Ten Years After - Now (2004)

Dňa 29.5.2005 som bol so svojou skupinou na skusoch v Poľsku, konkrétne v Rawe Mazowieckej. Každoročne sa tam uskutočňuje výborný bluesový festival Noc Bluesowa, ktorého súčasťou je menšia súťaž bluesových skupín. Program vyzerá nasledovne, súťažné skupiny odohrajú asi 20 minútové vystúpenia (je ich vždy celkom dosť) a po nich hrajú hlavné hviezdy večera. Toho dňa nimi boli René Lacko a Ten Years After. Davy ľudí, ktoré sa v areáli menšieho zámku zišli na blues, boli neuveriteľné, čo napomohlo k skvelým hudobným výkonom večera (hoci na nás bolo ľudí málo, lebo sme si vylosovali zahájenie pódiových prezentácií, čo bolo poobede a ľudia sa začali schádzať až k večeru). René Lacko bol skvelý ako vždy, avšak, ako to už býva, Ten Years After mali o triedu lepší zvuk a skupina pôsobila neskutočne. Keďže prišla propagovať svoje nové CD Now, tuším prvé po odchode Alvina Leeho, zahrala aj veci z neho a zneli dobre. Niečo po polnoci skončili a ja som si priamo na mieste za ťažké zloté kúpil zmienený album.

Medzi nami, Joe Gooch je skvelý gitarista, ale Going home v jeho podaní jednoducho nie je to pravé, hoci mu slúži ku cti, že si sólovú exhibíciu zahral dosť po svojom a nesnažil sa o bezduché kopírovanie.

Bol to pamätný zájazd, sardinkáreň v aute (išiel s nami aj predseda Slovenskej bluesovej spoločnosti, istý Litecký-Šveda), menšia dopravná nehoda, ktorá zanechala šrámy našťastie iba na autách a obišla sa bez policajnej dohry, davy Poliakov, ktoré zaplnili areál na BLUES! Ale predovšetkým, hral som ako predkapela legendy. :)

Samotná hudba na Now sa dá charakterizovať ako nadupaný a živý blues rock s gitarovou hviezdou v čele. Zo skladieb vyzdvihnem úvodnú tvrďárňu When it all falls down, položenú I’ll make it easy for you, staromilsky znejúcu afterovku The voice inside my head a hlavne rýchle boogie King of the blues, čo je najlepšia vec na albume. Ani ostatné skladby však priveľmi nezaostávajú za tým, čo sa od nich očakáva, takže verdikt je jednoznačný.

Je to dobrý, ba dokonca výborný album, ale bez Alvina to nie je Ten Years After, nech si už ostatní členovia skupiny myslia, čo len chcú.

reagovat

Filozof @ 18.12.2009 12:10:14
Hejkal:
1) Díky za super popis festivalu. Jako pravidelný návštěvník Šumperku a Řevnic jsem mnohokrát slyšel, jak je v PLR bluesová scéna veliká a živá. Také jeden ze dvou nejlepších zážitků v Šumperku za ty roky vůbec byl Polák. Mimochodem Litecký-Šveda je můj velký oblíbenec - jeho CD jsem marně sháněl roky...
Ale zatím jsem se do Polska nikdy nevypravil.

2) TYA jsem si před pár lety nechal uniknout - s tím, že bez Alvina už to nemůže být ono. Pak jsem 100x litoval - úplně všichni - diváci i recenzenti se shodovali, že ten mlaďoch byl absolutně úžasný.

3) Slovensky pochopitelně rozumím, ale nikdy jsem nestudoval Vaši gramatiku ani pravidla. Už dlouho mi ale vrtá hlavou jedna věc: mnohokrát jsem si všiml, že českou shodu podmětu s přísudkem Slováci v příspěvcích nepoužívají (tady třeba "...davy Poliakov, ktoré zaplnili...", "...Davy ľudí, ktoré ... sa zišli..."
Vy to máte nějak jinak než my u nás?

hejkal @ 18.12.2009 12:49:19
Ja nie som jazykovedec, ale asi to máme inak, pretože u nás je to tak: davy sa zišli (všetko medzi tým je iomáčka).

Filozof @ 18.12.2009 14:09:50
Dík, já si to myslel.

jiří schwarz @ 04.06.2024 01:41:05
No, musel to bejt zážitek hrát před TYA. 
Nesouhlas, že bez Alvina to už nejsou TYA. Viděl jsem ho se skupinou v holešovické Sportovní hale zkraje 90s, byl unylý, velká očekání a zklamání, ale pozdější koncerty s Goochem (celkem 4) mě vždy nadchly. Některá Alvinova sóla dal do puntíku stejně (mám solidně naposloucháno), jiná hrál po svém, ale původní duch skladby byl vždy zachován. Ale náladu moc oživil.
Všechny verze Going Home se mi zdají proti té z Woodstocku horší, i v podání Alvina samotného. To kouzlo okamžiku prostě nešlo zopakovat.
Recenzované album Now jsem si zamiloval hned (koupil na 1. pražském koncertu, mám ho i s podpisem Gooche). Svěží, v rámci tradice soundu TYA.

jiří schwarz @ 04.06.2024 01:55:12
Jo, a zapomněl jsem dodat: jakkoli byl výkladní skříní, star, frontmanem TYA Alvin, srdcem kapely byl podle mě Leo Lyons. A to jeho srdce tam bilo/bylo i po Alvinově odchodu. Horší story je s odchodem Gooche.

hejkal @ 04.06.2024 04:59:54
Bolo to príjemné. :)
Ten Years After sa mi páči ako s Goochom, tak s Bonfantim. Ale Lee bol len jeden. Lyons je jedinečný basák, navyše pôsobil ako fajn týpek.

jiří schwarz @ 05.06.2024 01:37:45
No jo, já mám ňák zafixováno to zklamání z 1. CD s Bonfantim - byl to živák (The Name Remains the Same), unylé, bez atmošky, jakoby se teprv hledali. Ale máš pravdu, po 2 letech ta studiovka A Sting in the Tale je hodně dobrá a docela svěží.

hejkal @ 05.06.2024 05:00:43
Súhlasím, že ten živák nie je úplne podarený. Bonfanti je rozhodne najmenej výrazný gitarista, čo do techniky, ale zasa vo vlastných skladbách veľmi dobre pracuje s atmosférou.