Captain Beefheart & His Magic Band - Bluejeans & Moonbeams (1974)

16.04.2018 northman | #

Po vydání alba Uconditionally Guaranteed opustila Dona Van Vlieta původní sestava Magic Bandu, aby si založila skupinu Mallard. Don Van Vliet se pustil pod producentským vedením Andy Di Martina do nahrávání nové desky, která vyšla pod názvem Bluejeans & Moonbeams, s úplně jinými muzikanty. Po vydání téhle desky se Don Van Vliet tradičně pohádal s producentem Di Martinem a po setkání s Frankem Zappou vyrazil s jeho Mothers na turné, ze kterého vzniklo album Bongo Fury.

Dvojici těchto desek mám ve sbírce, ale takřka je neposlouchám. Pořádně jsem si je poslechl až nyní pro účely napsání hodnocení. Úvodní skladba Party Of Special Things To Do mě docela překvapila, připomíná totiž písničky na albech Spotlight Kid a Clear Spot. Následující píseň s názvem Same Old Blues složil J. J. Cale a Don Van Vliet ji zpívá svým originálním hlasem v duchu interpretů z mississippské delty. Další písničky jsou takové, že je mohl složit kdokoliv jiný. Jediná skladba se vymyká, a to Futher Than We've Gone. Jedná se o píseň v duchu blues nádherně zazpívanou Donem Van Vlietem. Všechno na této desce je dokonalé, zpěv, instrumentální doprovod, ale mně chybí takové to překvapení, když následuje něco, co nečekáte.

Téhle desce nemůžu dát více, jak dvě hvězdy.

reagovat

Jarda P @ 14.03.2021 06:16:51
Toto album je posluchači přístupné. Jsem zvědav co řekneš po poslechu Trout Mask Replica :-)

06.11.2017 jiří schwarz | #

Je mi jasné, že si skalní progresmilci na mně nyní zgustnou, ale nemůžu jinak. Přiznávám, že právě Bluejeans & Moonbeams je jediné album od Kapitána hovězího srdce, ke kterému se pravidelně a moc rád vracím.

Na legendární Kopii pstruží masky oceňuju ty části, kdy Kapitánovy pseudoumělecké výboje ustoupí poslouchatelnějšímu soundu, i když některé „acid“ kytary kapely se mi tam taky líbí. Nikdy jsem se ale s novátorstvím Kapitána z prvních desek nesžil (vždyť na světě je tolik jiné pěkné muziky) – mně to novátorství přišlo vždycky trochu jako křečovitá snaha něčím upoutat (při nesporném talentu) za každou cenu, a k tomu ještě bylo nutné se uvést do rauše. Jistou úpornost tohoto druhu jsem cítil i na lecčems od Zappy.

A najednou, v roce 1974, Kapitán vydává 2 LP, Unconditionally Guaranteed a Bluejeans & Moonbeams. Skalními fanoušky proklínané, ani zde na PB zatím nechválené. Údajně pro komerčnost díla. Jenže to je trochu nedorozumění. Jistě, Kapitán zde úplně slevil ze svého nekomerčního šílenství, ale přesto tato dílka dle mého soudu nejsou o nic víc komerční, než třeba nejvýbojnější, vykalkulovaný pseudoprogres opěvovaných Queen (teď jsem tuto recenzi asi úplně odepsal).

Album Bluejeans & Moonbeams je krásně jemně plynoucí, převážně bluesová muzika, pomalé skladby se střídají s rytmičtějšími čísly, kdy se budete houpat do taktu. Bez rytmických převratů, typických pro raná alba Kapitána (a Zappy). Beefhaertův vokál je zde syrově řeřavý, řezavý, dokonale frázující, drsný, zakouřený, v pěkném kontrastu s obvykle hořko-sladkou náladou písniček. Málokdo má barvu hlasu tak přesně šitou do blues (jistou podobu vidím s Joem Cockerem). Většinu těch baladičtějších věcí cítím jako prožitek nálady večera horkého dne: s dívkou po jakémsi koncertu jdou po rozpáleném písku, vyjedou na kopec nad městem, konečně trochu pofukuje, drží se za ruku a v poklidu pozorují blikání světel města dole... (Observatory Crest) – to se týká textu této zmíněné konkrétní skladbičky, ale tak nějak ta pohoda sálá z celé desky.

