IQ - The Seventh House (2000)

The Seventh House právem patří do vrcholného období Southamptonských IQ. Tři roky po koncepčním projektu Subterranea, na kterém kapela potí krev, se v uvolněnější atmosféře, s tvrdším zvukem a v dynamičtějších přechodech skvěle stylizuje do nové role, které patří vůdčí tvář britského neoprogu.

V tuto chvíli už nemusí nikomu nic dokazovat, do svého repertoáru zařazuje rytmičtější prvky, širší tónovou škálu, ale častěji kupříkladu i sólově vystupující saxofon. Spektakulární nástroj dostává rozhodující roli a pod jeho vedením se tu zaskví dvě vůbec nejpovedenější skladby z repertoáru kapely. Ti, co desku znají, určitě budou souhlasit, že kompozice Zero Hour a Shooting Angels patří do výkladní skříně progresivní hudby.

A pro ty, kdo se s deskou nebo kapelou zatím jen míjeli - tohle je přesně ten druh ovoce, na který by měl vystřelit jejich imaginární šíp z dob bájného Viléma Tella.
reagovat

john l @ 11.02.2017 20:32:19
Iq jsou jedineční a snadno rozpoznatelní, mám jejich hudbu rád a pokaždé zní jinak. Ale nikdy žádnou vůdčí roli nezastávali, na to by museli dosáhnout většího úspěchu a širšího uznání. Jsou takovým věčným tajným trumfem.

horyna @ 13.02.2017 07:18:17
Když jsem poprvé slyšel Seventh House zůstal jsem v němém úžasu a koukal, vlastně poslouchal tu nádhernou hudbu a divil se, proč se o této kapele dozvídám tak pozdě. Když si vezmu že začínali ve stejném roce jako Marillion a kdo zná je a kdo zná Iq. Tady chybí velká firma, která by kapelu tenkrát (dnes už je pozdě) popostrčila vzůru.

IQ jede dál v nadstandardní porci neo progu. Tady dostal žezlo Mike Holmes, který se tu s kytarou pořádně vyřádil. Jako kdyby mu Martin řekl, tak si to na jednu desku zkus. Asi nejkytarovější album od IQ. A tady IQ i zajímavě přitvrdili až skoro do hard rocku/metalu, nebo tak nějak podobně.

Wrong Side of Weird - náročnější otvírák, nejen, že IQ přitvrdili ve smyslu tvrdší hudby, ale jakoby přitrvdili ještě do art-rockovější neo podoby. Hutné basy a kytary, krásné pasáže, klávesy jakoby více v pozadí. Závěr mi připomíná závěr Supper's ready.

Erosion - klidný start s jemnými klávesy se rozjede v nářek Petera a výrazně hutnou pasáží a kvíkajícími klávesy

Seventh House - nádherná, dlouhá, spousta měnících se pasáží, např. ta s Cathedral that man created...z toho jde mráz po zádech, uteče to jako voda, že ani nevnímám, že to má delší stopáž

Zero Hour - tohle bych nechal zahrát v Radiu Beat - vaříme z vašich konzerv, myslím, že to zní dost zajímavě pro více posluchačů, ale zároveň si to zanechává i kabát neo progu. Melodická skladba, melodický zpěv, že bych to poslouchal dokola a pak ten pomalý nástup bubnů, které začínají přidávat na hlasitosti a rozjede se v to kytarové solo, které na mě působí parádním dojmem.

Shooting Angels - příjemná, kytarově dunící, podporována saxofonem, který jsem dosud v IQ neslyšel, dodává to na atmosféře

Guiding Light - další parádička, zvučná kytara, už se opakuji

Patří do mé top 3 od IQ (Ever, Seventh a Road)
reagovat

Tohle album se IQ opravdu povedlo. Fanoušci kapely budou zcela jistě nadšeni. Nejvíce mě zaujala hned úvodní rozsáhlá Wrong Side... s častými změnami tempa, nálad, majestátním intrem. Celkově se album nese v pomalejším tempu, což by mohlo nepoučenému posluchači vadit. Po zvukové a produkční stránce není, myslím, slyšet žádný zásadní nedostatek.
reagovat

Pokud řadím IQ mezi své oblíbené kapely, pak největší zásluhu na tom má právě tohle album. Tak, jak mám neoprog rád, tak ho nacházím tu. Příjemně poslouchatelné skladby s výraznými melodickými motivy, kde je něco i na druhý poslech... titulní skladba patří k mým nejoblíbenější neoprogovým trackům vůbec. Chytlavá, přitom se mi zatím neoposlouchala.
reagovat

Tento album patrí jednoznačne k svetlejším projektom kapely,dokonca možno aj k jedným z najlepších.Úvodná dynamická skladba "Wrong side of Weird"je majestátnym zahájením albumu,ktorá po krátkom čase zvolní svoje tempo do pomalších obrátok,až sa napokon rozvinie do svojho pôvodného rytmu.Aj ďalšia skladba je dynamická,a na tomto albume si chlapci zaslúžia titul frontmanov progresívnej rockovej scény.Hudba je nápaditá,nenudí - až dorazí k tretej a rovnomennej skladbe albumu "Seventh House" ktorá je pohodovou pochúťkou všetkých prog-rockových fajnšmekrov.ˇˇStvrtá skladba "Zero Hour" je jednoduchšia,o niečo menej nápaditá,napriek tomu však nepokazí poslucháčovi dobrý dojem ktorý v ňom po vypočutí si albumu zostane.Aj ďalšia skladba je dynamická a nápaditá,chlapci sa neboja trocha pritvrdiť,aj keď v princípe neopustia vody prog-rocku.A napokon záverečná skladba "Guiding Light" je dôstojným finále,ktoré dokresľuje dobrú pohodu celého albumu.K tomuto albumu (na rozdiel od ich posledného projektu "Dark Matter") sa bude každý milovník dobrej muziky rád vracať.
Hodnotenie: štyri hviezdičky.
reagovat

Mohyla @ 15.11.2011 10:51:47
Skutočne nádherná hudba, príma recenzia. Asi ešte z obdobia, keď prog vládol týmto stránkam. Krásne melódie, pre tento druh hudby netypický, jemný spev, krásne zahrané a nahrané, u mňa za 5*****.

Toto album bylo první, které jsem od IQ slyšel a bylo příčinou, že jsem začal jak zběsilec shánět vše, co doposud vydali. Skvělá je titulní skladba, ale není třeba ji stavět nad zbytek, neboť album je výborné jako celek, což jistě po Subterranea nebylo jednoduché.
reagovat