Harrison, George - Living in the material world (1973)

Jako milovník Beatles, jsem samozřejmě sledoval, jakými stezkami se budou ubírat další kroky mých oblíbenců... Album Living In The Material World se v mé sbírce objevilo poměrně brzy. Moje teta-emigrantka v Anglii mi ho poslala a tak jsem ho nemusel shánět s riziky pokoutně od překupníků. Deska vyšla uprostřed hardrockové vlny, která tehdy cloumala světem a u nás tomu nebylo jinak. V r. 1973 se tedy mohlo zdát, že typ hudby, který Harrsion nabídl prostě nebude mít šanci. Já jsem to tak necítil. Již jmenovaný vztah k Beatles (a speciálně k Harrisonovi a Lennonovi možná malinko víc vycizelovaný)měl široký záběr a tak se mně vedle Deep Purple "vešel do uší" i Harrison.
Hrál jsem na dvanáctistrunnou kytaru a tak prozkoumávat jeho harmonie bylo pro mě příjemným dobrodružstvím....

GIVE ME LOVE (GIVE ME PEACE ON EARTH) - je duchovní písní (stejně jako My Sweet Lord), možná nemá ten vnitřní mysteriózní rozměr, ale jako úvod do tématu byla skvělá. Zvonění akustických kytar a klouzavé tóny slide-kytary mají v sobě zpěvnou bezprostřednost bez agresí a patosu. George není velký zpěvák, ale do svých harmonií se důstojně vejde...

SUE ME SUE YOU BLUES - je sžíravá a ironická poloha Georgeovy výpovědi. Je to odezva na hrabivého manažera Kleina a na zoufalé poměru v show-businessu, které těžko nesl. Akustické kytary zůstávají ve hře, jakoby George chtěl vložit do ohýbaných tónů slide-kytary svůj odpor a hadovité úhoří způsoby sprostých kšeftařů s hudbou. Žádná rafinovaná harmonie, přesto prokreslování tématu v sobě má dramtický náboj. Příjemný Hopkinsův klavír propojený se slide-kytarou. Obsahově negativní, ale muzikantsky zajímavá záležitost...

THE LIGHT THAT HAS LIGHTED THE WORLD - nostalgická vznešenost. Tohle je "harrisong" podle mých představ. Melancholie, harmonické proměny netypických akordových výměn a zvonění kytar, klavír, elektrická kytara v minisóle prokresluje celou stavbu skladby s těmi protahovanými tóny, jimiž George bezpečně poznáme. Nádherné mystérium...

DON´T LET ME WAIT TOO LONG - přichází zrychlení. Zvonění akustických kytar, klavír, tympány se šlapající rytmikou, ale také cembalo. Harmonicky přehledná melodická píseň s milostným obsahem, v níž se sází na rozvíjení základního tématu s ambicí získat hitový charakter...

WHO CAN SEE IT - tahle skladba má v sobě duchovní charakter. Je jakousi zpovědí. Nádherně vystavěná a zaranžovaná. Harmonické stoupání trochu připomene některé stopy alba Abbey Road, ale aplikace smyčců a tlumených žesťů je subtilnější a Georgeův hlas má v sobě pokoru a odevzdání věřícího, lhostejno, k jakému se hlásí náboženství. Skladba v závěru graduje, až utichne v klavírním motivku...

LIVING IN THE MATERIAL WORLD - první trochu tvrdší skladba. George si opět všímá nešvarů materiálního způsobu života, odchylujícího se od duchovní podstaty. V mezihře přichází nečekaný zvrat - bubínky tabla a sitár nám za doprovodu varhan a flétny navodí atmosféru Indie, aby se základní téma zase vrátilo. George vystřihne hezké kytarové sólo (je bohužel příliš krátké), více prostoru poskytne saxofonu Jima Horna, ale vzájemné výměny jsou muzikantsky velmi podnětné. Skladba šlape a valí se vpřed až do bluesového finále...

THE LORD LOVES THE ONE (THAT LOVES THE LORD) - duchovní charakter se promítá i do této skladby a má v sobě varovná sdělení:
"My všichni manipulujeme s osobními cíli, jen abychom se mohli stát bohatými nebo slavnými. S naší deklarovanou dobrou pověstí však jen málokdo může dosáhnout na ten dychtivý hrací automat...".
Skladba v přesném rytmu s aplikací elektrického piana, přiznávek dechu a slide-kytary v půvabných minisólech prokresluje melodii..

BE HERE NOW - tohle je ovšem tohle je krásná meditační skladba. Je v ní velký vnitřní rozměr. Akustická kytara, temné hammondky v pozadí a neobvyklá harmonická výměna. Člověk má pocit, jakoby poslouchal modlitbu:
"Proč se pokoušet žít život, který není opravdový, za jakou cenu?"
Je v ní velká pokora a mysterióznost.

