UFO - No Place to Run (1980)

Když jsem tohle album poslouchal u kámoše v roce 80 poprvé, jako skalní fanda UFO jsem se cítil podveden. Pryč byla Michaelova sóla, pryč byly balady... Už za 2 roky jsem s radostí ve své Š100 vyřvával do noci "Vajt lájens on d hajvéééj" spolu s páskem, který neustálým přehráváním zprůhledněl a stal se nepouživatelným...
reagovat

Brano @ 06.01.2013 12:00:39
Škoda 100-to boli časy...počas jazdy sa nedalo nič počúvať,tak hučal ten motor a celé auto hrkotalo :-).

S psaním téhle recenze jsem poměrně dlouho váhal. První album UFO po odchodu Schenkera mě nikdy moc nezaujalo (už samotný obal moc nadějí na kvalitní desku nedává), na druhou stranu - "Přece to nemůže být opravdu tak hrozný jak to vypadá, třeba se do toho zaposlouchám..." Bohužel, nestalo se tak...

Stejně jako v dekádě předcházející, i do let 80-tých vstupují UFO v kosmickém hávu. Úvodní skladba, tajemně laděná instrumentálka Alpha Centauri zanechává poměrně dobrý dojem, jestli se bude v podobném duchu nést celá deska, proč ne? První plnohodnotnou věcí na desce je pak vypalovačka Lettin' Go, kterou se UFO zjevně snažili navázat na fláky typu Shoot Shoot nebo Too Hot To Handle. Už tady se ale ukazuje, jak důležitým členem kapely Schenker byl - Lettin' Go prostě nemá tu šťávu a syrovost. Zajímavým překvapením je další song - odkdy UFO hrají akustické blues? Asi po minutě ale bohužel kapela přizná barvu, zapne zesilovače a pustí se do toho naplno...akusticky to mohlo být výborné zpestření, takhle je to jen další rychlá skladba na playlistu. Střednětempá This Fire Burns Tonight vypadala ze začátku docela nadějně, ale ani tady jsem se nějakého stěžejního nápadu nedočkal. Z Gone in the Night je zase na hony cítit Ain't No Baby z Obsession.
Náladu poněkud zlepší druhá strana desky. Young Blood a No Place To Run jsou poctivé kousky muziky, která po zoufalé první části alba působí jako balzám na duši. V baladě Take It Or Leave It dokonce chvílemi UFO znějí skoro jako za starých časů. Money, Money sice nádherně odsýpá, ale to je tak všechno, co může tanhle song nabídnout. Další tvrdá věc Anyday už naštěstí tuhle zoufalou jízdu ukončuje a zanechává ve mě smíšené pocity zklamání a bezmoci.

No Place To Run tvoří něco přes deset minut dobré hudby, zbytek se dá s bohorovným klidem pustit jedním uchem tam a druhým ven. Těm, co s UFO začínají, bych případné zdravotní komplikace způsobené poslechem No Place To Run doporučil léčit jakýmkoliv albem ze schenkerovské éry.

**
reagovat

martin69 @ 24.04.2010 10:49:34
Velmi tvrdá recenze ! Já bych to tak hrozně neviděl ,byl rok 1980 . Heavy metal začal vládnou tvrdé hudbě . Pro mně je to dobré album ,které určitě nelze srovnávat s alby ze 70'let .

Cossack @ 24.04.2010 17:11:10
Mám rád UFO i heavy metal, ale toto album mě taky nějak nebere... Ač to ještě stále zkouším, pořád mu ne a ne přijít na chuť. A rozhodně to u mě nezpůsobila absence Schenkera, protože naprosto stejná sestava „spáchala” i moji velmi oblíbenou (možná i nej) „ufovinu” Mechanix...
Fakt nevím, ale něco mi tam zkrátka chybí – výraznější nápad(y), „hit(y)”... Souhlasím s tím, že to je dobré album, ale tak tak (aby nebylo jen dostatečné).

vmagistr @ 24.04.2010 17:29:53
martin69: Při psaní recenze jsem se rozhodoval mezi 2 a 3 hvězdami, nakonec jsem dal menší počet - tohle album podle mě prostě na víc nemá. Skladby jsou nevýrazné, bez nosného nápadu, není tu nic co by mě chytlo za srdce. Sám za sebe to do kolonky "dobré" zařadit opravdu nemůžu...

Cossack: jedna (myslím že poměrně výrazná) změna tam je - místo Raymonda už v kapele působil Carter, který se na albu Mechanix autorsky podílí na většině skladeb. Právě on podle mě dodal skomírajícím UFO šťávu pro pár let dalšího fungování...

