Aerosmith - Aerosmith (1973)

06.05.2018 POsibr | #

Rovnomenný debut skupiny Aerosmith ponúka zaujímavú sondu do ranného obdobia kapely, ktorá neskôr v 70. rokoch patrila medzi najúspešnejšie rockové veličiny v USA (v menšej miere aj vo svete). Okresaný zvuk, opatrný (miestami až nesmelý) prístup k hre a predsa tam počuť to, čím sa bostonská pätica preslávila. Rockovú spontánnosť a drajv. Sú nepochybne aj podarenejšie a vyrovnanejšie debuty, ale o nepodarku nemôže byť reč. Ako to počujem ja?

Plejáda riffov a fráz, to je MAKE IT. Človek, ktorý má Aerosmith napočúvaný, sa určite pozastaví nad Tylerovým hlasom, ktorý je úplne iný než na iných nahrávkach. Spevák priznal, že pri nahrávaní prvotiny bol miestami taký nesvoj, že účelovo menil svoj hlas. Avšak rock to je stále poctivý, valivý, primerane tvrdý. SOMEBODY je taktiež priamočiara skladba, počuť tu zárodky plodnej spolupráce oboch gitaristov, súhra Whitforda s Perrym je jeden z poznávacích znakov skupiny. DREAM ON je nepochybne najznámejšia skladba z albumu, jedna z klasík skupiny vôbec. Nádherná balada, mne vôbec neprekáža, že je pomerne obohratá. Kompozične skladba nie je vôbec zložitá, v jednoduchosti je krása. Precítený spev sa strieda s hymnickým refrénom, emočne naozaj podarená pieseň. Americké blues, to je ONE WAY STREET, zrejme najdlhšia skladba, akú skupina kedy nahrala. Zdvojené gitary, basa a bicie, pridá sa harmonika a máme tu parádny melodický motív, ktorý sa drží od začiatku do konca. Tyler odspieva typický príbeh o neposlušnej žene, ktorá chlapovi skrátka nedopraje. Gitaristi si dokonca aj zasólujú, v priamej nadväznosti na seba. To nie je v repertoári skupiny až taký častý jav, tých sól naozaj nemajú až toľko.

Dravá gitarohra otvára druhú polovicu platne, MAMA KIN je rockovica ako oči, surová, nefalšovaná, rebelantská. Dunivá basa, rezavé riffy, vskutku podarený hard rock na bostonský spôsob. WRITE ME A LETTER pokračuje v nastolenej rockovej línií, má chytľavý refrén a to je asi tak všetko. MOVIN‘ OUT je však už o čosi zaujímavejšia, kompozične sa totiž odlišuje od štandardu, ktorého sa skupina drží. Nie je to žiaden prog, či art rock, avšak kapela rozhodne trochu zvoľnila a zaexperimentovala, predovšetkým pri striedaní motívov. Veľmi zaujímavé a podarené, škoda, že týmto smerom členovia nevykročili častejšie. WALKIN‘ THE DOG je jediná neautorská verzia, ide o coververziu staršej R&B piesne. Originál nepoznám, neviem teda posúdiť nakoľko odlišná je tento variant. V takejto podobe však ide o štandardný hard rock, strihnutý dávkou blues.

Album je pomerne krátky, minutáž neprekračuje číslo 35. Na debut to je slušné, aj keď stále počuť, že členovia skupiny ešte len hľadajú svoj zvuk. Aj napriek tomu sa teším na každý posluch a album sa mi páči čoraz viac. V rámci zachovania akej-takej objektivity sa však pri hodnotení krotím. Od Get Your Wings to však už nebude potrebné.

reagovat

Martin H @ 06.05.2018 16:32:27
Dobře napsaná recenze. První čtyři desky celkem můžu, naposlouchal jsem si je v době, kdy Tyler a spol. válcovali svět svou MTV produkcí. Nádherná Dream On se mi nikdy neoposlouchá. Pravda, na Toys in the Attic jejich prvotina nemá, ale i tady se najde hromada parádní muziky. POsibr, díky za připomínku.

Hanry @ 06.05.2018 16:59:43
Co se týče hlasu Tylera, byla jeho pozdější změna způsobena výrazně i díky drogám a různým podobným experimentům, včetně nadměrného užívání různých léků, což jeho hlas výrazně ovlivnilo (Ozzy byl proti němu nicka v tomto), veškeré závislosti se zbavil až v roce 1986.

