Cynic - Focus (1993)

Tracklist:
1. Veil of Maya (05:23)
2. Celestial Voyage (03:40)
3. The Eagle Nature (03:31)
4. Sentiment (04:24)
5. I'm But a Wave To... (05:31)
6. Uroboric Forms (03:32)
7. Textures (04:42)
8. How Could I (05:29)
Bonus tracks:
9. Veil of Maya [2004 Remix] (5:21)
10. I'm But a Wave To... [2004 Remix] (5:21)
11. How Could I [2004 Remix] (6:19)
12. Cosmos (4:21)
13. The Circle's Gone (5:20)
14. Endless Endeavours (9:55)



Obsazení:

Jason Gobel - Guitar, Guitar Synth
Sean Malone - Bass, Chapman Stick
Paul Masvidal - Vocals, Guitar, Guitar Synth
Sean Reinert - Drums, Keyboards

 
15.03.2016 EasyRocker | #
5 stars

Když jsem před drahnými lety slyšel tuhle fošnu poprvé, hned mi bylo jasné, že slyším něco totálně neobvyklého, co už asi nikdy neuslyším. I s odstupem času bylo jasné, že bude hudba oceněná v první řadě hudebníky. Kupodivu ale s odstupem 10-15 let získala všeobecný kultovní status mezi dnešní náročnější obcí posluchačů a pro mnohé je jakousi laťkou, přes kterou už dál jít nelze...

Už úvod musel být v roce 1993 šokující. Krátký úvodní sampl a navalí se na nás vrstvené kytarové motivy se zkresleným Masvidalovým vokálem, prohnaným vocoderem, který tohle album doslova stvořil. Kytarové sekané stěny tvoří základní motiv skladby, pak ale přichází nečekaný jazzrockový zlom s parádní Maloneho basou. Vrací se nám death metalová razance, řev jde ruku v ruce s vokodéry a sekané kytarové motivy, postupně se rozbíjející ve zběsilém sólu. Závěr začíná ve vyklidněné poloze s basovými hladivými tóny, odnášející nás někam do husté džungle nebo do jiné dimenze... naléhavá metalová a snivá, jazzem vykartáčovaná fáze se pak střídají až do konce. Úvod hodný velmistrů. Celestial Voyage má rozostřený kytarový úvod, kde je znát Burnsem záměrně zvolený tenký zvuk, zapojují se citlivé vokodérové polohy hlasu a hustá metalová mašinérie, kterou ale brutálně narušují jazzově strukturované bicí Seana Reinerta. Středu dominuje opět jazzrocková poloha s nenápadně vestavěnými sóly a zapojujícími se melodickými motivy z úvodu, závěr má jazzově kontemplativní nádech opět s neuvěřitelnou rytmickou bouří... The Eagle Nature je od počátku propracovaná rytmicky na mikrometry, Reinert určuje ďábelsky tempo sekaným kytarám a vokodérový vokál ustupuje spíš do pozadí. Pak přichází opět snová proměna v jazzrockovém duchu, akustický motiv je "zopakován" zkreslenými kytarami, což tvoří zcela unikátní zvukovou kulisu, podbarvenou ještě precizními sóly. Jedna z nejnáročnějších skladeb desky, bez diskuse, s malebným závěrem v duchu jemných tónů a synthi podkresu... Sentiment je genialita od prvních vteřin - tribální nádech bicích rozpumpuje Maloneho basu a zběsilé kytary a zkreslené vokály - tady jsme v metalu, natož death metalu, opravdu jen studiem a původem zúčastněných. Hlavní sólo přebírají snové melodie a vokodérový hlas, mající až vemlouvanou, kazatelskou podobu. Silné melodie probudí jazzové běsnění a famózní rytmickou "stěnu", kde unisono šlapou husté kytary, bicí i hlasy - neuvěřitelné. Závěr je opět v domorodých rytmech promísených s jazzem... I´m But a Wave To... má klidný úvod se silně přítomnou basou, pak se vyloupnou nádherné melodie, které mají silně pozitivní nádech a zřetelně duchovní podstatu, střídá je ale razantně zasekávaný metalový koktejl, kde Masvidal přidává i drsný kovový hlas vedle zkresleného. Silná melodie kytary si tady ale vybrala nádhernou daň a je výrazným prvkem, i když s jinak superpřesnou rytmikou. Závěr má dramatický, lehce pochmurný nádech s divokými sóly a bezuzdným Reinertovým řáděním v metalovém hurikánu. Uroboric Forms má spořádaný melodický úvod, na jehož pozadí ale cítíme ohromující rytmické hody - rozdíl oproti verzi s předfocuvského dema je doslova galaktický. Přesto je ale cítit, že skladba má drsnější a temnější, ještě přece jen více death metalový charakter, dokreslený i temně laděnými vokály, působícími jako modlitby smrti a zmaru. Závěr je pak důkladná sekanice. Textures, to už je legendární kousek, jehož náladě se snažily po letech přiblížit stovky metalových interpretů, tu lépe, tu mizerně. Umělý, jazzový nádech instrumentálky je patrný od počátku, divoce se rozehrají krásné propletené akustiky s basou, Reinert na pozadí ale určuje proměny všech temp a nálad - do hry vstupují křehké tóny, jazzové výpady i husté stěny zkreslených kytar, nádherná basa ve druhé půli v souboji s melodií kytar a odsekáváním. Pokud je tohle album unikát, tak Textures je unikát sám o sobě. How Could I - mechanicky přesně drcené tóny basy, doplněné záhy bicí kanonádou a ornamenty zkreslených kytar. Masvidal tu bohatě využívá protikladu agresívního metalového projevu a vokodéru, sekané kytary s bicími tvoří v pozadí úplné hudební drama o několika dějstvích - je tu agrese, ale i melancholie, rozjímání, odpočinek. Melodie jsou inspirované nejen metalem, ale i jazzem, klasikou, dvojice kytar působí ve vzájemném propojení nezničitelně. Vstup tohoto duetu do závěrečné linky, lemované až do závěru mizejícím sólem Jasona Gobela, patří už k největším momentům progresívní metalové hudby vůbec...

