Baker Gurvitz Army - Baker Gurvitz Army (1974)

14.05.2019 horyna | #

Debutovou nahrávku projektu Baker Gurvitz Army tu na progboardu ocenili čtyři recenzenti/přispěvatelé nejvyšším počtem hvězdiček. Jen Slava svou poslední recenzí na tento produkt desku dle mého celkem brutálně sestřelil. Nemá cenu rozpitvávat to, co proběhlo v debatě pod recenzí, každý určitou muziku cítíme po svém. Já osobně se přidám ke skupině první a ne proto, že je většinová, ale proto, že mám tuhle desku v kategorii klenotů. A hned vysvětlím proč tomu tak je:

a) Bakerův styl bubnování mám strašně rád, v jeho intenzivním pojetí a technické kvalitě vidím jedno z nejvyspělejších bubenických es té doby. Navíc způsob nazvučení jeho soupravy už z dob Cream mi připadá úchvatný.

b) do druhé katgorie bych zařadil hned několik na sebe navázaných subjektů, které kvalitativně povyšují desku nad okolní konkurenci. Gurvitzův svůdný vokál a nápaditá kytarová práce, atmosféra desky, která je i díky zde použitým syntezátorům velice poutavá, no a v konečném hledisku je to především síla a nesporná kvalita jednotlivých songů. Ty jsou v mých očích dobré natolik, že se vyplatí je rozebrat jednotlivě.

Úvodní Help Me zdobí krásné klávesové přelivy posazené pod tepem Bakerových nezbedných přechodů. Z temnoty probleskne klavír, aby vzápětí přišel pod tíhou rytmických přechodů zlom, vtěsnaný na Gurvitzův expresivní vokál. Dvojka Love Is je brilantní instrumentálka s dominantní Bakerovou dělostřeleckou palbou. Ale své řeknou i řízné kytary a symfonický ráz skladby podpoří bohaté klávesové členění. Memory lane je další Bakerovou a Gurvitzovou perlou. Bicí jsou kam jen oko dohlédne a rozdávají rány všude okolo vás. Gurvitz deklamuje jako bůh, skladba má neskutečnou šťávu a tah. Vše je naskrz zaranžované a bohatě členěné. Art-rocková vložka a posléze bubenická předváděčka nemají chybu.

Inside of Me se okolo vás vlní jak vnadné tělo černošské tanečnice. Je utkaná z těch nejněžnějších kytarovo-klávesových tónů, kde vás do ucha brnkne Gurvitzův styl zpěvu a občasné Bakerovy brutální vyjížďky. Možný vrchol alba. I Wanna Live Again zní jako muzikál z Broadwaye, spousty smyčců (klapek), romantický sbor s dámskou účastí, no prostě velká rozněžněná paráda. Drsná šestka Mad Jack s Bakerovými recitativy, bluesová, klasicko-parádní instrumentálka 4 Phil a poslední komplexní Since Beginning uzavírají desku ve velkém stylu.

Desku, která patří mezi výkladní rockové zboží čtyřiasedmdesátého.
reagovat

oř @ 15.05.2019 06:28:32
Deska to rozhodně špatná není, ale překvapuje mě, že tu tyhle fosílie tak často oživujete.

pinkman @ 15.05.2019 07:22:58
Jinou hudbu než původní takřka neposlouchám. Tudíž jsem rád, že se tady tyhle, jak ty říkáš fosílie objevují. Neměl bych co číst. Dnešní hudba je prázdá a nudná. Oři poslechni si to pořádně a pochopíš, že mám pravdu.

Jarda P @ 15.05.2019 11:09:30
Měl jsem od nich Hearts on fire, ale vůbec se mi nelíbila, tudíž jsem po jiných nepátral. Zkusím.

horyna @ 15.05.2019 13:26:37
oř: čemu říkáš fosílie? Vždyť podobný pojem se za chvíli bude moci vztahovat třeba i na muziku devadesátých let.

pinkman: nemyslím si, že by některá dnešní hudby byla výrazně slabší, či nudnější než kdysi. Je fůra kvalitních kapel, žel bohu těch mizerných je drtivá většina. Každý to ale vnímáme jinak.

JardaP: divil bych se, kdyby zrovna tebe-znalce 70. let debut BGA neoslovil.

bullb @ 15.05.2019 13:58:50
V roku 1974 podľa mňa bola hudba troška inde. Toto LP od BGA sa mi javí v tomto zmysle mierne (alebo aj viac) archaické.
Nenadchlo ma ...

