Deep Purple - Rapture of the Deep (2005)

Při zohlednění svých kritérií na kvalitu hudby, musím říci že předešlou deskou Bananas, pro mne stanuli Deep Purple na svém dalším pomyslném vrcholu a znovu mne přesvědčili o svůch nesporných kvalitách. A tak očekávání od Rapture... byla na místě a jelikož ponor do této sbírky se vyvedl od samého počátku, nic nestálo v cestě blahořečit i tomuto dílu.

Z temného industriálního počátku se vyloupne slušně zatěžkaná úvodní Money Talks- rytmický dusot je nekompromisní, naštěstí přichází refrén který nás vytahuje na světlo boží.
Girls Like That- je postavena do kontrastující polohy ke své předchůdkyni, živelnost s jakou se Ian pere v jejím průběhu strhává diváka na svou stranu.
Mimořádný a řízný basový riff proplouvá nabroušenou Wrong Man- kapela nás tlačí ke zdi, není chvíle na jakýkoliv odpočinek, tahle píseň snese přísná měřítka starší tvorby kapely.
A v nasazené kvalitě se pokračuje dále. Orientálním aroma disponuje čtvrá promyšlená titulní píseň, Morse nás svými melodiemi přímo hmatatelně omotává kolem své šestistrunnky, Gillanovi žeru každé slovo a velice živelná rytmika pěkně přitápí pod kotlem.
Vrchol alba a výtrysk geniality se naplno projeví v Clearly Quite Absurd- pozitivum nálady silně doráží na naše smysly a kreativita kapely nezná hranic, prvenstvím jsem ocenil především Steveovu kytarovou melodii a jemné nuance jeho sólových tónů.
Don't Let Go- středního tempa se přidržující tamburína, zdatně sekunduje dynamice skladby vsazené do jazzovějšího odstínu. Airey se zde blízkne vkusným hammondovým sólem.
V zemitější Back To Back- je pěkně slyšet Gloverův basový rukopis plně utvářející charakter skladby, za postřeh stojí určitě i zvláštní futuristické klávesové vstupy.
Fusion v Paiceho technice je všeobecně známá, na tomto albu ji můžeme zachytit nejen prostřednictvím Kiss Tomorrow Goodbye- živelně swingující skladba sem prostě padne a album patřičně ovoní, je to poctivý kus starého rockového řemesla.
Junkyard Blues- kolotoč změn roztáčí celá instrumentální sekce, pánové se nebojí experimentovat a vyloženě dráždí posluchače pekelnými rytmy, určité sklidnění přináší sólová kytara, jejíž bezbřehý rozhled podtrhuje jazzový klavír dovádějící pod jejím dohledem. Přítrž jejich exhibici udělá až Gillanův jadrný vpád.
Akustickým bohatstvím oplývá poslední Before Time Began- v pochodovém rytmu jí přísluší označení originální v plném rozsahu, kapela si přeje rozloučit se ve velkém stylu a že se jí to nadmíru daří je vcelku jasné.

Tak to máme zase jedno noblesní párplovské album do sbírky:-)


reagovat

Martin H @ 20.06.2016 18:25:27
Není to špatné album, ale že by muselo být hodnoceno plným počtem hvězdiček, to se mi nějak nezdá. Ale budiž, vidíš to takhle a je to tvůj názor. U mě tak za 3,5. Mám dojem, že stejně tak rychle jako jsem si desku pořídil, tak jsem ji zase odložil. Nu, zkusím jí dát ještě šanci. To její následovník, to je jiné kafe. Jinak tradičně dobré čtení. Jenom si říkám, jestli zbytečně neplýtváš superlativy?

horyna @ 20.06.2016 18:43:38
Martin H: ahoj, ja například toto album poslouchám o něco více než poslední a mám ho o chlup radši. Koupil jsem hned v době vydání a za těch zhruba 10 let ho poslouchám dosti pravidelně několikrát do roka, takže jsme solidní kámoši:-)

