Beatles, The - With The Beatles (1963)

A než půjdu do práce, stihnu ještě jednu. Vzhledem k faktu, že Beatles mám opravdu naposlouchané, troufám si psát za pochodu a sekat recenze jak Baťa cvičky. Tentokráte vinyl nemám a přesedlal jsem ku Spotify.

It Won't Be Long, je s podivem jak málo někdy stačí k dobré písni, energický otvírák je esencí tehdejších Beatles, Yeah Yeah Yeah. Jak jste si možná všimli, s ploužáky ranných Brouků mám celkem problém a All I've Got To Do není výjimkou. All My Loving je jinačí kafe, v podstatě jasná singlovka a přitom schovaná v rámci alba, již zde se začíná ukazovat potenciál souladu kvality a kvantity produkce Fab four. Don't Bother Me rozhodně neotravuje, z písně tak trochu cítím jakým směrem se Georgova tvorba vydá, mírný odstup a decentní úsměv. Ovšem bez Little Child a především Till There Was You bych se obešel, druhá jmenovaná patří do mého soukromého Beatles suterénu, i když Ringova hra na bonga mně mile překvapila, holt jsem ji léta neslyšel. Please Mr Postman nezapře Motown a já soul opravdu rád, navíc se mi hodně líbí basová linka na začátku.

Roll Over Beethoven je můj neoblíbenější mladický George, cover který si nezadá s originálem. Hold Me Tight je prostě další z písní, co tak nějak propluje kolem bez výraznějších následků. Zato You've Really Got A Hold On Me ptří k mým nejoblíbenějším, ukázka hlasového mistrovství liverpoolské čtveřice a tento cover je důkazem, že žáci se svým vzorům vyrovnají, ba dokonce je předčí. Jdeme dál a byť se Ringo a spol snaží, I Wanna Be Your Man je dobrá tak pro Rolling Stones ( pozor sarkasmus ), příjde mi to tlačené na sílu. Devil In Her Heart je candrbálová záležitost a nikdy mně za srdce nechytla, stejně tak Not A Second Time. A než skončíme, shut up and take my Money, poslední píseň alba zastihla Beatles opravdu ve formě, bouřící živel, vypuštěný Kraken, jo!

Závěrem - druhé album bývá nejtěžší, ovšem Beatles na slibný debut navázali stejně povedeným počinem. Ovšem na víc než tři hvězdy to nestačí, i vzhledem k následnému LP ( viz moje letitá recenze tady, pod kterou bych se klidně podepsal i dnes ).
reagovat

Beatlemánie je v plném proudu, alespoň v Británii, protože nedůvěřivá Amerika zatím váhá, ale i tam je gigantický průlom na spadnutí. Nové mládežnické modly tudíž neváhají a vypouštějí do světa další LP desku pouhých osm měsíců po té první, což ale v 60. letech nebyl žádný unikát.

Jede se podle stejného modelu. Beatles se zatím drží bezproblémových popových písniček těžících z jejich skifflových počátků, lehkosti Everly Brothers i amerického rhythm'n'blues i rokenrolu, a budoucí převratné experimenty spí ještě hlubokým spánkem. Dokonce i poměr vlastních a převzatých skladeb je stejný jako na prvním albu, na pokrok je zkrátka ještě železo příliš žhavé. Ale na druhou stranu se zase ukazuje, že úspěch kvarteta nebyl vůbec náhodný a z Johnova a Paulova (zatím stále nedělitelného) pera se sypou další písňové perly se stejnou samozřejmostí. Přinejmenším It Won't Be Long, All My Loving nebo I Wanna Be Your Man se řadí mezi ty nestárnoucí. Autorský monopol ústředního dua poprvé nabourává i George Harrison. Jeho Don't Bother Me nijak nezaostává a dokládá, že i v něm dříme velký a neprávem přehlížený potenciál.