08.02.2016 alienshore | #

Občas niekedy zájdem do minulosti, no v zásade to nerobím často, keďže z prvej polovice 70-tých rokov je naozaj ťažké vyberať perly alebo "perličky", čo by stáli za zmienku. Väčšina vecí z tohto obdobia znie pre mňa na jedno kopyto. Tentoraz som si ale vybral Baker Gurvitz Army a ich debut, keďže ho poznám veľmi dobre a je pomerne obľúbený medzi rockermi. Nebudem sa zmieňovať o tom, aký významný je bubeník Ginger Baker alebo akí dobrí muzikanti sú bratia Gurvitzovci. To až také dôležité nie je, dôležitá je vždy len samotná hudba.

Na obale sú teda štyria hladní lovci, ktorí sa rozhodli niečo dobré uloviť. Nakoniec ale všetko, čo malo nohy utieklo a vrátili sa domov s prázdnymi rukami. Tento nemiestny sarkazmus by som pretransformoval do podoby – prišli štyria (resp. hlavne traja) muzikanti do štúdia a nevedeli zrazu, čo majú hrať. Presne tak znie debut Baker Gurvitz Army. V danom období môjho dospievania som mal z tejto platne vždy akýsi divný pocit, že títo lovci si uvarili skôr vodu na chlípanie, namiesto poriadneho žrádla. Nevyzretosť materiálu podporujú aj kadejaké inštrumentálne vsuvky, slaboduché spomalené refrény a samoúčelné exhibície.

Help Me je ako úvodná pecka relatívna dobrá, ale kazia ju pomalšie úseky a ten koniec kde stále omieľajú "help me" je naozaj otravný. Ide sa teda na číslo dva a Love Is nám povie ako vyzerá láska v inštrumentálnom podaní – fakt bizarná predstava. Refrén k skladbe Memory Lane znie tak, akoby ho napísali päť minút pred dvanástou. Keď už nevedeli ako ďalej, tak si povedali – čo keby si tam Ginger trochu zabúchal? A veru aj zabúchal a je to nakoniec jediná vec, čo tam za niečo stojí. Inside Of Me patrí medzi najlepšie kúsky, proste blues-rock ako sa patrí. Avšak prichádza "vrchol" v podobe I Wanna Live Again. Tak slizký song o tom ako strašne chcem žiť sa nepočuje každý deň. V podstate nechápem, čo táto pop-gospelová záležitosť tu vlastne robí, keďže pred sebou máme hard-rockový album. Tak a to je koniec prvej strany vinylu.

Otočíme na druhú stranu a pustíme si Mad Jack. Nie je to rozhodne žiaden zázrak. Je to priemerná rocková skladbička s dlhými nudnými sólami. Prekvapí však až na samotnom konci, keď Ginger Baker tam začne čosi kvákať s typickým anglickým prízvukom. Ďalšiu, čisto blues-rockovú inštrumentálku 4 Phil vám zahrá v bare kadejaká kapelka a presne tomu zodpovedá aj jej vyznenie. Paradoxne na jej konci sa začne niečo diať, ale to už chlapci nemali záujem vymýšľať nové veci. Prichádza konečne posledná Since Beginning. Tentoraz je to taká solídna variácia na art-rock a skupinu Yes, i keď až také veľké opisovanie by som od týchto muzikantov nečakal.

Debut Baker Gurvitz Army je niekedy zbytočne preceňovaný opus, ktorý neprináša ani jednu skladbu, ktorá by bola hodná zápisu do zlatého fondu rockovej hudby. Tento status si zaslúži hneď druhý album Elysian Encounter, kde konečne našli samých seba a predviedli hard-rock na vysokej úrovni. Bohužiaľ, je "len" druhým v poradí a tak akési prvé miesto zastáva práve tento emocionálne aj hudobne nevyrovnaný počin. Osem skladieb znie tak, ako by ich nahralo osem rôznych skupín. Pestrosť je skvelá vec, ale toto zaváňa dezorientovanosťou a neistotou, ktorá sa dá pripísať aj syndrómu začínajúcej kapely. Nasledujúce albumy sú našťastie o niečom inom.

Hodnotenie: 2,5
reagovat

Mayak @ 08.02.2016 19:07:58
... " z prvej polovice 70-tých rokov je naozaj ťažké vyberať perly alebo "perličky", čo by stáli za zmienku. Väčšina vecí z tohto obdobia znie pre mňa na jedno kopyto. " ...
Slavo, ako najlepší recenzent (alebo aspoň jeden z najlepších) na tomto fóre:

...tá vetná formulácia je len (vôbec)nie šťastne skoncipovaná ...alebo to myslíš naozaj vážne ???