Voytus @ 21.06.2016 10:45:52
Hodně kritickým uchem to slyším takhle: Rapture of the Deep, Junkyard Blues (pro mě vůbec nejlepší, nejnápaditější song alba, má to drive, na rozdíl do některých jiných songů) a Before Time Began jsou skvělý songy. Girls like that, Kiss tomorrow goodbye a Wrong man parádně šlapou. Clearly Quite Absurd je slušná balada, jenže vybavím si Wasted sunsets nebo Sometimes I feels like screaming a už mi to nějak kulhá, byť má ten zajímavý stoupající motiv v závěru. Money Talks, Don't let go jsou poměrně nevýrazné, Back to back úplně chybí nějaká melodická linka. Jasně, kapele to šlape, to je jasný, ale nápadů je na tomto albu pomálu. Byť má své kvality, tak ji řadím mezi to slabší, co DP vydali. Ty tři songy zmíněné v úvodu mé reakce si s klidem dovedu představit na nějakém výběru.

horyna @ 04.05.2017 06:53:29
Poslední album D. P., na kterém je Gillan ve 100% formě. Gloverovi produkce zrovna nehltám a tak jsem rád, že jak na předchozích banánech, tak tady, byl k pultu povolán Michael Bradford. Zvuk Rapture... je jeden z nejlepších, které u kapely znám, dokonale mi k nim sedí. Na desce zbožňuju každou notu, pasuje mi přesně na míru a tak bych nic neměnil, tady je to hodně velká spokojenost.

taky pro mě na 4 hvězdy. Rapture je rozhodně lepším počinem, než-li jeho předchudce Bananas. Je celistvejší, ucelenější, co se týče hudby. Vrátili se ku hard rocku 70-tych let. Dle mě nejlepšími songy jsou Money Talks, Wrong Man, titulní Rapture of the Deep, Kiss Tomorrow Goodbye a nejprocítěnější Before Time Began.

Novinkou mimochodem je, že "purplici" pracují na svém novém albu, které vyjde v únoru 2010.
reagovat

Hudba je krásna aj preto,že pomáha človeku prekonať ťažké životné situácie.V horúce leto roku 2006 som ležal doma po autonehode so zlomeným piatym stavcom.Osem týždňov bez pohnutia.Počúval som najmä komerčné rádiá,pretože som nechcel zbytočne zaťažovať rodinných príslušníkov aby mi neustále menili cédečka v CD prehrávači.Keď som bol už unavený a otrávený hudobným balastom valiacim sa z týchto médií,tak som si pustil CD Rapture of the deep,ktoré som si kúpil len pár dní pred nehodou.Aké príjemné osvieženie.Úvodná skladba Money talks začína v štýle Made in japan,postupne sa rozbieha a vyvrcholí typickým Gillanovým "jačiakom".Pravdupovediac,už mu to nejačí tak ako zamladi,ale aj tak-klobúk dolu.Girls like that mi svojou ľahkosťou,vzdušnosťou a chytľavým riffom pripomína predošlý album Bananas.Nasleduje Wrong man a výborná titulná skladba. Paráda. Clearly quite absurd je zadumaná skladba s celkom peknou melodickou linkou.Skutočne príjemné počúvanie. Šiesta a siedma skladba ma veľmi neoslovila.Považujem ich za hluché miesto tohto albumu,za akúsi vypchávku.To je hlavný dôvod,prečo nemôžem dať tejto platni plný počet hviezdičiek.Mierne sklamanie však napraví Kiss tomorow goodbye,ktorá mi vždy rozprúdi krv v žilách a zlepší náladu.Tak,ako to dokážu len Párpli.Nasleduje lahôdka Junkyard blues,ktorá mi tak trochu pripomína skladbu Jack Ruby z albumu Abandon.Before time began prináša skľudnenie a je vhodná ako bodka za týmto albumom.Párpli nahrali dobrý album a opäť dokázali všetkým neprajníkom,že ešte nepatria do "starého železa".
reagovat

PaloM @ 13.11.2008 20:08:16
Je príjemné, osviežujúce čítať tu pripomienku na kapelu, ktorá v 70. rokoch musela zasiahnúť a "postihnúť" každého, v tom čase mladého chalana.
K tomuto CD som si našiel poslucháčsku cestu až v tomto roku. Osobne by som to hodnotil na 3 hviezdy,
vzhľadom na všeobecne upadajúcu invenciu v tomto žánri
párpli sú pre mňa ešte stále počúvatelní.

Mohyla @ 14.01.2011 10:20:18
Deep Purple v pomalšom, pohodovom rytme, ale stále dobrí, pohodové počúvanie. Ahoj Brano!

martin69 @ 07.03.2011 07:55:36
Poslední věta je naprosto výstižná.Myslím si to samé.