Sylvian, David - The First Day (1993)

Spolupráce multiinstrumentalisty a performera Davida Sylviana s kytaristou a skladatelem Robertem Frippem byla další alternativou progresívního rocku devadesátých let, která vstřebala deriváty crimsonovského tématu, v němž se to hemžilo samplovanými percussion, počítačovým programováním a dosáhlo se zajímavého produktu, který v první polovině devadesátých let vzbudil zaslouženou pozornost hudebních kritiků, ale i milovníků Sylviana a Frippa, jejichž spolupráce přinesla kýžené ovoce úspěchu...

GOD´S MONKEY - důrazné a přitom formálně stručné rytmické obrazce bubeníka Marotty a percussionisty Andersona vytvářejí hutný základ skladby. Fripp vkládá kytarové téma a aplikuje svoje pověstné frippertronics, zatímco zpívající Sylvian nahrál druhou kytaru a klávesové party. Progresivní rockový základ je zachován, ale nemá zde onu syrově chladnou crimsonovskou podobu, ani se zde nepracuje s nějakými agresivními tónovými variacemi. Rytmy jakoby suplovaly moderní odnož hudby přírodních národů Afriky. Rytmus má hypnoticky se opakující tvar až do konečného finále...

JEAN THE BIRDMAN - Marottova rytmika zůstává stručně minimalistická, melancholický Sylvianův hlas jakoby vyprávěl nějaké téma. Kytarová přediva cloněná elektronickými aplikacemi Frippovy jednotky frippertronics přináší nespecifikovatelné zvuky do celkového soundu. Na sticks hraje výtečný Trey Gunn, jediný Frippův spolupracovník z King Crimson. Basy tohoto nástroje mají neobvyklou plasticitu, ale skladba má víceméně písňovou variantu....

FIREPOWER - další skladba přináší adresnější crimsonovský odér, ale celkové pojetí není tak agresivní a útočné, přesto kytarová přediva mají jasný frippovský rukopis. Ani Sylvian sem nepřináší nějaké výrazné a nosné harmonie a frippertronics vytvářejí zasmušilou bzučivou elektronickou stěnu, zbavenou nějakého úporného akademismu. Prokládání elektronických vrstev plní úlohu virtuální pavoučí sítě, která se vine napříč tónovou perokresbou. Rytmika neustále opakuje dané schéma a Sylvian, a zejména Fripp si vzájemně podávají impresivní zvukové obrazy. Minimalistická kostra na sebe nabaluje občasný ambientní závan zvukových vizí a posluchač nabude dojmu, že téma nikdy neskončí...

BRIGHTNESS FALLS - syrovější a údernější skladba s rockovým základem. Přiostřené kytary, úderná, ale nepříliš výbojná rytmika a tónové variování se zvukovými vlnami přinášejí tajemné kouzlení elektronickými komponenty z Frippovy kuchyně. Slyšíte elektrické housle, ale housle to nejsou, preparovaný sound kytary se prolíná s dalšími vrstvami instrumentace. Marottova rytmika podporované percussion odzbrojuje svou přesností, ale také minimalistickou jednotvárností, za nimiž se ozývá tajemný šepot...

20TH CENTURY DREAMING (A SHAMAN´S SONG) - opět schematický minimalistický princip crimsonovského typu, zde ještě více čitelný, jakoby vypadl z alba Discipline, ale bez Adriana Belewa. Vokální party Ingrid Chavez a Davida Sylvina mají jiné pojetí.
Máme pocit, jakoby se před našima očima odehrával nějaký obřad - rituál - prolínání sticku a Frippovy kytary vás dostanou na zvláštní pocitovou polohu impresivních vizí nějakého děsivého snu, což deklarují i tajemné zvuky ze záhrobí, až tajemné zvukové stěny pohltí instrumentaci a ortelný hlas (trochu v morrisonovském duchu) pracuje s neznámými silami. Frippertronics vytvářejí elektronické clony s obrazy sci-fi. Není to záležitost strachu, nebo depresivních stavů, ale spíše prolínání jakýchsi varovných signálů, které vstupují do naší mysli....

DARSHAN - první co vás pohltí, je strojově přesný rytmus až do podoby psychedelické tanečností, nad nímž se vznášejí zkreslené kytarové vyhrávky. Hypnotický rytmus prokreslují percussion a celá směsice pracuje neomylně jako pekelný stroj. Gunnův stick se výtečně propojuje s Marottovými bubenickými obrazci. Frippertronics dostanou příležitost vnést do opakujícího se schématu větší představivost a astrálno, které vytvářejí i přeznívající synthesizery. Fripp aplikuje krátká navazující sóla, ale nijak nedominuje, je součástí celku. Pěvecké projevy přesně frázují, ani ony se nesnaží protlačit do popředí. Ukázkový příklad „hudební demokracie“. Funkový model je nakažlivě podmanivý a každého naslouchajícího hudebníka by vyzýval k improvizacím… V závěru se rytmus dělí o prostor s frippertronics a Sylvianovými klávesami, jež rozestírají nad nekonečným opakujícím se rytmem elektronické závoje a celé schéma se ubírá ve fade-outu do úplného odeznění…

BRINGING DOWN THE LIGHT – závěrečná skladba se hlásí elektronickým soundem, který lze označit jako ambient a navozuje atmosféru nekonečného bloudění astrálním prostorem. Jakoby posluchač nalezl v celoživotním hledání konečnou nirvánu a stav mysli a vědomí nalezl kýžený mír…

Kdo začal být unaven z crimsonovských projektů osmdesátých let, které se v dalších letech zdály být příliš odosobněné a počtářsky chladné - mohl sáhnout po tomto albu. Jak jsem zmínil, crimsonovský odkaz zde zůstal, ale přítomnost Sylviana jako jednoho z hlavních protagonistů projektu The First Day vnášela do tématu více lyriky a životnosti. Kdo poslouchá hudbu Roberta Wyatta nebo Briana Ena, nebo tu a tam zklamán... Albu nechybí již několikrát zmiňovaný minimalistický nádech, ale i jisté kouzlo meditace, ovšem za aplikace nových představ bez odkazů do minulosti....
Album mě přesvědčilo natolik, že mu dávám pět hvězdiček – také proto, že metodický a dominantní Fripp, zde nemá výlučnou úlohu a řekl bych, že zde o něco zásadněji vzniká prostor pro Sylviana, a tím se zrodila zajímavá odnož rockové hudby devadesátých let, která se v této době zmítala ve vlně revivalismu a přijít s něčím jiným mimo hlavní proud a zaujmout nebylo nic snadného…

reagovat