Scorpions - Tokyo Tapes (2LP - Live) (1978)

11.09.2022 hejkal | #

Scorpions sa lúčia s Ulim – Tokyo Tapes

V roku 1978 vyšiel dvojalbum Tokyo Tapes od nemeckej hardrockovej úderky Scorpions. Aký by som bol rocker, keby som ho nechoval v priazni?

Taký, aký nikdy nebudem. Ochudobnený. Kapelu Scorpions som vnímal ako spotrebnú záležitosť komerčných vĺn 80. a 90. rokov, ale v novom miléniu som si doplnil vzdelanie a vrhol sa na 70. roky. Pekne od debutu, ktorý dodnes považujem za jednu z najlepších štúdioviek, čo kapela nahrala. Pravda, najlepší album je ten druhý. Fly To The Rainbow je parádna jazda, prvýkrát sa na nej predstavil fenomenálny gitarista Uli Roth. Jeho éra sa však spája s úderným hard rockom, ktorý od albumu In Trance (1975) nikam neuhol, a preto sú Virgin Killer (1976) i Taken By Force (1977) akoby pokračovania jednej trilógie. Človek by si pomyslel, že táto idylka bude trvať večne, lenže tento princíp si uzurpovali náboženstvá a nie umenie. Polčas rozpadu rockovej zostavy je v drvivej väčšine prípadov taký malý, že konkuruje kvantovému svetu.

Nemôžeme sa preto čudovať, že Roth v tom čase stratil záujem o kapelu a po albume Taken By Force sa rozhodol, že ju opustí a bude sa venovať svojim sólovým projektom. Napriek tomu ho zvyšní spoluhráči napokon zlomili, aby s nimi odohral štyri koncerty v Japonsku. Tam vtedy rocková muzika zažívala bezkonkurenčne najlepšie obdobie. Japonci boli fanatickí fanúšikovia, každý rocker sa tam cítil ako nedávno zosnulá britská kráľovná. Aj Scorpions boli prijatí ako bohovia. Napriek tomu sa Uli vôbec nechcel zúčastniť proma v miestnych médiách a odmietol aj hrať v televízii. Kapela bola rozčarovaná, ale aj tak nahrala dva koncerty v Tokiu (z 24. a 28. apríla 1978), aby sa s Ulim rozlúčila koncertným albumom, čoby poďakovaním za neoceniteľnú rolu, ktorú zohral v jej histórii i úspechu. Čo sa musí nechať, keď Roth vystúpil na pódium, všetky osobné pocity šli stranou a spustil gitarové inferno.

Aj preto je tento dvojalbum zážitkom z kategórie majstrovských. Okrem naozaj reprezentatívneho prierezu celou tvorbou kapely od debutu po Taken By Force sa na albume zjavila aj nová úvodná parádna vypaľovačka All Night Long, ktorá sa dostala aj na singel. Inak je to jazda bez zaváhania doplnená o dva krátke rokenrolové úkroky Hound Dog a Long Tall Sally a jeden japonský popevok Kojo No Tsuki. Diváci sa isto potešili a albumu nijako neuškodili.

Tokyo Tapes je vynikajúce dielo priamočiareho gitarového hard rocku. Uzatvára jednu éru kapely, tú, ktorú mám rád. Tak si ju idem rovno užiť.
reagovat

19.04.2018 jirka 7200 | #

Rozkaz zněl jasně. Poslechem ohodnotit dva legendární živé záznamy německých metalových melodiků Scorpions – Tokyo Tapes 1978 a World Wide Live z roku 1985. Oba záznamy byly koncipovány jako dvojalba a každý mapoval určité a odlišné období německých veteránů. V této recenzi se budu věnovat prvnímu živáku pořízenému přesně před 40 lety v tokijské Nakano Sun Plaza 24. a 27. dubna 1978.

Toto dvojalbum provází kultovní status jedné z nejlepších koncertních nahrávek daného stylu. To mne zaujalo - desku jsem nikdy neslyšel, nápravu jsem proto provedl v posledních 14 dnech. Nic nového asi nenapíšu a asi ani nevymyslím – pověsti se zakládaly tentokrát výjimečně na pravdě. Pro mé slechy je album opravdu lahodným kouskem. Atmosféra v Japonsku byla šílená, hala bouřila a vytvořila nádhernou kulisu pravého rockového koncertu.