Jardo @ 08.02.2016 19:13:51
Chcel som sa opýtať to isté, ako Mayak, ale nakoniec som to vzdal, aby to nebolo považované za provokáciu (čo v žiadnom prípade nemám v úmysle - veď načo).

alienshore @ 08.02.2016 19:48:34
Miro o svoju povesť ako recenzenta nijako nedbám, to sám dobre vieš ..., recenzia pojednáva o hard-rockovej skupine, teda mám na mysli hlavne hard-rock/blues-rock, nebavíme sa o Párploch, Sabatoch či Zeppelinoch, je rock z tohto obdobia ktorý je samozrejme dobrý a kvalitný, ale je aj taký čo nestojí za nič, nie som dogmatik, nie som už závislý od teórií, že nikdy nič lepšie nebolo len 70-té roky, to sú väčšinou len predpojaté názory ktoré nemajú nič dočinenia s realitou ...

a áno myslel som to vážne, nerecenzujem veci z prvej polovice 70-tých rokov lebo ma to neláka a aj preto lebo sa mi tie veci nikdy naozaj nepáčili a to som počúval platne naozaj hodne často, aj keď urobím výnimku tak to súvisí s tým, že ten či onen album dôkladne poznám, buď je to pochvala alebo kritika, buď sa to ľuďom páči alebo nepáči, buď s tým súhlasia alebo nesúhlasia, pokiaľ to ľuďom nesedí ich vlastným predstavám tak samozrejme budú odmietať iný postoj, pokiaľ to vyhovuje ich predstavám tak dostanú recenzenti pochvalu ..., o to v podstate nestojím, píšem veci tak ako ich naozaj cítim a nemienim na tom nič meniť

hejkal @ 08.02.2016 19:50:49
A tak to má byť.

Mayak @ 08.02.2016 20:21:04
Slavo: Tvoja recenzia na Baker Gurvitz Army je pre mňa celkom irelevantná, nesledujem a nesledoval som túto kapelu, ale tá formulácia prvej vety žiaľ JASNE evokuje odmietanie všetkých rockových subžánrov :-)
Aj Ty vieš, že sa nemienim vyjadrovať (písomnou /recenznou formou) o kapelách, na ktorých som zásadne rástol (rozumej hudobne vyrastal, viď Klapzubova jedenástka v profile + etc ...) v tejto dobe.
...ale prvá polovica 70. rokov bola celkom nepochybne NAJZÁSADNEJŠIE obdobie pre históriu (sofistikovaného) rocku "en bloc" ... tá prvá Tvoja veta je proste ŠPATNÁ :-)

alienshore @ 08.02.2016 22:04:05
Miro beriem na vedomie :-) ..., mám rád skôr rovnocennosť, nie to čo je a čo nie je najzásadnejšie, tak ako si dovolím kritický pohľad na novinky tak si rovnako môžem dovoliť kritiku aj na overenú klasiku z prvej polovice 70-tých rokov, dnes je v móde hodnotiť klasické albumy podľa ich vplyvu a nie až tak podľa obsahu ..., na takmer každom albume sa nájde jedna či dve slabšie skladby ale to už nie je tak dôležité, hlavne že to malo vplyv na to a na hento, ja si však stále myslím že obsah je to najdôležitejšie, je to to čím album skutočne je, nie vytváranie nedoknuteľnej modly na ktorú iné kapely jednoducho nemajú ..., to nie je princíp rovnocennosti, ale vytvorenie rozdielu medzi jednou a druhou dekádou, pričom hudbu vytvárajú stále tí istí ľudia s rovnakými pocitmi a rovnakým zanietením ako kedysi, jedna skupinka hudobníkov stojí teda na piedestáli a tá druhá skupinka stojí hlboko pod nimi, ak je to takto správne tak potom ok ..., mimochodom aj z 80-tých či 90-tých rokov je pre mňa ťažké nájsť perly či "perličky" čo by stáli za reč, ale nakoniec sa vždy niečo nájde :-)

Brano @ 09.02.2016 10:39:29
Najskôr som sa nechcel vyjadrovať,ale prvá veta tejto recenzie si zaslúži titul výrok roka,myšlienka roka alebo citát roka 2016.A to je ešte len február....Mala by byť zapísaná do ústavy SR a vytesaná do kameňa!Týmto zároveň autorovi aj gratulujem.Veď Pink Floyd,Genesis,Yes,King Crimson,Jethro Tull,Gentle Giant,ELP,alebo trebárs náš Gattch ..ani nestoja za zmienku.Pripomína mi to výrok istého hranatého politika,ktorý si vraj 17.november 1989 ani len nevšimol a jeho kamarát z Košíc si vtedy kachličkoval kúpelňu. :-)

Jarda P @ 09.02.2016 15:38:31
Vzhledem k tomu, že dvouhvězdičkové recenze kapel ze 70. let, které znějí jako "jedno kopyto", nečtu, nemůže mě rozházet ani první, ani poslední věta.

