Krokodil - An invisible world revealed (1971)

08.11.2009 hejkal | #

Určite to poznáte. Donesú sa k vám chýry o zásadnom albume dajakej neznámej skupiny, ktorý je vysoko hodnotený a zatúžite si ho zaobstarať. Ďalej to už možno nepoznáte, ale ja v takom prípade nehľadám, kde sa dá daný počin stiahnuť, naopak, hľadám, čo o tom albume píšu na mne známych internetových portáloch. V ďalšom slede nadviažem niekoľko dialógov s ľuďmi, ktorí majú väčšie znalosti ako ja (napr. otec, hudobní pamätníci a pod.). Ak je to album skupiny pôsobiacej na prelome 60. a 70. rokov a z dostupných informácií je možné zistiť, že to nie je dobový popíček, občas ma prepadne túžba nechať sa prekvapiť. Objednám, zakúpim, takpovediac naslepo.

Ku Krokodil som sa dostal presne týmto spôsobom. An invisible world revealed je prvý album, ktorý som si od nich skusmo zaobstaral a začal som niečo, čo nazývam dlhodobým spolužitím. S prekvapeniami to býva dvojaké, nie vždy sa vydaria. Pamätám sa, že po prvom vypočutí som zostal mierne skeptický. Čo to malo znamenať? Iste, bolo to psychedelické, vychádzalo to z blues, ale celé to bolo značne drevorubačské a skôr flegmatické než cholerické. Plus sa tam mihla dávka nejakej indickej nálady a ja nie som práve fanúšik orientálnej hudby. Keďže som mal CD doma a na rýchle súdy nezvyknem dávať, postupne som si to viackrát pustil a zrazu som začal zisťovať, že mi tento mix akustických gitár, sitár, psychedélie a divnej atmosféry vlastne celkom ide k duhu.

Čo to tu vlastne tá švajčiarska štvorica ponúka?

Angličania majú super výraz moody, ktorý celý album vystihuje najlepšie. Začína sa pomaly, klávesy držia tiahle tóny, do toho ide akustická gitara, nejaké perkusie a značne nahalený spev. Udržuje si to celkom príjemnú melódiu, hlavne, keď spev podkreslí flauta. Mellotron nemá chybu, predovšetkým jeho agresívnejšie chvíľkové vpády na konci refrénov.

Auto zaflekuje a nastupuje With little miss trimmings, vec s bicími, jednoduchým štvorštvrťovým rytmom, opäť je tu akustika, výraznejšie počuť basu. Spievané pasáže si vystačia s nananananananananááááááááááá a celé to netrvá ani dve minúty.

A je to tu. Perkusijné šamanstvo, indické patóny, sitar, vrcholná kompozícia od skupiny Krokodil sa volá Odyssey in Om. Má výrazne orientálnu náladu, prvá časť skladby (asi tri a pol minúty) si vystačí s akustickou polohou a potom nastúpi tiahly flautový motív, psychedelici môžu urýchlene spotrebovať matroš z vodnej fajky, pretože po chvíľke haluzí sa ozve harmonika ako z westernu odkiaľsi z vtedajšieho západu. Áno, konečne sa dovalí sekaná elektrická gitara a je tu rock! S harmonikou v roli stonajúceho vyhladnutého kojota je priamočiara rytmická vložka niečo ako jackpot po polstoročí podávania športky. Za chvíľku sa to rôzne zašmodrchá, bubeník opráši prechody, basa pláva v príboji, gitarista sa chystá na sólo, ale vždy, keď už má prísť, vrazí do toho harmonika a je to ona, čo si zasóluje ako prvá. Krátky recitál bez nástrojov rozbehne vražedný blues rock s (neprekvapivo) harmonikou v popredí. Nepamätám si, v akej inej skladbe som tak čakal na gitarové sólo, ktoré sa nakoniec nedostavilo. To je geniálne. Pod mellotronovými plochami sa zanedlho ozve recitál, tentoraz aj s náznakom polospevu, motívy sa opakujú, čiže rocková poloha aj s harmonikou sú späť. Konečne si hodí sólo aj basa, záver obstaráva opäť psychedelická harmonika kovboja, ktorý to prehnal s fajkou mieru, čo si zvyšok skupiny rýchlo uvedomí a záverečná minúta rockovo dobehne.