Jestliže původní písně neztrácejí jiskru a přirozenou muzikálnost prostou řemeslné machy, covery jsou dokonce ještě výživnější než ty z debutu. Původně muzikálová písnička Till There Was You představuje skupinu v jemnější poloze s akustickou kytarou a perkusemi, Berryho rock'n'roll Roll Over Beethoven je naopak rázným příspěvkem k propukajícímu omámení ostrovních muzikantů syrovějšími odnožemi černé hudby a i soulové hity Please Mister Postman či You Really Got a Hold on Me mají v podání Angličanů šťávu, stejně jako závěrečný sebeironický odvaz Money (That's What I Want). Častěji se v aranžmá objevuje klavír, ale tady by slovo progres bylo ještě příliš silné. Podstatnější je, že když si tuhle desku i půlstoletí po jejím vzniku pustíte, polovinu skladeb jen těžko vyženete z hlavy. Bible popové písně, díl druhý.
reagovat

Walrusa @ 27.03.2014 09:35:59
Tahle deska je velice příjemná, nedám na ni dopustit už jen proto, že je to úplně první věc, kterou jsem si sehnala na vinylu. Děkuji za pěknou recenzi ;)

Hikoki777 @ 28.03.2014 18:18:25
Nádherně napsaná recenze! Gratuluj. Naprosto souhlasím, ikdyž zrovna toto období Beatles není to mé srdeční. Ačkoliv jak stárnu, postupně se v jejich diskografii propracovávám právě k těm začátkům. Čím to asi bude? Každopádně díky.

Moc rád bych napsal, jak se Beatles s přehledem popasovali s fenoménem "druhého alba", jak stvořili ještě lepší nahrávku než debut a jak byli prostě od začátku do konce desky perfektní. No, ono se jim to podle mě povedlo tak napůl. With The Beatles je album, hozené do trošku klidnější nálady, než jakou představovalo Please Please Me, ovšem o nějaký detailně promyšlený útok na posluchačovy zvukovody tu zatím nejde (a během dalších pár alb ještě ani nepůjde).

Největší pecku tentokrát dostaneme naservírovanou hned ze začátku. It Won't Be Long nabízí na dvou minutách spoustu melodických nápadů, typické vokální odpovídačky a perfektně gradovanou prostřední pasáž. O tom, že covery (mimochodem, jak zde, tak i na debutu a na čtvrté řadovce Beatles For Sale je poměr autorských skladeb k coververzím 4:3) se zde vyvedly o něco lépe než na debutu, svědčí nadupaná verze motownské Please Mister Postman - tady Beatles originál opravdu zadupali do země. Z původních skladeb musím vyzdvihnout ještě Harrisonovu Don't Bother Me a Lennonovu Hold Me Tight - v první už je zlehka cítit ten budoucí zasmušilý kdysibrouk, druhá na rock'n'rollový základ roubuje výborné vokální nápady Johna a Paula. Tu deklamovanou klidnější polohu tu zastupují hlavně převzaté skladby - jednak původně muzikálová melodie Till There Was You, jednak také skladba Devil In Her Heart, kterou pro Beatles objevil (a rovněž nazpíval) Harrison.
Jak jsem tu chválil covery, u některých autorských skladeb naopak cítím "horkou jehlu" - to jsou případy písní jako Little Child, I Wanna Be Your Man nebo Not a Second Time. Autorský rukopis Beatles je tu pořád dost zřetelný, to ano, jen možná múzy zrovna vybíraly náhradní volno.

Na čtyři hvězdičky jako u Please Please Me to stačit nebude, With The Beatles je zkrátka o něco slabší. Tři hvězdičky ale pořád označují dobré album - a to With The Beatles bezesporu je.
reagovat