POsibr @ 07.05.2018 15:27:32
Chlapi, ďakujem za reakcie.

Súhlasím, Aerosmith 70. rokov je aj pre mňa neporovnateľne posluchateľnejší než dalšie dekády, aj keď aj v neskoršom období sa nájdu klenoty. Napr. Permanent Vacation, Get a Grip, Pump.

Čo sa týka Tylerovho hlasu, určite súhlasím, drogový konzum "zlých chlapcov z Bostonu" bol predmetom viacerých legiend a historiek.

Koniec koncov, kto by sa o kapele chcel dozvedieť viac, určite mu odporúčam knihu Walk This Way, na písaní ktorej sa členovia (a ich kolegovia z branže, manažéri a producenti, rovnako aj rodinní príslušníci) priamo podieľali. Chalani si toho veľa zo 70. rokov nepamätajú, čo vôbec nie je zvláštne, vzhľadom na množstvo stimulantov, ktoré prehnali svojimi organizmami. Ale z knihy sa človek dozvie kopec zaujímavostí, okrem iného aj to, že spočiatku išlo o obyčajných mlaďasov, hudobných nadšencov, fanúšikov kapiel typu Beatles, Yardbirds, Led Zeppelin či Deep Purple, ktorí možno ani netušili, že raz sa tiež stanú uznávanou rockovou veličinou. Aj keď na americký spôsob. A tak ako vysoko svojho času vyleteli, tak aj tvrdo dopadli...

01.08.2008 hejkal | #

Raz som počul jednu skladbu z úvodnej dosky Aerosmith (Dream on) a prekvapene som konštatoval – Veď je to vcelku dobré, ďaleko lepšie než v súčasnosti (to bolo tak v roku 1995). Po dlhých peripetiách a odkladoch som sa pred časom pustil do zbierania debutov komerčne úspešných skupín, ktoré som programovo ignoroval (UFO, Scorpions, Nazareth a pod.). A konečne mám aj tento album.

Od úvodu máme dočinenia s úplne inou skupinou a tvorbou než je „Armageddon-fňuk“. Najväčším šokom je spev, ktorý má od dnešného ďaleko (toto nie je výčitka, iba konštatovanie, že sa nepodobajú, Tylera mám rád vo všetkých polohách). Make it je taký hardrockový rock’n’roll, ktorý dobre vystihuje celú dosku. V rovnakom duchu sa nesie aj Somebody. Zmenou je prvosinglová Dream on, krásna to balada a dôvod, prečo som zmenil názor na skupinu ako takú. To sú emócie a nie Bruce Willis. One way street ponúka blues rock s harmonikou, čo rozhodne nie je na škodu. Na ploche niečo cez sedem minút sa postupne rozbalí všetko možné a človek si želá, aby sa to neskončilo. Mama Kin sa vracia do koľají úvodných skladieb na albume. Rokec fičí aj vo Write me, ale v nasledujúcej Movin’ on už počuť drsný blues rock so všetkým, čo k tomu patrí. Rozhodne (spolu s Dream on) vrchol albumu. Záverečná Walkin’ the dog plynulo nadväzuje tam, kde predchádzajúca skladba skončila, doplnená prímesou toho rock’n’rollu.

Trošku ubrzdím hviezdičkové orgie a zaokrúhlim nadol, ale prísľub dobrého zážitku to, dúfam, neohrozí. 3,5*
reagovat

PaloM @ 01.08.2008 14:44:23
Som z tých postihnutých, ktorí vzali na vedomie
existenciu Aerosmith cez MTV v 90. rokoch. Trochu lepšie na mňa pôsobilo CD "Pump" (1989), čo som počul neskôr u kamaráta. Spolu s Guns n Roses ma zaujali "prvoplánové" slaďáky, na ktoré som už takmer zabudol. Asi v tomto mojom živote mi nie je súdené, aby som sa prepracoval k bližšiemu spoznaniu tejto kapely.

hejkal @ 01.08.2008 15:17:02
PaloM - Ja som na tom podobne, mám iba tieto dva albumy. Minimálne Toys in the attic stojí zato vypočuť, ak máš aspoň trošku rád hard rock.

