Satriani, Joe - Crystal Planet (1998)

Volit pět nekvalitnějším moderně rockových kytarových alb, tohle se objeví na jednom z předních míst. Joe za svou dlouhou kariéru vydal nespočet kvalitních titulů, tento zcela určitě vévodí na jednom z vrcholů. 15 skladeb a délka 70 minut jsou zabijácké cifry za předpokladu že jde o instrumentální desku. Tady to nevadí ani chvíli, cd je doslova nápady napěchovaný až po strop a nudu nezažijete, bez obav.

Když budu chtít vynaložit úsilí a vyndat z kompletu aspoň pár nejdokonalejších věcí, bude to fuška, ale jdeme. Na přední pozice bych zařadil, první svěží jízdu Up in the Sky, kytarový lauf otevírající třetí skladbu stejného názvu jako má samo album. Stuart Hamm tu duní naplno a Joe strhává pozornost na sebe svými důkladnými sóly. Love Thing vyklidní pozice a jen tak nenuceně si brnká. Následná Trundrumbalind jakoby zavelí k velkýmu útoku, ale omyl, střední tempa a kila melodií písní se proplétající spolu krásně souzvučí. Lights of Heaven po chvíli nasadí do sprintu, který cválá s Joeovými úchvatnými sóly. Jako další musím chtě nechtě vyzvednout ráznou Ceremony, ve které kapela šlape na výbornou a ukazuje se jak jsou kvalitní spoluhráči na instrumentálních deskách potřební. Pulzující basa a tajemný kytarový linky With Jupiter in Mind přepustí pozice (s dovolením Secret Prayer) pochodové A Train of Angels. Drsnost a syrovost Psycho Monkey už koresponduje s obdobým, které má do služeb kytaristy teprve přijít. Jasný vrchol vidím v songu Time, kde se navzájem perou dvě hudební složky, jedna drsná, dravá, pulzující a rytmicky neurvalá, druhá zosobňuje malebný melodický kytarový tok plný funkčních sól a vyhrávek.

Bravo mistr, tohle se vám vskutku povedlo.
reagovat

horyna @ 11.10.2016 06:42:52
Jedno z prvních děl satche v mé sbírce, počkat, asi fakticky první a dodnes dost možná i nejoblíbenější, díky za recku / připomenutí, měl bych ho po čase zase prověřit:-) těžko na něm najít šrám.

Pantata83 @ 06.02.2020 15:23:04
první placka, kterou jsem si od tohoto virtuóza v 99´ járu pořídil v Olomóci na náměstí a to na podkladě pár videí z pořadu Superset, kde vévodily skladby jako Always with me, I believe, Big bad moon či All alone. A nutno přiznat, že po předchozím silně bluesově laděném albu, je tohle dílko mým dodnes velmi oblíbeným, pro satche to byl jistě posun směrem k miléniu a nové muzice. Zašlý lesk 80´ alb mizí a tohle je nástup v pravdě parádní. Už jen to přebal desky je futuristicky laděný.

Pegas @ 06.02.2020 16:42:00
Přidávám se do party, tohle byla první deska od Satrianiho, co jsem slyšel. A přesně si pamatuji, že to bylo při víkendovém nebo prázdninovém pobytu na chatě, kde jsem pozdě večer seděl v kuchyňce u rádia a tuhle desku tam v nějakém pořadu představovali. A myslím, že to byly skladby Crystal Planet a With Jupiter In Mind, nebo minimálně jedna z nich tam zazněla. A hned jsem měl nový tip, po čem se podívám v půjčovně CD, naštěstí tam byly skoro všechny předchozí desky i tato novinka.

