
A až si poslechnete, možná se na USA a komerci budete dívat trochu jinak. No a možná taky ne, ale to už je na vás.
Je to hrozná recenze, ale když tady po víc jak dvou týdnech od vydání ještě žádná nebyla, tak sem musel něco napsat..:-)
reagovat