IQ / The Seventh House (2000)

IQ jede dál v nadstandardní porci neo progu. Tady dostal žezlo Mike Holmes, který se tu s kytarou pořádně vyřádil. Jako kdyby mu Martin řekl, tak si to na jednu desku zkus. Asi nejkytarovější album od IQ. A tady IQ i zajímavě přitvrdili až skoro do hard rocku/metalu, nebo tak nějak podobně.

Wrong Side of Weird - náročnější otvírák, nejen, že IQ přitvrdili ve smyslu tvrdší hudby, ale jakoby přitrvdili ještě do art-rockovější neo podoby. Hutné basy a kytary, krásné pasáže, klávesy jakoby více v pozadí. Závěr mi připomíná závěr Supper's ready.

Erosion - klidný start s jemnými klávesy se rozjede v nářek Petera a výrazně hutnou pasáží a kvíkajícími klávesy

Seventh House - nádherná, dlouhá, spousta měnících se pasáží, např. ta s Cathedral that man created...z toho jde mráz po zádech, uteče to jako voda, že ani nevnímám, že to má delší stopáž

Zero Hour - tohle bych nechal zahrát v Radiu Beat - vaříme z vašich konzerv, myslím, že to zní dost zajímavě pro více posluchačů, ale zároveň si to zanechává i kabát neo progu. Melodická skladba, melodický zpěv, že bych to poslouchal dokola a pak ten pomalý nástup bubnů, které začínají přidávat na hlasitosti a rozjede se v to kytarové solo, které na mě působí parádním dojmem.

Shooting Angels - příjemná, kytarově dunící, podporována saxofonem, který jsem dosud v IQ neslyšel, dodává to na atmosféře

Guiding Light - další parádička, zvučná kytara, už se opakuji

Patří do mé top 3 od IQ (Ever, Seventh a Road)

» ostatní recenze alba IQ - The Seventh House
» popis a diskografie skupiny IQ