AC/DC - T.N.T. (1975)

22.10.2023 vmagistr | #

Na vrchol vede dlouhá cesta - zvlášť když na něj chcete dojít s jako břitva nabroušeným nářezem, který se rockovými prostředky více než k čemukoli jinému obrací k černému rhythm and blues a rock´n´rollu. Z debutu osvědčenou trojnožku bratří Youngů a Bona Scotta pro nahrávání druhého studiového alba T.N.T. posílila stabilní rytmika Mark Evans / Phil Rudd a u protinožců stále úspěšnější kapela navíc zjistila, jak chutná úspěch v podobě žebříčkového hitu.

S úvodní skladbou It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock'n'Roll) se AC/DC dopustili jednoho z nejpřekvapivějších tahů v rámci celé své téměř půlstoleté kariéry. Jasně, zapracovat do struktury písní třeba zvuk kostelního zvonu nebo střelbu z kanónů taky nepatří k úplně obvyklým hudebním postupům, dudy v rukou zpěváka Bona Scotta ale pětiminutový kus, který přes veškeré vnitřní napětí nezapře jistou monotónnost, v tu správnou chvíli postrčí vpřed. Pak je tu píseň High Voltage, která svým názvem i riffovou prací obou kytar nezaměnitelně odkazuje k debutové desce. Na ní by těžko hledala konkurenci a i na T.N.T. jde o brutálně silný a nekompromisní kus. No a do třetice všeho hitového je tu titulní skladba, v níž na tehdejší AC/DC až netypicky hardrockový riff tvoří základ archetypální stadionové halekačky.

I mimo výše zmíněný hitový trojlístek se na T.N.T. najdou kousky, které ani po bezmála padesáti letech neztratily eleganci a švih - jde třeba o přisprostlý bluesový valčík The Jack, hypnoticky omamnou rockeřinu Live Wire nebo podařený riffový nářez Rock 'n' Roll Singer. Když už mluvíme o těch riffech - jeden takový si bratři Youngové v té době zřejmě skutečně oblíbili, protože stojí v základech hned tří skladeb: kromě již zmíněné pecky High Voltage jde také o postarší věcičku Can I Sit Next to You Girl, kterou Youngové (v lehce komerčnější podobě) hrávali (a na singlu vydali) ještě s předcházejícím zpěvákem Davem Evansem, a o chuckberryovský cover School Days. Oba kusy vnímám oproti zbytku materiálu na albu jako slabší, docela dobře bych se na desce obešel taky bez divokého rock´n´rollu Rocker.

Pokud bychom při maximálním zjednodušení nacpali texty z debutu do škatulky "ona", na T.N.T. by v největší permanenci byli vedlejší přihrádky "já", popřípadě "my". Jedna část skladeb totiž (v určité návaznosti na závěrečnou skladbu Show Business z desky High Voltage) popisuje, že život členů kapely není žádná selanka a že ani ve chvíli, kdy kapela takzvaně prorazí, nemá ani zdaleka vyhráno - tuhle tematiku akcentuje zejména úvodní dvojička It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock'n'Roll) a Rock 'n' Roll Singer. Trojice Live Wire, T.N.T. a Rocker naproti tomu podporuje (samozřejmě s patřičnou nadsázkou) sebeprezentaci zpěváka Bona Scotta jako pořádného "řízka" a chlápka, kterému žádná neodolá. Obě tematiky v sobě alespoň náznakem spojuje divočina High Voltage, až přeslušněle oproti nim naopak působí Evansova historka o tom, jak povedenou hláškou sbalil holku a následně podobným způsobem odpálkoval jakéhosi otrapu, co se mu ji snažil přebrat, v Can I Sit Next to You Girl. Jasným vrcholem desky je po textové stránce pecka The Jack, ve které Bon Scott v tísíci a jednom různých jinotajů s karetní tematikou líčí příběh o tom, jak jeho hrdina od jedné prostitutky ke kapavce přišel.

T.N.T. vnímám oproti High Voltage jako o něco rozpolcenější album. Ty nejlepší skladby jsou tu silnější než na debutu, na druhou stranu je tu více těch, které ke štěstí víceméně nepotřebuji. AC/DC ukázali slušný potenciál, který ale ještě bude třeba naplnit. Zatím tu tedy pořád máme jen několik zásadních skladeb - na zásadní album se teprve čeká.

reagovat

Antony @ 22.10.2023 21:42:24
Díky za recenzi na toto výborné album. Sice bych dal plný počet, ale to není podstatné. Za důležité považuji, že se o něm píše. Obsahuje nezapomenutelné a výrazné songy, které kapelu formovaly. Can I Sit Next to You, Girl pochází z období, kdy ve skupině ještě nebyl Bon Scott a nazpíval ji na singlu původní zpěvák Dave Evans. Srovnat obě verze je zajímavé. Úvodní It's a Long Way to the Top (If You Wanna Rock'n'Roll) je hymnus o neústupné snaze něčeho dosáhnout. Což se našim Australským hochům bezezbytku podařilo.
Pro mne jsou AC/DC základ tvrdé muziky vůbec. Ne, že by ji vymysleli, oni ji jen prosadili, aniž by ji jakkoli lacině přikrášlovali. Úctyhodné.

vmagistr @ 22.10.2023 22:04:57
Upřímně, slyšet prvně tu evansovskou verzi, zkoumat další tvorbu kapely by mě moc nelákalo - na můj vkus je až moc vtíravá. Dneska ji vnímám jako takovou slepou odbočku, ze které kapela (naštěstí) dokázala najít cestu ven.