Těchto 36 minut i po 23 letech vlastně ani nelze nijak hodnotit, pětku dávám čistě formálně. V extrémně metalovém ranku, kam je řazeno, znamená dodnes unikát, na něž přísahají hlavně hudebníci, libující si v náročnějším stylu hudby. V roce 1993 pak šlo o neuvěřitelně odvážný počin, který podobně jako v případě spřízněných Pestilence a Atheist nepochopení a rychlý konec. Kult a docenění přišlo až s odstupem řady let...
reagovat

MajkyMan @ 15.03.2016 19:50:30
Recenzie na taketo techdeath albumy tu chybaju , preto som rad za kazdy takyto zarez:)
Tento album nemam uplne napocuvany , pretoze mi strasne na nom vadi ten plochy zvuk a nie a nie predychat to...Ale hned na prve pocutie poznat ,ze sa jedna o nieco naozaj vynimocne :) Skoda , ze im doba nepriala..
Atheist je brutal:)

horyna @ 16.03.2016 12:28:38
Když album vyšlo, vůbec jsem nechápal co se to děje, co je tohle za "novou" muziku. Pak jsem se k němu dostal o několik let později znovu, bylo z toho už velké pozdvižení, naprosto dokonalá, originální a multi žánrová bomba. A i když teď už by mě příliš nebavilo (vadí mi hlavně vokál), pořád uznávám jeho obrovskou hodnotu.

EasyRocker @ 16.03.2016 18:34:23
MajkyMan: beru, že zvuk nemusí každý skousnout. Ono Morrisound byl tehdy jakási norma v rámci death metalu, ale nejsem si jist, zda to k hudbě Cynic úplně sedlo. Teď jsem přehrál Testimony... od Pestilence, což je jeden z mých nejoblíbenějších momentů v dějinách metalu, a mám nechystané Unquestionable... a Elements od Atheist. Miluju i Sadist (Tribe, Crust)... :-)

