IQ - Living Proof (1986)

Letošní rok začnu poněkud méně tradičně, a to recenzí na live DVD. Trochu faktů na úvod. V roce 2005 potěšila firma The Iguana Project mnoho fanoušků rockové muziky vydáním několika koncertů anglických kapel, které byly vysílány v osmdesátých letech v hudebním TV pořadu pod názvem Live in London. Mezi skupinami Twelfth Night, Pallas, Magnum nebo Dianno mne nejvíce zaujali mí oblíbenci IQ. Ve formátu DVD byl tento koncert vydán v roce 2005 oficiálně poprvé, jeho audio podobu však skalní fandové mohou znát pod názvem Living Proof. Vidět kapelu naživo na 34 let starém záznamu v dobré obrazové i zvukové kvalitě je událost, kterou nelze odmítnout. Proto jsem se o vánočních svátcích dostavil k příteli na promítání, kde hlavním aktérem byl projektor s rozlišením 4K, který nabízel kvalitní obraz zhruba dvoumetrové šířky. Se zatajeným dechem jsem shlédl 9 skladeb. Na tomto vystoupení bylo bez jedné písně přehráno celé album Wake a z předešlé „Tales...“ zazněly dva kousky, přičemž došlo i na It All Stops Here z raného období souboru. Pokud mám toto DVD nějak zhodnotit, tak jasně na výbornou a hned uvedu nejméně 42 důvodů na podporu tohoto výroku – počítejte:

Začnu zvukem – je hutnější, než na studiových deskách, vyznívá rockověji, je i vzácně vyrovnaný – i když se jedná o TV záznam, kde je přece jen kvalitní sejmutí zvuku mnohem komplikovanější. Někdy klávesové rejstříky Martina Orforda doslova mrazí (Outer Limits, Corner), tento nástroj obecně v nahrávce dominuje, kytara Mika Holmese jen dobarvuje a hutní zvuk a tak je to dobře – nejsme přece na žádné heavy metalové přehlídce, i když pár těchto fandů se v publiku také najde. Rytmika je rovněž solidně nazvučená, zvuk nekolísá, což jistě není vždy pravidlem.

Co se týče obrazové složky, která je na DVD tou nejdůležitější, neb dokáže zprostředkovat vjemy, o které je posluchač při poslechu CD ochuzen. Z dnešního pohledu pobaví účesy hudebníků – Peter Nicholls vypadá z natrvalenou kedlubnou na hlavě a s dlouhými vlasy vzadu jako Jarda Jágr v době vzniku záznamu. Podobně je na tom i basista Tim Esau, na rozdíl od Mika Holmese, který tu je za punkera ověšeného řetězy. Martin Orford jako by si odskočil ze softwarového pracoviště Microsoftu – alespoň ta jeho bílá košile s kravatou a fádní sestřih tomu napovídají. Radost pohledět je na práci bubeníka Paula Cooka, jehož bravurní výkony často lákají čočku kameramana a jsou po zásluze často používány, což je dobře, protože jsem si znovu připomněl, jaký je to nadstandardně dobrý hudebník. Největší pozornost však na sebe zákonitě strhává Peter Nicholls – vysoký a štíhlý frontman s uhrančivým pohledem a postavou modelu, decentně nalíčený a v každé písni zpívající v jiném outfitu. Když nezpívá, jemně naznačuje pohyb do rytmu, ruce často zaměstnává tamburínou po vzoru Roberta Planta.

Zaznamenal jsem tu výtky na kvalitu jeho hlasového projevu a musím potvrdit, že drobné intonační problémy tu jsou slyšet, ve výškách to není také to pravé ořechové. Vysvětluji a omlouvám si to právě tím TV záznamem, který nebyl pravděpodobně nijak upravován, zároveň si svou hlasovou polohu Peter teprve hledal. Pokud totiž jeho projev porovnám s o několik let mladšími nahrávkami, tak je ten rozdíl hodně znát. Ten, kdo však slyšel různé bootlegy všemožných hvězdných kapel, ví, co někteří oslavovaní pěvci naživo předvádějí, proto Petera nijak hanit nebudu.

Pokud bych viděl záznam koncertu na TV ve výkladní skříni obchodu bez zvuku za sklem, předpokládal bych, že hraje nějaká synth pop parta či novoromantici typu Duran Duran a asi bych si DVD nekoupil. A to by byla velká chyba. Přišel bych o zajímavý koncert ze začátku kariéry mé oblíbené kapely. Pokud však obraz spojím s pro mě nejlepší neo prog rockovou muzikou, která v té době byla v Anglii k mání, tak se jedná o vzrušující podívanou do historie, kterou si rád zopakuji znova.

Trailer z koncertu je zde: >> odkaz
reagovat

V mojej hudobnej zbierke majú koncertné platne čestné miesto.Mám rád "live" nahrávky,tú autentickosť,spontánnosť,reakcie publika a hlavne atmosféru.Naživo sa každá kapela ukáže v pravom svetle a nedajú sa robiť take "fígle" ako v nahrávacom štúdiu.Living proof bol nahrávaný z vystúpenia IQ v Camden Palace v Londýne 13.mája 1985.Od začiatku koncertu na mňa kapela pôsobí dosť neistým dojmom a to najmä spevák Peter Nicholls.Ten má zjavné problémy vyspievať náročnejšie pasáže a hlasovo sa doslova trápi.A práve tento fakt ma oberá o pôžitok z počúvania.Z Nichollsovho hlasu pozorný poslucháč vycíti akési zvláštne napätie a nervozitu.A určite to nie je spôsobené názvom úvodnej skladby -Awake and nervous :-).Kapela zjavne nie je v pohode,jednoducho mali "zlý" deň.Možno preto,lebo bolo trinásteho :-).Neviem si inak vysvetliť fakt,že tak výborná skupina ako bezpochyby IQ je,môze odohrať tak slabý koncert.Preto hodnotím tento album iba dvomi hviezdičkami.Viac si nezaslúži.Vhodné iba pre zberatelov a skalných fanúšikov.
reagovat

Lothian @ 16.12.2007 18:38:49
Living proof mám od chvíle,kdy vyšlo,a od té doby se mi velmi líbí a žádnou slabinu tam neslyším,naopak suverénní výkon. Odnedávna mám tento koncert i ve video podobě (DVD Live in London),a jen to můj dojem potvrzuje.

Brano @ 17.12.2007 18:14:49
tak to mám asi nejaké iné living proof,alebo som hluchý :-)

vlada @ 18.12.2007 10:43:28
Ačkoli jsem velkým fandou IQ, musím přiznat Braňovi pravdu.