West, Bruce & Laing - Why dontcha (1972)

S tímhle výborným muzikantským triem jsem se seznámil někdy před prázdninami 1973 ve vysokoškolském klubu Topas na Kounicových kolejích v Brně. Tedy ne, že by tam za tuhé normalizace zahráli pro studenty, ale diskotéku (rockotéku) tam tehdy dělal kytarista v té době už bývalých Progress Organization, Pavel Váně, který v dané době působil ve Skupině Aleš Sigmunda a doprovázel sesterské duo Marthu a Tenu Elefteriadu. Mám pocit, že říkal, že Martha byla v té době nějak déle nemocná a skupina stála a tak si „přivydělával“ uváděním hudební produkce. V té době sjížděli disc-jockeyové Led Zeppelin, Uriah Heep, Deep Purple, Atomic Rooster, T Rex, Black Sabbath, Suzy Quatro, Sweet, Slade, Janis Joplin, Jethro Tull, Stone The Crows, Humble Pie…a Pavel se zcela nečekaně vytasil s albem kapely, které jsem neznal, i když jména hudebníků jsem znal z legendárních Cream a Mountain…..
Také se pamatuji, že mě hodně zaujal samotný obal alba, který byl v potemnělém modrém tónu, kde na mořskou hladinu vystupovaly do pasu postavy muzikantů. Tohle byl zajímavý motiv a já očekával s velkým napětím, jaká bude samotná hudba… Dvě skladby z alba se mně opravdu líbily, ale já čekal dlouhá léta, než jsem album sehnal a než přistálo v mé sbírce……

WHY DONTCHA – rozehrávané kytarové téma v playbackovaných kytarách zahajuje nekompromisním způsobem syrový hudební materiál. Kytarista Leslie West stojí před mikrofonem a jeho drsný hlas velmi dobře koresponduje s energetickým potenciálem, který ze skladby prýští jako horský pramen. Baskytara Jacka Bruce má ten správný zaostřený tón a jeho basové linky s rozvibrovaným timbrem vám prorezonují až do morku kostí. Kytarové nájezdy se doplňují ve zkreslení i v jemnějším pojetí velmi dobře a na zahájení je posluchač určitě vtažen do „nitra děje“.

OUT INTO THE FIELDS – druhá skladba je klasické téma Jacka Bruce. Jeho autorský rukopis se nezapře jak v Cream, tak na jeho sólových albech a smysl napsat pomalou procítěnou skladbu je jeho velkou předností. Klavírní téma se prolíná s vrčícími hammondkami. Vokál Jacka Bruce je krásně klenutý a procítěný a jeho rozevřený hlas se výtečně doplňuje se sborovými hlasy, které posouvají kompozici někam na pokraj gospel songu. Klavírní party jsou velmi čitelné a rytmické přechody Corkyho Lainga na bicí baterií umocňují napětí, zatímco Westova elektrická kytara spíš koloruje atmosféru sborových hlasů a kláves. Velmi dobře proaranžovaná kompozice se závěrem dlouhého tónu hammondek.

THE DOCTOR – drsné rockové téma se hlásí v další skladbě. Tohle je ovšem nářez ve variaci syrovějších Cream. Famózní Bruceova baskytara přímo vystupuje z tématu a rozvibruje vám bránici, zatímco syrové akordové doprovody Westa a jeho klouzavé tóny v playbacku dokreslují atmosférické pnutí. Ta baskytara moduluje neuvěřitelné tónové vibrace a šlape s Laingovými bicími nástroji jako výtečně namazaný čtyřtakt. Syrové a nekompromisní riffy činí ze skladby opravdu mimořádný kousek. Tohle je neopakovatelná Bruceova exhibice, závidím mu jeho energetický potenciál, ale ani West a ani Laing nezůstávají pozadu. Vůbec si nedokážu představit, že by na současné české scéně dokázal takhle někdo zahrát…..

