Gilmour, David - David Gilmour (1978)

Poslední deska Davida Gilmoura, která se objevila v moji sbírce, bylo jeho první album. Davidovu tvorbu jsem začal obdivovat až po On an Island a postupoval pomalu dozadu. Od debutu jsem moc nečekal. Kdysi jsem jej slyšel a stejně jako tenkrát mi i dnes přijde maličko nedotaženej. Je pochopitelné, že jeho prostřednictvím Gilmour ventiloval úspěch Pink Floyd a jeho touha tvořit intimnější hudbu tady propukla naplno. Ale něco tomu chybí.

To něco může být vrchní dirigent Waters. Může to být vzájemná řevnivost mezi skladatelskou dvojicí Pink Floyd, nebo taky časový úsek vymezený pro jeho vznik. Znuděná a marmeládově rozteklá místa tu narušují celistvost alba, které nabízí několik slibných momentů. Do nich bych zahrnul začátek desky a písně So Far Away, Raise My Rent, No Way a I Can't Breathe Anymore. Je to asi polovina hrací doby, ta druhá je obklíčena porodními bolestmi, při kterých se jednotlivé písně rodily.

Když vedle sebe postavím tohle cédo a třetí věc On an Island, slyším podstatný rozdíl. Tam věkově mnohem starší a moudřejší David vyspěl. Jako skladatel i jako člověk povýšil své kompoziční chápání nad běžný rámec. A je jasné, že mu nové zvukové možnosti v lecčem pomohly. Dřív to bylo víc o srdci, teď o rozumu. První případ by měl být pochopitelně ten správný, jenže není. Gilmour vzor 1978 je předpojatě plachý, málo uhrančivý a málo důrazný. I přesto, že měl v zádech ty největší desky Floydů, bez Waterse byl tenkrát! jen poloviční.

Asi to byl jeho skutečný záměr, ale..
reagovat

steve @ 04.10.2017 15:46:53
Právě ta čistota se mě na prvním Gilmourovi líbí. Jasně že to tak chtěl. V první řadě mu šlo o písničky a ty složil dobré.
Nesrovnávejme sólová alba s produkcí mateřské kapely. Právě proto jsou sólová, aby se nějakým způsobem interpret odlišil.

Tahle deska je určitě víc než jen průměrná.

David Gilmour. Rok 1978. Viac ako rok po vydaní Animals od Pink Floyd, ktorý sa mi javil ako projekt Rogera Watersa. Z toho celkom logicky vyplynula pre Davida Gilmoura otázka jeho sebarealizácie, alebo inak: nutnosť nahrať sólový album. Prizval si do štúdia neznámych (aspoň pre mňa určite) hudobníkov a speváčky. Tu sa ponúka akási analógia s Dark Side Of The Moon, kde ženský vokál bol v skladbe The Great In The Sky absolútne dokonalý. Tak ako vo väčšine debutov býva, sila inštrumentálneho prejavu sa spojí s emóciu, ktorú chce hudobník dosiahnuť. Tak môže vzniknúť veľdielo (ale aj nemusí). V tomto prípade niet pochýb, že ide naozaj o veľdielo. David nepotreboval dokazovať , že je technicky dokonalý gitarista. Skôr sa ukázal ako autor nádherných melódií. So spoluhráčmi vytvoril nekomplikovanú hudbu bez zbytočných efektov. Tak dokonalú súhru so spoluhráčmi naozaj počuť zriedkavo.

Album otvára krehká inštrumentálna skladba Mihalis. Úsporný gitarový prejav Gilmoura s jednoduchým, ale o to inteligentnejším sprievodom rytmiky. Pokračuje There's No Way Out Of Here s nádherným úvodom ústnej harmoniky a snivou náladou a dialógom sólujúcej gitary a ženských vokálov. Cry From The Street. Boostrovaná ostinátna gitara a nevýrazný spev naznačuje náladu skladby, bezútešnosť a smútok ulice. Záver sa preklápa do optimistického tempa. So Far Away. Skvost, ktorý Vás nenechá chladných. Gilmour v baladickom výraze graduje do nádherného záveru, opäť s podporou zboru. Short and Sweet má nádherný gitarový motív, tak typický pre Gilmoura. Raise My Rent je inštrumentálka so sólujúcou gitarou prakticky po celú skladbu. No Way žiari ako hudobný diamant s nádherne vystavaným sólom plynule prechádzajúcim do nezabudnuteľného gitarového riffu. Ani po rokoch sa ho neviem nabažiť. It's Deafinitely je opäť inštrumentálka s naliehavým tempom a kvílivou gitarou. I Can't Breathe Anymore uzatvára platňu s opakujúcim sa motívom, ktorý u poslucháča vyvoláva cestu osamelého pútnika po pochmúrnej krajine.

