Metallica - ...And Justice for All (1988)

Malá osobní vzpomínková sonda:

Bylo mi tenkrát čtrnáct, psal se rok 1990 a kámoš kámoše nám na TDK-ačku nahrál...and Juscice for All. Rychle jsem běžel domů, obřadně zasunul mc do přehrávače a pak to přišlo. Úvodní tóny Blackened a stupňující se kytarová linka, vpád precizních dunivých bicí Larse Ulricha a mě se změnil pohled na okolní  svět. I když jsem znal už Master of Puppets, justice mě doslova odstřelila. Za těch pětadvacet let jsem si ji alespoň dvakrát koupil a zase prodal. To jak se měnil můj dospívající hudební pohled a chutě, které s ním přicházeli (metal, grunge, rock, jenom klasika, art) a až nedávná Easyho recenze ve mě znovu zažehla chuť vlastnit tento kotouč. Mezitím se mi podařilo vybudovat si doma solidní aparaturu a pře pár dny si cd naplno vychutnat. Když jsem v úvodu zmiňované Blackened a střední části One otočil volume řádně doprava, mladický elán který mě kdysi provázel byl najednou zpátky. Jako malý kluk jsem si vychutnával každičký tón a mnul si uši spokojeností. Vždyť tu znám každičkou notu.

A teď nějaká fakta.
Vždy mi přišla tahle deska ukrutně dlouhá. Vyřadil bych skldaby číslo sedm a osm, natahované nudné obludnosti a pak by to teprve stálo za to. Nejdokonalejší úvodovkou pro mě navždy zůstane Blackened, tolik síly a energie na jednom místě se jen tak nevidí. One mi platí za nejlepší baladu kapely se zabijáckou střední pasáží. Zmínit musím i výpravnou skladbu titulní, mašinérii Eye of the Beholder, technicky precizní Shortes Straw a závěrečný úprk Dyer Eve. Kdysi jsem někde četl, že pokud jdete na koncert Metallicy, vaše oči nakonec vždy sklouznmou k Larsi Ulrichovi. Něco na tom bude, protože i při poslechu desky se v prvním plánu věnujete preciznímu marši bicích a až poté zbytku comba. Jeho způsob hry je živelný a živočišný zároveň, ten člověk je prostě unikát.

..and Justice for All zachycuje Metallicu na jejím vrcholu který dobyla společně s deskou černou. Poté už následuje pád, dlouhý a samo nezastavitelný.


reagovat

EasyRocker @ 06.11.2017 08:39:18
No vida, mistře horyno, nostalgie zdá se, zafungovala dobře. Je to opravdu těžký matroš na vstřebání a nic veselého k tomu. Ale nakonec mě taky skoro ovládla.

Snake @ 06.11.2017 08:57:56
Taky mě čas od času přepadne neodolatelná chuť na trochu toho tvrdého metálu a protože doma už téměř žádná metalová CD nemám, musím si vystačit s internetem. Ono mě to vždycky zase rychle přejde a pokorně se vrátím k tomu svému melodickému sympho progu...

horyna @ 06.11.2017 13:19:22
Mám to vlastně podobné jako Snake. Někdy je chuť trochu (ne moc) přitvrdit a pár ostřejších kousků doma ještě najdu. Jenže další den pěkně šupky dupky k jemnějšímu a melodičtějšímu rocku. Hold dědkovatíme

john l @ 07.11.2017 07:14:40
Starou Metallicu mám rád, ta nová mě nic neříká. Už je to jen honba za doláčama.

PaloM @ 01.01.2019 18:46:00
horyna: Pred chvíľou som album dopočúval a je stále v mojich ušiach veľmi silný. Ovšem na metal musím mať náladu a tá mi prichádza pravidelne nepravidelne párkrát do roka.
Marku, nič nevyhadzuj, skús po roku pustiť celé CD, je to bomba, je to bubennícky album, je to dobíjač batérií. Vďaka za tvoj názor.

horyna @ 01.01.2019 19:31:34
Čau Pali. Dnes už se ho zbavovat nemíním. Mám to úplně stejné jako ty. Metal jen v omezeném množství a pár krát do roka. Ulrich je tu k sežrání a celkový zvuk také. Blackened pokaždé maximálně okotlím a ten pocit pak-však ho tu všichni známe.