TURN ME OVER – o tom, že Jack Bruce je opravdový multiinstrumentalista, se není třeba přít. Jeho vynikající sólo na foukací harmoniku ve skladbě Traintime na dvojalbu Wheels Of Fire Od Cream, známe všichni…. Tady se jeho foukací harmonika dostává opět výrazně do popředí. Tohle elektrické blues s pořádným rytmickým spodkem opět šťaví dunivá baskytara a mrštné bubenické breaky s přeznívajícími kytarovými nálety. Není možná už více dodat. Prostě paráda….

THIRD DEGREE – blues – ještě v čitelnější podobě než předtím, rockové drsnosti zde ubude, zato se výborně propojují v patřičných proporcích playbackované elektrické kytary, klavír, modulované basové tóny a uměřené bicí nástroje. Jack Bruce jako zpěvák výtečně frázuje a ohýbá hlas a jeho feeling je opravdu jedinečný…. Výborné přeznívané tóny do skladby nasadí West a vyvážený rozvibrovaný tón skladbě dominuje, i když nepřebijí ostatní instrumentaci. Pak ale přichází zlom a kapela výrazně zrychlí tempo a změní i téma a hudba se rozběhne jako o závod a přidá se na energetickém potenciálu, což v daném okamžiku nikdo neočekává… Leze mi mráz po těle, když poslouchám, co tohle trio dokáže ze sebe vymáčknout bez většího vnitřního násilí. Prostě fantazie….

SHAKE MA THING (ROLLIN JACK) – úderný rock v americkém balení a zase lze jenom chválit bruceovské basy, divoké klavírní party, šlapavé bicí nástroje s důraznými údery a kvílivou sólovou kytaru. Můžeme tančit, ale můžeme i s otevřenými ústy poslouchat, co se zde všechno na relativně krátké ploše odehrává. Baskytarové běsnění má drsný základ, stejně jako i drsný hlasový projev

WHILE YOU SLEEP – už mi to pomalu chybělo, přesvědčivě procítěná balada. A už je to tady. Akustická kytara doprovázená klavírem hučivou baskytarou nám představuje čitelnou melodickou skladbu, která vychází z amerických tradic a zase zde vnímám téměř soulovou vibraci z interpretace. West hraje hraje krásné rozvibrované tóny na akustickou kytaru a pochválit je třeba i sborové hlasy z pozadí. Výrazné zklidnění, které pohladí zvláštním, ale hlavně nepopsatelným způsobem. Taková osobitá ukolébavka pro rockery….

PLEASURE – tohle je ovšem drsný rock and roll v balení sedmdesátých let. Hraje se zde s velkým nasazením, ale i zaujetím a je lhostejné, jestli ty vibrace pociťujete prostřednictvím Westovy elektrické kytary, nebo Bruceova klavíru a jeho hlasu. Výtečně vystavěné kytarové sólo je podporováno jedinečnými baskytarovými melodickými postupy za neomylně přesné údernosti Laingovy bicí baterie. Jak už říká samotný název – krása. Obdivuji tu muzikantskou odvázanost a vzájemnou propojenost, kdy necítíte žádnou šmíru, ale poctivé se oddání hudbě na plný úvazek…..

LOVE IS WORTH THE BLUES – výrazný rockový riff v úvodu rozvíjí svoje téma od základního tónu a v tomhle duchu skladba ve zpomaleném tempu si prosekává cestu virtuální hudební džunglí bluesrocku. West svými kytarovými party pojednou zrychlí akordické výměny a určí tak logicky zrychlené tempo, do něhož vkládají Bruce a Laing další drsné ingredience. Šklape to jako dobře namazaná parní lokomotiva na rozjeté rovině a ojnice v divoké rychlosti otáčí mocnými koly vpřed. Tohle je ovšem jízda mimořádného kalibru. Po náhlém zpomalení se skladba vrací do původního zpomaleného tématu. Závěrečné slovo patří Westově kvílivé kytaře…..