Jarda P @ 09.02.2016 15:42:22
A vlastně nečtu ani ty pětihvězdičkové pochvalné recenze těch progresivně se tvářících současných kapel, které znějí jako kopyto mně, akorát nemám potřebu to zmiňovat.

alienshore @ 09.02.2016 16:09:45
Braňo, to čo si napísal je len obrazom tvojej vlastnej osobnosti, nič viac nič menej ...

EasyRocker @ 10.02.2016 06:12:34
Naprosto, téměř 100% ně souhlasím s přístupem alienshora i hejkala. Píšu o hudbě tak, jak mě oslovila, ne podle toho, že tam bylo 150 studiových a jiných novinek, protože k čemu ty jsou, když to mou duši nijak neoslovilo. To je bohužel přístup většiny kritiků (proto taky, přiznám se, oficiální kritiky moc nesleduju, ba téměř vůbec), hodnotit umělecký a estetický přínos díla. No mě to ni nedává, protože jejich uši jsou jen zase jeden z milionů párů uší, jako ty moje, a jejich pohled je jen další z milionů, jako ten můj. Štve mě ten jejich přístup, hodnotit a přistupovat k hudbě chirurgicky a pokud nevyhoví jejich stanoveným (často nesmyslným) kritériím, tak ji prostě setřou. Hudba je čistě subjektivní záležitost, jejíž vjemy zpracovává centrální nervová soustava, nic více, nic méně. Takže každý z těch milionů jí vnímá a cítí jinak. To je přesně důvod, proč mě řada věcí z opěvovaných 60.-70. let neoslovila (i když dá se říci že většina ano), zatímco mě klidně oslovilo mnoho věcí z 80. a 90. let, a je mi úplně jedno, co si o tom myslí estetičtí dogmatici od tisku. Oslovila mě spousta dobrého popu, naproti tomu mám třeba problémy se spoustou desek opěvovaných ELP, Uriah Heep nebo i Beatles. Že je to esteticky dokonalé, může zajímat obdivovatele soch nebo obrazů, ale já jsem holt posluchač hudby...

Jardo @ 10.02.2016 07:38:00
Easyrocker: napísal si to dobre - "počúvam to, čo ma osloví". A týmto sa riadim aj ja, pretože vždy som tvrdil a vždy aj budem, že emócie, pocity sa OKLAMAŤ NEDAJÚ a PRÁVE PRETO počúvam hudbu, ktorú počúvam, lebo ma oslovila, pretože mi niečo dáva, pretože na mňa pôsobí veľmi dobre, pretože mám pri nej skvelé pocity. Tu teda nie je namieste hovoriť o nejakom (vymyslenom) dogmatizme.

Inak, na základe jednej vety sa nedá ohodnotiť človek. Charakterizovať môžem osobu tým, že ju poznám, t. j., že s ňou vstupujem do vzťahu (ľudského) a mám s ňou určitú osobnú (nie virtuálnu) skúsenosť.

EasyRocker @ 10.02.2016 07:44:22
Jardo: palec nahoru:-) dopsal jsi a domyslel to, co jsem chtěl napsat a vyjádřit...

Mirek Kostlivý @ 12.02.2016 16:43:49
Je těžké vybrat perly nebo perličky z první poloviny 70. let? Záleží, jak se na to člověk dívá. Jestliže se na to podívám očima člověka, které v té době žil, tak to není nijak obtížné. Té skvělé muziky je tam spousta. Ale pro toho, kdo se narodil později jako Slavo, to bez někoho, kdo ho tím obdobím může provést, to může být opravdu zapeklité. Sám jsem po roce 1989 zakoupil několik neznámých alb kapel ze začátku 70. let, na kterých mě zaujala třeba jen jedna skladba z desky. A ostatní byl balast, který nestál za to. Ostatně většinou se taky jednalo o kapely jednoho alba. Teď je to velice jednoduché. Existuje internet, kde si to nejdříve poslechnu. A když se mi to líbí, tak nakupuji. V opačném případě mi to ani nestojí za kritiku.

