Prokop, Michal - Holubí dante (1980)

Michal Prokop je mimořádná osobnost tuzemské hudby. I u něj pociťuju lítost nad tím, že v dobách své největší umělecké kvality nenatočil víc alb. Holubí Dante je navíc velmi dobrá deska, která sice obsahuje slabší místo, ale jako celek je velmi přitažlivá.

Po Prologu, zajímavé instrumentální introdukci, se na nás vyvalí hardrockové riffy a Prokopovo vypravěčství ve skladbě Kolik. Je to sice podivná kombinace, ale tady funguje dobře, přestože Oulíkův text je spíš popisný. A navíc je opatřena skvělými aranžemi a důmyslnými instrumentálními mezihrami.

Ve skladbách jako je Noc je dlouhá mám Prokopa nejradši, jeho hlas v nich získává prostor i přesvědčivost; gradovaná skladba s jazzrockovými vyhrávkami má navíc osobité kouzlo sama o sobě. A tady začíná silná linka alba, následuje totiž výborné Blues o víkendu, od kterého jsem si tolik sliboval, svébytně postavené boogie a v rámci alba navíc jedna z obrazotvorných skladeb. V podobně "filmovém" duchu pokračuje titulní Holubí Dante s textem skvělého Pavla Vrby a s imaginací ještě hmotnější, než u předešlé písně. Obrazy nám před očima doslova ožívají.

Následuje dvojice písní, které jsou jako den a noc. Slabší chvilku si Prokop vybral písní Závrať. Jeho hudba tady pracuje jen s jakýmsi obrysem melodie a Oulíkův text je tentokrát vyloženě špatný, nic nám nesděluje a je obsahově prázdný. Následující Tvůj svět - tvé zázemí naopak považuju za vůbec nejlepší Prokopovu píseň ze všech jeho alb. Mrazivé harmonie jsou tu vystavěny z opakujících se harmonických vazeb pevně připoutaných k ústřednímu tonálnímu bodu, které jazzově modulují do vypjatého finále. Je to přitom velmi neotřelá hudební konstrukce s překvapivými prvky.

Při závěrečné Všichni, kteří hráli s námi si můžete vyzkoušet své znalosti a určit, ze kterých skladeb světových hudebních veličin pocházejí uvedené fragmenty. Skladba je spíš poctou vzorům, než samostatným uměleckým dílem, ale i taková koláž může být platnou součástí celku a dokonce jeho završením, jako v tomto případě. Holubí Dante je výborné album zpěváka, jehož význam bude už asi navždy nedoceněný. A také album, které kromě nesporných Prokopových pěveckých kvalit ukázalo, jak je důležité si vybrat kolektiv tvůrců, kteří talent hlavního protagonisty ještě umocní. A není to zdaleka naposled.
reagovat

Podľa recenzie na progboarde som si myslel, že v prípade albumu Holubí Dante niet o čo stáť, však je to akýsi Prokopov nepodarok. Vraj ďalšie albumy sú to pravé orechové. Aké bolo moje prekvapenie, keď som si ich všetky vypočul a opak bol pravdou.

Dielo začína zaujímavo. Pomaly, postupne sa vynára akási zlovestná predohra Prolog. Počuť, že sa hralo s náladou. Napokon sa ozve gitara a svižné blues Kolik má azda jedinú chybičku, zvuk je akýsi sterilný. Préria, táborák, čundráci, to mi evokuje úvod v podaní akustickej gitary s harmonikou v skladbe Noc je doluhá. Potom je to síce taký tuctový slaďák, ale čo už. Rezká veselica Blues o víkendu, od kterýho jsem si tolik sliboval má šmrnc, pokojná dumka Holubí Dante zasa exceluje v atmosfére. Závrať je taká akože hardrockovica, je zaujímavé, ako ticho znie všetko naokolo nástrojov. Žiadne ruchy, šumy a podobné elektrifikované javy. Ďalšia pomalšia záležitosť, Tvůj svět, tvé zázemí má až moc kúpeľňový sound, ale vypočuť sa dá. Hlavne, keď sa pridá podfarbujúca gitara. Vrchol albumu je však vtelený do pocty hardrockovým legendám nazvanej Všichni, kteří hráli s námi. Spojujúci motív je síce trošku funky, ale dá sa prežiť. A tak sa nám tu ozve Hush, Sunshine of your love, Spoonful, Hey Jude a kopa ďalšieho matrošu od Hendrixa a tak ďalej.

Bonusy albumu skôr uškodili. Úbohé funky Všechno mi dej zachraňuje akurát gitarista, Vlasy tiež práve nerockujú, i keď sa napokon trošku rozbehnú. A tieto polohy sa pravidelne striedajú, buď to fu(j)nkuje (Svítá), popuje (Za záclonou bytu č. 308), prípadne sa to ako-tak vydarí (Zvonky) Jediná skladba, ktorá obstojí, je skvelá srandovná bluesrockovka Já báb rýbu).

Výborný album, keď uvážim, čo nasledovalo. Aj preto som nekritický.
reagovat

Gerry @ 10.02.2014 15:49:15
Rád tuto recenzi čtu, protože mi mluví z duše. Také mne dost překvapilo odsouzení Danteho, ačkoliv mně se líbil a líbí stále. Ale prostě ... kolik hlav, tolik smyslů....atd.
Jen bych vzal na milost skladbu Za záclonou bytu č. 308, která se mi naopak líbí HODNĚ...včetně té santanovské kytary.
Ty 4 hvězdy jsou, myslím, zasloužené!

luk63 @ 10.02.2014 16:27:21
I já mám tuhle desku rád a podle mne není vůbec špatná - naopak lepší než dvě desky ze druhé poloviny 80. let. Bonusy na CD mi nevadí, taky si je rád poslechnu.

hejkal @ 10.02.2014 17:16:30
Som rád, že aspoň niekoho nerozhorčujem. :)

Cossack @ 10.02.2014 17:42:55
Taky se přidávám (viz níže); jen bonusy neznám, poněvadž mám vinyl.