Petr Gratias @ 14.09.2013 16:22:17
Zdravím Tě, slovutný vmagistře,
(doufám, že jsi to nevzal jako urážku, parafrázuji tím Mistra Wericha ze známé pohádky Císařův pekař a Pekařův císař a to je myslím, docela čest...)
Zaujal mě Tvůj pohled na druhé řadové album The Beatles. Lapidárně bez okolků řečeno a napsáno s osobitým postojem, ale promiň, 3 hvězdičky se mi zdá málo, asi bych jednu přihodil...
S Tebou jmenovaných tří skladeb, které Tě neberou bych osobně zcela určitě vyčlenil NOT A SECOND TIME. Myslím, že právě zde se projevuje beatlesovská melodika v té ryzí obnažené podobě s lennonovskou převahou a že se v ní podařila stvořit velmi silná rozezpívaná skladba, charakterizující už tehdy jejich rozvinutý talent a osobitost, na kterou navázalo tolik dalších kapel z oblasti Mersey soundu. Má přímý tah a udržuje napětí a dodnes cítím, jak se John o ní sebejistě opírá a jak ho nese jako vlna vpřed k virtuálnímu nekonečnu mořské pláně.... (Sorry, trochu abstraktna občas nezaškodí)
Ale na druhé straně mě mile překvapilo Tvoje vnímání Georgeovy trochu zapomenuté písně DON´T BOTHER ME, která rovněž patří mezi mé oblíbené, třebaže je někdy vnímaná jako trpěný první příspěvek nejmladšího Beatla na albu. To mě naopak potěšilo.
Zdravím!

vmagistr @ 14.09.2013 20:00:51
Ahoj Petře,
oslovení "slovutný vmagistře" mě určitě neurazí - naopak, být spojen s čímkoli, co má něco společného s panem Werichem, je pro mě čest.

Co se týče hvězdiček - opět musím zdůraznit, že tři hvězdy pro With The Beatles u mě nejsou rozhodně stejné, jako tři hvězdy pro osmdesátkové Queen nebo některá sólová alba Petera Framptona. Tři hvězdičky pro tohle album znamenají víceméně to, že člověku, kterého bych měl tvorbou Beatles "provést", bych toto album nepředstavoval jako některou z jejich stěžejních nahrávek. Ty u Beatles vidím jinde ("White Album", Revolver či Abbey Road).

S vnímáním jednotlivých skladeb je to u mě prostě tak, jak jsem napsal v recenzi. Schválně jsem v ní například ani nezmínil skladbu All My Loving, která si mě taky nikdy nezískala, jakkoli uznávám její hitové ambice. Ani k Not A Second Time jsem si nevytvořil posluchačský vztah. To kouzlo, které vyzařuje z množství broučích písní, tu zkrátka vnímám jen velmi slabě.

S Harrisonem a jeho skladbami pro Beatles jsem povětšinou zadobře a i jeho pozdější sólová tvorba (jakkoli mám samostatné aktivity jednotlivých členů Beatles zatím velmi málo zmapované) je mi z toho, co mám naposloucháno, sympatická.

