Lynyrd Skynyrd - Second Helping (1974)

Nadšen poslechem druhého alba Lynyrd Skynyrd Second Helping usedám chvíli po vylovení CD z mechaniky přehrávače k PC, abych své dojmy práskl na progboard. V tom se ozve zvonek a já si říkám, kdo to teď zrovna otravuje. Jdu se podívat a u dveří stojí kámoš s flaškou Pálavy v ruce, a prý jestli nemám čas na pokec o muzice, životě a událostech posledních dnů. Říkám mu - člověče, rád tě vidím, čas mám, zrovna jsem začal psát recenzi, ale to počká. Zvu ho dál, lahvinka se otvírá takřka nenuceně a sama, povídáme si a než se člověk naděje, klopíme tam třetí sklenku. V tu chvíli dostávám nápad, jak z klasické recenze "vyrobit" nějakou netypickou jednohubku. Impuls začlenit jeho návštěvu a společné bumbání dostává další rozměr, ale psát se bude až později, až v klidu a o samotě. Mezitím se mě ptá, o čem že to vlastně píšu. O druhých Lynyrd Skynyrd, ale to ty jako pravověrný metalista nemůžeš znát. "To je nějaká jižanina né?", táže se s nedůvěrou. "To snad ani není hudba, to jejich vesnický country." "Ale je chlapče a jaká," odvětím. "Chceš si to poslechnout?" S nedůvěrou kroutí hlavou, ale jelikož má už něco vypito, moc to neřeší.

"To je Sweet Home Alabama," hned kontruje, "to znám, to je příšerná věc". "Ale není," nedám se a vysvětluji, že je jenom ohraná a navíc patří mezi přední hymny celého jižanského hudebního hnutí. "No kolik znáš takových songů?" Kroutí hlavou a je vidět, že se tím nehodlá zabývat. Při I Need You si podupává nohou, brnká prsty o koleno a začíná se houpat. Nic neříká, zavřel oči, je vidět, že je nakulenej (ale není v tom sám). Za sebe jen řeknu, že je to parádní píseň. S Don't Ask Me No Questions ho nemá cenu trápit, jelikož ani mně tento song moc neříká, posouvám to tedy dál. Workin' For MCA je dravá rocková šlupka, která nám začíná rozpumpovávat andrenalin v těle. Další pomalá a pěkná (pro mne rozhodně) je píseň The Ballad of Curtis Loew, ale vypadá to, že tady usneme. Jenže pak to přijde!

Z repráků začne dunět Swamp Music a naráz ožívají i mrtvoly na hřbitově. Pořádně ohulím volume a v tom slyším basu, jak jede jako parní válec, křičím ta slova do éteru, ale odezva žádná. Kámoš se zvedá a začíná divoce běhat po pokoji, hraje na to co by chtěl mít pověšené na krku a navíc to i umět. Skladba šlape jako řemenice motoru ve vysokých obrátkách a já čučím, že se mu to začalo pořádně zamlouvat. Do podobné, i když sofistikovanější kategorie šoupneme The Needle And The Spoon, harmonicky překrásně vystavěnou skladbu s precizní akustickou kytarou a výborně šlapající rytmikou. Největší bomba (promiň Sweet Home Alabamo) je Caleův cover Call Me The Breeze, u kterého řádíme oba dva jak utržení psi. Přesně tomuhle se u nás říká "pořádná jazda". Kytaristé sólují, ruce potleskávají do rytmu, pianista lítá po klaviatuře, dechy tlačí tu dynamickou káru vzhůru a basa s bicími duní jako hrom s přicházející bouří.