MajkyMan @ 16.03.2016 21:08:19
Tak na tie recenzie sa velmi tesim :) Ja nie som nejak velky fanda death metalu ,ale tato odnoz je podla mna skvela ukazka invencie, predstavivosti a techniky . velka skoda ze dake acsie uznanie pri tak neskoro.

alienshore @ 16.03.2016 22:10:02
dalo by sa povedať že rok 1993 je kľúčovým obdobím extrémneho metalu a jeho vývoja, nielen Cynic, Pestilence a Atheist ale aj Death, Carcass, Edge Of Sanity, Morgoth, Sepultura, Sentenced vydali albumy ktoré boli akosi iné, každopádne je to zaujímavé obdobie metalu ..., odporúčam vypočuť na juťubke cover verziu inštrumentálky Textures ktorú prerobili francúzsky Gorod, fakt pecka ...

horyna @ 17.03.2016 11:45:05
Když tady čtu o Testimony of the A..., nemohu nezareagovat, zasáhly mne hluboké a krásné vzpomínky na dobu--náctiletou, tenkrát jsem je miloval, obzlášť tohle album (včetně zajímavých předeher), i Spheres. Elements nevyjímaje, ale nejvíc, nejvíc se u mě točil Unquestionable Presence- to byly časy, přišel jsem ze školy a už zapínal kazeťák s touhle originální muzikou, byla to doba (92-94 zhruba)půjčoven, přehrávání na kazety, psaní si skladeb na papírky na psacím stroji, je to možné že je to více jak 20 let

EasyRocker @ 17.03.2016 12:57:51
Jj, krásné vzpomínky na skvělé devadesátky. Já už chytil od r. 1996 discmana a CD, i když to bylo tehdy ještě za pořádnou pálku (obé). Ale vím, že spousta věcí v té době ještě na CD sehnat nešla, jen na kazetách :-)

horyna @ 17.03.2016 18:42:43
EasyRocker:to na tom budeme podobně, tenkrát jsem dostal věž-Aiwu (dodnes hraje v poho:-). Discman- tak to je teď už pěkná retro-utopie:-) v téhle době mi to přijde až směšný, taky jsem ho tenkrát všude tahal sebou a před ním ještě walkman, to už není ani pravda.

05.10.2011 Morbo | #
5 stars

Kultovní album. Deska naprosto klíčová pro experimentálně pojatý extrémní metal a jeho kloubení s ostatními žánry - zejména fusion. Zjednodušeně se tomu dnes říká "technický" nebo taky "progresivní" death metal.
"Focus" předběhlo dobu minimálně o 10 let a v polovině devadesátých let bylo tak nepochopené, jak jen to snad jde. CYNIC se v těch letech rozpadli jakožto kapela s naprosto minimálním úspěchem a nulovým oceněním.
Album "Focus" potřebovalo čas, aby hudební scéna aspoň trochu dohnala takto rafinované kloubení několika žánrů, které v době největší slávy stále tvrdšího death metalu prostě nebylo žádoucí.
O co tedy jde?
"Focus" je unikát. Je to deska stavějící na tvrdě metalových kořenech - začínající u drsných riffů a growlingu - ale napasovaná na jazzem silně ovlivněnou rytmiku a dokořeněná vokodérem silně zefektovaným čistým zpěvem. Dalším stavebním kamenem je naprosto ďábelské proaranžování kytar a baskytary, které má za cíl to, že je na albu jen naprosté minimum momentů, kdy by alespoň dva ze tří těchto nástrojů hráli unisono (nebo alespoň o oktávu posunuté unisono). Jednotlivé party se vzájemně proplétají a doplňují a dohromady tvoří velmi těžko prostupnou vrstvu melodické muziky, velmi atmosferické, emotivní a étericky neuchopitelné. V tehdejší době to znamenalo změkčení žánru death-metal, což šlo zcela proti proudu, který byl obecně považován za "správný". Dnes naštěstí doba pokročila a metaloví fans na věci pohlížejí přeci jen trochu jinak (díky tomu, že se extrémní metal mezitím dopracoval do extrémů, které 99% příčetného posluchačstva začalo považovat za neposlouchatelné a zaměřilo svou pozornost i do jiných směrů).
Texty jdou zcela v duchu hrané muziky - neuchopitelné, jen těžko pochopitelné, skákající z jedné myšlenky na druhou. Evidentně ovlivněné budhismem a meditací, což dokonale koresponduje s éterickou atmosférou hudby. Jde v nich spíše o nasátí atmosféry než o dokonalé pochopení obsažených slov.
Úskalí alba "Focus" vidím ve třech bodech:
1) Vokodérové ("robotí") zpěvy, na které je prostě potřeba si zvyknout. Paul Masvidal později přiznal, že je zčásti stvořil proto, že ještě čistě zpívat moc neuměl. Ale svůj smysl to má. Minimálně to albu přidává na jeho unikátnosti a prazvláštní atmosféře.
2) Zvuk. Přece jenom se psal rok 93. Deska má slabě čitelný "starý" a dosti nedynamický plochý zvuk s ne příliš průraznou a lehce chemicky znějící rytmikou.
3) Zběsilé aranže, které nesmírně komplikují posluchačovu cestu do nitra alba. Nehledě na to že i po čistě kompoziční stránce jsou písně nesmírně spletité a jdoucí si svou vlastní cestou ignorující jakákoliv pravidla.