TRY SOME, BUY SOME - přichází velká skladba. Široká harmonická plocha se smyčci, akcenty rytmiky. Má v sobě jistou okázalost, ale přesto není falešně patetická. Je to zhmotnění pocitů a vyznání lásky. Není snadné porozumět podobnému typu skladby. Ještě v polovině šedesátých let bychom si sotva dokázali představit, že by George byl schopen napsat skladbu podobného typu...

THE DAY THE WORLD GET´S ´ROUND - Krásný kytarový úvod s flažolety a krásná skladba má v sobě podobnou estetiku jako třetí od počátku. Je ale víc proaranžovanější a důraznější. V jeho obsahu je deklarovaná touha po lepším světě, do kterého jsme bohužel ještě ani dnes nedospěli... Dospějeme do něho někdy vůbec? Krásný spojovací můstek na dvanáctistrunnou kytaru uprostřed ma typické znaky autorského rukopisu...

THAT IS ALL - závěrečná skladba má v sobě stejnou duchovní pokoru a je krásně zaranžovaná. Krásné kytarové rozklady a v pozadí cembalo vytvářejí společně s harmonií smyčců k naříkavému Georgeovu hlasu výtečný doprovod. Kytarové sólo uvnitř skladby je příliš krátké. George odmítal exhibovat v instrumentálních polohách a přitom se dobře vědělo, že je výtečný instrumentalista. Sázel na jiné vyjádření. Závěrečné tóny zcela nenápadně uzavírají celé album...
Nepřekračuje význam All Things Must Pass, ale patří mezi to nejlepší co natočil. Pět hvězd!
reagovat

Tak tohle je opravdu výborná práce! Snad u každého alba čekáte, že autorova invence přece jen místy trochu ochabne a na desce bude nějaká ta vycpávka. Bez které byste se sice obešli, ale v rámci alba ji snesete a nakonec přijmete. Tak toho se v tomto případě nedočkáte, ať čekáte jak chcete, až do konce desky - Harrison připravil 11 naprosto vyrovnaných písní, každá z nich by obstála i na singlu. Vše je o to cennější, že je na vás nechrlí, ale pomalu a důstojně přichází jedna po druhé. Texty jsou napsány tak, že osloví všechny bez rozdílu světonázoru. Jejich duchovní rozměr se doplňuje s úžasnou muzikou, naprosto precizně odvedenou. Připočteme-li k tomu fakt, deska že přichází po All Things Must Pass, musíme smeknout.
Nevím, jestli může po jednom vrcholu následovat hned druhý. Kdyžtak je to ona pověstná výjimka. Jen si nejsem jistý, který z nich je Mt. Everest a který K2. A to je vše.
reagovat

Druhý album z dielne Georgea Harrisona (ak nepočítam Wonderwall music a Electronic sounds) priniesol oveľa jednoduchší zvuk, povedal by som skromnejší a úprimnejší. Je to veľmi kľudné album, ktoré pojednáva o živote v materiálnom svete. Hneď prvá skladba Give me love (ktorá mimochodom dobyla americký rebríček) je veľmi krásna. Pre mňa osobne je najvýraznejšou skladbou albumu rovnomenná Living in the material world, naliehavá a melodická zároveň. A čo sa týka balady Be here now, mne pripadá práveže nádherne melancholická a ozaj krásna, oproti môjmu predchádzajúcemu recenzentovi. Ani neviem prečo, ale v týchto polohách, ktoré mnohých nudia, mám Harrisona najradšej. Na albume mám aj tri bonusy - singel z roku 1971 Bangla Desh/Deep blue a vyradenú pohodovku Miss O´Dell. Album určite odporúčam k vypočutiu, ale upozorňujem na jeho kľudnú a pomalú atmosféru. Dávam 4, pretože All things must pass musí svietiť vyššie.
reagovat

Nástupce All Things Must Pass to měl jistě těžké, ale i tady se povedla skutečně skvělá deska. George lehce změnil přistup k nahrávání a skladbám, takže tu většinou místo skladeb s orchestrálním aranžmá najdeme hlavně poloakustické věci a díky tomu deska zní jaksi více lidsky a jednodušeji. Za zmínku stojí i texty, svým způsobem se jedná o koncepční desku, která se zabývá většinou hamižností lidí a světem okolo nás...někdy i nad námi.

"Give me love..." je přívětivá skladba, která nejlépe charakterizuje nejen tuto desku, ale i svého autora."The Light That Has Lighted The World" má zvláštní poetiku a krásnou melodii. Titulní píseň je jedna z mých favoritů... střední tempo, bezstarostná atmosféra a text o touze vypadnout z toho světa a přijde řeč i na duchovno... bez toho by to ani nebyl náš George. "Be Here Now" je také vynikající song, opět jednoduchá píseň na španělku které dává zvláštní půvab sitár v pozadí. U "Try Some Buy Some" bych vyzdvihl hlavně zpěv a zvláštní náladu. Na závěr se mi líbí bonusový track "Miss O´Dell", kde George dokáže, že text občas ani není potřeba... ten hysterický smích stojí za to, divím že psychicky zvládl tuto píseň dozpívat do konce!
reagovat