Kaipa - Notes from the past (2002)

Pouštět si desku Notes From the Past švédských Kaipa, je jako se vracet do časů těch nejlepších nahrávek kapely The Flower Kings. A právě monster-progresivní bouře Unfold the Future, vyšla v témže roce jako comebackové album Kaipy. Ta se na scénu vrátila po dvacetileté(!) přestávce a rovnou svým nejsilnějším (subjektivní názor) albem. Dlouho jsem tuhle severskou partu vnímal jako "Stoltův bočňák", kterým jsem si nechtěl rozřeďovat už tak dlouhou a časově náročnou řadu alb jeho mateřské kapely. Nakonec tyhle předsudky vzaly za své a Kaipa si dnes klestí nelehkou cestu mezi ty nejšpičkovější progresivní počiny domácí fonotéky.

Stoltův výkon je jedinečný, přelom milénia ho zastihl v té nejlepší možné kondici a on krom vyložených trháků své mateřské kapely přispíval ještě další sadou nápadů do tandemu Kaipy. Ovšem dobře tu hraje opravdu každý. Jak bodinovský soukmenovec Hans Lundin (nebyl to snad Thomasův učitel?) - slyšet podobný zvuk a styl klávesového přednesu je pro člověka, který tvorbou květinových králů žije, přímo darem z nebes -, tak Pan zpěvák Patrik Ludstrom. No a dvojice Reingold/Agren také dobře ví co dělá.

Už romanťárna v úvodu Notes from the past - part I s tklivě předoucí Stoltovou kytarou, vzácně nadýchanými nachovými opary kláves Hanse Lundina a roztomilým hláskem Patrika Ludstroma mě okamžitě nadchla a naladila na frekvenci Unfold. Ve druhé, instrumentální Night-bike-ride (on Lilac Street) slyším svou květinářku znovu. Tentokrát je tam sběr ze Stardust i Paradox Hotel. Ale nemějte prosím pocit, že snad Kaipa nějakým způsobem kopíruje šablony Flower Kings. To ne. To je jen Stoltova hra tak nezaměnitelná, klávesy nemálo bodinovské a atmosféra uvolněně květinová, že mi tam má milovaná kapela stále sama naskakuje.

Ve třetí už klasicky zpívané Mirrors of Yesterday naráz Kings mizí a Kaipa si vrní svým vlastním životem. Čtrnáct minut dlouhý kusanec Leaving the Horizon je dokonalým balzámem na prog-rockovou duši a jeho hojivé účinky by mohl směle předepisovat každý, hudbou jen trochu ponaučený mastičkář. Psát o dalších skladbách a nechválit už nejde, takže kdo tohle album ještě nemáte, neváhejte. Poslechněte si jej a pokud vám imponuje zasněný melancholický prog-rock, nemůžete být v žádném případě zklamáni.
reagovat

oř @ 21.02.2019 09:08:21
horyno máš štěstí, protože jsi ke své definici nejsilnějšího alba připojil dovětek "subjektivní názor". Notes from the Past je jistě dobrá deska, avšak Kaipa ji dokázala překonat, přinejmenším fenomenálním výtvorem In the wake of evolution. Poslechni si ho, porovnej a pak budeš zírat s ústy otevřenými dokořán.

EasyRocker @ 21.02.2019 10:46:54
Díky horynovi za recenzi, Kaipa je prostě jistota pro všechny skalní příznivce TFK, ta atmosféra, daná už čarujícím obalem, je neskutečná.

horyna @ 21.02.2019 11:59:30
oři tady mě nenachytáš:-)
Napoprvé jsem si objednal rovnou komplet tří desek v paklu a poslouchal je postupně v jedné linii během cca týdne.
Notes byla jasná hned.
Keyholder mi přišla zkraje nezáživná, těžko zapamatovatelná a jaksi podivně jiná. Ale už se to srovnalo a líbí se mi rovněž.
Tou třetí v povedeném paklu od Inside Out (na způsob Beardfish, líp to snad ani udělat nešlo) je nelogicky (přeskočili dvě pozice) až deska In the Wake...
Ta šlape Notes pořádně na paty, jestli je, nebo není vlajkovou lodí Kaipa je celkem jedno. Každý to slyší po jeho, takže ústa zavřít a posloucha a poslouchat... jelikož jsou to všechno 70-minutové sady (já nevím, že to musí někteří jedinci s tou stopáží tak přehánět)

Jarda P @ 21.02.2019 15:38:56
Já třetí zmíněnou desku slyším jako nejslabší, i když dobrou.Poté mě už Kaipa přestala zajímat. Nejraději od nich mám ale první 3 desky že 70. let.

jirka 7200 @ 21.02.2019 20:21:50
Narozdíl od většiny zde přítomných senahrávky Stolta nevyhledávám. Není mi blízký svou hrou, ani osobnostně. Kam vleze, vznikají odnože Flower Kings. Když nastoupil v sedmdesátých letech do Kaipy, celé to tam ovládl. Ty samé tendence měl i při druhém návratu, tam však Lundin včas zakročil. Tak Stolt alespoň przní jméno Kaipy v Kaipa deCapo.