Green fly, to je jemná rocková vec, má flautu, mellotron, super gitarový motív a ešte lepšiu doznievajúcu harmoniku. Napísal som, že je to jemná vec? Tak sa ospravedlňujem, od spievanej slohy je to rázny blues-hard rock. Moja jednotka na albume. Konečne jeden rockový album, kde je hlavným sólovým nástrojom ústna harmonika.

Druhá dlhometrážna skladba na albume sa volá Looking at time, v pokojnom tempe kombinuje akustickú gitaru s elektrickou slajdkou, je z toho cítiť bluesové korene, ale s mierou. Dôjde na nejaké výraznejšie melodické motívy, ktoré hrá gitara, neskôr unisono s harmonikou a zrazu sa to celé utne. Nastúpi harmonikové svižné blues v akustickom sprievode, komentované slovo, perfektné gitarové sólo, tento pesničkový rytmus sloha-sólo-sloha-sólo-sloha-sólo sa zopakuje toľkokrát, koľko ste si to práve prečítali a potom sa zmení nálada spievanej časti, trvá dlhšie, iné hlasy skuvíňajú tóny v pozadí, mierne to graduje až do pauzy, ktorá je príležitosťou začať meditatívne gitarové sólo v pokojnej atmosfére, ktorá sa za pochodu mení na švih oštepára. Až to skončí, príde spevák, ktorý niečo v tichúčku sladko zanôti a sólo si hodí flauta v miernej spolupráci s gitarou, ktorá raz za čas vypľuje nejaký tiahly tón či dva, podľa toho, ako chytá gitarista kŕče do prstov. Postupne sa z kŕčov stane úmyselný prejav a to znamená, že je tu ďalšie gitarové sólo. Strašný výkrik zrazu zmení celú náladu skladby, hlasy čosi šepocú a v rýchlom tempe to značne haluzí až do konca. Treba dodať, že toto je gitarová vec, čiže ďalšia variácia na elektrošoky pre šesť strún uzatvára celú skladbu (no dobre, úplný záver má harmonikový bluesový motív a spomínaná schéma sloha-sólo).

Záverečná Last doors je spolu s Green fly najlepšou skladbou pre všetkých, čo majú radi klasickejší blues rock. Netreba snáď dodávať, že prím hrá harmonika a na záver spevu je tu vždy basová vzostupná vyhrávka. Gitarovým fandom určite prospeje informácia, že aj gitarové sóla sú prítomné. Výborná bodka za jedinečným rockovým albumom.

Keď som na začiatku spomínal, že sa mi pôvodne odhalenie neviditeľného sveta veľmi nepáčilo, musím dodať, že najviac ma bavili práve bonusy na CD od Second Battle. Je tu skladba Pollution, čo je nadupaná blues rocková vec s dominantnou harmonikou a dva čisté „džemy“ v blues rockovom duchu, bez začiatku, bez konca, len tak, zo štúdia. A mňa tieto bezcieľne sólovania bavili a bavia.

Že vraj krautrock, mne je to fuk, je to kus veľmi podmanivej hudby, ktorá sa poslucháčovi neponúka ako lacná štetka, ale je potrebné sa o ňu usilovať (t.j. najprv dokázať, že na to človek má, tak to s drahými štetkami chodí).

reagovat

Borek @ 08.11.2009 14:42:56
Ano, poznám i nepoznám. Když se ke mně donesou podobné zvěsti, v příštím kroku dávám stoprocentně přednost poslechu samému - povětšinou formou stáhnutí - před dalším hodnocením kohokoliv jakkoliv znalejšího, jehož úloha byla splněna právě v počátku oním 'zvěstováním'.

hejkal @ 08.11.2009 17:11:18
Ja som sťahovanie programovo ignoroval, dodnes mám blok si vypočuť niečo stiahnuté z netu (blbosť, ale mám ju za svoju), navyše, ten pocit tešenia sa na niečo, čo nepoznám, len som o tom počul (alebo aj nie), zakúpené ako novinku, vyberiem z obalu, vložím do veže a púšťam... nedá sa porovnať s tým, že som to niekde narýchlo vypočul a následne kúpil takpovediac do zásoby. Rozmer prekvapenia je pre mňa dôležitý, dokonca som na takých 95 percent neľutoval.

