IQ - Seven Stories Into 98 (1998)

Letos, na podzim roku 2017 uplyne neuvěřitelných 35 let od vydání první demo kazety anglické kapely IQ. Abychom byli na říjnové oslavy řádně připraveni, je třeba seznámit s touto tvorbou a písně řádně naposlouchat. Byla by totiž škoda, kdyby období, před vydáním debutní gramodesky bylo zapomenuto.

Takto uvažovali i členové kapely a po úspěšném dvojalbu Subterranea se rozhodli potěšit fandy a vydat ranou tvorbu na CD. Kvalita záznamu byla však otřesná, neboť původně byl materiál nahrán na čtyřstopý magnetofon a pásek nesčetně přehráván. Proto se IQ rozhodli k radikálnímu řešení. Zamluvili si na tři (!!!) dny studio Nomansland jejich dvorního zvukového inženýra Roba Aubreyho, aby v zájmu autenticity zaznamenali podobným způsobem nahrávky, jako před mnoha lety.

A výsledek je opravdu zdařilý. Je třeba této nahrávce dopřát trochu času. Samozřejmě, pokud si ji pustíme po CD Ever, připadne nám tato produkce poněkud jednoduchá, v aranžích chudší.

Snažší způsob, jak proniknout do útrob těchto skladeb a nalézt patřičné potěšení z nahrávky, je zcela jistě tento. Poslechněte si nejprve původní demo z roku 1982, která je připojena jako bonus na CD 2. Poté zasuňte do CD přehrávače novou verzi nahrávek a budete překvapeni a zcela to zcela jistě tak, že příjemně.

Nejprve zažijete šok, jak hudebníci rozvinuli svůj talent. Ačkoliv se jedná o stejné songy, instrumentální invence jednotlivých person je dechberoucí. Skladby jim přímo pod rukama rozvetly z malých poupat do zralých a barevných květů.

Zároveň vtiskli všem skladbám jednotný prog rockový kabátek s logem IQ. Je to znát třeba na skladbě Capital Letters či About Lake five, kde byly částečně umírněny jazz rockové vlivy, či zcela ostraněn reggae feeling ve skladbě Barbell Is In.

Jako největší perly této kolekce vnímám technickou Intelligence Quotient, již zmiňovanou Barbell Is In ve stylu sólovek Petera Gabriela, temný kousek s repetitivním rytmem world music, rockovou Fascination, která se několikrát zlomí výbornou syntenzátorovou mezihrou, či rovněž velmi svižnou It All Stops Here či tajemnou a romantickou Eloko Bella Neechi.


reagovat

Tomuhle jsem se dlouho vyhýbal, než jsem si teprve před pár měsíci poprvé pustil. Jedná se vlastně o remake materiálu, který byl vydán ještě před debutem. Akorát, že v té době to vyšlo jen na "kazetě" s příšernou kvalitou zvuku. Tady to vlastně kapela v roce 1998 vydala znovu.

Musím říct, že mě to příjemně překvapilo. Neříkám, že se to dá charakterizovat jako neo prog, je to tak trochu na pomezí. Ale už tady je docela hodně zajímavých melodických nápadů. A hlavně co musím zdůraznit je to, že jako celek mě to baví od začátku až do konce. Ani mi nevadí, že je tu daleko méně zpěvu než na běžných řadových albech. On to tam nahradí Martin Orford krásnými pasážemi, stejně tak jako Mike kytarou. Občas jsou zde použity i nástroje, že to zní jak z ranného Egypta, kytarové sola, kde je sice jasné, že to není jejich tvorba, ale zní to zkrátka dobře. Na ProchArchives to popisovali, že je to na poslech náročnější než ostatní desky, mě to tedy přišlo naopak, že jsem se do toho dostal v podstatě hned. Tahle deska má zkrátka drive a melodičnost, vstřícnost k širší mase posluchačů, ale daleko zajímavější než s Menelem.
reagovat