Už tu zareaguji i na Mayakovu pobídku i když je o.t. Miro jsi moc hodný, tvůj názor si vždy rád přečtu, ale Rio není nic pro mne, než tyhle"kostrbaté melodie";-), raděj vzpominku na dětství s Metallicou;)

Spolu s Master of Puppets dvojice prvních desek kované legendy, které přistály v mých šuplících, aby mě svým totálním hudebním náletem navždy srovnaly se širou zemí. Dlouho jsem se dostal do závislosti na písmenu M a další alba rychle plnila mou hladovou kovovou duši.

Hammettův fenomenální melodický poryv je pro mě jedním z největších nástupů všech dob - drtivý thrashový postulát Blackened. Zvuk ho částečně pohřbil, ale živé verze, např. ze Seattlu 1989, mě naprosto drtí a přivádějí do extáze. Nekončící sekané riffové kaskády, atmosféra je dusná a temná - věrná názvu, Hammett tu vystřihl jedno z nejskvělejších sól.

Skoro desetiminutový titulní opus magnum pojednává o neveselém tématu pochybné spravedlnosti, moci a peněz, ptá se na temné a těžké otázky, a tomu odpovídá i těžká, nepřístupná hudba. Temně laděné akustiky, patentní melodie a la M, dlouhé a drsné nálety kytar. Refrény ale patří k nejlepším v celém kovovém oceánu.

Další těžkou, strojovou palbou je Eye of the Beholder, stojícím na primární ničivé riffové agresi. Neurvalý, surový, zabejčený thrashový monolit, jako by vyhřezlý z nejžhavějšího stylového jádra z počátku osmdesátek. Funus lehce svými melodickými doteky utišuje mistr Hammett.

One s těžkým tématem vojáka, který po válečné apokalypse zůstal sám a jen s malou částí těla, patří po zásluze k nejpamátnějším metalovým kusům. Hromové výbuchy, beznaděj, zoufalství, chlad a zkáza, balada přecházející ve vichr. Fenomenální práce Hammetta, jeho vyhrávky a naříkající sóla už popsaly metalové dějiny. První klip a pronikavý úspěch.

The Shortest Straw je další, skoro čistou stylovou poctou. Melodické kytarové poryvy se ženou kosmickou rychlostí, hnány zběsilým Ulrichem. Naléhavý refrén. Technicky komplikovaná a náročná skladba, taková metalická profesura.

Harvester of Sorrow jako singl neprorazila. Není se co divit - spolu s předchozím výliskem představuje opravdu těžký oříšek. Akustické intro, těžce se převalující sekanice kytar, pohřební marš, vzdávající poctu starým Black Sabbath. Děsivě spalující refrén i sólo.

The Frayed Ends of Sanity je skoro osmiminutovou přehlídkou. Drsné riffy jsou propojeny s Hammettovými ornamenty, jeho hra se tu otiskla a posunula skladbu do lidské podoby. Výrazný, řvaný refrén nezapomenu ani o půlnoci. Pro řadu lidí už byla ale stopáž ubíjející.

Účast tragicky zesnulého basáka Cliffa Burtona na To Live is to Die je jasně patrná - okamžitě se ocitáme na úplně jiném teritoriu, které nástupci jeho génia zvládli se ctí. Křehké a velebně podané akustiky, které jako by připlouvaly z baroka, jsou bez varování zválcovány thrashovým maršem. Burtonových linek se zhostil Hammett, který tu kreslí fantaskní snové obrazy a třištivá sóla. Pocta, která vyjadřuje názvem Cliffovo motto existence.

Dyers Eve je nekompromisní úderkou, přesně ve stylu Damage Inc. z předchůdce. Po volnějším vstupu přichází natlakovaná palba, kosící všechno s kadencí MG42.