PaloM @ 08.11.2009 17:37:45
Pekná úvaha - nielen o hudbe. Posledná veta naznačuje, že krautrock je podradný žáner - určite nie pre hejkala ako vyplýva z rôznych príspevkov do počúvania.
Tohoto Krokodíla som nestretol a tak skoro asi nie, lebo som v zajatí iných žánrov nateraz.
Máš bohovské šťastie, že s vysokou efektivitou triafaš rovno do kupovania. Pri mojej smole to nehrozí, preto podobne ako Borek najskôr počúvam a na zdroji nezáleží. Pri dopĺňaní mojej zbierky originálmi je jedený obmedzujúci faktor: peniaze.

Apache @ 08.11.2009 17:40:45
Člověku s příjmy v této zemi běžnými (tedy obvykle minimálními) zůstanou nakonec jen ty mp3, stáhnuté z netu. A přitom by tak rád měl originály...!!!
(A nejhorší je, když se ani ty origoše nedají nikde sehnat! Jak tak občas orientačně prolízám net, co je kde v nabídce, tak ty moje věci jsou velmi často všude vyprodané. A nepomůže nic. Ani ty prachy, co stejně nemám.)

hejkal @ 08.11.2009 17:57:02
Apache - a to je asi aj dobre, aspoň sú prírastky v rozumných medziach a nie je to množstevná závislosť. Ja som napríklad dávno prestal banovať nad tým, keď je nejaký titul nedostupný. Je tu vždy množstvo iných, dostupných vecí. Všetko aj tak mať nebudem, takže som sa tým dávno prestal trápiť. Peniaze na knihy a hudbu vždy dokážem niekde zarobiť, v tom som doteraz, našťastie, problém nemal.

PaloM - krautrock vnímam ako rockovú hudbu z Nemecka, nič podradné v tom význame nie je.

Borek @ 08.11.2009 17:57:31
hejkal: Trošku se v tom neorientuju, stahování hudby přeci není synonymem rychlosti poslechu? A poznání hudby jeho prostřednictvím už vůbec nemá žádný vliv na intenzitu následně prožitých pocitů, podobných těm, jak o nich při sehnání nového alba píšeš ty. Jediným rozdílem tedy budiž absence momentu překvapení, o který se - po řadě neblahých zkušeností - i pro každá možné příště rád nechám ochudit.

hejkal @ 08.11.2009 18:06:23
Borek - nie rýchlosť počúvania a sťahovanie spolu nemusia mať žiaden súvis, v tej vete som tak trošku implicitne narážal na fenomén "stiahnem sto dosiek za týždeň, každý týždeň a počúvam ako divý, aby som aspoň z každej vypočul minútu" - to je v mojom okolí rozšírený jav a mne vôbec nevonia.
Inak, aj to sklamanie z prekvapenia je pocit intenzívnejší, keď nie je limitovaný tlačítkom delete. :)

PaloM @ 08.11.2009 18:16:45
hejkal, krásna posledná veta. To by som mohol rovno začať hrať neaké hazardné kartové hry, z ktorých som totálny jeleň. Pocit zo stary peňazí by ma vyšiel narovnako ako napr. po kúpe Dream Theater - Octavarium.

Predtým som ešte zabudol napísať, že každý z nás, kto zažil časy LP platní, ten úžasný pocit z novo prinesenej platne pozná, aj obrady okolo gramofónu. A bolo jedno, či ide o originál alebo napr. indické čevené 2LP Beatles 1962-66 (rovno som kúpil 2 kusy, aby som zostavil "kvalitnejšie" a horšie predal - dobrá blbosť s Indiou, že ?).