POLLUTION WOMAN – baskytarové intro v úvodu výrazně dominuje. Bruceův hlas přichází jakoby odněkud zezadu a máme tu opět sborové zpěvy a taky vnímám nějakou orchestraci v podobě smyčců a dechů z pozadí. Nevyčnívá, ale je vnímatelná, stejně jako ženské hlasy ve sboru. Rytmické proměny se sugestivně honí v prostoru a prolínaní akustické kytary, elektrické kytary a hlasů se děje v opravdu velkém stylu. Je to vlastně písnička, ale jedinečně proaranžovaná a špikovaná basovými a kytarovými modulacemi tónů

Brněnský hudebník a zpěvák Olda Veselý mi vyprávěl, že když byl v zahraničním angažmá se skupinou Atlantis v NSR (shodou okolností ve stejné době, kdy jsem se seznamoval na diskotéce s touhle kapelou), tak ve Frankfurtu nad Mohanem viděl tohle trio naživo. Byl prý to famózní zážitek a tisíce Němců v hale vnímaly koncert jako nějakou reinkarnaci legendárních Cream. Kapela totiž po odehrání repertoáru druhou polovinu koncertu věnovala creamovskému materiálu, což bylo díky přítomnosti Jacka Bruce v kapele legitimní…..
Možná se nepotkám s hodnocením jiných progboardistů, ale já albu udělím plný počet hvězdiček – je tady spousta nosných nápadů, plnokrevného muzikantství a pořádný energetický nápor a toho si dokážu považovat.



reagovat

Jarda P @ 03.10.2011 12:30:54
Jak tato, tak i druhá deska Whatever Turns On You je skvělá, ale vždycky mi na nich vadil na můj vkus plechový zvuk nahrávekjak na LP, tak na CD v původním vydání. Nevím, zda vyšel později remaster s lepším zvukem.

Petr Gratias @ 03.10.2011 22:02:31
Zdravím Zdeňka....
Ano, toho zvuku jsem si také povšiml že není úplně
stoprocentní. Ale syrový zvuk kapely vnímám částečně tak trochu jako "záměr"....
Přiznám se, že na jiných albech byl byl nekompromisnější, ale tady jsem to jaksi "akceptoval".
Myslím, že nějaká remasterovaná verze ani neexistuje, ledaže by se nám dostala do rukou japonská verze. Japonci dokáží se zvukem dělat opravdové zázraky, ale potom by japonský CD výlisek stál určitě takových 1.200 až 1.300 Kč a to už by u nás bylo troufnu si říci neprodejné....

Petr Gratias @ 03.10.2011 22:03:08
Omlouvám se.... zdravím Jardu P!!!!!!!

Zdeněk @ 04.10.2011 05:25:25
Díky za pozdrav Petře, zdravím Tě po ránu i já.

Môj otec má túto skupinu strašne rád, takže moje dospievanie sa nieslo v duchu "to je pecka, ten nástup, to treba zohnať" a pod. Kazeta do magneťáku bola niekde stratená v rámci sťahovaní, čo dosť ťažko niesol, takže som musel zohnať kompletku na CD, čo dalo celkom zabrať.

Vo všeobecnosti, kto má rád hard rock a blues zmiešaný v intenciách Cream - Mountain, ten si príde na svoje, hoci môj subjektívny dojem je ten, že "superskupina" nepriniesla tak silné momenty, ako materské skupiny členov.

Každopádne, hrmotná ťažkosť Why dontcha, slajdík The doctor, Bruceová vsuvka Turn me over, ťažká pecka Love is worth the blues a záverečná zvukoplavná Pollution woman, sú vynikajúce veci odohraté špičkovými inštrumentalistami vo svojom odbore.

A to nie je málo. 3,5 * (zaokrúhlim hore).
reagovat

martin @ 23.04.2009 18:04:53
Mně se líbí moc ,škoda že druhá deska už nedosahuje kvalit debutu .

harun @ 18.12.2009 14:43:02
dobra doska, takisto ako dalsie nasledujuce. Dobry
projekt. No troska moc rock n rollove. Moze byt.

stargazer @ 03.10.2022 19:32:51
Vyzkoušel jsem tohle album a velká spokojenost. Drsné, tvrdé, zemité Westovy kousky a o něco klidnější invence Jacka Bruce, prostě jo, dobrý. Chtěl jsem si poslechnout i album Whatever You Turns on, ale není na spotify k dispozici. Škoda.

hejkal @ 03.10.2022 20:50:22
Škoda, že im to nevydržalo.