Scorpions tímto dvojalbem dokonale uzavřeli a zmapovali jednu svoji etapu. Tu šťavnatě klasicky hard rockovou, kdy ještě netvořili hity pro masy. S touto nahrávkou rovněž za sebou v kapele zavřel vrátka kytarista Uli Roth, který měl o svém dalším směřování jiné představy. Zde na dvojalbu však kraloval, posunul hard rock Scorpions svou virtuózní hrou do uměleckých výšin někam k raným Led Zeppelin či Deep Purple. Tento opar se po jeho odchodu pomalu vytratil a počala převládat přímočarost.

Kapela sáhla nejvíce po povedených a prověřených skladbách z In Trance (4x), po třech skladbách zaznělo z Virgin Killer a Taken by Force, dva kousky z desky Fly to the Rainbow a dokonce jednou písní připomněla svůj debut. Do setlistu byly rovněž zakomponovány singlové Suspender Love a All Night Long. Všem těmto songům byl oblečen jednolitý, hutnější a tvrdší kabátek, občas jsou skladby delší a obohacené drobnými sóly na kytaru či bicí. Zvukový záznam je rovněž na tu dobu velmi povedený, žádný nástroj nezaniká a dynamika je na původním vydání nadstandardní.

Několik drobných pih na kráse se přece jen najde. Konkrétně zpěv Uliho v Polar Nights, to je fakt běs. Na CD 2 jsou zařazeny dva rock´n´rolly, ty bych s klidem oželel a japonská lidovka Kojo No Tsuki má pro domácí jistě své kouzlo, pro mne je však dost nudná. Naopak konečně jsem si v klidu mohl vyposlechnout vypalovačku Steamrock Fever bez protivné sbíječky na pozadí.

Závěr: výborný živák se skvělým zvukem, jež připomene hity Scorpions s prvního umělecky hard rockového období, kdy byli zatím známí především v Evropě a Japonsku.

P. S.: Jako perličku uvedu na závěr jednu zajímavost. Kytarista Uli Roth se několikrát na svých albech k produkci Scorpions vrátil. Naposledy na albu Tokyo Tapes Revisited z roku 2016, které vyšlo jak v audio, tak i video provedení s neuvěřitelným množstvím bonusů ve všech dnes dostupných formátech. Uli nastoupil do stejné haly v Japonsku, kde se v roce 1978 natáčely živé záznamy a přehrál většinu skladeb z tohoto legendárního koncertu se svou kapelou. Zde si posluchač uvědomí jednu věc. Jak velkým přínosem byl pro Scorpions v jejich začátcích, jak na něm stál výsledný projev kapely a jaký je to fenomenální axeman.

Rovněž fanda, který nemusí Škorpíky kvůli ječáku Klause Meineho, může dát těmto písním druhou šanci, neboť zde pěje Nathan James z anglických Inglorious. Nicméně atmosférou, ani celkovým vyzněním originální záznam překonán nebyl.
reagovat

Jarda P @ 20.04.2018 05:26:18
Koncem 70. let bylo Tokyo Tapes jedno z mých nejposlouchanějších živáků než jsem ztratil o Scorpions díky Meinemu zájem. Roth je výborný kytarista s bohužel hrozným hlasem, což je důvod, proč mě nezaujala žádná z jeho sólovek.

12.01.2015 domy | #

Scorpions jsem měl vždycky hodně rád. Jejich album World Wide Live mě vlastně někdy koncem 80tých let, kdy jsem začal muziku jako začínající teenager vnímat, přivedlo k hard n heavy. Přiznám, ale, že spíše od roku 1980 výš. V roce 92 jsem si totiž v Hamburku spíše omylem koupil na kazetě alba In Trance a Best Of, které obsahovalo songy do roku 1978. No a tehdy jsem prostě na sound 70tých let neměl náladu či věk. Letěla o hodně tvrdší muzika a už desky z 80.let byly tak trochu na kraji akceptovatelnosti pro nás v ocvokovaných džínových bundách :) Nedávno jsem náhodou přečetl recenzi, která koncert Tokyo Tapes označuje jako jeden z nejlepších rockových živáků vůbec. Už dávno nemám předsudky jalových let a objevil jsem spoustu kapel, které bych dřív do přehravače ani nedal. Například jen proto, že měli ( proboha ) klávesy:).
Sehnal jsem si CD a dostal neskutečnou porci parádní muziky. Navíc jsem některé songy už znal z dříve zatracených alb na kazetách. A je jasné, že sound, který ze studiových nahrávek 70tými lety čišet mohl na živáku neuslyšíte. Doteď nevěřícně kroutím hlavou jak to, že kapela po odchodu U.J.Rotha prakticky škrtla minulost. Tedy co se koncertů a dalších výběrů týče. Tyhle návraty do minulosti mi posledních cca 10 let dělají větší radost než jakákoliv nový produkce. Bohužel - ale vlastně i bohudík.