30.05.2014 majamazzi | #

Děkuju strašně moc bandu Hejkal Gratias Army. Toto duo mi přineslo prostřednictvím Progboardu tolik nových úžasných zážitků, radosti z hudby a překvapení, že bych to ještě před rokem nečekal. Myslel jsem dřív, že progressive rock jsou 4 skupiny a dost... Teď miluju italskou scénu, minule mě dostal Beggar´s Opera, Gentle Giant a teď tohle...
Je to fakt obtížně zařaditelná skupina, ale úžasný je opravdu silný mix žánrů a překvapivé množství nápadů na jednom jediném albu. Blues, skoro Cream skladba s trochu "modernějším" zvukem(Memory Lane), Yesovské prvky (nemůžu si pomoct, ale je to tam - Since beginning), party se smyčci x tvrdým hardrockovým pasážím + Ginger, můj zamilovaný bubeník, atd.
Nikdy bych nečekal takovou porci invence v tak obecně "neznámé" skupině. K jednotlivým písním se nemíním vyjadřovat. Pokud je někde recenze Petra Gratiase, těžko je co doplnit (PS: a nevypadat vedle toho primitivně a amatérsky:-).
Skvělé, naprosto jasných 5 hvězd.
ještě jednou děkuju HGA za typy (Hejkal má pro mě zvláštní kouzlo, co se líbí jemu, to žeru taky, teda v hudbě myslím:-))
reagovat

Progjar @ 30.05.2014 20:46:15
Neviem či si tu nový ale vitaj.

Jardo @ 24.06.2014 14:09:03
Dík za recenziu. Prajem veľa chuti k písaniu ďalších. Dvojici Petr Gratias a (najmä) hejkal vďačím aj ja za mnohé skvelé tipy. Tu ešte musím spomenúť Voytusa a Boreka, vďaka ktorým som taktiež spoznal množstvo skvelej hudby. A nesmiem zabudnúť ani na Piťa a gunslingera.

26.05.2013 Petr Gratias | #

Na debutní album kapely Baker Gurvitz Army mám následující vzpomínku. Bylo to tuším někdy v roce 1974. V té době jsem se hodně kamarádil s jistým Jiřím Valterem řečeným Dratwou, který pak od osmdesátých let až dodneška je znám nejen na naší blackmetalové scéně, ale i v dalekém zahraničí jako Big Boss a leader kapely Root…. V té době ale poslouchal rock (Jimi Hendrixe, Doors, Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, Alice Coopera, Wizards, Rolling Stones, Iron Butterfly…) a oba jsme měli velmi blízký vztah k Beatles. (Po letech jsem od něho získal velmi vzácnou knižní publikaci THE BEATLES: GET BACK, přílohu k albu Let It Be, které si velmi cením…) Dratwa byl osobitý kumpán s intelektuálním přesahem a dalo se s ním v hospodách mluvit o lecčems i mimo hudební sféru, jenom musel být člověk opatrný, aby ho neposlouchal nějaký „bretschneider“ (estébák), kteří za normalizace chodili do hospod a naslouchali co si lid tohoto státu myslí o husákovské politice…
O rok předtím jsem dělal s jeho rockovou kapelou Rhythm And Blues International přejmenovanou na Nautilus rockové diskotéky po Brně, ale i na Vysočině a mohl jsem si vychutnat jeho rockové charisma.
Tuším, že jeho švagr byl tehdy profesionální fotbalista v barvách Zbrojovky a občas se mu podařilo vyjet někam do zahraničí na zápas a tak mu tehdy zrovna z Rakouska přivezl tohle zbrusu nové album, které jsme oba (milovníci Cream i Gun) minimálně třikrát za sebou neposlechli a oba jsme nad ním byli (pokud se pamatuji) u vytržení.
Dnes už se nevídáme a nevíme o sobě. Já jsem zůstal u hudby šedesátých a sedmdesátých let a on se zcela převtělil do strašidelného derivátu metalu a pokud se ke mně doneslo, slavil s tím úspěch, což potvrdilo jeho ambice, které za minulého režimu nemohl v žádném případě prosadit… Takže, když se řekne Baker Gurvitz Army, je tohle eponymní album spojeno právě s ním a já se k téhle hudbě vracím velmi rád, stejně jako k dávným vzpomínkám tehdejší teenagerské rebelie…

HELP ME – bakerovské bubenické breaky jsou svou sdělností a kulometnými rytmy čitelné nejen v Cream, ale i na tomhle albu. Melodika není nijak potlačená a jde ruku v ruce s rytmickými postupy s přehledným hardrockovým základem. Jsou tady ovšem i synthesizery jejichž oscilátory vnímám velmi intenzivně. Přímý tah na branku je sympatický a to už je v popředí Adrian Gurvitz, který mezihru pokryje kytarovým sólem se suverénním podáním. Není to ale jednoznačný hard rock, jak by se dalo soudit i na dobu, ale máme tu vliv postpsychedelického sound, který v tom spojení vypadá zajímavě v opakovaných ozvěnách. Zajímavý nástup!

