Flower Kings, The - The Sum Of No Evil (2007)

Období mezi roky 1995 až 2007 patřilo impozantnímu nárůstu nahrávek jedné z předních progresivních kapel současnosti, švédským The Flower Kings. Parta okolo skladatelské osobnosti Roine Stolta, stihla za pouhých dvanáct let vyprodukovat deset studiových alb! A to mezi ně nepočítáme různé živáky, výběry, nebo raritní kousky. Enormně častou nadprodukci musí dokonce několikrát řešit vydáváním dvojcd.

V případě desky The Sum Of No Evil jde o klasickou placku, ke které je pro ty nejvěrnější fanoušky připojena bonusová část na druhém disku. Pětiletá pauza, která bude vzápětí následovat, jakoby symbolizuje momentální stav kapely, která si je vědoma své síly a originality a už poněkolikáté pokládá své nové dílo na nejvyšší piedestal. Tahleta nahrávka je esencí toho nejlepšího, z čím kapela po dlouhá léta pracovala a dokáže se na ní ještě o nějaký metr posunout vpřed. Vytříbený sound, nepřeberné množství originálních a na poměry kapely i nových nápadů přinesly vyzrálé ovoce, které si můžeme ze zahrady Sum Of No Evil natrhat. Jde o poslechově velmi těžce přístupný produkt. Jeho melodická spletitost se rozmotává pomalu a postupně. Těch kytarových a klávesových špulek je plný košík a za nějaký čas vám dokážou prozářit váš byt krásnými barvami. Hudba T.F.K. je zázračná a nádherná jako duha uprostřed oblohy.

reagovat

Balů @ 05.09.2017 13:07:49
U této kapely si vždy říkám, proč vydává téměř samá dvojitá CD.

Asi si myslí,že ostatní horko-těžko zaplní jedno CD, tak se dívejte jak se to dělá.
Stylotvorné kapely 60tých a 70tých let vydaly většínou tak jedno 2Lp a to ještě většinou
záznam koncertu.
Osobně mám problém poslechnout najednou The Wall nebo Jehně.
Přitom jsou to mé oblíbené kapely.

Takže tyto 2cd jdou většinou mimo mne.

steve @ 05.09.2017 13:29:59
Nebude to spíš talentem a schopnostmi? Mají dostatek hodně dobrého!!!! materiálu a tak ho zkrátka použijou. Vatu u Flower Kings nenajdeš. Navís Sum je pouze jednocedlo, jak píše Oř, to druhé je bonusovka.

Pegas @ 05.09.2017 15:40:23
V tomto případě je druhé CD bonus limitované edice. Existuje i jednodisková verze. A nějaká ta vata se na deskách TFK také najde.

Brano @ 06.09.2017 08:42:07
Tiež tu počujem určitú tvorivú stagnáciu.Následne im však päťročná prestávka prospela a albumy Banks Of Eden a Desolation Rose,tak to je The Flower Kings aký mám rád.

horyna @ 06.09.2017 10:59:19
Mě se narozdíl od kolegů podařilo tuhle desku po několika letech řádně naposlouchat a dnes si ji užívám stejně dokonale, jako kteroukoliv jinou od květinových králů. Druhá skladba byl boj na nejdelší trať a písně 3,4,5 hltám jedním dechem.

Tato deska byla jednou z prvních ochutnávek z početného katalogu květinových králů a nutno podotknout, že se ona kapela během krátké doby vypracovala mezi naprostou špičku progresivně zaměřeného hudebního spektra. Okamžitý úspěch alba byl přesto postupně zastíněn ještě kvalitnějšími výtvory této hudební party. Mohu prohlásit, že prvotní dobu bylo album spíše upozaděno a jeho růst byl v mých očích velice pozvolný, strmější nástup začal až později, kdy deska začínala být prověřena častým opakováným poslechem. Když kouknu na zdejěí stařičkou renecnzi, i některé další na ostatních webech, nemohu se zbavit pocitu, že na spoustu fans tato deska působí, jakýmsi unaveným dojmem a ztrátou inspirace. Možná že i na mne mělo toto album podobný dopad, dnes mohu směle říci a jsem za to nesmírně rád (jelikož tato parta svou ucelenou diskografií zásobuje mou emoční hladinu dostatečnou silou), že pravý opak zdá se mi býti pravdou. Svěží kompozice, fůra nápadů, kreativitě se meze nekladou, vývoj v rámci svého stylu, Zoltan Csórsz opět kouzlí své jazzové parády a Ulf Wallander i Hasse Bruniusson jsou stále součástí týmu.

S příchodem prvních dvou skladeb jsem měl vždy velký problém, orientace byla spíš než nesnadná, často zmatečná a duch F. K. nedýchal tak jak jsem si představovol, jak jsem ale psal výše, chce to čas a soustředění, chuť přijít tomuto řemeslu, dané etapě na kloub. Samozřejmostí musí býti vložený čas a ta správná objevitelská chuť si takto aranžované dílo užít.

