Supersister - Present from Nancy (1970)

Supersister mě svou třetí deskou Pudding en gisteren doslova rozsekali a zcela pochopitelně jsem tak musel mít i debut Present from Nancy. A vzal jsem to rovnou z jedné vody načisto, i s následujícím albem To The Highest Bidder. Na trhu je vydání, obsahující obě elpíčka na jednom cd a tak to nebyl zas takový problém.

Minimum vokálů a jazz rock, s hlavním důrazem na slovo rock. Já už jsem se dřív vyjádřil v tom smyslu, že fusion moc nemusím. Většinou mi ta hudba přijde moc akademická, s důrazem na mistrovství hudebníků, ale nedostatkem melodie. Supersister jsou důkazem, že jde to i jinak. Instrumentalisté jsou to vynikající, kapela hraje s neuvěřitelným nasazením a skladby Presents from Nancy, nebo 11/8 frčí v naprosto neskutečném tempu, přitom všem však nezapomínají ani na melodii a vtip. Jen si poslechněte srandičku Corporation Combo Boys a pokud nejste naprostí suchaři, budete se za břicho popadat. Nebo to vytříbené střídaní těžkých pasáží s těmi vysloveně melodickými, jako v případě kousku Mexico. Jednoduché, rychlé, téměř punkové bicí spolu s brutálně zkreslenými klávesovými sóly na vás bafnou v nářezovce Metamorphosis a naopak téměř renesanční atmošku nasajete v zadumané Dreaming Wheelwhile. Jediný vroubek tak vidím v závěrečné, krapet dlouhé podivnosti Dona Nobis Pacem. Prvních šest a půl minuty je to taková poněkud pochmurně znějící koláž klávesových zvuků, bez vokálu i perkusí a klidně bych se bez ní obešel. V samotném závěru ozve se veselá melodie a šmitec. Finito.

Vynikající deska, která by si zasloužila aspoň o malinko lepší produkci. Nehraje to vyloženě špatně, ale následující placka To The Highest Bidder v tomhle směru dopadla líp. Nebýt závěrečné Dona Nobis Pacem, byla by to čistá pětka. Takhle za čtyři a půl.




reagovat

Debut Supersister sa začína skladbou s príznačným názvom Introduction. Bicie kotlujú, klavír ťuká, celé je to tak trošku klasicisticky ladené, hneď je jasné, že gitara bude na albume dosť absentovať. Zmes progresívnych motívov v nasledujúcej titulnej skladbe poteší, dominuje flautové sólo.

V Memories are new sa dostane aj na spev, celá vec má dosť Niceovskú (alebo prvoEggovú) atmosféru. Zmienený spev za veľa nestojí. Ako bonus do nej prikomponovali akože inštrumentálnu psycho pasáž (čítaj rôzne kvílenie a hučanie). Plynule sa prechádza do inštrumentálneho bláznenia (a blúznenia) 11/8. Záver tejto trojskladby, Dreaming wheelwhile, sa nesie v tichom zvučení, ktoré voľne zaniká v priestore.

Kratšia Corporation combo boys si vystačí s Tu-du-du-du-du a pohmkávaným spevom, skladba má nespochybniteľný ironicko-maškarný podtext. Vraj boli členovia skupiny fandami Franka Zappu, aj by som z ich prejavu veril.

Meditatívna skladba Mexiko strieda nepokojné pasáže s úsekmi vyslovene chmúrnymi. Paráda. Classical rockový spevový moment to už iba dokreslí. Prechod do brutálnej Metamorphosis je plynulý a poslucháč cíti zlo chrlené z reproduktorov. Eight miles high and the living is easy sa ozve nakoniec.

Poslednou skladbou albumu je dlhšia Dona nobis pacem, zo tri minúty sa niečo deje v absolútnom tichu, ide skôr o tušené zvuky, než o hudbu. Následne sa ozve niečo ako melódia a celkovo si nemôžem pomôcť, je to divný záver albumu.

Single predstavujú o niečo prístupnejšiu tvár skupiny. She was naked je pokojná sixties vec, teda až do momentu, kedy celú snovú náladu rozmláti brutálna surová sólová pasáž. Spiral staircase , ako správne béčko singlu, sa vyžíva v psycho Zappa polohe, recitál a absolútne absurdná atmoška, čo dodať. Krátka svižná Fancy Nancy s naozaj Zappovským vokálnym prejavom podľa mňa nebola ako singel myslená úplne seriózne. Klávesová Gonna take easy sa nesie v podobnom duchu.

Present from Nancy je dobrý album. Klavírno-haluzno-flautové muzicírovanie stojí za vypočutie. Hudba bez šance na hranie v rádiu, na ktorú je potrebná okrem chcenia aj vôľa. Dnes mi sadla. Neviem, koľko mám dať hviezd, fakt som na vážkach, dám tri, ale silné!

reagovat