Objektívne naozaj treba priznať, že sťahovanie prináša netušené, nekonečné more kvalitnej hudby a mám s tým časový problém všetko stráviť. Oblúkom sa vrátim: za všetko môže svinská totalita za železnou oponou, lebo inak by to človek dávno mal napočúvané.

PaloM @ 08.11.2009 18:19:13
Prepáčte, opravy:
.. pocit zo straty...
.. červené 2LP Beatles 1962-66...

hejkal @ 08.11.2009 18:20:26
Ozaj, za čias bez internetu sa dosť hudby kupovalo bez predchádzajúceho posluchu a tu sme.

Filozof @ 08.11.2009 21:33:22
Říkejte mi "hejkalovec". :-)

Neboli celý život kupuji CD aniž bych je předtím slyšel. Neumím si to ani jinak představit.
Ale - vzhledem k tomu, že je mi hudba skutečným koníčkem, mám o ní spoustu knih. (Mimochodem - tak poznáte kohokoliv se skutečným koníčkem - knihy jsou o všem.) Tudíž nekupuji naslepo, nýbrž podle nich. Za celý život jsem musel prodat pro neslučitelnost s mýma ušima jen jediné CD!
Pochopitelně kupuji z období a žánrů, které jsou mi blízké - kupovat hudbu z roku 2000 bych naslepo teda nechtěl... :-)))
Stejně jako Hejkal mám averzi proti stahování. Z 1000 důvodů, které jsou zřejmé. A tříhodinový pobyt v Bontonlandu, procházení uliček a přehrabování tisíců CD a objevování perel, z nichž některé se rozhodnu (přes mimořádně špatnou finanční situaci) koupit a pak ten slastný pocit, že si tu krásu nesu v tašce, těšení se... o to bych tedy opravdu přijít nechtěl.
Nověji pak ani o objednávání CD netem a čekání, co z objednávky budou mít a časem mi pošlou a stejně napínavá cesta na poštu... a postupné rozbalování dodávky třeba 10ti CD během následujícího půlroku (dnes už rozdělám? ... ne ještě se budu těšit...) - to nenahradí žádné anonymní, pokřivené MP3 nuly a jeničky. Ne. Těch si naše generace neumí tolik vážit.
Nehledě k tomu, že jako milovník hudby a její sběratel samozřejmě potřebuji mít pěkně v ruce nosič s bookletem, kde jsou nenahraditelné informace. A co bychom to nepřiznali - ta práce s MP3 - shánět nějaký program pro převod do audio formátu, vypalovat, shánět někde krabičku, booklet, ten kopírovat či tisknout a na konci máte pouze přepálené CD-R s nekvalitní kopií obalu (většinou ještě nekompletní), šíleným zvukem komprimovaným a dekomprimovaným (či spíše hrubou zvukovou informací o původním obsahu CD) atd.

A je tu ještě jedna podstatná věc. Hudbníci pro mne vytvořili hudbu. Učili se celý život a dali k dispozici svůj talent, aby složili nebo zahráli hudbu. Dali mi tím nenahraditelnou radost. A já si jich vážím a dlužím jim za to revanš, úctu k jejich dílu a svoji pozornost. Proto za to rád zaaplatím a také na oplátku věnuji pečlivou pozornost poslechu přes takovou aparaturu a z takového nosiče, abych slyšel to, co oni chtěli, abych slyšel.

Filozof @ 08.11.2009 21:37:18
Dodatek
zrovna včera jsem si objednal 8 CD s "Kratrockem". :-) Anima, Annexue Quad, Emtidi, Bröselmachine, Mythos, Hörderlins... pro mne zajímavá hudba. Pejorativní označení mne trochu mrzí, ale netrápí.

merhaut @ 09.11.2009 00:57:26
Problém je, že zvukově nejkvalitnější verze čehokoliv se doslova válejí na netu, včetně všech doprovodných informací, bookletů...