reagovat

Snake @ 13.01.2015 17:47:22
Jako kdybys psal o mě :)

"V roce 92 jsem prostě na sound 70tých let neměl náladu či věk. Letěla o hodně tvrdší muzika a už desky z 80.let byly pro nás, v ocvokovaných džínových bundách, tak trochu na kraji akceptovatelnosti." A "už dávno nemám předsudky jalových let a objevil jsem spoustu kapel, které bych dřív do přehravače ani nedal. Například jen proto, že měli ( proboha ) klávesy."

Dík za pěknou recku, potěšila.

smedo @ 13.01.2015 19:41:18
Súhlasím, že sa jedná o výborný koncert, zakončujúci moje najoblúbenejšie obdobie kapely, potom sa kapela dala na komerčnejšiu dráhu, ktorá vyvrcholila platňami Blackout a Love at first sting. Všetky albumy až po Savage Amusement sú špičkové a aj dalšie až na pár výnimiek majú slušnú úroveň. Aj keď Meineho v baretke veľmi nemusím, Scorpions ešte aj dnes vydávajú počúvateľné albumy a určite by som ich zaradil medzi top kapely histórie

Jarda P @ 14.01.2015 07:11:50
Tento živák jsem koupil na burze v dově studií v Praze aniž bych kapelu znal a hned mě nadchl. Včetně japonské lidové. Tehdy už hardrock umíral pod tíhou nové vlny a punku a Scorpions byli vítaným oživením. Zpětně jsem si pořídil všechny jejich věci a i poté do alba Savage Amusement. Dokonce jsem na ně vyrazil do Budapešti a byl to skvělý koncert. Nadšení mi vydrželo až do 90. let, pak jsem začal být alergický na hlas Meineho a na CD jsem si Scorpions už nepořídil. Na HD je sice mám, ale neposlouchám.

kali @ 14.01.2015 07:53:00
Z recenze jsem se o albu Tokyo Tapes nedozvěděl nic.

EasyRocker @ 14.01.2015 09:23:29
Ani já ne. Musím ale říct, že velkým fanouškem téhle kapely nejsem, a po odchodu Uli Rotha už vůbec ne... tak jednou do roka mi jejich hudba k potěšení stačí...

b.wolf @ 14.01.2015 11:20:43
Tak to já jsem se dostal ke škorpíkům přes místní rockový band, který na bigbítech mastil Judas a Scorpions, vůbec první jsem slyšel klasiku Always Somewhere (verze téhle bandy byla "Čekání na ďábla") a pamatuju, že tehdy jsem byl hodně nažhavený na originál, v té době však pouze na kopiích MC. Jakmile byla možnost, dokoupil jsem originály CD, hlavně první čtyři fošny, to je nářez. Po albu Pure Instinct už mě moc nebrali, ale občas si Scorpions poslechnu. Poslouchám jenom klasické studiovky, živáky mě nikdy nebrali (kromě pár výjimek, jako třeba Live Livi'n Blues nebo DP), takže téhle desce jsem, přes celkem kvalitní průřez deskami Scorpions, moc nedal.

domy @ 14.01.2015 11:41:45
2:kali. Nedávno jsi zveřejnil recenzi na Uriah Heep, ze které je patrné, že se ti deska nelíbí. No a já doufám, že je u mě patrné, že tato deska se mi líbí:-)

kali @ 14.01.2015 14:29:27
Ano, to je jediné, co jsem se dozvěděl-že se ti deska líbí.

yngwie3 @ 14.01.2015 15:27:27
Jiří: z domyho recenzie cítiť radosť z hudobného počinu ...

z tvojej recenzie na Uriah Heep - Outsider z 06.06.2014 je cítiť len opovrhovanie a informácií je menej ako poskromne, teda žiadne ...
porekadlom povedané, " zabudol vôl, že teľaťom bol " ;o) ...

kali @ 14.01.2015 15:29:01
Vlado, kecáš a to je vše.

Poki @ 14.01.2015 15:34:17
Kali: Všimnul jsi si, že tu zbytečně vyvoláváš konflikt?