PaloM @ 01.08.2008 18:35:10
Nóóó dobre, keď inak nedáš...jasné, že mám rád hardrock a verím v premeny kapiel (aj k horšiemu), tak si to rád zoženiem na vypočutie, lebo máš dobré trefy. Dnes sme na záver práce s kolegom blbli - púšťali sme riadne nahlas z YouTube staré hity Slade, Nazareth a zaklincovali to s AC/DC. Čakali sme, kto si príde sťažovať. Nedošiel nikto: buď sme trafili do nôty, alebo boli ostatní už zdrhnutí domov.

EasyRocker @ 05.02.2009 13:18:45
Myslím, že i Get Your Wings a hlavně Rocks (moje s Toys... nejoblíbenější deska) určitě stojí za vyposlechnutí... hardrock ve vrcholné formě... ;)

@ 20.02.2009 07:05:59
Já říkám jedno: Kdo chce to NEJ od Aerosmith, ať si pořídí Pandora's Box (3CD kompilace z let 1966 - 1982), což je jedna z absolutně nejlepších výběrovek, co kdy od koho vyšly. Snad až 80% jinde nevydaného matroše a staré hity navrch! Tenhle box musí přesvědčit snad každého, že Aerosmith je jedna z nejlepších blues / hard / rokenrolových part, jaké tahle planeta kdy slyšela. (Návod zvláště pro Pala. :-) Oproti řadovkám je tam mnohem silnější bluesrocková stránka Aerosmith, o které se moc nemluví. Já říkám, smíchejte Rolling Stones a Led Zeppelin a vyjdou vám tihle amíci. Zapomeňte na komerční slaďáky. Joe Perry řekl, že nenávidí balady, a že jediná pomalá věc, kterou v muzice uznává, je pomalé blues. :-) Samozřejmě, že na Pandora's Box není všechno, ale je toho tam dost na to, aby člověk téhle partě propadl. Hejkal bude vědět, která bije, když řeknu, že to trochu připomíná situaci s řadovkama a výběrovkama u Lynyrd Skynyrd (mluvím o LS 70. let). Jenomže tady je ještě rozdíl v tom, že staré řadovky LS jsou mnohem lepší než řadovky Aerosmith ze stejné doby, kdežto Pandora’s Box sejme jakýkoliv výběr LS!!
Jinak jsem už vše podstatné před nějakým časem řekl v recenzi na Pandora's Box tady na Progboardu.
Prostě staří Aerosmith rulez, Palo!
BTW, z těch řadovek Aerosmith ze 70. let, které se tu většinou rozebírají, je dost často opomíjena skvělá Night In The Ruts (1979). Toys a Rocks jsou hard rockové klasiky - Night je v jejich stínu a tudíž je nenápadnější. O to skvělejší kolekce to je. A hlavně je tam absolutně fantastická bluesovka Reefer Head Woman - esence kvalitního blues rocku, jak já si ho představuju.
Jinak se chystám na to, že až budu mít dost peněz, tak si pořídím taky Box On Fire, kde jsou všechny řadovky Aerosmith až do 80. let plus živáky a nějaké rarity. Je to remasterované, takže všechno má vyrovnaný zvuk, což mi vyhovuje. Tahle kapela mi za takovou investici určitě stojí. Jen doufám, že "ohnivá krabice" bude ještě na skladě, až ty prachy jednou schrastím...

Borek @ 20.02.2009 07:57:25
Apache - Tvoje entuziasmem čišící příspěvky i ostatní zdejší aktivity vítám, přestože jsme rozdílné hudební orientace.
Pro většinu souborů, kterým se věnuješ, tedy nesdílím Tvoje nadšení, k polemice mě však vybízí až tato reakce, resp. poznámka v ní uvedená, že: '... Aerosmith je jedna z nejlepších blues / hard / rokenrolových part, jaké tahle planeta kdy slyšela...'
Z pěti, deseti, sta, tisíce nejlepších? Budiž ještě tak poslední z uvedených možností.