Mám k dispozici cca. 15000 originálů, pro porovnání jsem si cvičně stáhnul třebas MFSL verze Pink Floyd, které jsou pod 2-5000 nesehnatelné, a ty stahovačky jsou zvukově o třídu lepší jak jakýkoliv můj originál, japonec, evropan... To samé jsem absolvoval s Camel. Mám origoš evropu i japonce. Nová SHM verze, stažená z netu, je zvukově lepší než jakýkoliv můj originál. Jinými slovy, firmy z nás sběratelů dělají blbce. To samé Creedence, nová - již nesehnatelná - verze ze série SACD/CD je kvalitnější než cokoliv předtím, a po stažení je má polojaponská sbírka CCR dobrá na koukání, hraju z výpalků, a užívám si to jako kdysi ty originály, jinými slovy, užívám si Creedence v nejlepší kvalitě co mám k dispozici, ostatní je mě už nezajímá :-)

CD sbírám samozřejmě dál, například Repertoire je zvukově srovnatelné s čímkoliv nej, je lepší jak předražené japonské verze, a stojí do 300 českých - to bych nestahoval, to si postupně koupím komplet vše, co mne u nich zajímá.

Jinak se ale stahování a poslouchání už nevyhýbám. Obaly si stejně nejlíp užiju na Lp, ta nic nenahradí, informace ke každé desce sháním všude možně, samotný obal nic nezaručuje. CD obal je jen zmenšená kopie Lp, mám obrazové knihy s reprinty Lp přebalů, když položím vedle CD a obrázek z knížky, je kniha o dost kvalitnější.

V současnosti mi nejvíc dává aktivní psaní o muzice, kdy bádám, poslouchám, píšu. Když se zadaří, mám tu kterou neznámou kapelu zpracovanou tak, jak bych nikde nenašel. Ty nejlepší si seženu pro formu v origošu, ostatní klidně založím do pracovního archivu i na CDR. Aktivní psaní je navíc účinným filtrem pro to, abych neposlouchal povrchně 100 capin denně, ale vyzobával a vychutnával rozinky mého gusta.

Zůstávám sběratelem, nechci už ale být dokolečka dokola oškubávanou kafkou. Už žádné 2-3-4 verze téhož...

---

Honzo, MP3 jsou minulost pro děcka, dnes se na netu objevují běžně ke stažení formáty 96/24 a obaly naskenované v plakátové rozlišovačce 2000x4000 pixelů...

Kdybys slyšel naslepo kopii z Avaxu: John Mayall and The Blues Breakers - Blues Breakers With Eric Clapton - MFSL UDCD 616, vedle svého originálu, tak jako já, věř tomu, že bys silně znejistěl ve svých pocitech z originálu neoriginálu, tak jako já :-)

PaloM @ 09.11.2009 06:06:31
Veľmi si cením úprimnosť, s akou tu teraz písali Filozof a Merhaut. Vo veľkej miere sa stotožňujem.
Filozof: umelcov si aj ja veľmi vážim za to všetko, čo si o nich napísal. Nevážim si ale vydavateľov a predavačov, ktorý nás, ale aj tých vážených umelcov svinsky zdierajú a pritom neváham použiť hrubé výrazy. Merhaut má vo všetkom pravdu, bohužiaľ - pre nás posledných nakupovačov hudby.
MFSL je super, z lossless sa dajú vyrobiť slušné domáce "originály", a nemusíme mať ani 24-karátové zlato :-)) Zatiaľ ma len jeden titul sklamal, P.F. The Wall s dutým plochým zvukom so slabšími výškami.
Vo wikipédiii je o tej spoločnosti stránka >> odkaz
a niekde sa dajú vyhľadať aj zoznamy CD, ktoré vydali.

Borek @ 09.11.2009 07:32:33
hejkal:

Pravda, v předinternetové době panovaly jiné časy :-)
Při stávajících možnostech je ale pro mě hrozba potenciálního zklamání z nepoznaného luxusem, který si z finančních i časových důvodů jednoduše nemůžu dovolit.