Temná, těžká, nevyzpytatelná deska, určitě určená jen pro připravené černé duše. Nedovařený zvuk, Rasmussen už toho moc zachránit nemohl, kde zřejmě záměrně byla potlačena Newstedova basa, řádí se svým asi nejlepším výkonem Lars Ulrich. Agresívní kytarové poryvy ničí všechno v dosahu, Hetfieldův zpěv je úsečný a vzteklý. Pojetí a zvuk se staly předměty kritiky, u mě je ale zakotvena hluboko v srdci.
reagovat

Snake @ 03.06.2017 09:28:13
Album jsem měl jenom na kazetě a k produkci se tak nemůžu vyjádřit, ale muzika to byla excelentní. Tenkrát se mi to opravdu líbilo. Od Metallicy nemám ani notu, ale když už bych se rozmýšlel které CD zařadit do sbírky, byl by to triumvitát "Ride The Lightning", "Masters Of Puppets" a " ...and Justice For All".

PaloM @ 04.06.2017 12:31:29
Skupinu Metallica ma viac ako pred 20 rokmi naučil počúvať môj mladší kamarát a neskôr mi predal niekoľko ich CD, medzi nimi aj ...and Justice For All.
Snake, skvelý výber a k tomu odporúčam aj debut
Kill ´em All. Tú mladícku energiu už inde v takej forme nepredviedli. Ak by som ešte nič od Metallica nemal, určito by som kúpil prvých päť albumov do zbierky.

EasyRocker, neviem ako si to myslel s pripravenými čiernymi dušami :-) Snáď je to hudba aj pre normálnych fanúšikov, je to ťažká hudba na mnoho pozorných vypočutí, to si myslím ja. Rovnako, ako že je toto bubenícky album a preto logicky tu Ulrich vyniká.

EasyRocker @ 04.06.2017 17:14:05
PaloM: rozumím dobře a tvého názoru si vážím... ona ta progrese a temnota taky hodně fanoušků odradila, snad i ten zvuk. Mě to možná pomohlo v tom, že jsem si řekl, že přes to všechno je to skvělá hudba :-)

Majstrovske Dielo Od Rozjazdu Blackened az po Totalne Sialenstvo Dyers Eve. Lars na Tomto Albume Vyborne dava, Kirkove sola su tiez vynimocne , Jamesove Riffy su take ze som sa kazdy aspon skusal naucit :) bomba
Akurat Jasona nemuseli tak potlačiť -.-
reagovat

Je velice smutné, když zemře taková osobnost, jakou byl Clive Burton. Kapela se s tímto smiřovala velmi dlouho a málem se rozpadla. Nakonec se však Metallica rozhodla pokračovat a novým basákem se stal Jason Newsted. Nyní však k desce.

Celá nová éra Metallicy začíná písní Blackened. Samozřejmě si nelze nevšimnout měkčího zvuku, který mi osobně nijak nevadí, každá deska by měla znít jinak. Každopádně Blackened je určitě velice dobrá záležitost a desku otevírá dobře, na první poslech zní sice trochu rozpačitě, avšak jakmile si zapamatujete alespoň část její melodie, bude vám připadat hodně dobrá. Pokračuje téměř deseti minutový epos nesoucí název ...And Justice for All. V celé své délce zní v některých místech trošku kostrbatě, jako by byl produkčně nedotažený do konce, taky se mi zdá, že zde jde nejvíce slyšet měkčí zvuk alba. Eye The Beholder je další skladba v pořadí a získala si mě refrénem a dobrou melodií.

Teď bychom měli za sebou horší část desky, počínaje čtvrtou skladbou, baladou One, totiž budeme narážet na samé mistrovské kusy. One je opravdu dobře znějící balada, která se po určité době zvrtne v docela rychlý kus, taky je to první píseň Metallicy, na kterou byl natočen videoklip. The Shortest Straw je má druhá nejoblíbenější skladba z desky. Je docela rychlá a v mnohém připomíná Master of Puppets. Následuje hodně dobrá a taky dosti známá skladba Harvester of Sorrow, která zaujme hlavně úvodem a poté refrénem. The Frayed Ends of Sanity je další rychlejší skladba, tentokrát o něco méně výraznější než předchozí dvě, nicméně zní taky dobře. Následuje skladba, pod níž je ještě podepsaný Clive Burton, dle mě nejlepší skladba alba To Live is to Die. Pokaždé když ji slyším naskočí mi husí kůže po zádech, začíná velice pomalu a celou dobu ji vévodí smutná melodie. Album nakonec uzavírá Dyers Eve, nejkratší a nejrychlejší skladba na desce.