Scorpions byli jedna z prvních "rockových" kazet, které jsem jako dítě dostal. Točil jsem to neustále dokola ;)

Jarda P @ 14.01.2015 15:49:02
Kali taky nic jinejo neumi.

Jarda P @ 14.01.2015 15:50:13
Oprava-jineho.

vmagistr @ 14.01.2015 15:58:24
Od Scorpions znám jenom následující studiovku Lovedrive, až budu mít zase někdy rockovější chutě, mrknu i na Tokyo Tapes.

Btw. myslím, že je tu docela dost lidí, kteří tu o kaliho přítomnost nestojí, pokud by se měl chovat takto...

Mirek Kostlivý @ 14.01.2015 16:57:40
Desku neznám, ale když ji dělal v produkci Dieter Dierks, tak nemůže být tak špatná. Já když vidím jeho jméno na desce, tak je to pro mě podobné doporučení, jako když v 70. letech něco pochválil Jiří Černý.
Jinak já jsem se o té desce dozvěděl dost :-).

kali @ 14.01.2015 20:10:15
Hele Poki a ostatní, jakej konflikt? Recenze je bídná, yngwí mě napadá, tak se snad můžu ozvat.
Uhybše jsem nerecenzoval, to snad pozná i němej, napsal jsem jen hodnocení. Hodně pěkných chvil u poslechu Scorpions.

Progjar @ 15.01.2015 14:09:36
Kali, vodu môžeš mútiť na vašom blogu. Tu ti už veľa ľudí neverí ani to, že dýchaš. Kto seje vietor, žne búrku!!!

Óin @ 15.01.2015 15:25:09
Dobrá, recenze to není, řekněme, že je to spíš něco jako glosa. Jak říká Wiki: "Jedná se o útvar subjektivní, podobně jako fejeton nebo sloupek. Novinářská glosa je krátký polemický komentář s osobním pohledem, obvykle věnovaný jedinému základnímu tématu, naznačenému v titulku nebo na začátku textu." Ale mně to, na rozdíl od kaliho, vůbec nevadí. A na tohle album mám taky spustu vzpomínek, někdy na prváku na gymplu kolovalo celou naší třídou.

kali @ 15.01.2015 15:34:13
Shrnutí:
1. kali @ 14.01.2015 08:53:00
Z recenze jsem se o albu Tokyo Tapes nedozvěděl nic.

2. kali @ 14.01.2015 15:29:27
Ano, to je jediné, co jsem se dozvěděl-že se ti deska líbí.

3. kali @ 14.01.2015 16:29:01
Vlado, kecáš a to je vše.

4. Poki:
Kali: Všimnul jsi si, že tu zbytečně vyvoláváš konflikt?

5. Progjar @ 15.01.2015 15:09:36
Kali, vodu môžeš mútiť na vašom blogu. Tu ti už veľa ľudí neverí ani to, že dýchaš. Kto seje vietor, žne búrku!!!

Samozvaný progjarouši, jsi trapný zoufalec nevidíc si na špičku nosu. S tebou jsem již definitivně dokomunikoval.

Jarda P @ 15.01.2015 15:43:42
Kez bys tady dokomunikoval navzdy.

kali @ 15.01.2015 18:12:32
Moudrý JardaP se chytře vyjádřil. To jo.

martin69 @ 15.01.2015 18:22:50
kali: jdi už konecně,do prdele!!!

kali @ 15.01.2015 18:53:34
martin69
až to tobě půjdu do prdele tam, kam se mi bude chtít.

kali @ 15.01.2015 18:56:24
teď si uvědomuju, že ten hovad martin69 urazil dalšího člena pgb a podle nových pravidel banování:
24 hodin-7dní-30 dní-trvalák
tak by si měl něco odsedět.
Jestli teda nebude někomu chybět jeho přínos pro pgb a jeho přehled.

martin69 @ 15.01.2015 19:38:26
Běž raději vařit....

Progjar @ 15.01.2015 19:50:43
Áno, Kali môže variť 7 dní. Progboard ho rušiť nebude!

Jarda P @ 15.01.2015 20:51:01
Chvála bohu. Ač jsem atesta.

Psychedelic Rider @ 15.01.2015 21:51:02
Recenze sice nic moc o samotné desce neříká. Nemůžu však říct, že by mi to vadilo. Přijde mi docela fajn, když recenzent zmíní své zážitky okolo alba, kde ji prvně slyšel nebo jak se k ní dostal. Tohle k desce taky patří. Zítra se vrhnu na poslech.