Instrumentálně není co vytknout. Kytarky Kapitánův spoluhráč (Dean Smith) obsluhuje dokonale – jsou zde také ty „acid” průrazně mňoukavé tóny (co mám rád ze starších desek, byť v podání jiných kytaristů), ale i spousta jinak znějících kytarek. Myslím, že ten sound je dokonalý – jistě, nejde zde o žádný prog-rock. Ale vše je v souladu se vším. Foukačka (v houpavém Captain’s Holiday) muzikantská, dokonalá (Dylan by se mohl stále v této disciplíně od Kapitána učit). Asi někdo může být nespokojen s hodně jednoduchým, melodickým klavírem a klávesami (myslím, že právě ty klávesy mohly být jednou z příčin kritiky komerčnosti). Mě osobně nikterak neurážejí, zapadají zcela integrálně do zvuku.
Ano, tuhle desku lze poslouchat i jako vatu třeba v autě (klidná jízda bez nehody zaručena; motor si bude vrnět rytmicky a pravidelně přesně tak, jako kdybyste mu dali jako palivo Beach Boys), ale zároveň se do ní rád zaposlouchám i se vší pozorností a užívám si té nálady a kytarových vyhrávek.

Proč tolik antipatie ze strany fanoušků? Nevím jistě, ale asi prostě Kapitán vypadl z konceptu. Z urputného, až křečovitého progresivce se stal normálním (pro ty skalní progresivce asi trochu usedlým) muzikantem. Já mu děkuju, že to dokázal aspoň na chvíli (a za to u mě 5*). Legrační je, že oba předchozí recenzenti zde (oba za 2*) se shodnou – Mirek Kostlivý píše: „Tato deska není špatná, a kdyby ji natočil jiný rockový hudebník, určitě by sklidil úspěch”; Voytus zase: „...kdyby to natočil někdo jiný, je to určitě úspěšné”. Myslím, že když později sám Kapitán zavrhl ty své 2 desky z r. 1974, mohl to být i trochu kalkul, poučený tím, že on, známý jako notorický progresivec, dělat normální hezké desky prostě nemůže, protože že je nikdo od něj nekoupí (a progresivci mu nandaj 2*). Já ji ale koupil dávno a jsem happy. A jako šťastný člověk pokládám hlavu na špalek Progboarďákům smířený.

reagovat

northman @ 06.11.2017 04:57:55
Pěkné vyznání, rozumím, tahle deska je poslouchatelná stejně jako předchozí tři desky, ale Uconditionally Guaranteed a Bluejeans & Moonbeams mohl klidně nahrát někdo jiný, dokonalé kytary, výborný zpěv, co tomu chybí je moment překvapení, který byl přítomný na Mirrorman, Lick My Decals Off, Baby a Trout Mask Replica. Hezky se to čte, ještě jednou díky.

EasyRocker @ 06.11.2017 07:10:57
Beefheart je určitě interesantní persona, ale ta okázalá nemelodičnost mě brání do toho nějak proniknout. Obdobně to mám i s většinou tvorby Zappy (snad až na jazzrockové období) nebo s Plastiky...

northman @ 06.11.2017 07:51:12
EasyRocker: Beefheartovy desky Spotlight Kid, Clear Spot, Uconditionally Guaranteed a Bluejeans & Moonbeams tvoří melodické písničky s bluesovým základem. Skalním příznivcům mistra avantgardy to nevyhovuje.

Petr_70 @ 06.11.2017 08:13:49
Naprostý souhlas s autorem recenze (hlavně s posledním odstavcem).
Tohle album, vedle Safe as Milk, živákem London 1974 a především Shiny Beast, patří k těm nejlepším, co považuji od CB.

Pro doplnění stojí za zmínku ještě např. zajímavá coververze skladby "Same old Blues" mého oblíbence J.J.Calea a především vynikající "Futher Than We've Gone", kterou si vytesal pomník nesmrtelnosti.

Co mne na této desce zaujalo, že na rozdíl od některých jiných alb, zde inteligentní formou "prodal" svůj neskutečný hlasový fond.
Mimochodem... jeho rozsah byl 4,5 oktávy.

