Styx - Kilroy Was Here (1983)

Na dlouhá léta (přesněji sedm) poslední řadové album Styx a de facto poslední studiovka klasické sestavy. Opět tu máme koncepční desku, tentokrát se sci-fi motivem robotů a také (pozor!) s až mrazivě věšteckou myšlenkou o vládní organizaci, snažící se vymýtit mládeži škodlivý rock and roll. Do založení PMRC (čili Parents Music Resource Center - kdo neví, ať zkusí googlit) přitom tehdy scházely ještě dva roky. Možná proto se tato idea setkala spíše s vlažným a u kritiky až s posměšným přijetím.

Mnozí rockeři a staří fanoušci navíc nevydýchali elektronikou a synth-popem šmrcnutou hitovku "Mr. Roboto" (třetí místo amerického singlového žebříčku), dnes často pokládanou za jednu z největších, ne-li přímo největší klasiku v repertoáru kapely. Krom balady "Don't Let It End" stojí za zmínku ještě Youngova úderná parádička "Heavy Metal Poisoning" se sborovým dětským skandováním (sex & drugs!) a vzteklou účou v závěru. Zbytek desky působí dnes už poněkud chladně a neživotně. (I když to může být vzhledem k výše zmíněným SF motivům chápáno i jako záměr.)

Album zdaleka nedosáhlo úspěchu svých čtyř předchůdců a narůstající třenice mezi Dennisem DeYoungem a zbytkem kapely (kdy je DeYoung zvláště Shawem obviňován, že se tlačí až příliš do popředí a prosazuje své věci na úkor tvorby ostatních) kulminují. Vše vrcholí odchodem Tommyho Shawa a přerušením činnosti až do začátku 90. let.
Hodnocení: Dávám tři hvězdičky za ty tři výše zmíněné songy, které mám všechny moc rád. A jednu navrch za DeYoungovo proroctví, které v roce 1983 vypadalo jako úsměvné sci-fi, aby se doslova jen o pár let později stalo bizarní skutečností.
reagovat

Antony @ 18.10.2023 16:31:11
Skvělá deska, která mne bere od první do poslední sklladby. Dal bych maximální počet. Na sžíravou Heavy Metal Poisoning se vždycky těším.

Apache @ 18.10.2023 18:44:59
Antony: Už je to delší dobu, co jsem Kiroy Was Here slyšel naposledy komplet (budu to muset brzy napravit. :-), ale přiznám se, že jsem dost překvapen tvým pozitivním přijetím toho alba. Všeobecně totiž nebývá moc dobře hodnoceno a sám z něj už léta poslouchám jen ty tři mnou v recenzi vypíchnuté skladby (které jsou pro mě ovšem famózní a zajišťují vysoké hodnocení celku). Tím chci říct, že jsem samozřejmě moc rád, že se ti i tohle styxovské dílko tak líbí.
U mě to bylo v roce 1983 po Cornerstone a Paradise Theatre moje třetí album Styx. Pamatuju si, jak jsem si tehdy říkal, že bych chtěl jednou mít všechna jejich alba ve své sbírce. :-)
Cornerstone jsem slyšel prvně před Vánoci 1982 z originální kazety, kterou někdo poslal z Rakouska jakýmsi našim známým a mě byl tento vzácný arerfakt na určitou dobu zapůjčen k poslechu. (Další kazeta byla Cheap Trick - Dream Police, ale to je samozřejmě jiný příběh.) Naposlouchal jsem to tehdy opravdu řádně a v lednu 1983 jsem si pak v posluchárně v městské knihovně nechával pořád dokola pouštět Paradise Theater, který u nás v té době vydal v licenci Supraphon a právě Kilroye, kterého vydali zase Poláci a odtamtud se tam taky nějak zatoulal.
Vím jistě, že i tenkrát mě nejvíc bavily ty tři výše uvedené songy. A z nich asi úplně nejvíc Heavy Metal Poisoning, už kvůli těm vtípkům, které jsou v něm obsažené, ať už jsem je vnímal jasně (skandování dětí a vzteklá úča) a nebo nejasně (více viz zde pod Backmasking). No a taky to byla nejtvrdší skladba na desce. :-)

Antony @ 18.10.2023 23:27:47
No, mne to taky překvapilo, ale již před několika léty. Teď vytahuji japonské LP Killroy Was Here, abych si vše osvěžil. Alba poslouchám zásadně komplet.
Celý proces souvisí s posluchačským a osobnostním vývojem. Jak poznávám muziku v průběhu času, otevírají se mi obzory. Vždycky říkám, že proklamované líbí/nelíbí vypovídá více o člověku, než o muzice. Nejhorší, co by se mi mohlo stát, by byla stagnace. Je v zájmu poznání být otevřený k co nejšíršímu spektu hudby. Neustálé hledání a nacházení mne baví desítky let a čím jsem starší, tím víc tento proces akceleruji. Víc muziky, víc radosti a zážitků. Každé přijetí dříve přehlíženého interpeta je skok dopředu. A že jich za moji poslechovou historii bylo.

Jarda P @ 19.10.2023 16:48:08
Kilroye jsem si v té době přivezl z Jugoslávie a v porovnaní s předchozími deskami to bylo pro mě zklamaní. Nehledě na mizerný zvuk, jímž některé alba Jugotlnu trpěla (podobně jako u supraphonského Paradise Theater). Na milost jsem ho vzal až docela nedávno při kompletaci diskografie Styx. 

jiří schwarz @ 19.10.2023 17:09:59
Ad Apache: recenze sedí.
Za mě: velký sešup od předchozího "supraphonského" LP Paradise Theater. Míň nápadů, šťávy. Nuda, byť fortelně zpracovaná. Nikdy už znova.