PaloM @ 20.02.2009 08:18:44
Díky Apache, že na mňa výchovne myslíš (ja radšej myslím na baby, žeby pred starobou druhá jar ? :-))
Tiež nie som presvedčený, že sú jedna z naj kapiel (niekedy mi vadí uvrieskaný Tyler a jeho "sexy huba"), ale rád si tú Pandorinu skrinku zoženiem.
Asi sklamem, no včera som vytiahol moje archívne záznamy s Arena, IQ, Caravan, Camel atď a priplietli sa mi aj Foghat, Molly Hatchet, L.S. a ďalšie bluesrock klasiky. Hádajte, čomu som dal prednosť ? Tak Apache, tvoja vlna až v druhom slede :-)

@ 20.02.2009 08:50:41
Borek: To je podobné, jako kdybych já tvrdil, že Yes jsou jen jednou z tisíce art rockových kapel. :-) Jenže já to neřeknu, protože i když mě Yes nijak netankujou, popírat jejich výsadní postavení jedné ze špiček daného směru, musel bych být totálním ignorantem. ;-) Takže tvůj názor beru jako poněkud mimózní pokus popřít fakt, že Aerosmith jsou absolutní špička zase ve svém oboru.

Voytus @ 20.02.2009 10:16:51
Nejsem moc přes tuhle partu, ale dnes mi nevadí ani ty MTV hitovky, protože pořád je to dobře udělaná hudba, na kalbách ideální :-). K prvním věcem jsem se dostal nedávno, Toys in the attic je skvělá deska. Občas slyším pozdější kapely typu Extreme, Ugly Kid Joe atd.

hejkal @ 20.02.2009 10:53:32
Apache - tiež nemám pocit, že ide o špičku v danom štýle. Skôr o príjemnú skupinu. Nič menej! :) Pandorinu skrinku v širšom zábere možno doplním, to závisí od financií a od ponuky na trhu (a tam je zatiaľ dosť iného, čo ma láka).

Apache @ 20.02.2009 11:45:20
hejkal. Doplń a změníš názor. Aerosmith je špička totální. Bez debat. Pokud někdo říká, že ne, mluví z něj nejspíš NEZNALOST. Cena Pandoras Box na amazonu se pohybuje mezi dvaceti až pětadvaceti dolary. Já mám původní vydání z roku 1991, ale jsou i mnohem novější verze.

Borek @ 20.02.2009 11:49:50
Takže, raději být totálním ignorantem, než žít v přesvědčení, že Aerosmith jsou absolutní blues/hard/rockovou špičkou.

Apache @ 20.02.2009 12:12:52
Ale vždyt ty tomu nerozumíš.

merhaut @ 20.02.2009 12:56:26
No já bych se Aerosmith zastal, jen u nás mají odér a´la Bon Jovi a spol., jinde jsou za velikány, klasiky. I mezi samotnýma muzikantama jsou dost uznáváni, například Tyler má mezi zpěváky rockery jeden z největších hlasovových rozsahů (např. E3 v Crazy).

Mirek Kostlivý @ 20.02.2009 13:46:14
V profilu kapely je uvedeno, že:
"Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec."
- což o "komerčním" charakteru (tzn. pro širokou posluchačskou obec) jejich tvorby vypovídá více než dostatečně.
To, co zaslechnu od nich v rozhlasovém éteru, mi chuť na další prozkoumání jejich výtvorů (na rozdíl od takové Metallici nebo Manowar) bere.
A to přirovnání k Ben Jovi je přesné.

hejkal @ 20.02.2009 13:57:43
Apache - Aerosmith nedokážem prirovnať k takým Deep Purple alebo Led Zeppelin ani omylom. To neznamená, že nie sú dobrí. A v škatuľke blues... to si snáď trošku robíš srandu. :) (Pandora Box som nevidel v žiadnom top blues rockovom rebríčku, takže ide asi o svetovú neznalosť). :)
Ale inak je to, ako vždy, debata o tom, kto ako vníma hudbu, správna odpoveď je len jedna. Všetci máme pravdu.

