Beardfish - Sleeping In Traffic:Part One (2007)

První dva počiny Švédů Beardfish se ke mě zatím nedostaly, potykali jsme si až u trojky a výsledné seznámení dopadlo skvěle. Jedná se o materiál nadprůměrný, pánové si pěkně vyhráli s aranžmá a harmoniemi, z desky "čpí" jazz a rocková vitální ohebnost či pružnost má sakra daleko do těžkých, metalově zahalených ploch desky The Void. Pokud s nimi chcete začít, jednička i dvojka Sleeping... jsou naprosto ideální.

Na zatím nejmelodičtější desce Beardfish (hodnoceno z pohledu a srovnání s dalšími třemi, čtyřmi výtvory) je hudba na prvním dílu zcela svěží, avšak o nějaké přístupnosti hovořit nelze. Kolotoč změn se tu točí pěkně zčerstva a tempová střídání přichází v rychlém sledu. Á propos nálada, pokud hledáte melancholii, jste tu správně - nejmelancholičtější album téhle partičky je právě tohle.

Gentle Giant se už nejspíš nikdy nevrátí, ale v tomto a minulém desetiletí jim na severu vyzráli zdatní žáčci.
reagovat

horyna @ 10.06.2017 08:43:44
Dnes bych desku rád ocenil plným počtem hvězd. Vše je otázka momentální nálady, toho, jak důkladně má člověk určité dílo nastudované a svou roli hraje pochopitelně i sentiment a vzpomínky. Ovšem častý poslech stejného alba bývá někdy ošidný. V případě těchto Beardfish jsme se nakonec sjednotili.
Skvělé progrockové album.

K tejto skupine som sa dostal pred tromi rokmi úplne náhodou. Bol som náhodou v musicshope a zaujal ma dosť uletený obal vystaveného CDčka. Rozmazaná postavička na prechádzke. Na tom by nebolo nič zvláštne, keby nebola na vodítku miesto psa ryba. Cd vydala firma Insideout. Po príchode domov som hneď zapol internet a začal loviť informácie a ukážky z mp3-jok. Po vypočutí skladby Year of the knife bolo rozhodnuté. Na druhý deň som odkráčal do musishopu s nádejou, že mi to cd niekto nevyfúkol. Stálo totiž v akcii 380 Sk. Našťastie sa tak nestalo a domov som sa vracal s čerstvým zabaleným cédečkom. Keď som si ho doma pustil, mal som spočiatku pocit, akoby som sa prechádzal niekde v Paríži na nábreží Seiny. Hral totiž akordeón a už už som čakal, kedy začne spievať Edith Piaff. Vzápätí sa však všetko zvrtlo a začala skladba Sunrise a s ňou aj progrockové orgie. Tento album síce nie je taký odviazaný a bláznivý ako jeho pokračovanie, ale milovníci stálej zmeny štýlov a žánrovej pestrosti si prídu na svoje. Jasne cítiť odkazy na art rockových velikánov rokov sedemdesiatych a niekedy skutočne máte pocit, akoby ste sa strojom času vrátili niekde do ich prvej polovice. Takže nuda rozhodne nehrozí. Chlapci mimochodom perfektne ovládajú svoje hudobné nástroje a v ich hudbe počuť tie hodiny strávené v skúšobni. Okrem toho používajú dobové nástroje - originál hammond organ s leslie, mellotrony, klasické bicie... teda žiadne umeliny, synťáčiky, štúdiové efekty a na počítačoch vytvorené srandičky. Všetko je autentické, originálne, živé a spontánne. Sleeping in traffic: Part Two však považujem za vydarenejšie a odvážnejšie dielo, preto tento album hodnotím "len" štyrmi hviezdičkami.
reagovat