Motörhead - Sacrifice (1995)

Po znalosti vecí z klasického obdobia som si ani vo sne nepredstavoval, čoho boli Motorhead schopní vo vtedajšej súčasnosti.

Sacrifice ma na prvýkrát nedostala. Ani na druhý. A ani na tretí. Priveľmi metalový zvuk, ktorý akoby stieral klasický rokec, ktorý sa mi na Motorhead páčil. Navyše, gitarové sóla kamsi zmizli a neudali žiadnu kontaktnú adresu. Ale... Časom som si tento album akosi začal obľubovať a zrazu som odhalil, že ho počúvam častejšie než iné. S poznaním ďalších albumov sa ukázalo, že ide o nápadovo sviežejšie dielo a asi posledný album, ktorý ma od Motorhead zaujal (nerátajúc živáky).

Už titulná Sacrifice ukazuje, že Lemmy seriózne koketuje s temným metalom a neskôr som zistil, že mu asi trošku hrablo, lebo táto skladba má aj videoklip! Kto v tom videl hit, to by ma zaujímalo. Prevláda dosť temná atmosféra, klasike sa približujú asi len skladby ako Dog face boy a rokenrol Don’t waste your time. Čo si ale na albume cením najviac, je bubeník Micky Dee. Jeho hra je výborná, zdanlivo priamočiara, avšak plná skrytých fórkov a jeho exhibícia v skladbe Meke ‘em blind je skvostná. Mám rád aj rif v Over your shoulder a zmeny nálad v Order/Fade to black.

Vrcholom albumu je však záverečná vec Out of the sun. Začína ticho, zlovestne, chladne a odťažito. Výborná kombinácia slova (slovíčko cold dominuje aj v texte) a zvuku a až sa rozbehne, je to mäso. Nechýba melodická refrénová vsuvka a hlavne, je tu klasické gitarové sólo. Na konci si skladba pohrá s nepravidelnejším rytmizovaním, ale funguje to!

Sacrifice vybočuje z priamočiareho linkovania albumov a je to asi najvydarenejšia variácia na metalový zvuk v kombinácii s klasickejším rockom. Niečo cez polhodinu trvá jediný naozaj originálny album Motorhead po roku 1993 a už len za bubeníka pridávam hviezdu naviac. Päť. A pritom som si vedomý, že to nie je ani reprezentatívny a asi ani najlepší album skupiny.

reagovat

martin69 @ 13.10.2009 16:52:52
Jo jo ,tahle deska je nesmírně rychlá ,také jsem ji zkousl až na několikátý pokus .

@ 13.10.2009 17:32:28
Nejmetalovější Motorhead.
První dvě pecky dost dobré, pak to (v mých uších) sklouzne k až moc velké monotónnosti. Stopáž je krátká, ale díky té stereotypnosti se mi zdála vždycky k nepřečkání. (Vlastně jsem to na jeden zátah snad ani nikdy nedal.) Určitě se ale k tomu albu jednou vrátím a budu si u toho číst hejkalovu recenzi, abych víc porozuměl...
Ještě k té monotónnosti a tvrdosti: Kdysi jsem si nechal nahrát na kazetu dvě (tehdy) obecně nejvíce ceněné desky kapely Slayer. Ty věci mě bavily vždycky prvních několik vteřin. Pak se mi to všechno slilo do jedné hmoty a už jsem se nedokázal chytit. Nedokázal jsem rozlišit jednu stranu kazety od druhé - všechno bylo stejné. :-) Z tzv. "velké thrashové čtyřky" (Metallica, Anthrax, Megadeth a Slayer) byli posledně jmenovaní jediní, které jsem nepochopil.
No a album Sacrifice mi (zhruba od třetí nebo čtvrté skladby) tuto zkušenost trochu připomíná. Ne že by to teda bylo až tak strašné. :-) A to se někomu zdají hodně monotónní a splývající i ty klasické desky Motorhead...
V každém případě chci dát Sacrifice (narozdíl od těch Slayer) ještě jednu šanci.
PS: Ovšem ještě více podobnější zkušenost s "experimentem Slayer" jsem měl před pár lety se Slipknot - velice populární skupinu mezi dnešní omladinou. Jen s tím rozdílem, že tam mě nebavily ani ty začátky skladeb. :-)