Ani Kaipa však dnes není v nejlepší kondici, uvidíme kam se to vyvine.

PaloM @ 22.02.2019 09:12:03
Počul som to cca pred 9 rokmi a CD sa mi páčilo. Neviem, ako by som reagoval teraz. Príležitostne odskúšam :-) Marek, chrlíš recenzie ako na bežiacom páse a nestíham čítať, nieto ešte počúvať.
Vďaka za pripomienku.

horyna @ 22.02.2019 13:07:18
Palo a dovedeš si představit, kolik času mi při naposlouchávání zabrali tři 70-min alba Kaipy🤣 A do toho Hackett, troje A.C.T, stařenky z Discogs, tebou inspirován u Focus a ........ hlavně že si člověk říká-zpomal😀

horyna @ 22.02.2019 13:23:01
Jo a navíc jsem objevil jeden dobře vypadající britský shop se současnou progresivní muzikou. Jestli dorazí první várka jak má a bude vše v pohodě, dám odkaz a urobím jim reklamu a možná někoho z nás i natipuju.

steve @ 23.02.2019 11:11:30
Prej przní. To jsou výrazy teda. Jirko styď se.

jirka 7200 @ 23.02.2019 11:18:25
Steve, omlouvám se a stydím se za výraz przní. Jinej ekvivalent mě nenapadl ani teď, po usilovném přemýšlení :-)

steve @ 23.02.2019 12:07:40
Co potom dělají s hudbou ti tvoji černokněžní satanáši z Ghost.

jirka 7200 @ 24.02.2019 07:28:26
Ahoj Steve. Ghost mě několika alby kdysi zaujali svým retro melodickým Hard rockem. Jejich image beru s nadhledem, tak jako kdysi ten cirkus s Kiss, Black Sabbath nebo Alice Cooperem.
Roine Stolt je bezpochyby výborný kytarista, dle mého gusta však, tak jako mnoho dalších kolegů trpí nadprodukcí. Konkrétní výhrady k jeho osobě, či k jeho práci jsem uvedl v recenzich Kaipy nebo Kaipa deCapo.

Pegas @ 24.02.2019 09:21:53
NEvím, jestli lze In The Wake Of Evolution považovat za něco fenomenálního. Skladby na posledních deskách Kaipy trpí opravdu zbytečným natahováním a ty poslední tři jsou jedna jako druhá, včetně odfláknutých hnusných obalů ;-). Je tedy fakt, že In The Wake Of Evolution za to ještě moc nemůže, protože je z té trojice první, ale podle mě se moc neliší ani od těch předchozích. Kaipy možná netrpí nadrpodukcí jako Stolt, ale nové nápady se jaksi nedostavují. Osobně mi trochu začal vadit i ten jejich agresivní zvuk, který je také pořád stejný. Kaipa Da Capo není zas tak špatná deska, mě se líbí, ale ten hlavní Stoltův vliv je tam jasný. Nejraději mám od Kaipy první tři alba, Notes From The Past byl celkem povedený návrat, ale ve své době mě minul, tak na mě tak nezapůsobil.
Pokud jde o zmiňované Ghost, tak je skoro neznám, ale měl jsem je zaškatulkované mezi takové ty počmárané extrémně metalové šašky a překvapilo mě, že je to takové retro a solidní muzika, alespoň z poslední doby, nevím, jestli dřív nehráli něco jiného.

Další recenzi jsem se rozhodl napsat "postaru", tedy formou spíše meditace a lehkého vstupu do bohatého světa hudebních emocí. Skvěle už tak učinil mr. Brano.

Už fantastický obal tohoto díla je vedlejším chodem k hlavní hudební hostině - dominují po květinovém vzoru motivy bujné zeleně, kontemplace a vnitřního klidu. Nádherné barvy pastel hrají do duhova. A tak prozařuje i hudba - podstatou křehká, bujná a výživná jako jarní mlází. Klaní se s největší důstojností ikonám žánru už zpěvným úvodem, a ovšem závěrem; na osmdesátiminutové pouti samozřejmě putujeme vývraty, staletými hudebními kmety i rychle zurčícími vodopády.

Obě hlavní postavy se vydaly z nejlepších sil - album je tak působivým duetem mezi Stoltovou silnou kytarou a bujnými klávesovými duchnami páně Lundina. Zcela do jiných sfér odnese Mirrors of Yesterday, vrcholově se vytesal do análů květinový veterán Jonas Reingold v multi-našlehané Leaving the Horizon. Ostřejší kontury má Folke´s Final Decision a neprostupná Morganism, obě protipóly košaté a vážné The Name Belongs to You. Spojuje se láska, duševní propojení a léčivá moc hudby. Vynikajícím způsobem podaly A Road in My Mind dámy Lundinovy - cesta s potoky slz. Mimořádnou, až filmově ubíhající zvukovou masu ukuchtili čarodějové z procesí kolem letitého dua Stolt/Lundin, zdobícího svými zástavami formaci už od počátků v 70. letech. Ostatní ale zapadli do skládanky bez jakékoli chyby - Lundström vyšlehuje do nebes vpravdě po fröbergovsku.

