Blue Öyster Cult - Cultosaurus Erectus (1980)

Koncertné video z turné Black And Blue Tour kapiel Black Sabbath a Blue Öyster Cult patrilo k mojim pravidelným zážitkom v druhej polovici 90. rokov. Kým prvá menovaná veličina ma sklamala, k Blue Öyster Cult som sa vracal rád. Skladby ako (Don’t Fear) The Reaper, Cities On Flame, Godzilla alebo Divine Wind patria k tomu naj, čo v rockovej muzike poznám. A práve posledná menovaná „bluesovka“ pochádzala z vtedy aktuálneho albumu Cultösaurus Erectus, ktorý vyšiel v júni 1980. 

Priznávam, že ako zamladi, tak aj teraz som veľmi kritický k úpadku rockových kapiel od nástupu disca na výslnie. Snaha zapáčiť sa na úkor muziky, podobne bolí azda len úpadok demokracie. Blue Öyster Cult podmienili svoj úspech stratou rockovej nekompromisnosti, od albumu Agents Of Fortune začali zarábať a svoju podstatu skryli za obraz Doriana Graya. Producenti im patrične spotvorili zvuk (tu Martin Birch) a mohlo sa ísť na vec! Čo sa im musí nechať, dokázali si aspoň uchovať originálnu náladu svojich skladieb, druhú takto znejúcu kapelu nepoznám.

Album má svoje svetlé okamihy. Úvodný epos Black Blade s textom od Michalea Moorcocka (to je slávny sci-fi spisovateľ, keby ste náhodou nevedeli) má zaujímavú vesmírnu atmosféru. Kto čítal príbehy Elrica z Melniboné, bude túto čepeľ dôverne poznať. Divine Wind je unikátna skladba, blues kapela veľmi nepreferovala. Naživo síce znie stokrát lepšie ako v štúdiu (škoda, že ju nehrali na Extraterrestrial Live), ale aj tak si tento akoby blues udržiava zaujímavú odťažitú náladu.

Úpadok svedčiaci počiatku 80. rokov stelesňujú klávesovo zhyzdené kúsky ako Monsters (ten opakovaný swingový kabaret je asi najhoršia pasáž, čo sa na albume nachádza) alebo nepočúvateľná syntetická hrôza Deadline.          

A potom sú tu veci, ku ktorým mám ambivalentný vzťah. Kapelou preferovaná skladba The Marshall Plan s odkazom na Smoke On The Water má v sebe záblesky geniality (gitarové sólo, rýchle gitarové sólo), ale aj množstvo, ako vravel Bilbo, rozotieraného kúska masla na príliš veľký krajec chleba. Hungry Boys mi pripomína punkový rokenrol z Wishu, spotrebné nič Fallen Angel a ani akože tvrdý heavík Lips In The Hills už neprinesú nič, čo by som chcel dajako vyzdvihnúť. Výnimkou je romanticky zasnená suita Unknown Tongue. Je to asi jediná skladba, ktorá dokáže z dobového zvuku vyčarovať čosi presvedčivé.

Cultösaurus Erectus je album svojej doby. Všetko dobré sa snaží pochovať pod zhyzdený 80’s sound a klávesové týranie rockerských uší. Darí sa mu to, až na pár výnimiek, na jednotku s hviezdičkou. Hlavne ale absentujú nejaké zaujímavé nápady. Čo už.

Apache @ 08.04.2024 10:25:10
Je to pravda takové trochu divnoalbum. Ale má to skvělý obal a hlavně Black Blade, což je pro mě masterpiece. Takže i kdybych souhlasil s těmi dvěmi hvězdičkami, stejně bych musel ve finále přidat jednu a půl za Black Blade a půl za obal. Proto u mě nakonec ty čtyři hvězdičky. 
Po té úvodní genialitě (velmi svérázné, ale přece) už je to jen takové zajímavé. Ovšem 80s způsobem, takže naprosto chápu, že zrovna tobě to při tvé alergii vůbec nesedí. 
The Marshall Plan je jedna z mála jejich skladeb, která je snad na každém výběru a kterou bych z každého výběru okamžitě vyhodil. :-) Nesedí mi vůbec.
Divine Wind má skvělou atmosféru a myslím, že je to jediná věc z jejich repertoáru, která by se dala označit za blues. (Když nepočítám coververzi Roadhouse Blues z ETL, samozřejmě.) Je to ovšem blues zcela v duchu BÖC - ta atmosféra je prostě jedinečná.
Monsters mi připadala těma jazzovýma vsuvkama (nebo co to je) vždycky zajímavá, ale nikdy mi nějak moc neseděla. Bylo zajímavé zjistit, že ji úplně odsuzuješ - u mě je to takové "a co si počít s tímhle?" :-) Kdysi mě u toho napadlo označení jazz-punk, ale to jen proto, že jsem nikdy nepřišel na to, kam jinam bych to měl vlastně zařadit. Možná se tady (tak jako na celém albu) projevují vlivy tehdejší new wave. (Kdyby v té době BÖC řídilo duo Bloom a Roeser, tak jako dnes, možná by převládly spíš vlivy New Wave of British Heavy Metal. Ale kdo ví...) Každopádně jedna z těch věcí, která mi spolehlivě vyvolá ten pocit "divnoalba".
Unknown Tongue je poslední věc, která odtamtud stojí za zmínku. Líbí se mi, ale myslím že ničím nepřekonává některé podobně laděné kousky z Mirrors nebo Spectres. Standardní "mysteriózní BÖC pop" z těch časů. Což samozřejmě znamená, že je to pořád dobré a určitě zajímavější než stovky jiných věcí jiných kapel, které se za "mysteriózní BÖC pop" označit nedají.
Svůj názor na Cultosaura bych shrnul tak, že určitě nepatří mezi top alba BÖC, ovšem Black Blade z toho dělá něco, co nemůžu jen tak odsoudit. To je pro mě naprosto fascinující věc a možná mě i trochu překvapilo, žes tuto skladbu vzhledem k jejímu (elektronickému?) 80s soundu - v tomhle případě nekomerčnímu a experimentálnímu, ovšem přece jen pořád 80s, případně early 80s - vlastně pochválil. Ale je fakt, že její epičnost a Moorcockův text dělá divy. Když se řekne rock a sci-fi, určitě je zrovna tahle věc jedním z dobrých příkladů. Což u BÖC není velkým překvapením.