CD dohrálo a já koukám na kámoše, jak ho ta "trapná" jižanina dokázala rozpumpovat. Celkem očekávaně z něj vypadlo: "Hoď tam ještě něco podobnýho." Proč mu kazit radost, stríko horyna má v zásobě nespočet podobně nabušených "měkkotin", které i drsné metalové srdce dokáží pořádně nažhavit. Samozřejmě, něco spláchl alkohol, ale na druhý den mi píše: "Člověče, budeš mi muset ty lynyrďáky smahnout, abych si je ještě znovu poslechl." Nepředpokládám, že je bude za střízliva vnímat tak intenzivně jako tehdy, ale... Proč nezkusit napravit jedno kovové srdce pořádnou porcí muziky honáků stád ze sousedství J. R. Ewinga? No a za mě říkám jen ano Sweet Home Alabama, ano I Need You, ano The Ballad of Curtis Loew, vy všechny jste výborné skladby, ale poslední trojka vás stejně pokaždé přetrumfne. Po právu za 5!
reagovat

pinkman @ 14.04.2019 12:56:33
Celkem jsem se při téhle opilecké recenzi pobavil. Vnutit metalistovi jižanskou desku bez přítomnosti alkoholu za normálních podmínek zřejmě nejde.
Souhlasím. Sweet Home Alabama je něco jako hymna southernrocku. Z Lynyrd Skynyrd se přes noc stali vlajkonoši přitvrzeného country a Second Helping šla přes pulty v milionech. Tohle už nešlo překonat.

oř @ 17.04.2019 07:29:18
Jižanská klasika. Lynyrd Skynyrd mají velkou zásluhu na zpopularizování tohoto předně amerického žánru. Jasně, Alabama je ohraná až to bolí, ale mě se nikdy nepřejedla.

Petr_70 @ 17.04.2019 08:45:55
Nemohu si pomoci, ale produkce těchto jižanů mne nikdy nezaujala a tohle album nevyjímaje.
Předevčírem jsem si jej znova na YTB poslechl a bohužel opět nic... :(

Jedinou vyjímkou je album The Last Rebel z roku 1993, které jako jediné ve své sbírce hudebních nosičů od kapely mám.

horyna @ 17.04.2019 09:06:26
oř: musím s tebou souhlasit, nebýt L. S., nebyla by tehdy jižanská muzika tolik v kurzu. Oni sice nebyli první, ale jistě nejprodávanější.

Petře: já začal se southernem až někdy okolo pětatřiceti. Roky před tím jsem k tomuto stylu měl hlubokou averzi. Dnes považuji za top Creedence Clearwater Revival, což je ještě mnohem víc country a jak se mi dnes líbí :-)
A třeba The Last Rebel mi trval dobrých 5-10 poslechů, než jsem mu přišel na chuť.

Petr_70 @ 17.04.2019 10:02:32
horyna @ 17.04.2019 11:06:26


Marku, já osobně southern poslouchám už docela dlouho, i když ho zase tak moc nevyhledávám. Třeba Allman BB se mi docela líbí, ale úplně za nejlepší v tomhle ranku považuji Little Feat s Lowellem Georgem, i když uznávám nejsou typickou jižanskou kapelou.

Lynyrd Skynyrd – to je výstavní zboží jižanského rocku. Poznal jsem je až po Allman Brothers Band, ale nadchl jsem se pro jejich plnokrevné a živočišné muzikantství už dávno. Škoda, že u nás nemohli v sedmdesátých letech hrát. Myslím, že by byli ozdobou těch několika festivalů, které se u nás odehrály. Zato se stali inspirací pro domácí kapely jako Žlutý pes, Pumpa, Beatover, kteří jejich skladby občas přebírali do svého repertoáru.
Obal alba Second Helping má v sobě tu jižanskou barevnost a pospolitost, třebaže jeho ztvárnění balancuje na pokraji výtvarného kýče… tahle okolnost mě ale naštěstí neodradila od tohoto alba a tak nechávám tu atmosféru jižanské pospolitosti a melodické šťavnatosti na sebe znovu působit….