Apache @ 20.02.2009 15:47:17
Klasická věc - málokdo tady opravdu ví, o čem je vlastně řeč. Já jen zopakuju to, co už jsem zdůraznil dříve. Aerosmith jsou most mezi Rolling Stones a Led Zeppelin, který je kvalitativně srovnatelný s oběma jmenovanými "břehy", a jejich význam je dostatečně velký, aby mohli být nazýváni legendami. Netvrdím, že je to bluesrocková kapela, ale že je to tvrdá rokenrolová kapela, jejíž bluesové kořeny jsou patrné stejně jako u Rolling Stones nebo Led Zeppelin. Není to evropská kapela, proto o nich Evropani - lépe řečeno středoevropani - ví velmi málo a jsou zvyklí je podceńovat. Většinou znají jejich tvorbu povrchně, pár největších hitů nebo posledních desek a na základě toho si utvoří jasný názor.
Klasický příklad je Mirek Kostlivý, který si o nich udělal názor z několika sladáků, které prošly sítem zdejších komerčních rádiových playlistů a POZOR, vytasí se s argumentem, že kapela, která prodala hodně desek, bude asi špatná. Mirek mě jistě rád opraví, pokud se pletu, ale neprodali náhodou ještě více desek třeba Beatles, Stouni, Queeni, Zeppelini a Pink Floydi? To budou jistě kapely na prd, když jsou tak masově uznávané. No ne?
Pánové, já říkám jedno, pokud jste neslyšeli kompilaci Pandoras Box, řadovku Night In The Ruts nebo z tzv. komerčních desek třeba skladbu Hoodoo Voodoo Medicine Man z alba Pump, říkejte si co chcete, neznáte Aerosmith. A většina z vás je ani nepozná, protože k nim mají vytvořený blok, který nikdy nepřekonají.
Já mám o kvalitách Aerosmith důkazy, a ty jsem vyjmenoval. Pokud si je někdo z vás ověří - což pochybuju, možná vyjímky - změní názor.

hejkal @ 20.02.2009 16:51:38
Apache - už len za tú zapálenosť k veci si to niekeddy určite vypočujem. Reefer Head Woman je dobrá vec, to sa nehádam. A vlastne, ja sa vôbec nehádam, Aerosmith je fajn skupina. Na margo stredoeurópanstva iba jedna malá poznámka, velikánov nečlením geograficky, ale výsostne subjektívne.

Borek @ 20.02.2009 17:35:11
Apache - Nesouhlasíš = nerozumíš? Tak tomu ani rozumět nechci.
Mojí závěrečnou poznámkou na dané téma budiž tedy postřeh, že sympatická zapálenost se u tebe snadno přeměnila v běžnou zaslepenost.

Apache @ 20.02.2009 18:28:46
Borek: Tvůj jediný argument tady zněl "tak to je" a nic víc k tomu. Já jsem tady svá tvrzení něčím podepřel a mohl bych pokračovat klidně dál, třeba do aleluja. Stačí říct. Nediv se, že na tebe reaguju takto, protože si o to sám říkáš. Obviňuješ mě ze zaslepenosti, ale ničím jsi nedokázal, že víš, která tady vůbec bije. Z toho by taky leckdo mohl ledacos usoudit... :-)
Já když o něčem něco vím, nenechám si to pro sebe, a budu o tom mluvit. A když vím, že je to kvalita, budu to propagovat. A to dělám. Pro ty, kdo mají zájem. Ale úplně každý může nakonec posoudit, jestli je to tak, jak říkám. Už jsem se setkal s lidmi, kteří říkali, že Beatles jsou sladcí hošíci, co zpívají jen věci jako "jé jé jé", "love me do, I love you" a "yesterday" a odmítali přiznat, že je to dobrá muzika. Tak jsem jim pustil třeba I Am The Walrus nebo Helter Skelter nebo Yer Blues, a oni: "To nejsou Beatles!" :-)
Nebo si zas jiní mysleli, že Alice Cooper je jen takový nějaký metalový trouba. Stačilo zalovit v jeho starších věcech a...
No, ať posoudí druzí, kdo je tu zaslepenec.