Mohyla @ 16.12.2014 12:09:51
Pohodové počúvanie!

Při vší úctě k Michalu Prokopovi si myslím, že tohle album se mu moc nepovedlo.
Jak se vlastně k němu vyjádřit? Toť otázka.
Michal Prokop skončil s rockem-soulem-blues v r. 1970.
Album Město Er jenom prodloužilo jeho agónii...
Na III. českoslovensykém beatovém festivalu na jaře 1971 v Lucerně vystoupil se skupinou Šest strýců, kde se ještě pokoušel dělat něco ve stylu Blood Sweat And Tears.... a pak se rozhodl pro sólovou dráhu.
Nejprve u Hany Zagorové a pak tuším u Evy Pilarové....
V r. 1977 se odvážně spojil s jazzrockovou skupinou Mahagon Petra Klapky, ale nějak to nevyšlo, asi se nemohl s touhle hudbou uživit.
Poto zde byl krátkodobý pokus se skupinou PROFANOHAGHA
(Prokop /zpěv/, Faukner /bass/, Noha /bicí/, Hála (klávesy/ a Ghali /kytara), také z toho nic nebylo.
Až v r. 1979 oživil konečně Framus a tahle parta natočila tohle nešťastné album.
Nejlepší - nebo nejpovedenější skladba je určitě Holubí Dante - hudba, text a podání, zbytek mě připadá nemastný neslaný kompromis mezi rockem, soulem, blues a popem.
Bakytzarista Bláha byl univerzálně dobrý hráč, Trnka měl soulovou a jazzovou průpravu (bývalý Framus Five), Milan Vitoch byl námezdní bubenický univerzál, ale Rudolf Chundela nebyl kytarista do téhle party. Ostatně pak se uplatnil u Michala Tučného v moderním country jeho Tučňáků před Medardem Konopíkem....
Návraty Michala Prokopa na rockovou platformu byly nesnadné. Měl stále výtečný drsný hlas, chlapský projev, výraz a smysl pro text, ale tady textoval opravdu kdekdo a to je další chyba, stejně jako nedovařené melodie....
Pamatuji se, že i Prokop tohle album považuje za nejméně podařené. Není marné, ani hrozné, ale nepovedený styl, který pro posluchače, co si Prokopa naposledy pamatoval na Městu Er, musel být nepříjemným zjištěním, kam se jediný český soulový interpret propracoval...
Škoda, že se nepodařilo natočit ještě jedno album v sestavě Prokop (zpěv), Trnka (Fender-Rhodes, klavír), Miki Bláha (bass), Martin Koubek (kytara) a Tomáš Suchomel (bicí). To byla sestava, která navázala na stávající před tou, co hraje na Kolej Yesterday....
Dávám jenom tři hvězdičky.
reagovat

luk63 @ 23.10.2012 05:23:09
Ahoj Petře. I přes tvé zřejmě oprávněné výhrady mám tohle album docela rád. Asi i proto, že v roce 1980 moc české poctivé rockové muziky na LP nevycházelo a tuzemský jazzrock už měl to nejlepší za sebou. "Holubí dante" poslouchám častěji, než "Nic ve zlým, nic v dobrým" a "Snad nám naše děti…"

Petr Gratias @ 23.10.2012 18:30:21
Zdravím, Luku63....
máš pravdu, kolem r. 1980 zrovna nějaký velký albový nápor nebyl..... Můžeme ale mluvit o výjimkách
Vláďa Mišík a jeho slavná Dvojka
Martha Elefteriadu: Kresby tuší
ale jinak žádná sláva.
Na Snad nám naše děti prominou... už je cítit vliv té perestrojky a Vláďa Merta tam napsal dost kvalitní texty....
Ale samozřejmě každý můžeme mít jiné vidění.
Zdravím!

PaloM @ 25.10.2012 04:51:54
Album sa mi dostal do rúk až na CD. Kamarát kupoval všetko s M. Prokopom. Tiež ma nezaujal a nudil. Tie predtým a potom, to je úplne iná liga. Samozrejme chápem okolnosti a súvislosti.
Aj tak vďaka za recenziu, treba si pripomínať Michala. Je tu avízo na úplne nový album s novými pesničkami a to sa fakt teším.

hejkal @ 02.01.2013 16:08:09
Hoci som pomerne čerstvým poslucháčom Prokopa a Framus 5, vcelku mi nie je jasné, čo je na tomto albume zlé. Príjemný rockový album s vydarenou kolážou čoby poctou vzorom (Všichni, kteří hráli s námi, ani ten funky tik tomu nevadí), ktorý netrpí štýlovým i zvukovým neduhom ďalších troch albumov, ktoré kupodivu majú pozitívne recenzie na Progboarde. Po slušnom coverovaní na debute a rovnako uspokojivom ambicióznom dielku Město ER mi po toľkých rokoch a na rok 1980 príde, že je to poslúchateľný rockový album s trošku melancholickou atmosférou a takých zasa toľko v ČSSR a pridružených skratkách nepoznám. U mňa dobré!

Cossack @ 15.06.2013 07:20:09
Naprosto souhlasím s Hejkalem…
Pohodové album s příjemnou muzikou, rock i blues se přeslechnout nedají, nedovařené ani nemastné-neslané mi zkrátka nepřipadá.
Díky výborné titulní skladbě „Holubí dante” (tady souhlasím s Petrem – škoda, že tam Vrba těch textů nemá víc) zaokrouhlím 3,5 hvězdičky nahoru.