Antony @ 08.04.2024 10:59:54
"absentujú nejaké zaujímavé nápady"
Tohe tvrdím o každém albu této kapely. Jejich diskografii jsem několikrát okusil, a vždycky jsem zjistil, že jejich produkty nestojí za nic. Tuctová, nudná a zapomenutelná hudba. 80. sound by ji mohl jedině zpestřit, ale ani tato deska se nedá poslouchat právě pro tu zoufalou nenápaditost. Obal to nezachrání, klávesy jsou jen smutnou skvrnou na šedivé fasádě.

hejkal @ 08.04.2024 11:13:30
Apache - Obal je fajn, ale keďže obaly nepočúvam, hviezdy si nezaslúžia.

Antony - Áno, to, že je originalita tejto jedinečnej muziky pod úrovňou schopnosti tvojich uší ju zachytiť, beriem na vedomie. Nič to nemení na tom, že tento album ju nemá.

Apache @ 06.05.2024 09:13:06
hejkal: Pro mě jsou obaly součástí alba - dojem z nich do celku vždycky aspoň trochu započítávám. Ale já se k muzice dostal přes výtvarné umění, takže je to u mě úplně normální. Stejně to bylo jen půl hvězdičky, takže moje výsledné hodnocení můžeš brát jako tři a půl zaokrouhlených nahoru. ;-)
Ale je fakt, že nebýt Black Blade, tak by to album u mě dost kleslo. Tu skladbu považuju za jednu z jejich deseti nejlepších, takže není divu, že se u mě její obliba podepsala i na hodnocení alba, ze kterého pochází.

Antony @ 08.04.2024 11:32:08
Originalita hudby zmíněné skupiny je skutečně tak hluboko pod schopností mých uší ji zachytit, až se limitně rovná nule. Což by mi nevadilo, originální se automaticky nerovná dobrá. Ale tahle není ani dobrá..
Současně platí pravidlo, že každá muzika si svoje příznivce najde. Stačí, když se někomu prostě líbí, bez ohledu na jedinečnost.

Sedmé studiové album amerických Blue Öyster Cult vydané v roce 1980 a nesoucí název Cultosaurus Erectus mě přijde hodně nesourodé a svou kvalitou značně nestabilní. Je částečným návratem k dřevnímu hard rocku, se kterým se kapela představila na začátku své kariéry. Potvrzenou změnu měl na starosti zvukař Martin Birch a obálka je vyjmuta z malby Behemoth's World od britského umělce Richarda Cliftona-Deyho. Scifi tématika je kapele blízká i tady, ale hudebně sic pestré album obsahuje skutečně silných nápadů jen poskrovnu.


Po úvodním slušném rozjezdu s tajemnou Black Blade se přiřítí progrockový skvost Monsters plný parádních jazzových etud, swingujícího saxofonu a pestré klavírní hry. Celá A strana je zajímavá. Hutná Divine Wind a značně hravá Deadline s krásnými vokály i sóly patří k těm lepším skladbám BOC. Jenže pak přijde zlom prostřednictvím koncertně rtuťovitého kusu The Marshall Plan citující Párplovské Smoke a dalšími ne zrovna povedenými položkami. Ty možná korespondují s prvními nahrávkami souboru, ale jelikož nejsem zrovna jejich milovníkem, jen těžko v nich nalézám nějakou odezvu. Vlastně až poslední, artověji vystavěná Unknown Tongue mě zase baví.

Deska byla k mému překvapení vcelku kladně přijata a prezentována jako odklon od softovějšího směru posledních alba. Uznávaná osobnost za producentským pultem Martin Birch, dvorní to guru Deep Purple a Rainbow dostal za úkol kapelu převézt zpět do ostře rockového sektoru. To se však naplno podařilo až s mistrovským dílem kapely, albem Fire Of Unknown Origin. Ale to je už úplně jiná písnička.
reagovat