Celkově je ...And Justice For All skutečným mistrovským dílem. Dílem, na kterém se zrodila nová Metallica. Docela by mě zajímalo, jak by se tvorba této skupiny vyvíjela, být Clive Burton ještě mezi námi.
reagovat

PaloM @ 29.10.2009 17:07:17
Pekné hodnotenie, je len jeden album, ktorý sa mi od nich vôbec nepáči - S&M. Nemyslím, že ktorýkoľvek z troch basákov mal neaké "žánrotvorné" právomoci, či vplyv na kvalitu tvorby.

Jaromiros @ 17.02.2010 00:28:54
Cliff Burton byl nepochybně významným spolutvůrcem hudby Metallicy, ne-li tím ústředním(Orion), pokud si poslechnu hudbu z druhého Ride a třetího Masteru a porovnám se všemi alby co vyšli po něm, zjistím hned, o kolik hudebního umu a citu ve své hudbě Metallica přišla.
Někde jsem četl názor, že od té doby co Cliff není, basa se ve skladbách záměrně zeslabuje, ale osobně tomu nevěřím. Myslím si, že byl opravdu výjimečný.
Ještě jedna zajímavost nakonec.
Na prvním albu KEA se nachází skladba (Anesthesia)- Pulling Teeth a toto je právě Cliffovo dílo. Ostatní basáci Metallicy z neumělosti snad, nebo z respektu tuto věc prý nikdy nehráli...

Sl@sh @ 10.03.2010 20:47:08
CLIFF Burton

boffors @ 19.02.2011 15:46:16
Výborná deska jen ta basa schází...

Justice byla vytoužené, nové dítě v nové éře, v novém hávu, který se měl třpitit jako drahokam na slunci.
Po tom co si megaúspěch vybral tu nejdražší daň, kterou mohla kapela dát, v podobě jistě nejprogresivnějšího člena kapely Cliffa Burtona, nebylo nic tak snadné jako před dvěmi lety. Naopak v typických porodních bolestech se deska rodila a to doslova. Perfekcionista Rasmusen měl o poznání méně prostoru, a svoje chlebodárce zřejmě musel na slovo poslouchat, jelikož výsledek zní dosti nejistě a místy hodně rozpačitě.
Není se čemu divit, opravdu nastaly zlé časy. Newsted se sehrává, Hetfield & Ulrich ztrácí poprvé třetího do partitury, hledá se pomoc v leckteré zásuvce. ... A najde se snad pro všechny ... songy na novém albu.
Najde se dokonce hotový poklad v podobě Cliffova Žít znamená zemřít, existuje něco výstižnějšího ? Možná určitě kalkul, to si netroufám rozebírat.
Nakonec asi po dokonale blbém zvuku st.Anger následuje neůmyslně měký a nevyrovnaný zvuk Justice. Sami Ulrichovci se nad tím faktem nedokážou povznést, ale kupodivu některé věci se povedly téměř dokonale.
V celé dvoudeskové rozpačitosti jsou ještě kusy z kouzlem dokonalosti a puncem nadčasovanosti Metallicy.
Za všechny povedené : The Shortest Straw, To Live Is To Die, Eye Of The Beholder .... Ještě lépe přijmou desku fanoušci. Aby ne, první klip k One zabírá a kapela si začíná uvědomovat svoji sílu naplno, snad potvrzení v podobě ceny Grammy, která jí ukázala cestu z prokletého kruhu ven.
To, že bludiště pekelného umění, které sama vytvořila, je hodně záludné a dlouhé, tehdy netušila ani v těch nejdivočejších snech ...

reagovat

PaloM @ 22.05.2009 06:03:23
Pekne si to napísal.

hejkal @ 22.05.2009 09:02:41
Tento album má ešte jeden rozmer, Lars tu podal jeden z najlepších výkonov za bicími, v metale vôbec. Vrchol technickosti. Pamätám sa, ako sme sa v garážach schádzali bubeníci zo všetkých kapiel a snažili sa ukázať, ako to kto zvládne zahrať (ešte, že sa to nenahrávalo, to by bola komediálna učebnica, ako na to netreba ísť).

PaloM @ 22.05.2009 10:32:40
hejkal mi pripomenul, že sme to volali "bubenícke CD"