Renaissance - Ashes Are Burning (1973)

Sedmá desetiletka dvacátého století nabízí hromady kapel, které na sebe dokážou i dneska něčím zajímavým upozornit. Mé pocity ze čtvrtého počinu Britů Renaissance jsou už dlouhodobě kladné. Proto jsem se rozhodla hodnotit právě toto jejich album. S klidem v duši mohu říct, že mi hudba tohoto legendárního souboru pokaždé přináší pocit štěstí a vzájemná jiskra mezi námi přeskakuje skutečně často.

Toto album je ukázkovým příkladem hudební vyzrálosti a stálého hlédání vlastní hudební filozofie. Přestože se jedná o již čtvrtý studiový počin, teprve na něm je cítit obrovské úsilí, ve kterém pánové a dáma táhnou za jeden provaz. Deska je sestavena z různorodých a kvalitativně souměrných kompozic, které jsou dostatečně soudržné a jako celek bezvadně fungují. Je tedy naprosto zbytečné hledat nějakou jasně danou koncepci či prvek, který by všechny skladby propojoval. I když jsou Renaissance výborní muzikanti a nemají problém s tím, že by svou hudbu neuměli dobře prodat, jejich nadčasovost a jedinečnost je posouvá o několik úrovní výš.

Album Ashes Are Burning mě s každým dalším poslechem fascinuje svou energií a neskutečně svěžím pojetím rocku zakořeněným v klasice. Je s podivem, že při prvních několika posleších se mi kdysi tato deska zdála nezáživná a jednotvárná. Jak ale čas strávený při muzice ubíhal, tak se měnil i můj pohled a já konečně můžu ohodnotit své dojmy z umělecky často dost opomíjené kapely.

Ještě před nějakou dobou bych dala za 4*, dnes už mám ale daleko větší rozhled, a tak hodnotím poctivými 5*. Ta sedmdesátková atmosféra tady pracuje na plné obrátky.
reagovat

oř @ 11.06.2018 12:01:35
Vyseknul bych podobou poklonu mladé generaci u Renaissance, stejně jako Jirka u Queen. Je nesmírně důležité držet takové kapely v podvědomí dnešní mládeže, protože jen tak můžou skutečně přežít věky. Jejich první desky znám leta letoucí. Období 69-77 je velkolepé a inspirativní. Oni svou hudbou stvořili jeden styl a utvářeli dějiny moderní rockové hudby.
Jsem rád za každého nadšence, nebo nadšenkini do takové muziky.
Vřelé díky!

pinkman @ 11.06.2018 16:56:11
Kvalitní album. Dle mě mají ve svém portfoliu ještě lepší. Hned dvojice těch následujících vyznívá přesvědčivěji. Ale zase při srovnání s předešlou tvorbou je tohle supr-album.

terka @ 12.06.2018 11:20:21
Mezi mladou generaci už určitě nepatřím a kdyby se jejich desky u nás nedědili, těžko bych je kde objevila. Dnešní doba přeje jen ukřičeným kapelám s potřebou šokovat.

"Dvojka" vynovenej skupiny je o triedu ďalej, než Prologue.

Absolútne zbavenie sa elektrickej gitary a príklon k akustike skupine prospel. Klavírny virtuóz Tout sa pevne chopil oprát a Annie sa naplno ukázala. To by bolo v kocke všetko.

Najslabším článkom je On the frontier, posledná pripomienka časov minulých.

Vrcholmi sú samozrejme bežiace Can you understand a jedna z absolútnych skladieb skupiny (a vlastne aj rockovej hudby) Ashes are burning, kde si záverečné elektické gitarové sólo (keďže skupina už el. gitaristu v zostave nemala) strihne Andy Powell z Wishbone Ash.

A malá perla na záver. Nepoznaným klenotom skupiny (a pre mňa absolútnym vrcholom albumu, hoci Ashes je Ashes) je krásna balada At the Harbour, po úvodnom klavírnom intre sa len za tichého sprievodu gitary nesie spev božskej, anjelskej, srdcehnúcej Annie. Nemám veľa obľúbených speváčok, ale tu mi vyráža dych.

A bude aj lepšie.

reagovat