Antony @ 19.10.2023 19:46:24
Je pravda, že teď poslouchám Pieces Of Eight (1978) a je to jiný kafe. Měl bych si STYX dát chronologicky, ať se mi jednotlivá alba lépe srovnávají.

Apache @ 19.10.2023 20:50:09
Antony: To si určitě dej, myslím, že neprohloupíš.
Jinak Pieces of Eight je většinou bráno jako jedno z jejich tří nejlepších alb (společně s the Grand Illusion a Paradise Theatre).

stargazer @ 20.02.2024 05:36:42
První skladba super. Pak mě zaujala Heavy Metal Poisoning. Ne že by se mi nějak líbila, ale jestli ji někdy v budoucnu uslyším, okamžitě budu vědět, kam ji zařadit. Závěr je něco jako úvod. Slyšel jsem dvakrát, ráno a navečer. Osmdesátkový zvuk můžu, takže mě neiritoval. Vidím to jako dobré album. Ale je jasné, že budu v menšině. 

Skupina Styx byla přes fenomenální úspěch předchozí desky Paradise Theater sužována osobními rozepřemi jednotlivých členů o dalším hudebním směřovaní kapely. Šéf Dennis DeYoung vehementně protlačoval návrh další desku pojmout jako muzikál a celé to zvětšnit na filmový pás. Bohulibé téma brojící proti cenzuře, totalitarismu a obavy ze zneužití technologií bylo jistě zajímavé a vzrušující, ostatní členové však z tohoto nápadu moc nadšeni nebyli. Zdálo se jim, že doba těmto projektům již nepřeje, náklady na jevištní provedení by byly astronomické a hlavně se jim moc nechtělo na jevišti ztvárňovat nějaké divadelní role. S několika členy cloumala také závislost na alkoholu a drogách.

Prostě super ovzduší na skládání nových písní : - )
Komerčně to sice nedopadlo nijak zle : 2 000 000 prodaných nosičů mluví za své, nenažraný management poukazoval však na to, že předchozí desky dosáhly o 1 miliónek větší prodejnosti. Takže v řeči čísel vlastně neúspěch.

Já osobně jsem si příliš kladný vztah k písním na této desce nikdy nevytvořil. Samozřejmě, Mr. Roboto funguje, ať chci nebo ne, tu skladbu mám v hlavě nabouchanou z té doby, kdy album vyšlo - hrála se totiž všude. Jinak oceňuji velice solidní, v duchu předešlé tvorby znějící Just Get Through This Night a Double Life a částečně i Haven't We Been Here Before.

Celkově mají však skladby již onen v té době tak populární pop sound obarvený syntenzátory a udusané automatickým bubeníkem. Ten rockový, občas až hardrockový náboj s prog elementy je dávno pryč. Ještě se mi líbí kytarové sólo v Cold War.

Konec kapely v tomto složení byl neodvratný. Na jednom koncertě Tommy Shaw neudržel nervy na uzdě, zničil kytaru a část scény a odešel. Druhý den byl vyhozen a bylo po živé prezentaci Kilroy Was Here a této, tak úspěšné sestavě, která se již spolu na dalších nahrávkách nikdy neobjevila.

I zbylí členové Styx se rozcházejí k sólovým projektům a další fungování kapely je v nedohlednu ...

reagovat

Jarda P @ 17.10.2017 04:52:06
Kilroye jsem si tehdy dovezl z Jugoslávie a dodnes si pamatuju to zklamání, které u mě zavládlo po skvělých deskách v období Equinox až Pieces. Před nedávnem jsem doplňoval sbírku o další řadovky Styx a zkusil Kilroye znovu. Kupodivu jsem usoudil, že to tak špatné není a dnes ho poslouchám s chutí. A oproti jugoslávskému vinylu má dobrý zvuk.

jirka 7200 @ 17.10.2017 13:29:30
Všichni lehce nadávají na kvalitu jugoslávských desek. Já mám Police - Zennyatu a zvuk je kupodivu velice dobrý.....

dolycentrum @ 17.10.2017 17:07:25
Jirko...skusal si presadnut z Trabanta do Mercedesu ?

Jarda P @ 17.10.2017 17:57:30
Jugoslávských desek jsem měl spoustu, některé hrály dobře, některé hůře. Ale rozhodně lépe než v licenci vydávané desky Supraphonu. Pieces Of Eight třeba zněl parádně. Nejvíc mi ale vadilo brzké praskání. To je také důvod, proč pro mě nejsou vinyly aktuální.

jirka 7200 @ 18.10.2017 13:07:00
to dolycentrum : já jezdím s Citroenem :-)

Nevím, jak to soudruzi v Jugošce dělali, ale já bych řekl, že jsou to desky lisované v cizině, jen na obal uvedli, že je to licence. Etikety přímo na elpíčku jsou totiž original.

northman @ 18.10.2017 14:00:57
Ono nebyl a v současné době není moc výrobců gramofonových desek. Desky prodávané v Jugoslávii byly určitě vyrobeny někde jinde, možná i v Loděnici u Berouna, pouze byly opatřeny nápisem Jugoton. Nyní je úplně běžné, že vinyly prodávané jako japonské s obi nesou na vnitřní etiketě nápis Made In England, nemluvím do větru mám King Crimson poslední japonské vydání, které na papírovém přebalu a obi má nápis Made In Japan a na desce je nápis Made In England. Takže mezi evropským vydání a japonským je rozdíl v ceně 100 procent, stejně jsou na tom poslední japonská vydání Pink Floyd vyrobeno v Anglii, opatřeno obi a na papírovém obalu Made In Japan a může se prodávat za dvojnásobnou cenu na evropském trhu.

Brano @ 18.10.2017 14:57:04
Presne tak,všetko je to podvod...celý svet!