Joe Satriani bol v 90-tých rokoch veľmi plodným autorom gitarových skladieb. Prvým vrcholom jeho úsilia je bezpochyby album The Extremist, na ktorom spečatil svoj štýl a osobitosť. O pár rokov neskôr prišiel podľa môjho názoru jeho druhý vrcholný okamih a to album Crystal Planet.
Táto kolekcie skladieb je napumpovaná k prasknutiu nápadmi a špecifickou progresívnou atmosférou. Atmosféru tvorí zaujímavý a veľmi moderný zvuk s podmazom elektroniky. Svojou mierou kvality prispeli aj basgitarista Stuart Hamm a skvelý Eric Caudieux.
Ako z veľkej vody doslova priletí Up In The Sky. Fantastická zvonivá gitara vytvára skvelé melódie v rýchlejšom tempe. Lepší úvod snáď ani nemohol prísť.
Blues-rock v House Full of Bullets má typickú satrianovskú chuť. Bicie a basa hrajú dookola takmer tie isté rytmy. Satriani tu nachádza svoje prostredie pre tvorbu kvalitných gitarových sól. Skladba má ťah a hlavne súdržnosť.
Myslím, že takú skladbu ako je titulná Crystal Planet nemožno inak nazvať ako geniálnou. Moderný štýl, skvelé aranžmány a Satriani vo svojej vrcholnej forme. Melodicky vyšperkovanú skladbu doklepe famózne trilkujúce sólo.
Nádherná Love Thing je opäť parádnym čislom od Joea. Je to samozrejme love song, ale bez nejakej lepkavej cukrovej vaty. Satriani vie melódiami povedať asi čokoľvek, preto je vo svojom štýle neprekonateľný. Krásne kvákavé gitarové linky neskutočne zdobia tento song.
O niečo temnejšia je Trundrumbalind. Progresívne stredné tempo vytvára pomerne zvláštne náladotvorné gitarové nápady a sóla. Lights Of Heaven je pre zmenu oveľa optimistickejšia. Takúto nádhernú skladbu vie stvoriť len Joe a je to jazda naprieč krásnymi melódiami a sólami.
Trochu uvoľnenejšej atmosféry prinesie Raspberry Jam Delta-V. Slovo jam je na správnom mieste. Skladbu tvorí pulzujúci rytmus basy a bicích, do ktorých vkladá Joe rôzne nápady a témy. Skladba je zaujímavým príkladom gitarovej pestrosti.
Ďalší pomyselný vrchol v podobe Ceremony ma privádza na myšlienku, že čo sa to dialo s Joeom Satrianim keď tvoril tieto skladby. Geniálny nápad v podobe rytmiky a natlakovaný gitarový atak vytvoria strhujúcu atmosféru plnú melódii.
Osobne sa mi veľmi páčia gitarové riffy v skladbe With Jupiter in Mind. Progres v spojení náladami je veľmi zaujímavý od Joea a skladba je ďalšou perlou na tomto albume.
Progresívny začiatok v Secret Prayer navodzuje atmosféru. Skladba neberie rytmus basy a bicích a je z toho nakoniec veľmi pekná atmosférická a melodická skladba. Album má stále ťah a nápad, nepadá kvalitou a je radosť počúvať jednu pecku za druhou.
Klasická skladba v Satrianiho štýle je určite A Train Of Angels. Ale máme tu zase skvelú melódiu. Priamočiara rytmika v spojení s dunivými spodnými akordmi gitary a vyšperkovanou melódiou vytvárajú dojem jazdy na motorke po americkej diaľnici.
Oddychovka v podobe A Piece Of Liquid je vítaným upokojením nálady celého albumu. Verná svojmu názvu Psycho Monkey je ďalším náladovejším rockovým kúskom. Pri tomto songu je cítiť zmenu zvuku bicích, lebo ich hrá jazzový bubeník Eric Valentine a je to príjemné spestrenie.
Posledný progresívny song Time je rozdelený na dve časti. V tej prvej vytvárajú bicie zaujímavý nepravidelný rytmus, ktorý sa preklopí na pomyselný gitarový refrén aj spolu so zrýchlením rytmiky. V druhej časti sa to celé úplne zmení a vytvorí sa kúzelná atmosféra gitarových nápadov a skvelých sól v strednom tempe. Koniec v podobe relaxačnej Z.Z.'s Song patrí čisto len Satrianimu a jeho gitare.
Crystal Planet je progresívny gitarový klenot a osobne pochybujem, že sa k takému výkonu ešte Joe Satriani vybičuje. Pomer nápadov a gitarových sól by mal byť príkladom pre gitaristov, ktorí chcú robiť tento typ hudby. Album je nadčasový čo potvrdil aj čas a stále aj po rokoch je na tomto albume čo počúvať.
reagovat

Snake @ 03.11.2012 16:24:17
Jojo,třeba Up In The Sky je pořádnej mazec,líbí
se mi i pochodová House Full Of Bullets,typicky
melodická satrianovka Lights Of Heaven a nejlepší
skladbou pro mě osobně je předposlední Time.
K desce samotné se ale moc často nevracím,
připadá mi jako téměř sedmdesát minut trvající
tok hudby bez výraznějšího,záchytného momentu.
Aj produkce mi připadá nějaká sterilní,zvuk bych
si dokázal představit určitě šťavnatější.Pro mě
ideální podmaz k jiné činnosti,např. k čumění na
net..

stargazer @ 28.10.2019 10:39:00
Výborná deska. Jasné čtyři a půl. Jen mi trochu vadí délka alba. Na mě příliš dlouhé ( v tom čase snad všichni dělali hudbu okolo sedmdesáti minut. Asi kvůli kapacitě CD). A poslouchat to rozděleně je jak přerušovaná soulož. Tak to dávám od A až do Zet. Nic jiného mi nezbejvá.