Cynic / Focus (1993)

Kultovní album. Deska naprosto klíčová pro experimentálně pojatý extrémní metal a jeho kloubení s ostatními žánry - zejména fusion. Zjednodušeně se tomu dnes říká "technický" nebo taky "progresivní" death metal.
"Focus" předběhlo dobu minimálně o 10 let a v polovině devadesátých let bylo tak nepochopené, jak jen to snad jde. CYNIC se v těch letech rozpadli jakožto kapela s naprosto minimálním úspěchem a nulovým oceněním.
Album "Focus" potřebovalo čas, aby hudební scéna aspoň trochu dohnala takto rafinované kloubení několika žánrů, které v době největší slávy stále tvrdšího death metalu prostě nebylo žádoucí.
O co tedy jde?
"Focus" je unikát. Je to deska stavějící na tvrdě metalových kořenech - začínající u drsných riffů a growlingu - ale napasovaná na jazzem silně ovlivněnou rytmiku a dokořeněná vokodérem silně zefektovaným čistým zpěvem. Dalším stavebním kamenem je naprosto ďábelské proaranžování kytar a baskytary, které má za cíl to, že je na albu jen naprosté minimum momentů, kdy by alespoň dva ze tří těchto nástrojů hráli unisono (nebo alespoň o oktávu posunuté unisono). Jednotlivé party se vzájemně proplétají a doplňují a dohromady tvoří velmi těžko prostupnou vrstvu melodické muziky, velmi atmosferické, emotivní a étericky neuchopitelné. V tehdejší době to znamenalo změkčení žánru death-metal, což šlo zcela proti proudu, který byl obecně považován za "správný". Dnes naštěstí doba pokročila a metaloví fans na věci pohlížejí přeci jen trochu jinak (díky tomu, že se extrémní metal mezitím dopracoval do extrémů, které 99% příčetného posluchačstva začalo považovat za neposlouchatelné a zaměřilo svou pozornost i do jiných směrů).
Texty jdou zcela v duchu hrané muziky - neuchopitelné, jen těžko pochopitelné, skákající z jedné myšlenky na druhou. Evidentně ovlivněné budhismem a meditací, což dokonale koresponduje s éterickou atmosférou hudby. Jde v nich spíše o nasátí atmosféry než o dokonalé pochopení obsažených slov.
Úskalí alba "Focus" vidím ve třech bodech:
1) Vokodérové ("robotí") zpěvy, na které je prostě potřeba si zvyknout. Paul Masvidal později přiznal, že je zčásti stvořil proto, že ještě čistě zpívat moc neuměl. Ale svůj smysl to má. Minimálně to albu přidává na jeho unikátnosti a prazvláštní atmosféře.
2) Zvuk. Přece jenom se psal rok 93. Deska má slabě čitelný "starý" a dosti nedynamický plochý zvuk s ne příliš průraznou a lehce chemicky znějící rytmikou.
3) Zběsilé aranže, které nesmírně komplikují posluchačovu cestu do nitra alba. Nehledě na to že i po čistě kompoziční stránce jsou písně nesmírně spletité a jdoucí si svou vlastní cestou ignorující jakákoliv pravidla.

Odměnou za trpělivost je ale to, že "Focus" je prostě nesmrtelná muzika. Nepřestane se líbit. Roste stále a i po stém poslechu má co nabídnout.

» ostatní recenze alba Cynic - Focus
» popis a diskografie skupiny Cynic