Doors, The - Full Circle (1972)

Platí to isté, čo som napísal o albume Other voices. Je to naozaj pekná muzika, len zabudnite na Morrisona a The Doors a sústreďte sa len na hudbu a prinesie vám svoje ovocie. V mnohých ohľadoch je mi toto album bližšie ako Other voices, ale osobne si myslím, že oba postmorrisonovské albumy The Doors tvoria v podstate celok, dvojalbum. Na tomto albume opäť nie je skladba, ktorá by mi nesadla. Najobľúbenejšie sú skočná Get up and dance, totálna nakladačka so skvelými výkonmi hudobníkov a pre mňa najlepšia skladba The Doors po Morrisonovej smrti Mosquito, ukľudňujúca Piano bird a našlapaná a starým duchom kapely ovplyvnená Peking king and the new york queen. The Doors mali ešte skladbu Tree trunk na B strane singla, ale nikdy ju nevydali ani na výberovke, ani ako bonus k CD. Dá sa však vypočuť na youtube alebo stiahnuť v podobe vinilripu, ale o nič neprichádzate. Takže odporúčam aj oba albumy The Doors po Morrisonovej smrti.
reagovat

Voytus @ 17.06.2011 09:50:18
Souhlasím, obě desky stojí za poslech. Smůla je, že naživo frontman chyběl, pánové jsou poněkud nenápadní >> odkaz

hejkal @ 17.06.2011 09:55:51
Tiež súhlasím, videl som aj nejaký záznam vystúpenia naživo (neviem, či to nebol Beatclub koncert), kde sa kúzelne všetci pomýlia, zasmejú a začnú hrať skladbu odznovu.

Desku Full circle zná jen málokdo, the Doors zná každý. Přitom je jasné, že všechna ta krása na starších albech není jen v Morrisonově živelnosti, ale i v tom, jak velký talent byl v jeho spoluhráčích. Co na desce chybí je magie zemřelého zpěváka, který měl básnický přetlak a slova nebyla texty k hudbě, ale čistá poezie, a to je cítit, ikdyž neumíte anglicky. Na Full circle je to jinak. Už v první písni s názvem Get up and dance nás šokuje taneční atmosféra a sbory... tohle nebude tanec ještěrčího krále z minula, to je prostě rozdíl mezi šedesátými a sedmdesátými roky. Ale když posloucháme déle, uslyšíme zajímavě lámaný rytmus, Manzarkův velmi příjemně zabarvený hlas a melodii, která má hodně do sebe a nejde z hlavy. Další song zpívá Krieger s daleko tenčí barvou hlasivek, ale po několika posleších se i zde těším na zajímavé harmonie a svěžest písně. Verdilac je hutná a skvělá píseň s parádním sólem. Hardwood floor zase excelentní rock´n´roll. Při Mosquito uplně vidím nějakou přímořskou party, hodně se mi ta píseň líbí a Piano bird je teskná a jazzem protknutá pecka. Peking king and the New York Queen je možná až moc bezstarostná. Celkově je to pořád jízda a nelze chtít, aby byla něčím jiným, než je. Dobře, že se dveře zavřely až v sedmdesátém druhém..
reagovat

Tak toto totálne zatracované album je vraj to najhoršie čo The Doors bez Morrisona vytvorili. Ja si to rozhodne nemyslím. Napriek jeho neúspechu, je na ňom vidieť akým smerom by sa Doors vyberali. Prechádzajúci album bol jazzovým pokračovaním albumu L.A. Woman a tento je zase pokračovaní Other Voices. Z jazzu do dance? Áno. Úvod patrí skladbe Get Up And Dance so zajímavou rytmikou. Ďalší song si odspieva Krieger - 4 Bilion Souls. Trojka je podľa mna to najlepšie z tohto albumu - Verdilac. Tento song charakterizuje celkový zvuk Doorsov bez Morrisona. Vynikajúci song - veselý ale aj tajomný a skrývajúci niečo v sebe. Tento konštrukt vystrieda popové Harwood Floor. V mojej verzii tohto albumu som našiel Who Scared You (čo je vec s Morrison). V skutočnosti som asi stiahol zlú verziu pretože tu má byt song Good Rockin, ktorého názov hovorí sám o sebe. Milovníci bubeníctva si prídu na svoje v skladbe Mosquito kde spieva Bobby Ray. Ďalší zaujímavý song podobný Vertical je The Piano Bird - ked sa do neho započúvate, nájdete tu aj prvy Riders On The Storm. Ďalšia popovka It Slipped My Mind. Koniec patrí Pekingskému královi a NewYorkskej královnej ... The peking king and the New Your Queen. Mix songov z týchto albumov nájdete na Youtube kde hrajú naživo Doors v Beat Clube (rok 1972). K repertoáru pridali ešte Love Me Two Times z pôvodnej tvorby a hlavne songy z ich prvého albumu bez Morrisona Other Voices. Prečo sú tieto dva albumy také neznáme, nenávidené a zatracované? Je možné že to je tým, že osobnosť Jima Morrisona neprokoná ja nadmierna inštrumentálna snaha v muzike. Doorsu chýbala vlajka a v tom bol celý problém. Mnohí kritici preto tvrdia že je album naozaj nepodarený. Každému kto počúva dlhší čas Doors, si uvedomí že Jim Morrison sa postupne opät vracal k jazzu a fusion s ktorým začínal ich debutom. Bluesová kariéra Doors by pokračovala jazzom keby to Jim Morrison prežil...
reagovat