Voytus @ 06.11.2017 14:43:15
Ale jo, po těch x letech to také slyším jinýma ušima, jelikož jsem postupem času stočil kormidlo směrem k přehlednější a čitelnější hudbě - tenkrát jsem sjížděl spoustu šíleností. Asi za to může objev Dr. Johna a postupné pronikání do funkové scény 70. let v čele s The Meters, což je všechno hudba, v níž hraje klíčovou roli groove a ne množství tempových změn a množství akordů na minutu :-). Takže poučen právě těmito interprety, dokážu si užít Beefhearta i v této poloze. Mimochodem, projekt beefheartovských odpadlíků Mallard je také dost zajímavá hudba. A Beefheart k přehlednější hudbě směřoval už po Decals - dnes bych totiž dal plnou palbu pěti hvězd albu Clear Spot.

Voytus @ 06.11.2017 14:49:15
A navíc se dá říct: "Když androš, tak Beefheart, když pop - tak Beefheart."

jiří schwarz @ 06.11.2017 19:31:55
Přijdu domu, koukám, hlava furt na krku. Chlapci, díky za porozumění a doplnění, včetně odpovědi EasyRockerovi. Je to příjemné mít kontakt s lidmi, kteří nejsou sveřepí a jsou schopni rozumět pohledu jinýho, i když nemusej 100% souhlasit. Kéž by to tak bylo i mimo bigbít, že.

Mirek Kostlivý @ 21.11.2017 18:21:13
Jsem rád, že si jeho desky někdo po těch letech poslechne, takže jaképak zgustnutí :-). Tu desku jako všechny ostatní (včetně CD) mám samozřejmě taky (stála mě kdysi 250 Kčs).
Vidím, že jsem tuhle desku Kapitána zkritizoval před více jak deseti lety. Dneska bych asi ještě tu jednu hvězdičky přidal. Jak člověk stárne, tak je k méně kvalitní tvorbě svých idolů smířlivější.
Jinak doporučuji k opětovnému poslechu jeho 1. album Safe As Milk. Na té desce je blues v opravdu originální podobě.
A třeba se po té propracuješ k jeho náročnějším kouskům, které mě křečovité opravdu nepřipadají.

Petr_70 @ 22.11.2017 07:33:56
Ze by byla méně kvalitní si rozhodně nemyslím.
Já mám naopak velký problém s alby jako Lick My Decals... nebo Doc at the Radar Station, třebaže si podstatná část jeho fans myslí opak.

jiří schwarz @ 23.11.2017 23:33:07
Mirkovi Kostlivému: Super tip, Safe as Milk. Díly Tobě jsem vyposlech, skvělý, díky - já ji fakt nikdy neposlouchal, byťv compu už nějaký pátek dlela.

Petrovi_70: souhlas.

stargazer @ 13.03.2021 17:40:21
Tohle album je moje první poslechové setkání Beefhartem. Za mě perfektní. Těším se, co bude dál. Vybral jsem si komentář pod Jířího, jelikož mi jeho vyjádření k titulu, příjde /zatím/ nejbliž mého názoru na toto album. Ale jsem v Beefheartově ulici nové dítě, takže zatím se rozhlížím.

stargazer @ 14.03.2021 08:01:15
Určitě vyslechnu. Díky za tip, dnes mám v plánu album z osmdesátek Ice Cream For Crow.

09.01.2008 Voytus | #

Kapitán nahnal do studia partu studiových hráčů a podruhé šlápl vedle. A co o tom ještě napsat?
Nejlepší je Caleova Same Old Blues, ještě se dá Rock'n'roll Evil Doll nebo Twist ah luck. Opět, kdyby to natočil někdo jiný, je to určitě úspěšné. Jako kulisa docela příjemné, nenáročné. Beefheart poněkud odflákl zpěv, už to tím svým (stále nekomerčním) hlasem ani 'nekazí' a člověk ho tu téměř nepoznává.
Kapela pak vyrazila na turné, přezdívána znechucenými fanoušky jako Tragic Band. Poté se Beefheart přidá k Zappovi, natočí s ním solidní Bongo Fury, zahostuje na pár dalích albech, ale na svou vlastní desku si ještě pár let počká.
reagovat

Jolly @ 06.12.2013 19:07:04
Tohle bluesovy album neni vubec spatny. Jakoze ja osobne blues prakticky vubec neposloucham a nevyhledavam, tak na tomhle albu je nekolik (aspon pro me) naprosto spickovejch a genialnich bluesovejch songu (cca 4-5).. (ne uplne vsechny pisne na tomhle albu se mi libej)

zdenek2512 @ 06.12.2013 19:29:49
O tehle dvou deskach kdysi sam Don Van Vliet rekl " ta prvni je mila, ale ta druha je opravdovy smejd". Da se to poslouchat mam je ve sve sbirce. Objednal jsem si loni vydane CD puvodni verze Bat Chain Puller.