Odměnou za trpělivost je ale to, že "Focus" je prostě nesmrtelná muzika. Nepřestane se líbit. Roste stále a i po stém poslechu má co nabídnout.
reagovat

Poki @ 05.10.2011 14:33:51
Dobrý rozjezd! Tak snad přibudou i další recenze :) Jinak samozřejmě skvělá deska...

Libor @ 06.10.2011 07:21:35
Hezká recenze. Já jsem se k Cynic dostal někdy v r. 1994 na základě velmi pozitivní recenze v tehdejším slovenském metalovém magazínu "Uragán" (kde je mu asi konec ?). CD bylo pro mne, tehdy, nedostupné, tak jsem si pořídil variantu na kazetě. Těžko se hledá jiná kapela, která by tehdy tvořila podobně, jako Cynic.
Možná (snad proto, že s Cynic sdíleli již zmíněnou kazetu) bych určité paralely slyšel u holandských Pestilence a jejich desky Spheres (také 1993).
Vydání novinky Traced In Air mě docela zaskočilo (myslel jsem, že už neexistují), ale myslím, že na debut plně a stejně kvalitativně, navazuje.
Dnes je mám obě na CD a patří k pýchám mé sbírky.
Pro úplnost jsem si z vinylu na CD předělal i jejich EP z r. 2010 "Re-Traced" s vlastními remixy některých skladeb z Traced In Air. Ubylo metalových postupů, naopak se zvuk posunul ještě více k alternativnějšímu pojetí. Toto EP je asi nejméně přístupné a kovaní metalisté zde Cynic asi odmítnou (pokud tak neučinili již dávno).
Já žánry už dlouho neřeším a Cynic pro mne zůstávají, ve všech svých podobách, jednou z nejoriginálnějších kapel, co se v rockové muzice motají.

pito63 @ 06.10.2011 17:02:33
Spomenul som si na časopis Rock Report, ktorý mám odložený, kde v čísle 12/1993 bola oslavná óda na tento album:
"...Hudba CYNIC je progresívny techno-death-sci-fi metal, okorenený sférickým gitarovým syntezátorom a keyboardovými zvukmi (viď úvodná skladba VEIL OF MAYA), jazzovým zvukom bicích, mimozemskými zvukmi postavenými na krásnych deathmetalových riffoch, pretkanými valivým a dunivým zvukom šľapákov, do ktorých náhle zaznievajú sirénové dievčenské vokály, ultrarýchle basové rytmy a akustická gitara v pomalých pasážach. LP FOCUS je extrémne technická a oproti iným techno-deathmetalovým kapelám je ľahko a jednoducho počúvateľná..."
Nahrávka dostala maximálne ohodnotenie - 7 bodov!
Ja som sa k CYNIC nikdy nedostal, možno ma moju škodu.



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 3x
Morbo, Poki, EasyRocker
4 hvězdičky - hodnoceno 0x
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 0x
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.049 s.