LOVE IS – druhá skladba je ovšem komplikovanější. Rytmické postupy jsou hodně členěné, rozsekaný rytmus do rychlých, ale krátkých akcentů uvede posluchače do jistého vzrušení, navíc zde spolupracuje smyčcový orchestr, jakoby dirigovaný ve stylu známého Paula Buckmastera. Váhám, kam tuhle kompozice zařadit. Není to ani čistý hard rock, ani jazz rock, ani art rock….Progressive rock (?). Skladba má nesporné napětí a vygraduje do bouřlivého závěru. Výtečná instrumentální záležitost!

MEMORY LANE – zajímavé aranžmá. Velmi přesvědčivě se zde překrývají jednotlivé vrstvy kytarových, klávesových a rytmických partů s doprovodem smyčců. Divoká jízda na chvíli zbrzdí rychlost v zatáčkách a klade se zde větší důraz na procítěný zpěv. Musím obdivovat Adriana Gurvitze, jak zvládá poměrně náročné kytarové party s vokálním výrazem. Ginger Baker podle svého zvyku vloží do skladba svůj sólový bubenický part. Během let neztratil energii, ani údernost, ale možná není jeho hra tak úplně vývojová a drží se spíš prověřené formule. Pochopitelně se tomu nedá nic vytknout, ale v téhle době už takový Carl Palmer nebo Billy Cobham nabízeli (domnívám se), kreativnější práci za bicí baterií. Dravý rockový nástup instrumentace se vrací do tématu a skladba se ve své hřmící dynamické smršti pomalu blíží k závěru…

INSIDE OF ME – první výraznější změna. Pomalejší typ skladby nabídne jemnější odstín hudby, kde kytara má jemnější vyznění, ale bubenické eskapády ji vytrhují z letargie, ale pak zase způsobně ustupuje do pozadí. Překrývání kytarových partů v méně zkresleném tónu se dobře poslouchá a i když i tady je snaha dynamicky tlačit na sound, děje se tak v relativně umírněnější podobě. Ovšem Adrian Gurvitz do téhle skladby nahrál prozatím asi nejkomplexnější sólo s řadou spojovacích můstků, ale i s jasnou vizí vypointovat celé téma. Závěrečné stupňování harmonie za velké výpomoci smyčců se děje opět ve velkém stylu a sledovat jednotlivé proměny je radost. Prozatím bych řekl, že asi nejsilnější vygradovaný autorský počin na albu!

I WANNA LIVE AGAIN – začátek skladby zní poněkud nasládle jako sirupovitá balada. Možná jako zpívaný soundtrack k nějakému milostnému story. Říkám si, jestli těch smyčců není v kompozici moc. Ale přichází sem nový prvek – výtečný sborový zpěv oscilující mezi soulem a gospelem a vedle mužský hlasů slyším i ženské hlasy. Tohle není klasický rock, ale naléhavé procítěná balada, kterou jsem v daném typu hudby mohl jen těžko očekávat. Musím přiznat, že i když mě začátek skladby poněkud zarazil, tady v dalších fázích konstatuji, že sborové zpěvy znějí velmi přesvědčivě a aranžmá má přesně to, co daný typ skladby potřebuje. Klidně by ji mohla zpívat i legendární Aretha Franklin…

MAD JACK – podle hlasu je před mikrofonem Ginger Baker, ale další party přebírají Gurvitzové. Baker je tím „komentátorem“, ale ve zpěvu přímo nepůsobí. Zvláštní rytmické členění. Ano – tady bychom mohli hovořit o fusion music. Rytmické členění bicích Bakera, basů Paula Gurvitze, ale i podíl elektrického piana a clavinetu Johna Normana B. Normala obsahuje jazzrockové prvky. Výtečná unisono nabídne další odlišný prvek hudby. Spousta jemné práce v instrumentaci a neomylně přesné detaily jsou pro citlivého posluchače opravdu lahůdkou. A to opět Adrian Gurvitz nastoupí se svým kytarovým sólem další jízdu, v níž výtečně běhá po hmatníku krku a nahrál sem opět zdvojené party. Jedny jsou dravějí rockové a druhé rozvibrované tóny. Nechybí zde startující auto a jeho divoký start, ale pak se v pianissimové části udržující napětí ozve „komentátorský“ hlas Bakera a mírně pulsující rytmika, zahalená dlouhými tóny hammondek přináší nový hudební útvar, který zvolna, ale výrazně graduje a už se zvolna tlačí na dynamiků a máme zde opět onu erupci se synthesizery, bicími a kytarami. Rockový základ se sjednotí na průrazném riffu a skladba končí možná trochu nečekaným způsobem…