Přijměte i vy pozvání do téhle královské obrazárny - ne, není to pro každého. Jako Louvre nebo Ermitáž.
reagovat

horyna @ 15.11.2018 09:51:10
Kaipu jsem x let pořád odkládal. Až včera jsem se dokopal (díky Easy) k poslechu. Tahle deska je geniální, asi začnu nakupovat Kaipu.

EasyRocker @ 15.11.2018 09:58:10
horyna: není zač... je jasné, že tohle je sousto pro skalní TFK, takže pro nás úplné hudební hody. A ten obal je prostě mimořádný, nemůžu si pomoct. Nemůžu se od něj odtrhnout.

horyna @ 15.11.2018 10:01:50
Easy souhlasím, když jsem uslyšel tu Stoltovu kytaru, připadal jsem si jako na plese s muzikou Flower Kings. Jeho styl miluju, ale testnul jsem i další desky, kde hraje jeho nástupce Per Nilsson a také to nebylo úplně marné. Možná ale první a druhá a pak už se hodně opakují, takže taky postupné vyčerpání.

Po dlhých rokoch odmlky sa opäť prihlásila švédska legenda Kaipa s výborným albumom Notes from the past. Z pôvodných členov zoskupenia účinkujú síce iba Hans Lundin, ktorý je okrem iného autorom hudby a textov, a Roine Stolt, ktorého poznáme zo skupiny The flower kings a tiež z hviezdnych projektov Transatlantic a The tangent. Títo dvaja spomenutí páni si však do partie pribrali skvelého basgitaristu Jonasa Reingolda udávajúceho tempo tiež vo TFK a v skupine Karmakanic. Na poste speváka sa predstaví Patrik Lundstrom z vynikajúcej prog-folkovej formácie Ritual. Hudobný materiál na tomto albume je skutočne vydarený. Ak máte radi melanchóliou podfarbený symfonický progrock s prvkami scénickej hudby, tak tento album je pre vás ako na objednávku. Táto hudba je tak krásne vznešená a zároveň podmanivá, že si okamžite získala moje srdce a priazeň. Jednoducho tu nenájdete slabé miesto, žiadnu výplň a žiadnu vatu. Mne osobne mimoriadne "sadli" najmä najdlhšie kompozície-Leaving the horizon s chytľavým, trochu sladkým refrénom "Carry on..." a hymnický opus The name belongs to you. Z kresla ma zdvihnú aj inštrumentálky Second journey inside the green glass a predposledná desať a polminútovka Morganism, v ktorej je zaujímavé sledovať(počúvať) súboj medzi Lundinovým hammondom a Stoltovov gitarou. Mimochodom, Roine Stolt podal na tomto albume skutočne excelentný inštrumentálny výkon. Každá skladba je doslova vyšperkovaná krásnymi zasnenými gitarovými sólami, ktoré svojou precítenosťou mnohokrát pripomínajú štýl Davida Gilmoura z Pink Floyd.Čo povedať na záver? Podčiarknuté a zrátané,Notes from the past je podľa mojej mienky majstrovské dielo. Je to hudba vkusná, očarujúca a povznášajúca. Je mi cťou, že môžem mať toto cd v mojej hudobnej zbierke.
reagovat

luk63 @ 06.08.2010 09:22:32
Z novodobé Kaipy (od r. 2002) se mi nejvíc líbí právě toto album, ta další už jakoby tuto desku trochu vykrádala. Ale taky si je rád poslechnu

PaloM @ 06.08.2010 09:31:09
Mne sa Kaipa páči komplet, čiže nová aj stará. Nemám ich zďaleka tak podrobne napočúvaných ako Braňo. V ich prípade robím výnimku, vôbec ma neiritujú odkazmi na klasikov (prog 70.tych rokov), ich hudba mi robí pozitívnu náladu a radosť.

luk63 @ 06.08.2010 09:36:29
Já daleko víc slyším odkaz na Yes ve Flower Kings (a vůbec mi to nevadí), než v Kaipě, kterou ve svém pomyslném žebříčku řadím hodně vysoko (stejně jako zmíněné FK)

Mohyla @ 07.10.2012 12:39:46
Cítim album podobne ako Braňo. Roine na gitare čaruje, ostatní zdatne sekundujú. Nezvyčajné pri tomto druhu hudby je skvelé využitie dychovej sekcie /niečo na spôsob Chicaga/ v skladbe Morganism. ***** aj u mňa.