Hammond zahajující třináct minut One More Time- poklidné záležitosti s malebně čitelnou basou a "tikající" kytarovou prací, ve společnosti další nástrojové složky pak vytváří podhoubí pro Hasseho melodický vokál.
Opravdovou lahůdkou je členitá mohutná kompozice Love Is The Only Answer- v klasivckém stylu kapely, prošpikováná častými změnami temp, nálad i nástrojového odstínění, žel bohu má problém v dlouhé minutáži a tak nejde rychle do hlavy, po skutečném a intenzivním "polknutí" tohoto songu se klidně mohou objevit srovnání z dlouhometrážními kompozicemi včleněnými do art rockových dějin, ať už je to třeba Suppers Ready, Gates of Delirium nebo z vlastních řad The Truth Will Sert You Free, nemohu tudíž prohlásit, že by zmíněná suita za těmito skvosty zaostávala. Obsahuje skvěle nahuštěnou drsnou Hasseho pasáž kde se jeho vokál brodí stokou temných vzpomínek, absolutně svobodný fusion part, vložku tykající si s klasickou hudbou i saxofonovové hody.
Za naprostý vrchol alba a tvorby kapely vůbec označuji píseň Trading My Soul- díky ní jsem schopen absorbovat své pocity a přetvářet je ve velice intenzivní, na okolí nezávislé vjemi- platí za velice sugestivní perlu naplněnou oduševněle zpívajícím Roine Stoltem, Thomasovými originálními rejstříky a Hasseho vstupem do refrénu, za povšimnutí také stojí vynikající text, který vždy interperuji společně na jedné vlně s kapelou a také závěrečné dlouhé opuletní kytarové sólo.

Neříkej mi, že umírám, nemám čas na žal.
Neotevírej dveře – nech mě jít zase spát.
Jsem jen ve fázi blednutí
jsem opuštěný, prodávám svou duši.
Točím se kolem té velké černé díry.
Nebo půjčená křídla – ani maso, ani kůže.
Jsme unášeni jako pírka ve větru.


To není konec – ale cítím, že je blízko.
Jsem v limbu mezi zemí a nebem.
Odtud mohu vidět všechny vaše domy,
ale neříkejte mi, že toto je smrt.


Zdi – koberce – záclony
zatemňují místnost.
Jsem tu opuštěný bez jízdenky, ale vsadím se, že brzo odjedeme.
Jsem jen ve fázi blednutí
jsem opuštěný, prodávám svou duši.
Točím se kolem té velké černé díry.
Nebo půjčená křídla – ani maso, ani kůže.
Jsme unášeni jako pírka ve větru.


To není konec – ale cítím, že je blízko.
Jsem v limbu mezi zemí a nebem.
Odtud mohu vidět všechny vaše domy,
ale neříkejte mi, že toto je smrt.

Čtvrtá rytmicky bohatá The Sum Of No Reason- plně potvrzuje že střed alba je neobvykle vyvedený, přechází s poklidných ploch do totálního nástrojového burácení.
Bodinův a Czörsův instrumentální boj uvnitře Flight 999 Brimstone Air- se zcela vymyká intencím kapely v instrumentálním spektru. Posluchač zyvklý si užívat snových vizí a impresionistických barev převáděných do nástrojových skutečností, eruptivních improvizačních free parádiček, nebo jazzových abormalit operujících na poli naprosté svobody vyjádření, se tentokrát musí popasovat s naprosto masakrální věcí. Czörsovo víření paliček a naprostá odzbrojující technika je sama o sobě mimořádným hudebním zážitkem (perlička, postřeh- v 2 min 34 sek se tu mihne i řehtající kůň :-). Poslední Life In Motion- jen utvrzuje doměnky vytvořené poslechem díla, které si přeje posbírat další vavříny své nepopiratelné hodnoty.

Šmakózní záležitost, vysoce vymazlená, jak já si u toho nutuji :-)



reagovat

Jarda P @ 30.05.2016 05:54:36
Horyna: na mě působí tato deska také unaveně a ztráta invence (aspoň v mých uších) je zde patrná. Zkoušel jsem ji opakovaně, ale vždy jsem to dlouho nevydržel. Proto v mé sbírce jako první není... a asi ani nebude.

Marna slava, najnovsi album Flower Kings mi k srdci ani po mnohych posluchoch neprirastol. Po 2CD Paradox Hotel som ocakaval iny smer. Predchadzajuci dvojalbum bol osviezenim v diskografii kapely, nacrtol iste zmeny v tvorbe, demokratickejsi pristup Roine Stolta, prezentaciu novych farieb a prichuti v podobe autorskych zapisov ostatnych clenov atd... Novinka je pre mna len dalsia predlha jam session inak skvelej kapely. Chybaju mi vsak silne napady, vyraznejsie motivy a hlavne melodie, ktore by utkveli v hlave... jednoducho vsetko to plynie a len plynie... Hoci pocuvanie neboli, no predsa som cakal o dost viac.

p.s.: predam za symbolicku cenu :)
reagovat

Jarda P @ 06.09.2017 05:30:38
U mě platí stále totéž, co jsem napsal:
30.05.2016 07:54:36
Horyna: na mě působí tato deska také unaveně a ztráta invence (aspoň v mých uších) je zde patrná. Zkoušel jsem ji opakovaně, ale vždy jsem to dlouho nevydržel. Proto v mé sbírce jako první není... a asi ani nebude.