4 PHIL – blues. Podvědomě jsem s ním na albu počítal a už jsem se i dočkal. Adrian Gurvitz blues cítí a dává mu tu správnou porci feelingu. Jeho hra je čistá, bez šumlovaní a dotahování. Máme zde také klavír Johna Normana B. Normala a jemně propracované basové party Paula Gurvitze. Blues, které kráčí spíš k jazzu. Nejsou to ani Cream, nebo Groundhogs nebo Savoy Brown. Instrumentálně velmi dobře pojednané téma, které mění svoje zabarvení a v závěru kráčí spíše k rockové podstatě. Cválavý rytmus je další změnou k jazzu…. Prostě Baker Gurvitz Army si s tématem pohrávají a chystají nám málem v každém taktu nějaké překvapení a tím uvádějí svoje postupy do kreací, zahánějících nudu nebo pocit nějakého vykrádání nápadů…

SINCE BEGINNING – poslední skladba je opět změnou. Vokální podíl a sborové hlasy jdou zcela jiným směrem. Výtečně proaranžováno. Bakerovské přechody na bicí neustále pulsují a bzučení synthesozerů a protahované kytarové tóny nabídnou další tvář kapely. Vokální party jsou ale poměrně složitě pojednané. Cítím tady vliv řady vokálně orientovaných kapel, ať to zní jakkoliv zvláštně něco je podle vzoru Lovin Spoonful, něco podle Crosby Stills And Nash. Do hudby vstupuje opět vliv fusion music. Téma je poměrně zahlceno řadou proměn a nepřipraveného posluchače asi zaskočí, že se tady děje příliš mnoho harmonických a rytmických změn, což formálně působí jako nepřehledná a tím pádem místy nesrozumitelná hudba. Kresba kytarových tónů mi občas přináší vliv arabské hudby, ale i podíl jazzu. Myslím, že soustředěnost všech přítomných hudebníků při nahrávaní musela být velmi koncentrovaná… Další fáze s klavírním podílem zní srozumitelněji v melodickém vyvrcholení s řadou bakerovských drolivých, místy až neurotizujících bubenických breacích…

Baker Gurvitz Army je dnes soudě podle zájmu v mém okolí zapomenutá kapela a rovněž na Progboardu (snad kromě Hejkala) o ně nikdo nezavadí. Myslím, že si to nezaslouží. Hráli sice hard rock, který byl v dané době žádán, ale vkládali sem i jiné ingredience a protože nebyli ortodoxní, tak je Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin, Uriah Heep válcovali. Jméno Ginger Baker se proslavilo především v Cream a bylo zárukou kvality, ale ani bratří Gurvitzové nebyli žádní nazdárci. Jejich diskografie je rozsahem nevelká, ale myslím, že patří mezi poctivou muzikantskou kvalitu sedmdesátých let i vedle jejich slavnějších a propagovanějších souputníků… Myslím, že debutové album si sáhlo hodně vysoko a za tenhle podíl instrumentální, autorské a aranžérské práce nebudu nadsazovat, když nabídnu plný počet hvězdiček!








reagovat

19.05.2009 hejkal | #

Veľmi kvitujem vydavateľskú politiku Sanctuary Records, ktorá na trh vrhla kompletky Three Man Army a Baker Gurvitz Army v podobe 2 CD antológií. Druhá menovaná skupina takto uzrela svetlo sveta v roku 2003 a obsahuje aj pár živých skladieb ako bonus (myslím, že z Greatest hits live). Gurvitzovci a Baker v jednej skupine, to sa snáď ani nedalo pokaziť. Alebo?