Jolly @ 06.12.2013 21:22:18
No moje nejoblibenejsi desky od vsemoznejch kapel jsou prevazne vzdycky ty, ktery znam nejdyl = od CB ja osobne povazuju za nejlepsi Shiny Beast, Doc At the Radar Station + Replicu.. i kdyz taky ne uplne vsechny skladby z Replicy se mi libej. Ty ostatni CB desky sice na CD vlastnim uz temer ctvrt stoleti (mam ho min. 20 let komplet) ale bohuzel jsem sem za tu dobu jeste nedokopal k tomu, abych je poradne naposlouchal.
Vzpominam si, ze jsem kdysi (1985?) mel na LP napr. jeho Best-Of Aba-Zaba aj., a ta stara CB tvorba byla v ty dobe na muj vkus az prilis bluesova a az moc syrova.. pricemz Doc At the Radar Station nebo Ice Cream 4 Crow jsem zboznoval.

To je prakticky "ta sama pisnicka" jako treba s Tomem Waitsem.. nektery jeho songy (videoklipy) jsou naprosto spickovy,.. ale spousta jeho starsich veci/desek je na muj vkus az prilis bluesovejch nebo az moc syrovejch.

Jolly @ 06.12.2013 21:24:38
nebo treba prvni desky Nick Cave resp. Bad Seeds apod..

zdenek2512 @ 06.12.2013 21:30:56
Ja posloucham Dona uz vice nez ctyricet let, ale na UG a BM jsem si nezvykl.

Voytus @ 07.12.2013 10:03:19
Jolly: Já jsem naopak do blues fanda :-). Ale jo, ona ta deska není až tak úplně špatná, jen z ní neslyším jakékoli hráčské zaujetí, možná je to tím, že jej nahráli studioví hráči, ale ani Beefheart tu nijak neoslní (když porovnám alespoň se dvěma předešlými alby - rozumím, že ne každý zkousne Trout Mask Replica). Bluejeans se dá v pohodě poslouchat jako kulisovka. Přiznám se, že jsem ji strašně dlouho neslyšel, předchozí Unconditionally Guaranteed je o něco lepší.

zdenek2512 @ 07.12.2013 10:08:36
Voytuss: ahoj Vojto, napsal jsi tu odpověď přesně jak to cítím. Tohle album si poslechneš a necítíš tam ten feeling co je třeba i na Spotlight Kid ve všech skladbách. Don tu prostě odzpíval písničky, které mu napsali jiní třeba J.J. Cale. Doc At Radar Station nebo Shiny Beast to je úplně jiná kapitola. Tam už ten prožitek je.

10.03.2007 Mirek Kostlivý | #

Album natočil Captain Beefheart po rozpadu kapely, která se nesmířila se směřováním autora do klidných vod rock&pop music. Po natočení alba Unconditionally Guaranteed zakládají Bill Harkleroad, Mark Boston a Art Tripp skupinu Mallard, a C.B. musí opět hledat nové hudebníky.
Tato deska není špatná, a kdyby ji natočil jiný rockový hudebník, určitě by sklidil úspěch. Již začátek desky vypadá slibně, úvodní skladba navazuje na ty lepší kousky z Kapitánovy tvorby. Zvláště skvostná je bluesovka "Same Old Blues", kterou si C.B. vypůjčil od J.J.Calea. Jedna z nejkrásnějších bluesových skladeb co znám, po jejímž poslechnutí člověk lituje, proč se C.B. jejich nahráváním (a hlavně zpěvu!) nevěnoval více.
Dále ale album sklouzává do průměru, a končí asi nejslabší skladbou C.B. z veškeré jeho tvorby "Bluejeans and Moonbeams".
Takže kapitáne, promiň, ale více jak dvě hvězdičky Ti dát nemohu, měl jsi navíc! Ale následujícím albem si vše odčinil, každý člověk občas šlápne vedle.
Jinak toto album jako první k poslechu doporučuji pro všechny ty, kterým je autor naprosto neznámý. Je to příjemná "komerce".
reagovat