PS: Zvukovou kvalitu stáhnuté muziky neřeším, slouží mi právě jen a jen coby vzorek, a poslouchám max. při podobných příležitostech, jako je tahle (psaní). Originály mi slouží při soustředěném poslechu, a přestože je kupuju od roku 1975/76, nepodařilo se mi jich nashromáždit víc, než Cd k osmi stovkám kusů, DVD kolem dvou set a vinylů mi zbyly něco přes dva metry. Právě na znovudoplnění jejich sbírky jsem se ale v posledních týdnech znovu zaměřil.

Filozof @ 09.11.2009 10:04:15
Merhaut:
Čau Jardo, dík za info. Psal jsem o MP3, o nějakých super verzích s vysokým rozlišením jsem vůbec nevěděl. Ale to bude stejně asi nad možnosti normálního připojení stahovat - musejí být datově velmi obsáhlé... ne?
Navíc - já nikdy neměl žádné verze CD za 2 - 5000, na to prostě nemám. A až na výjimky jsem neměl ani 2 - 4 různé verze remastered, expanded atd. Takže se celkem jako kafka necítím.
Ale stejně u stahování zůstává problém s vypálením, obalem atd. - pokud je na to někdo zařízen a má to vše vyřešeno, nechť, ale to já ne.
LP jako nejlepší na obal beru, ale LP doba mne stejně už minula. Navíc na LP nebylo nikdy moc informací, zatímco booklety CD mají často dost stran s hromadou informací. A není třeba někde hledat.

A pro zajímavost - o víkendu jsem poprvé v životě z nouze zkoušel něco najít - desky, které buď na CD nejsou, nebo se nedají sehnat (v žádném zásilkovém obchodě jsem je nenašel).
A výsledek? 4 hodiny ztraceného času, stovky dementních, idiotských, naprosto nepřehledných a uživatelsky absolutně odpudivých stránek, kde se nedá najít absolutně nic a ještě nemáš tušení, zda je to legální, pokud ano, tak zda při přístupu mezitím někdo nezneužívá Tvůj počítač atd atd...
podařilo se mi za půl dne intenzivního hledání stáhnout jediný soubor a ještě je otázka, zda bude použitelný - uvidím až seženu nějaký program na přehrávání MP3.
Takže dokud někdo nedá net nějak rozumně dokupy, je to taková ztráta času, že už musí bejt laik velkej magor, aby mu to stálo za to.
Pokud je někdo profík a odněkud ví přesně jak a kde stahovat, aby to bylo legální, bezpečné, použitelně rychlé, dostupné a s rozumným výběrem, chápu, že má třeba jiný pohled, ale obyč. smrtelník u internetu je jen za debila.
Ad aktivní psaní a poslouchání - naprostý souhlas. Už mi to chybělo a těším se, jak dám dokupy historii období, kterou asi tady nikdo moc nedělá.

Filozof @ 09.11.2009 10:08:25
PaloM
Díky, jo, píšeme vždycky upřímně. Mžná jsme blbí, ale féroví. :-)
Prodejcům CD už dobré časy pominuly.
Ad MSFL - na co to vypaluješ? Jak je to s placením těch souborů? Jak jsou veliké?

Filozof @ 09.11.2009 10:09:56
Borek 800 CD a dva metry vinylů už je moc pěkná sbírka skvělé muziky.
Rozhodně to zní lépe, než 25 TB "hudby". :-)

PaloM @ 09.11.2009 10:42:39
Filozof: píšem ti odpoveď do diskusného vlákna "Veci okolo posluchovej zostavy".

merhaut @ 09.11.2009 11:11:59
Honzo, cos sháněl za titul, porozhlídnu se.

Najeď na avaxhome.ru a do vyhledávače dej
- název toho co sháníš (interpret, titul),
- plus slovo flac (aby ti necpalo mp3)
- plus případně název firmy (MFSL, Repertoire)
- plus případně označení provedení (SHM-CD, japan mini lp, ...)
A uvidíš, co tam všechno je, a zadarmo, a s kompetníma obalama i informacema navíc :-)

Pro sichr si vem k sobě napoprvé nějakého mlaďocha, ať ti pomůže to stáhnout a vypálit.