Druhé album bývá pro mnohého interpreta takovým prubířským kamenem. Jakkoliv může být debut netrpělivě očekávaný, teprve s druhou deskou se ukáže, jestli je interpret schopný udržet nastavenou laťku. Podívejme se spolu "s Beatles", jak se tohoto úkolu zhostili.
Nevím, jak dalece Beatles uvažovali nad důležitostí otvírací skladby každého alba, nicméně od samého počátku stanovili u úvodních písní vysoký standard. Lennonova It Won´t Be Long je v mnohém prostě dokonalá - žádné intro, okamžitý nástup refrénu, pro větší spád vypuštěný takt (poprvé v 0:20 a pak 1:02 a 1:43), slovní hříčka s "be long" a "belong", náročné vokální aranžmá v klesající frázi středu... Tím, kdo písni uškodil, byli opět zvukoví mistři, kteří spáchali jeden velice nepěkný střih - poslouchejte, jak se v čase 1:08 najednou ztratí kytarová vyhrávka. Naštěstí se jedná o detaily, které posluchačstvu zpravidla uniknou.
Lennon se představuje i ve druhé písni. All I´ve Got To Do je však pravým opakem té předcházející. Píseň přibližuje autora v trochu vážnější poloze, text je ale víceméně prostý a nevyhýbá se ani celkem banálním obratům ("kdykoliv mě chceš, budu tady" a tak podobně). Formálně se jedná o klasické schéma sloka-refrén. Snad jen zadumaný fade-out trochu vybočuje ze všeho běžného, co tato píseň přináší. To však neměl být výčet nedostatků, ale pouze vyjmenování protikladů k It Won´t Be Long.
Lennon podává parádní pěvecký výkon, mocně podporovaný akordickými vícehlasy Harrisona a McCartneyho.
McCartney přichází vzápětí s písní, která se stala nejhranější z celého alba. Ačkoliv nebyla (stejně jako všech 13 ostatních nahrávek) vydána na singlu, našla si cestu do rádií i na živé koncerty Beatles (dokonce otevírala první americké vystoupení v The Ed Sullivan Show). Současníci Beatles mohli jen žasnout nad tím, jak píseň s takovým hitovým potenciálem končí "pouze" na LP a neúčastní se hitparádového zápolení. McCartney napsal nejprve její text. Až později vznikla melodie, která kráčí nahoru a dolů po všech tónech stupnice jako po schodech. Stejně rozhodnými kroky si vyšlapuje i baskytara. Do toho zní Lennonovy doprovodné trioly a v závěru Harrisonův druhý hlas. Formálně i provedením jednoduché a dokonalé.
Trochu rozmrzelý je text Harrisonova skladatelského debutu Don´t Bother Me. Snad ho otravovalo i naléhání, aby napsal vlastní píseň, v každém případě vznikla pozoruhodná prvotina, která se nepodobá žádné z dosavadních písní skupiny. Hned po úvodní frázi následuje první ze série stoptimů, kterými nás jistě provádí Starr za bicími (i když ta jistota dala práci při 19 pokusech). Pokud má být text vyjádřením potřeby soukromí, jedná se o další do té doby nevídaný prvek.
O mnoho bezstarostněji pak vyznívá skladba Little Child, kterou napsali Lennon s McCartneym půl na půl. Ve své jednoduchosti jde tak daleko, že v úvodu dvakrát zopakuje refrén, aby po krátké sloce nastoupil vzápětí potřetí. Naštěstí pak přijde sólo na foukačku a střed, záverečný refrén si však Beatles neodpustili a píseň končí vcelku banálním fade-outem. Ačkoliv si Lennon s McCartneym nedali moc práce se synchronizací svých vokálů (0:39), výsledek zní velice spontánně. Jak na tancovačce. Více se od této písně ani nechtělo.
Oproti prvnímu albu přichází nezvykle pozdě řada na převzaté skladby (ačkoliv ve skutečnosti byly nahrány nejdříve). Tou první je McCartneyho podání Till There Was You. McCartenyho podle zpěvu, protože přinejmenším Harrisonův akustický part nelze opomenout. Píseň musela nutně oslovit nejširší publikum, také proto byla na koncertním repertoáru poměrně dlouhou dobu.
Osobně moc nechápu kritiky beatlesácké verze Please Mr. Postman - mně se ta valící se stěna pořád líbí a považuji ji za jeden z nedoceněných coverů skupiny. Hudebně sice nepřináší nic než variaci na čtyřakordové schéma, ale Beatles perfektně zvládli vícehlas (i když si Lennon vypomohl tím, že zpěv nahrál dvojmo). Když se v záverečném refrénu spojí všechny hlasy v "look and see", mám vždycky chuť si to poslechnout ještě jednou.
