Kyrie Eleison - The Blind Windows Suite (1975)

Pane, smiluj se... ano, smiluj se nad námi, kteřížto trestuhodně opomíjeli toto uskupení s úvodním názvem. Pouhá dvě alba, řeklo by se, ovšem dosah, alespoň tedy pro mě, kolosální. Při nedávné akci u kámoše jali jsme se prohrabávat po odpovědně provedené degustaci skutečně nesmírnou sbírku jeho desek, pochopitelně stejně odpovědně. I narazil jsem na tuto debutní desku a velmi se mně po několika posleších zalíbila. Desítka skladeb v duchu, hm, čeho vlastně? Raných Pink Floyd, Genesis? Ale kde, svojská hudba Kyrie Eleison má od každého něco a výsledek je prostě skvostný. No trvalo to, trvalo, ale nakonec k výměně došlo a užívám si poslech doma. Skvělá '70 deska... 5/5
reagovat

Takže The Blind Window Siute. Zatroleně zpropadené, pekelně uhrančivé, závratně ukrutné a nadsmyslně geniální album. Škaredka bez ostychu, co leží ve škarpě a všichni po silnici nadutě pochodující na ni plivou. Pochodují a prd vědí, vedeni hudební zkysaností, pardon zkušeností a školní vědomostí, které jim dovolí chodit jen po rovných cestách. Nikdy by se nesnížili vyhrabat z rigolu mechem obrostlý od sajrajtu zaprasený artefakt, kus zrezlého železa, k němuž musí najít vlastní přístup, postoj oproštěný od zaběhnutých konvencí a očekávaných i očekávatelných uměleckých procesů. Jedou rukou tisknouce vlastní nozdry a druhou ochmatávajíce nánosy bláta a špíny z čehosi, co nelze ani pojmenovat. Do punkových rytmů třeba ve trojce se derou hrubě a syrově tesané zářezy kytar jak z nastupující No Future stoky. To tě dostane, spolehni se na instinkt, spoutané atavismy se zmítají v osvobozující křeči. Masox v kotli valí klíny do napomádovaných hlav, co sebou nervózně cukají. Tohle že je artrock, jděte mi s tím k šípku. Ne, tohle není navoňánkovaná hudbička s kudrlinkami pro snoby a vejtahy s paličkami. Tohle je podhoubí v němž se vlhku a plísni společně hemží červi, kytary rozervané, slimáci, klávesy uhnilé, žížaly, psychoušská atmosféra zhulených rakušáků, kteří kašlou na srozumitelnost, ale zhypnotizováni vlastním géniem kroutí ze svého alter-ega něco jako dlouhatánský rozdrbaný agresivní joint. S vědomím, že nikdo nebude mít odvahu si jej zapálit, mnoho hlav nestrefí, ale pokud někoho náhodou zasáhnou, ten bude doveden v alternativně psychedelicko arto progo punkovém rauši do kýženého nirvánního stavu. Bez záruky, bez naděje, bez nároku na uznání invalidního důchodu. Vírem ve vzteklých rytmikách, které na svých 15 minut slávy dávno rezignovaly. Sprostá kopaná kulhavých amatérů, kteří se často netrefí, o to zarputileji běhají, vzpínají, mlátí, perou a derou ze sebe přehršle přehřátých upocených a pokroucených not.

Chcete popsat hudbu? A co takhle chytat vodu do síťovky? Nemám strach, že by někdo tohle album pochopil, ale jsem rád, že patřím mezi ty pomatené, kteří se v něm cítí jako v pokojíčku svého snu. Jádro vlastního prožitku snad tkví více ve mně , než v té hudbě, ale její katalizační predestinaci ničím nenahradíš. Některé momenty, třeba výšivka kláves v páté skladbě, mě vynesou do stejných výšin jako Trespass. Cholerická změť zvuků nechť zůstane nesrozumitelná, co komu po tom. Mně oslovuje jako čirá a jasnozřivá energie a s opakovaným účinkem mně dává prozřít v maximální muzikální rozkoši.

Recenze nesrozumitelné hudby nemůže být jiná. Nechtějte ji napulírovat, spadla by zpátky do škarpy. To ji tam raději nechte ležet. I s jejím vzlykavým zpěvem, kulhající rytmikou, zašumnělým zvukem, koktavými klávesami a garážovou kytarou.. Neboť nejste hodni.

Hodnocení:
5***** Kdykoli, kdekoli, jakkoli

reagovat

Tato deska je sice ještě hledání sama sebe, avšak nalezneme zde zvláštní hudbu. Skladby jsou kratší, nevím ale vůbec k čemu to přirovnat. Např. 2.skladba se zajímavým melancholickým klavírem ve mě zůstala a jen tak na ní nezapomenu, zkrátka tato deska má něco do sebe. Ovšem sound kapely se dost změní, viz následující deska.
reagovat