I kdybys to měl jen jako net cvičení a porozhlídnutí se po světě, je to přínosné, jako spousta věcí na netu...

PiKey @ 09.11.2009 11:16:40
Palo M, a ktorych vydavatelov a predavcov co nas tak svinsky zdieraju, mas prosim na mysli? Vydavatelstva melu z posledneho a tych par obchodikv, kde chudak majitel je vdacny za kazdeho navstevnika co len neoucumuje, hm?

PaloM @ 09.11.2009 11:23:14
Tá debata, stokrát tu už omielaná, by nemala ďalší zmysel. Zo 4 slovenských e-shopov, kde som nakupovával, som tento rok 99 % nákupov realizoval u jedného a ten mi nedáva ani zľavy. Ak je CD Transatlantic Whirlwind za 15 a inde za 22 eur, je to OK. Ak je P.Floyd remastrovaný u jedného za 9,5 eur a inde 22 -25 eúr, v Tesco tiež 700 - 800 SK, to je OK ??? Už nebudem na túto tému pokračovať a môžeš dať konkrétne príklady, ktorýže sú u nás spravdliví. To som nepovedal o doslova svinských cenových rozdieloch našich e-shopov a napr. českého audio3. Stačí zostúpiť z Mesiaca na územie našej gubernie.

hejkal @ 09.11.2009 11:41:51
Borek - pekná zbierka, ja mám "iba" okolo 1300 CD.

Filozof @ 09.11.2009 13:47:03
Merhaut
Jardo dík, snad zítra stihnu vyzkoušet, více mailem
F (H)

Filozof @ 09.11.2009 14:04:03
Pikey, PaloM
O obchodní politice by se tu fakt dalo kecat roky. U malého maloobchodníka může být pohled zkreslený, protože dá slevu 30% na tohle - aby nalákal a jinde si to musí vynahradit...
ALE 4 věci se myslím dají říci objektivně a se.ou mne:

1) Když zdůvodňují vysokou cenu daného CD nutnými náklady na studio, hudebníky a výrobu, přičemž jde o album staré 40 let, které se zaplatilo nejpozději v roce 1970 a oni už desítky let jen plácají na trh další kopie z matrice na nosiči za pár korun. (Neplatí pro pracné reedice.) Proč stojí Beatles pořád 600,-???

2) Štvou mne hypermarkety, které mají dominantní oligopolní sílu a tlačí do kouta jak dodavatele, tak často zákazníka. Nenažranci. A absolutně někdy nerespektují situaci na trhu. Nehledě na to, že neposkytnou ke zboží informaci a nabízejí ho v hnusném prostředí.

3) Úplně zuřím, když vím, jak totéž zboží stojí v UK, Německu, Švýcarsku, Rakousku polovinu toho, co u nás. Je to obchodně naprosto neopodstatněné, spíše naopak - náklady na práci jsou u nás třeba poloviční. Není absolutně žádný ekonomický důvod, proč v chudší zemi něco stojí více. A čím chudší země, tím často dražší - viz ČR vs. SR, SR vs. Rumunsko... NECHÁPU. Jde jen o nenažranost a zkoušení, co ještě vydržíme.

4) Poslední věc - nelogické chování na trhu s hudbou. Zdražování CD v době, kdy za pár let spadl trh na čtvrtinu je absolutní ekonomický idiotismus. Jednak to odežene i ty poslední zákazníky a druhak ta cena trestá právě ty jediné, co dělají to, co i obchodníci chtějí - tedy kupují.

Filozof @ 09.11.2009 14:05:09
Hejkal
Člověče, já je snad spočítám... Hele a co seznam - nebyl by?

hejkal @ 09.11.2009 14:14:59
Nejaký by sa našiel, keď, tak mi napíš na pfm@centrum.sk a zašlem.

Apache @ 09.11.2009 14:37:20
hejkal: 1300? To je asi 4x víc než mám já.
Chtěl bych dát dohromady alespoň ty zásadní věci od mých oblíbených kapel. A zase stará věc: Buď nejsou prachy, nebo se to nedá nikde sehnat - velice často obojí. :-(