Mirek Kostlivý @ 20.02.2009 18:40:35
Ve svém hodnocení jsem slovo "špatná" nepoužil, v hodnocení hudby ho nepoužívám, tak je zbytečné mi ho vkládat do úst. Jinak je zajímavé, že ty uváděné kapely (Beatles, Stones, Pink Floyd, Queen) jsou kapely britské, což o něčem svědčí. A to o tom, že britské kapely (na rozdíl od většiny těch amerických, výjimky mi prominou) v 60. a 70. letech nehledaly mezeru na hudebním trhu tak, že se podbízely hudebnímu vkusu většinového posluchače, ale přinášely svůj vlastní originální vklad do ní (např. Queen z operních árií).
A protože sbírám neznámé americké kapely z 60. a 70. let, tak bych někdy zaplakal nad nevyrovnaností jednotlivých skladeb na vydaném LP (často jediném, co kapele vyšlo). Někdy jsou to blues. skladby vedle pop-rockových, rocknrollové vedle country skladeb, jazzrockové vedle progres-rockových ap.
Jinak tu "Pandořinu skřínku" si poslechnu a svůj názor zveřejním.

Apache @ 20.02.2009 19:22:19
Mirek: "V profilu kapely je uvedeno, že:
"Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec."
- což o "komerčním" charakteru (tzn. pro širokou posluchačskou obec) jejich tvorby vypovídá více než dostatečně."
Nyní jsem již snad citoval dostatečně přesně. :-)

Jinak osobně dávám přednost americkým kapelám a interpretům před britskými, protože americké pojetí rokenrolu mi připadá méně upjaté, odvázanější, jednoduše ne tak akademické jako britské - cítím tam větší živočišnost, větší kořeny, a to mě prostě baví. Navíc je mi US rock tématicky (po stránce image, textů, atd.) většinou mnohem bližší, celkově pro mě zajímavější. Ta teatrálnost a multimediálnost, propojení s jinými uměleckými a popkulturními odvětvími (divadlo, comics, horrorová a fantastická témata, motorkářská scéna) mě fascinuje daleko víc, než britské artistní sucharství. Taky obvykle věřím víc americkým bluesmanům či blues rockerům, než britským. Prostě mě to bere, cítím, že "je to tam". A mám z toho radost. :-)
Určité plus rozhodně vidím i v tom, že ty americké věci nejsou až tak provařené, jako ty britské. Vysvětlil bych to asi tak, že raději objevuju relativně neznámé klenoty, než ty, které už všichni objevili. (I když ty dávno objevené znám většinou samozřejmě taky. Nakonec, moje zaujetí pro americkou scénu se nezrodilo během jednoho roku. :-)
Ovšem, jak už zde řekl Mirek Kostlivý, "čest vyjímkám". Doufám, že tentokrát jsem citoval přesně. :-)

merhaut @ 20.02.2009 20:16:12
Amerika byla pro britské progresivní kapely vždycky vysoce inspirativní:

rnr & blues - všichni bigbíti v Anglii na přelomu 50.-60.let
Everly Brothers - Beatles (vedení vokálů)
Vanilla Fudge - britský hardrock (LZ BS, UH, DP)
Zappa - celá alternativa
Detroit - punk, metal

Výjimkou je artrock, protože ten výrazně navazoval na evropské tradice tzv. klasické hudby.

Já osobně to nějak nedělím, ale anglických kapel mám v regálech víc.

PaloM @ 20.02.2009 20:31:14
Sú fandovia hudby, ktorí majú radi aj európske aj americké kapely práve pre rôzne prístupy, či prejavy v hudbe, ktoré tu uvádzate. Ja spolu s mojim okolím určite patrím k "všežravcom".
K Pandora's Box som sa dostal a vyjadril pod príslušnou recenziou. Je to skvele zostavený výber
a rád si to vypočujem. Som viac na prog a necítim sa kompetentný posudzovať Aerosmith and spol.

Apache @ 21.02.2009 00:01:00
Já tu Anglii nijak nezatracuju, jen jsem prostě za těch necelých 30 let, co jedu v rocku, časem vykrystalizoval směr Amerika, marné. To mi vyhovuje. Mám kamaráda, který je zase těžce na britský rock, protože se tak holt časem jako posluchač vyvinul. Ty věci od něj se mi líbí, a jemu se zas líbí ty moje. Ale většinu z oblíbenců toho druhého nemusíme mít nutně ve sbírce.
Jinak, jak tu řekl Palo, že je na prog a k rokenrolu jako jsou Aerosmith se necítí kompetentní vyjadřovat, tak stejně tak já se necítím kompetentní vyjadřovat se k progrocku nebo art rocku. Ale Palo je daleko větší všežravec než já, protože já bych progrock poslouchat nezvládl, kdežto on si Pandora's Box poslechne rád. :-)