Cossack @ 24.04.2010 18:01:51
vmagistr: Vždyť píšu, že je to stejná sestava, která nahrála Mechanix... Právě proto je mi záhadou, že je mezi dvěma jejich počiny, tak veliký kvalitativní rozdíl (aspoň pro mě)...

Cossack @ 24.04.2010 18:09:17
vmagistr: Tak ještě jednou... Chyba je na mém přijímači. Až teď jsem si všiml té změny o které píšeš... Stejná sestava to není, ta je až na následující "The Wild..." z 81. (Ale stejně to mohli udělat líp. ;-)

Pro mě začátek upadku kapely - jiný zvuk,jakoby melodičtější materiál - (asi producent),ve dvou věcích slyším nádech country a jižanského rocku - Mystery Train a Young Blood.Schenker a jeho sola mi tu chybí.Otatní písně se dají bezesporu poslouchat,ale cosi tomu chybí..........
reagovat

Michael Schenker - hlava tvrdá, nedbaje slávy kapely, mizí a nechává UFO "osamocené".

To není moc příjemná situace. Hordy fanoušků očekávají další pecky a nikterak je nezajímají problémy kapely.
Nicméně kapela angažuje Paula Chapmana a vytváří "No Place To Run".

Začínají osmdesátá léta, hudba se s nástupem nových kapel mění a tak trošku se mění i tvář UFO.
Na rovinu řeknu, že "No Place To Run" je deska báječná.

Po "tajemné" předehře, nastupuje první nářez "Lettin' Go" a podle mě je Schenker zapomenut!
Album překvapivě nemá slabé místo, i když se nese ve znamení mírného zklidnění, skladby jsou silné a hitové.

S odchodem Schenkera kapela určitě hodně ztratila, ale s Chapmanem na druhou stranu také hodně získala.

Další "krátké" album produkované pro mě nepochopitelně, ale pro UFO přínosně George Martinem, je excelentní!
reagovat

Pamatuju se, když jsme tuhle desku poprvé s kamarády šoupli pod přenosku a zkraje jsme se nemohli ubránit zklamání.
Už obal byl poslabší – figury u petrol pumpy a klávesové intro namísto úvodního mocného kytarového riffu…do hajzlu, ufoni vyměkli!
Na startu už tehdy čekali mladí NWOBHM nabušenci Saxon, Girl, Def Leppard…kteří hráli nekompromisně tvrdě, kýžených ostrých riffů mraky, navíc v neskutečném tempu…živá voda po hubených letech, kdy to těžkotonážní Purple, Sabbath, LedZep a další mamuti už měli fakticky za sebou…Konečně pomsta tomu všudepřítomnýmu hnusnýmu disku!
Ale na desce No Place To Run jsou UFO stále výteční.
Nový kytarista Paul Chapman dodal kapele uvolněnější sound, zvuk se pročistil a je pestřejší,
jasně, zejména díky péči ex- beatle producenta George Martina (!)
Jedno platí dodnes: bez Michaela Schenkera byli, jsou a budou UFO jenom poloviční, je pro ně naprosto klíčovou, nenahraditelnou osobností, to on definoval zvuk UFO, přes to vlak nejede. Všichni další kytaristé mají smůlu.
To bohužel platí i pro poslední alba s jinak výborným Vinnie Moorem (amík v britský kapele).
Schenkerova kytarová invence a cit pro pointu jsou neuvěřitelné, zkuste si pozorněji poslechnout desky UFO s jeho prací (a to i ty z devadesátých let) a chtěnechtě vytlačíte kroupu.
Bohužel, taky on je dalším z řádky geniálních muzikantů, kteří upsali duši chlastu.
Ostatně ,,kamarádi do deště“ Mogg a Way taky málem spolu vypili Temži - když jsem viděl Mogga na pražském koncertě s lahváčem v ruce, vzpomněl jsem si na dobové články o rvačkách chlastem zmožené kapely nejen mezi sebou navzájem, ale i s publikem…ale to už je naštěstí dávno... 
Na ,,Není úniku“ najdete i několik vydařených kusů – třeba důrazná Lettin´ Go připomene nejlepší časy kapely, , This Fire Burns Tonight,“ je nenápadný šperk, oproti tomu nicmoc Young Blood figuruje jako jediná z této LP na oficiálních Best Of.
Ale skutečná pumelice je až na koci alba: tajemná ,,Anyday“ akceleruje výbuchem staré vášně a brzy se prchlivě ztrácí…repeat track!
Kdyby se Vás náhodou jednou vnoučata ptala, co byl klasický hardrock, šáhněte po UFO.
Klidně jakoukoliv desku… ale… nejlépe nějakou se Schenkerem.
A bacha, ať taky nevytlačí kroupu!

reagovat