Dead Can Dance - A Passage In Time (1991)
Boxset/Compilation, released in 1991
1. Saltarello (2:36)
2. Song of Sophia (1:23)
3. Ullyses (4:53)
4. Cantara (5:52)
5. The Garden of Zephirus (1:19)
6. Enigma of the Absolute (4:12)
7. Wilderness (1:23)
8. The Host of Seraphim (6:17)
9. Anywhere Out of the World (5:05)
10. The Writing on My Father's Hand (3:50)
11. Severance (3:21)
12. The Song of the Sybil (3:45)
13. Fortune Presents Gifts Not According to the Book (6:03)
14. In the Kingdom of the Blind The One-Eyed are Kings (4:09)
15. Bird (5:00)*
16. Spirit (4:59)*
2 tracks* previously unreleased
Total Time 64:17
Obsazení:
- Lisa Gerrard / vocals, multi-instruments
- Brendan Perry / vocals, multi-instruments
with various guest musicians
V roce 1990 se Dead Can Dance v rámci propagace své páté desky Aion poprvé odpoutali od evropských břehů a poctili svou návštěvou užaslé návštěvníky osmi amerických měst. Krom zasvěcených hudebních nadšenců v masovějším měřítku kapelu nikdo moc neznal, proto speciálně pro USA vzniknul výběr „Passage in Time“, který se stal takovou okružní cestou po posledních třech albech DCD.
Na obalu ani v bookletu není nikde uvedeno, kdo vybíral písně na tento sampler, pravděpodobně tedy rozhodli na ústředí vydávající firmy 4AD.
Z první, eponymní desky nebylo uvedeno nic a z následné Spleen and Ideal zazněla jen Enigma of Absolute. Zde rozumím tomu, byla snaha předložit obraz DCD v jakési ucelenější a kompaktnější formě a zbytečně novým posluchačům neplést hlavu goticko post punkovými vlivy z počátečního období souboru. Jen dvě ukázky z třetího počinu skupiny Within The Realm Of A Dying Sun byly překvapující volbou, zde bych rád ještě viděl třeba takovou Xavier nebo Persephone.
Výběr se tedy točí kolem nahrávek z Aion a The Serpent's Egg, pravděpodobně nejuznávanějšími díly DCD. Deset nominovaných skladeb hovoří za vše. Byla tedy zdůrazněna tvorba s evropskými základy v jakési její duchovní podobě. Vyjímkou je exoticky působící song The Host of Seraphim, kterou jsem krom filmu Baraka slyšel v mnoha dokumentech o bídě třetího světa, ale i v nejemotivnějším bodu snímku Mist od Stephena Kinga.
>> odkaz
Jako třešnička na dortě se na konci CD krčily dvě naprosto nové písně, kvůli které jsem tehdy bez zaváhání album koupil. Bird tehdy dokonale šokovala – její masivní elektronický sound prolnutý zvuky pralesa jak odněkud z daleké Amazonie s autentickými hudebními perkusemi místních obyvatel zněl omamně, až nebezpečně. Zároveň ukazoval, jakou cestou se v příštích letech chtějí DCD ubírat… V následné Spirit klidnil Brendan emoce a trochu napověděl, že i nadále bude čerpat z tradic Starého kontinentu….
Závěrem : skvělý dárek pro posluchače v USA, který si na průlom Dead Can Dance na zdejší trhy musel ještě počkat…
Po jeho pozdějším celosvětovém vydání dnes mohu doporučit všem zájemcům, kteří se doposud s touto kapelou nestřetli....
reagovat
EasyRocker @ 16.07.2020 14:36:38
Tohle už jde jinou cestou oproti Aion, ale stále je to svěží a skvělé, a ty etno vlivy jsou krásně využity. Jirkovi dík za opětovnou propagaci pro mě kultovní kapely.
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x