SWEET HOME ALABAMA – svižné kytarové intro, která vás svým riffem pohltí už odpočátku. Štavnaté a elastické elektrické kytary bez jakýchkoliv zkreslení nám tady servírují jednu z nejslavnější skladeb jižanského rocku vůbec a klíčovou skladbu repertoáru Lynyrd Skynyrd. Tohle je bezproblémové bigbít, který je schopen rozdávat radost, pohodu a přinést do zamračeného dne slunce… Možná v něm tihle Jižani deklarují svoji nadměrnou lokálně nacionalistickou příslušnost, ale my ze střední Evropy se tímhle trápit nemusíme. Ed King nám předvádí svoje kytarové umění a vedle něho vnímám i svižné klavírní běhy Billyho Powella a správně odpíchnuté vokály Clydie King (několikaleté milenky Boba Dylana v osmdesátých letech), ale i Merry Clayton, která spolupracovala s Rolling Stones. Prostě paráda….

I NEED YOU – výrazně pomalá balada s kytarovým podílem dvou sólistů Allena Collinse a Garyho Rossingtona. Vroucná interpretace a táhlá valivá melodie musí sáhnout na duši nejen jižanským drsňákům, ale i běžnému posluchači. Dobře vystavěná melodie je příležitostí pro zpívajícího Ronnieho Van Zanta. Kdybych mohl vyslovit neskromné přání, myslím, že by v mezihře skladbě slušelo, kdyby Billy Powell vstoupil do tématu sólem na hammondky (myslím, že i producent Al Kooper by zde sehrál významnou roli…) no je to jenom představa… Zdařilá balada, ke konci na mě trochu rušivě působí dlouhé kvílení kytary….

DON´T ASK ME NO QUESTIONS – klasický bigbítový nástup s dobře odšlápnutou rytmikou, kdy baskytara nasadí melodickou linku a Burnsovy bicí šlapou podle standardního modelu doprovodu. Dechová sekce v jižanské muzice není úplně běžným modelem, ale Bobby Keys, Trevor Lawrence a Steve Madaio jsou jména, která nic nezkazí. Al Kooper si zde zahraje na klavír a tak tady máme další bezproblémovou skladbu se slide-kytarou Eda Kinga….

WORKIN´ FOR MCA – evidentně se tady přitlačí na pilu a Lynyrd Skynyrd hraje v rychlejším a dravějším stylu. Van Zantův hlas je zvláštně potlačen a myslím, že ho instrumentace nějak tlačí do kouta. Rossington a Collins tady rozbalí svoje dvě sólové kytary a na elektrické piano se výtečně snaží i Powell. Zatím nejdravější skladba na albu s dobře propracovanými aranžemi kytarových témat. Nevím, jestli je název skladby narážkou na label na kterém vydávají alba, ale možná je to jakýsi výraz vděku, kdy poměrně velká americká firma vzala tyhle Jižana pod svá křídla…..Kdo hledá rozpoutanou energii a odvaz, myslím, že tady tyhle termíny ho po poslechu uspokojí….

THE BALLAD OF CURTIS LOEW – balada spíš subtilního typu. Ed King hraje na slide-kytaru. Druhé sólo nahrál Gary Rossington a nechybí ani klavír a akustická kytara Ala Koopera. Rytmika je hutná, ale neprosazuje se za každou cenu, poskytuje dost terénu pro kytarová kouzlení a vroucný pěvecký projev Van Zanta. Skladba nemá nějakou komplikovanou harmonickou strukturu, ale jasné melodické obraty kytarových akordů. Místy se skladba přibližuje ke countryovým tématům, ale s rockovými základy a žádné nashvillské kýče. Uvolněné a zpěvné. Ronnie Van Zanta je dobrý zpěvák, ale v interpretaci za takovým Greggem Allmanem přece jenom zaostává….

SWAMP MUSIC – tohle je ovšem pořádně odpíchnutá skladba – dobře vedená rytmická linka basů a bicích a aranžmá kytarových prolínaček dodává téhle „močálové hudbě“ tu správnou šťávu. Jestli je tohle oslava floridské rezervace Everglades nevím, ale přesně to vypovídá o Lynyrd Skynyrd, jako identické výtečně sehrané partě Velmi zajímavé se mi jeví rytmické proměny a akcenty v hráčských postupech a řekl bych, že tahle skladba patří mezi to muzikantky nejzajímavější, co se na albu objevuje v tom obecném slova smyslu.