Antony @ 22.10.2023 22:16:32
Myslím si přesně to samé.

jiří schwarz @ 23.10.2023 01:55:33
Antony, tvoji australští hoši, tu tvrdou muziku, jak sám píšeš, ani nevymysleli, ale ani neprosadili - oni prosadili leda sebe sama. V době, kdy rock začal dost skomírat a konkurence byla o dost menší, než 3 roky zpátky. Oproti kapelám, hrajícím v té době (mimo jiné taky) hard-rock, jako byli Deep Purple, Led Zeppelin, ale taky The Who apod. nesouměřitelně méně zajímavé a jednostrunné, byť stále velmi dobré. Asi jsou ta hodnocení generační - a v sedmadesátkách trvala jedna generace tak max. 3 roky. Za mě AC/DC nahrazovali ty "komerčnější" hard-rockové kapely s trochu ukřičeným vokálem, typicky Nazareth. 

Antony @ 23.10.2023 10:01:50
jiří schwarz
Není tomu tak. AC/DC čistý hard rock prosazovali v době, kdy tebou jmenované vzory vyčerpaně stagnovaly. Dá se říci, že v mezidobí 1976-1984 se čistému hardrocku moc nedařilo. DEEP PURPLE do skvělého comebacku (který na mne dodnes působí jako zjevení, oáza uprostřed pouště) neudělali nic. BLACK SABBATH hráli a nahrávali, ale hledali se. Jejich alba z té doby se mi líbí, ale není to z velké části hard rock, zachraňoval to Dio. The WHO byli v tomto období již jen stínem sebe sama a dojížděli ze setrvačnosti. URIAH HEEP sypali jedno album za druhým, ale z hard rocku se stal poprock. Atd..
AC/DC dávali publiku v této hluché době tvrdou muziku bez příkras popu, glamu, bez čehokoli, co by bylo cítit new wave, bez kláves (v tomto jsou absolutní výjimkou), bez pohrávání s jazzrockem. Aniž by vstoupili na půdu tehdy začínajícího, posléze nosného heavy metalu. V tomhle smyslu jsou pro vývoj a existenci hard rocku nenahraditelní.
No, a poznámka, že prosadili leda sebe sama - ta se dá aplikovat na libovolnou kapelu. Každé šlo právě o tohle, nepodléhám v tomto směru žádným iluzím. Jde ovšem o použité prostředky. AC/DC narozdíl od naprosté většiny ostatních, nikdy nesklouzli do trendy komerce.

28.12.2017 jirka 7200 | #

Na počátku své kariéry udělali AC/DC svým fandům trochu zmatky ve vydaných deskách. Písně z toho druhého LP T.N.T. (1975) ve stylu originální směsky boogie, blues, rock'n'rollu a hard rocku jsme nejdříve znali z evropského vydání pod názvem High Voltage (1976), které obsahovalo písně z výše zmiňované desky, doplněné o dva songy z australského vydání, rovněž pojmenovaného High Voltage (1974).

V současné době, kdy jsou přece jen originální australská vydání snadněji sehnatelná, si můžeme vychutnat původní nášup i s dvěma vynechanými songy ve stylu rock'n'rollu – School Days, což je vlastně cover od Chucka Billyho a Rocker, což je divoký rockec zahraný tak svižně, že člověk snadno nabyde dojmu, že při přehrávání na gramofonu špatně zvolil rychlost přehrávání.

Druhá deska australského souboru AC/DC se stala tím milníkem, který je proslavil na domácím hřišti. Zapříčinily to z dnešního pohledu klasické fláky Live Wire, T.N.T., High Voltage nebo těžkotonážní blues s kontroverzním textem The Jack. I úvodní It's a Long Way to the Top s použitými dudami, které obsloužil Bon, má svůj půvab.

Velký podíl na úspěchu tohoto alba měl i precizní a plně dynamický zvuk, kde zvláštním způsobem zkreslené kytary hřmí, ale přesto zůstávají v nahrávce obě krásně čitelné, takže je slyšet každý dotek struny. Nahrávka má velký prostor a i ostatní nástroje i zpěvák nijak nezanikají, vše je precizně vyváženo.

AC/DC jsou kapela, kterou většina rockerů pozná po pár taktech podle nezaměnitelného zvuku kytar a a jedinečného projevu Bona Scotta. T.N.T. je zase album, které pomohlo zrodit hvězdu první velikosti.

reagovat