V predchádzajúcich riadkoch som použil výraz veľdielo. Gilmour z roku 1978 je ním naozaj. Skromná, romantická, niekedy až boľavá hudba, ktorá aj po rokoch udivuje svojou nádherou. Absolútna hudba.

reagovat

Mohyla @ 05.09.2016 17:05:12
.....Skromná, romantická, niekedy až boľavá hudba, ktorá aj po rokoch udivuje svojou nádherou. Absolútna hudba.

Áno!

Balů @ 05.09.2016 17:09:26
Super deska od skvělého hudebníka- kytaristy.

Málo solovek výrazných členů dobrých kapel vyjde takhle skvěle .
-:) -:) -:)

Brano @ 05.09.2016 17:23:33
Tiež sa pripájam.Krásna hudba!

Mám všetky tri štúdiovky Davida a musím konštatovať, že pre mňa je debut najlepší. Absolútna melanchólia obalená v kráse - to je album David Gilmour. Neskutočná nádhera porovnateľná s PF. Davidove veci u PF ma vždy viac oslovovali a tento album patrí na popredné miesta v rodine PF. Hneď úvodná inštrumentálka Mihalis je jedna úžasná skladba, nasledovaná ďalšou kráskou There´s no way out of here. Ťažko sa mi opisuje zvyšok, je to všetko nádhera a najviac funguje ako celok. Krásne sa pritom prechádza v lese, vyskúšajte.
reagovat

PaloM @ 26.10.2015 12:05:35
nowhere_man snáď ešte číta Progboard, tak v krátkosti. V minulosti ma prvé tri sólovky Davida vôbec nebavili. Akoby si to najlepšie nechával pre Pink Floyd.
Teraz ma jednotka baví, asi mám menšie nároky, no zaslúži si aspoň 3 hviezdy. Dvojka - About Face - sa zdá viac precítenejšia a melodickejšia, čo vnímam ako relatívne lepší album.

luk63 @ 26.10.2015 13:24:22
Někdy v polovině 90. let jsem si CD koupil, ale neoslovilo mě a po krátkém čase jsem je prodal. Zhruba před dvěma lety jsem se dostal k remasterované verzi na CD za velice pohodovou cenu a podruhé koupil. Tentokrát už si je ve sbírce nechám, album se mi líbí. Taky jsem udělal posun v jeho vnímání...

nowhere_man @ 26.10.2015 15:06:01
PaloM: Jasné, že tu chodím pravidelne, prakticky denne. A k albumu - po rokoch od recenzie mám rovnaký názor, teda 5 hviezd. Ale ovplyvňujú to samozrejme aj subjektívne spomienky k tomuto albumu.

Progjar @ 26.10.2015 15:45:22
Minimálne tri veci by som si vedel predstaviť na The Wall a Roger by mal mentálny problém. Výborný album, pre mňa tiež za five stars. Ale je to náladovka, pozor na to! Ak ste nasratý, pustite si Metallicu.

Jarda P @ 27.10.2015 06:14:18
Já to mám podobně. V době vydání se mi deska vůbec nelíbila, koupil jsem ji až před několika lety a jsem spokojen.

Ryback @ 12.11.2015 19:31:40
"Minimálne tri veci by som si vedel predstaviť na The Wall a Roger by mal mentálny problém..."
Progjar - to se Ti povedlo :-))). Pod to bych se mohl klidně podepsat.

Mohyla @ 02.09.2016 12:21:58
Do pazúrov sa mi dostal tento album z Davidových sóloviek, ako posledný. Platí známe: "To najlepšie nakoniec!"

horyna @ 02.09.2016 12:30:26
Mohyla zdravím tě: dobrá náhod, zrovna předevčírem mi přišel domů s ostatnimi podobnými drahokamy :-) co jsem zatím jen v rychlosti projížděl, vypadá to moc dobře

Balů @ 02.09.2016 13:18:27
Dovolím si připojit také osobní nadšeni z této desky

Je to moje další Deska desek.
A zrovna tak mohu doporučit In The Skies- Peter Green( 1978)

horyna @ 02.09.2016 13:21:24
Ani jedna ze čtyř Davidových desek nemá sebemenší chybičku, ok, možná About- zvukovou, ale já ho prostě zbožňuji, jeho hru, jeho hlásek, kompoziční dovednosti a navíc je to sakra sympaťák:-)

Velmi příjemná deska, nesvázaná tehdejší napjatou situací v Pink Floyd. Pokud oblibujete Gilmourovy typické, naléhavé melodie a procítěná táhlá sóla, užijete si tu mistrovy kytarové práce do sytosti. Už od tónů úvodní Mihalis jednoznačně poznáte, do jakéhože hájemství jste vstoupili. Album není nějakou tryznou, doprovodná kapela zařadí i střední tempa, ale je samozřejmé, že Gilmour a spol. nikam nespěchají. Ideální hudba na procházku podzimní (ale klidně i jarní) přírodou.
reagovat