THE NEEDLE AND THE SPOON – harmonická struktura velmi jednoduchá a čitelnost akordů je téměř odzbrojující. Podíl klávesových nástrojů je na albu zasunut do pozadí a jak jinak, kytarové jízdy zde vévodí. Aranžmá je ale víceméně jasné od začátku a tak se můžeme těšit spíš na jednotlivosti, než na nějakou skladatelskou mimořádnost. Allen Collins vlastní wah wah pedál a nezapomene nás o tom v téhle skladbě přesvědčit. Odvázaný bigbít v závěru získává ještě větší dynamický potenciál a je příležitost se předvést v tom dobrém slova smyslu…

CALL ME THE BREEZE – vyvrcholení přichází s poslední skladbou, coververzí od J. J. Calea. Zatímco spíše subtilnější vyznění od Calea nás pohladí svým kouzlem nechtěného, tady se kapela dokáže proměnit v pořádně říznou rockandrollovou partu, kde to duní zemitými bicími a hutnou baskytarou a Rossington rozbalí pořádně odvázanou kytarovou jízdou dané téma, Billy Powell za klávesami klavíru je opět trochu víc v popředí a řádí na nástroji jako Jerry Lee Lewis a samozřejmě nechybí ani již dříve zmiňované trio dechařů. Strhující model plnotučného jižanského rocku má spoustu energie a dravosti a mírně pompézní závěr ukončuje celé album….

Myslím, že albem Second Helping Lynyrd Skynyrd potvrdili zcela neomylně pozici jedné z nejlepších kapel jižanského rocku a proto je třeba ocenit jejich instrumentální a aranžérské dovednosti plným počtem hvězdiček…
Výtečná produkce Ala Koopera se na albu projevila a dodnes si myslím, že patří tohle jejich druhé studiové album k tomu nejlepšími co tyhle jižanské vlasaté bigbítové máničky natočily.
Mám-li být ale upřímný, Allman Brothers Band mám přece jenom ještě o nějaký kousek raději, ale s tím už nechci zatěžovat……


reagovat

gunslinger @ 18.02.2012 10:47:44
súhlas určite jeden z najlepších albumov južanského rocku....
mne sa viac páčia teda častejšie počúvam Skynyrďákov než Almanov, ale to je každého súkromná vec nie ?

bullb @ 17.04.2019 07:04:51
Pod vplyvom tejto recenzie som často točil v aute toto album. (ale len keď som jazdil sám). Možno sa k tomu vrátim. Keďže som zaťažený na bubeníkov, trojka Nuthin' Fancy sa mi javí "lepšia", viď napríklad taká Railroad Song. Ale inak: fajna hudbička.

Smazano na prani autora
reagovat

hejkal @ 05.12.2008 12:00:17
I need you je skladba, ktorá by si zaslúžila zarámovať a uchovať naveky pre budúce generácie.

Po výbornom debute sa skupine podarilo zopakovať kvalitu a výsledok je ešte viac konzistentný. Takmer všetky skladby sú pravidelnými ašpirantami na rôznych best of. Opäť tu máme krásne balady (I need you a Ballad of Curtis Loew), absolútne klasiky žánru (Sweet Home Alabama, Swamp music), ale aj cover od J.J.Calea, Call me the breze. Klenot.

A aby toho nebolo tak málo, dodávam, že z prvého obdobia skupiny ide asi o najcharakteristickejší album pre nováčika.
reagovat

martin @ 05.12.2008 09:34:47
tohle byla moje první deska od L.S. i s manželkou jsme byly po prvním poslechu naprosto nadšení

zdenek2512 @ 01.03.2024 13:40:06
zrovna si to pouštím a souhlasím s tvými slovy , prostě klasika, k tomu není co dodat, to se musí poslouchat a ne o tom psát.

hejkal @ 02.03.2024 06:27:57
A tak zasa, bez písania by bol svet komunikácie o umení prázdnejší. :)

Apache @ 02.03.2024 06:42:42
Tak třeba zrovna o tomhle (a následujícím) albu mám v plánu psát určitě. Je co. :-)