Další převzatá píseň - Roll Over Beethoven v podání Harrisona - je kontrastně k předcházející prosta doprovodných vokálů. Opět však nachází způsob, jak předčit původní verzi.
Hold Me tight se Beatles pokoušeli nahrát už na debutové LP. Odložena byla jednak proto, že nedokázali vytvořit něco, co by připomínalo finální nahrávku, a pak také proto, že odpovídačky v závěru refrénu byly možná až příliš podobné titulní Please Please Me. Po sedmi měsících byla píseň oprášena a nahrána znovu pro druhé album. Valivý zvuk nahrávky ženou bicí razantně kupředu a tempo neustane ani v mollovém prostředku, kdy Starr najednou temně tluče jen do tomtomů. Beatles vyrobili nejméně dva fórky. Jednak úvodní pasáží lehce zakryli základní tóninu (což rozhodně neudělali naposledy), a pak McCartney velice originálně překrývá zpěvem přechody z refrénu do středu. Dotočené tleskání dodává nahrávce další dávku naléhavosti na tempu, které náhle končí v nečekaném a unikátním ritardandu. Mimochodem, všimli jste si, jak málo slov postačilo na celou píseň? Ani jedno opakování kterékoliv části nepřináší žádný nový text.
Nezvyklou délku tří minut přináší výborná cover verze You Really Got A Hold On Me. Lennon si musel tóninu oproti originálu posunout o malou tercii níž, aby na píseň stačil svým rozsahem. Úprava byla jen ku prospěchu věci - Lennonův pěvecký výkon nemá chybu, ostatní mu zdatně sekundují v odpovídačkách i odvážných intervalech doprovodných vokálů. Každý píše o Starrově skvělém přechodu při druhém "tighter", ale ono to opravdu nejde vynechat. On ten přechod je opravdu výborný.
Následují dva asi nejslabší kousky z alba. I Wanna Be Your Man by prospělo více přesvědčivosti Starra v roli sólového zpěváka. Výsledek jen o málo předčí zoufalou snahu. Vokály ostatních atmosféru nepozvedly, doprovod je naprosto banální. Píseň ospravedlňuje pouze nutnost zastoupit na desce pěvecky všechny členy.
Byť Devil In Her Heart stojí přece jen o stupínek výše, pro její uvedení chybí odůvodnění zmíněné v předešlé větě. Předešlé Harrisonovy výkony tak skoro zbytečně shazuje. Nejedná se o nic více než o vycpávku. Začne, zašumí, projde, zapomenete.
Naštěstí následuje zdařilý vrchol desky. Lennon se ještě jednou představí autorsky v Not A Second Time. Hudební teoretiky upoutal závěr písně stejně jako její stavba, kdy téma začne a ve chvíli, kdy čekáte konec fráze, pokračuje nečekaně dále. Výsledkem tohoto natahování jsou části tvořené nezvyklými počty čtrnácti a deseti taktů.
Bombastické zakončení LP Please Please Me Beatles velmi zdařile zopakovali v podobě Money (That´s What I Want). Nahrávka zní drsně, rytmus šlape a Lennon zpívá s obrovským nasazením. Téma peněz rozhodně nebylo skupině v té době cizí. Lennon nepokrytě prohlašoval, že jeho vrcholnými profesionálními ambicemi je být slavný a bohatý. Obojího se mělo všem čtyřem dostat měrou vrchovatou. Ačkoliv majetek nikdy nebyl jejich hlavní motivací, v závěrečném výkřiku "I wanna be free" je jasně řečeno, co se od spousty prachů dá očekávat. V tomto kontextu je píseň Money upřímnou zpovědí. Fakt, že nepochází z autorské dílny Beatles, na tom nic nemění.
Beatles nedávali v té době sami sobě více času než nějaké dva tři roky. Fakticky však byli stále na začátku cesty, která měla být tak třikrát čtyřikrát delší. Jejich druhá deska není ničím více ani méně než logickým pokračováním té první, proto ji ohodnotím úplně stejně.
reagovat

leon66 @ 11.03.2012 13:14:00
Výborná recenze,jen jednu věc bych malinko poopravil:na konci písně All my loving nezpívá druhý hlas Harrison,ale sám McCartney,údajně se jedná o první nahrávku,kde zpívá zpěvák playbackem dvojhlas sám se sebou.

Každý nový album či singel Beatles priniesol niečo nové, stále umelecky napredovali. Na tomto albume je to tiež evidentné. Druhý album priniesol invenčnejšie melódie a dokonalejšie aranžmány. Obsahuje však opäť aj covery a druhú autorskú skladbu Georgea Harrisona (prvá bola inštumentálka Cry for a shadow z roku 1961). Pred vyjdením albumu bolo objednaných vopred 200 000 kusov. Fenomén beatlemánie začal naplno prepukať...
reagovat