V úvode sa ozve pomerne inštrumentálne zdatné intro skladby Help me, ktoré ukazuje posun k ďaleko vyzretejšej forme hard rockovej púte pokračovateľa Three Man Army. Skladba sa prelieva v melodických vlnách a ráznych rockových víroch schopných potopiť ľubovoľného poslucháča ako plachetnicu do hlbín hudobného oceánu. A čo bude nasledovať?
Všetci krémisti asi v tomto momente zdvihnú hlavu, pretože z ticha sa vyrúti niečo neskutočné. Love is je... hard rock-art rock-smršť rock, bicie uháňajú ako o život, náročné zmeny sú všadeprítomné, gitara je neopísateľná a do toho orchester. Že Baker niekedy vyprodukuje takto svižný sprievod, o tom nikto ani len nesníval. Takáto nukleárna bomba v trvaní necelých troch minút by zrovnala so zemou nielen Hirošimu, ale aj celé kontinenty. A šou nekončí.
Páni, prichádza jedna z najúžasnejších skladieb vôbec. Memory lane je postavená na úžasnom vyhrávaní všetkých protagonistov, blízkosť Cream je vypuklá predovšetkým v bubeníckom sóle, ktoré, typicky Bakerovské, je veľmi podarené, Ginger zrel ako...ehm zázvor.
Nastupuje trošku funky nálada v Inside of me. Skladba relatívne ťahavo plynie a len sem tam sa pridá na razancii.
Vôbec, druhá polovica dosky sa nesie v pokojnejšej nálade, príkladom je aj I wanna live again, sláčikmi unášaný slaďák s väčším speváckym zborom, ktorý sa vyšantí dosýta.
Mad Jack je zvláštna pomalšia skladba so zaujímavými vytvrdenými sólovými pasážami a popevkovým refrénom. Plus je tu dosť hovorených pasáži v rozľahlých zlovestných gradujúcich plochách.
Nasleduje pomalý blues 4 Phil. Rozhodne je čo počúvať, v závere aj tempa pribudne.
Nakoniec je tu opäť pokojná vec, Since beginning. Nikam sa nenáhli, na všetko je dosť času, viacvrstvové vokály sa príjemne počúvajú a človek si v pohodičke hovie až do konca.

Prvý album Baker Gurvitz Army nemá chybu. Vynikajúci hráči, vyzreté skladateľské schopnosti, nápady na vrchole potenciálu, nesmrteľné skladby typu Love is a Memory lane, z toho žiadne úvodné „alebo“ s otáznikom nemá šancu vykľučkovať. Päťka.

reagovat

pito63 @ 26.09.2012 17:45:21
Dnes som sa dostal k tejto nahrávke, nakoľko som oprášil staré MP3, ktorým som už nevenoval pozornosť potom, ako ma MrKingKong pobláznil a "poflackoval". Môžem iba ľutovať...
Veľmi pekná nahrávka, ako totálny hudobný amatér si ju dovolím pomenovať umeleckým hard rockom. Skvelé vokály, čitateľné nástroje - paráda! Prekvapila ma prázdnota pod touto recenziou, nakoľko sa tu pohybujú skúsenejší a ostrieľanejší odborníci. Ešte viac ma zarazilo pomerne nízke hodnotenie albumu na jednej hojne navštevovanej stránke, ale všetci to počujeme po svojom.
Nezostáva mi nič iné, ako poďakovať recenzentovi za pekné čítanie a šetriť "evríčka" na ďalšiu perlu do zbierky!

hejkal @ 26.09.2012 18:15:47
Som rád, že sa ti páči. Je to skvelá hudba a pritom plná energie. Bratia Gurvitzovci na čo siahli, to im šlo, Three Man Army, Gun a v neposlednom rade aj táto kapela.

pito63 @ 26.09.2012 18:27:12
Gun je super, na tých som mal šťastie ešte v puberte, debut je jedna z mála poľských platní, ktoré som mal. Three Man Army určite skúsim. Problém je v tom, že ja som už testoval toľko vecí a nerobil si žiadne poznámky, tak sa v tom niekedy strácam - nepamätám všetky testovacie vzorky.
Díky!

pito63 @ 05.01.2013 13:01:41
Som potešený, že tento album je už súčasťou mojej zbierky. Sú momenty, keď neodolám a nešpekulujem nad cenou. Pekné prevedenie od Esotering Recordings. Neostáva nič iné, len sa v blízkej budúcnosti zamerať na pokračovanie.

Petr Gratias @ 31.03.2013 10:18:00
Vynikající kapela sedmdesátých let. Škoda, že se na ně tak trochu zapomnělo: BAKER GURVITZ ARMY.
V devadesátých letech se jejich alba "válela" v CD shopech a já jsem při metodickém shánění tuhle kapelu pořád odsouval, odsouval, až se ztratila z jejich databáze a je nedostupná.
Na Audio3 stojí předraženě moc a to nemluvím o japonských importech.
No zkrátka jsem udělal chybu a tak je nemám. Pouze jejich živý záznam ze sedmdesátých let (tuším Rockpalast). V té době se objevovalo na CD tolik hudby, že člověk najednou nevěděl co dřív.
Moc dobrý hard rock s creamovskými prvky, který se nebojí pracovat i se smyčci, blues a místy dokonce i s funkem....
Předpokládal jsem, že zejména Hejkal nám tuhle kapelu "vrátí" zpět. Paráda!