Van Halen - Fair Warning (1981)

První alba "amíků" Van Halen oplývala sympatickou délkou - na každém se na ploše cca třiceti minut vměstnalo 8-11 hutných songů. Během dvou hodin bylo tedy možno přehrát to nejzajímavější, co muzikanti za sebou zanechali vyryté ve vinylových drážkách. Jistě mi pravověrní rockeři dají za pravdu, že právě na prvních čtyřech deskách se z hudebního hlediska odehrálo to nejzásadnější. Těmito nahrávkami se kapela zapsala do učebnice tvrdé muziky. Další alba byla méně o muzice a čím dál tím více o žluťoučkých dolarech. Ubylo invence, struktura songů i hra Eddieho se zjednodušila a zpřehlednila, přibylo prvoplánových melodií a i David za sebou bouchl dveřmi.

Ale nebudeme předbíhat. V roce 1980, na nejkratším albu z první čtyřky pojmenovaném Fair Warning tomu tak v žádném případě nebylo. Desku lze pojmout jako extrakt toho nejlepšího z Van Halen. Zde dokázali muzikanti předvést vše, za co je fandové milovali – naprosto neotřelou a nevšední i novátorskou hru tu stále předváděl Eddie Van Halen, podobně extrovertně působil i pěvec David Lee Roth. Ten se svým hlasem dokázal vskutku psí kusy – v každé písní zpíval, křičel, pištěl a šeptal svým nenapodobitelným způsobem, že si jej nebylo možné s nikým jiným splést. Sice to vypadalo, že se oba hlavní aktéři snaží na sebe v každé skladbě strhnout co chvíli pozornost (ve skutečnosti to tak podle zákulisních informací asi opravdu bylo) ale v konečném výsledku působila muzika velmi uvolněně, neučesaně, kompaktně i pohodově. Moc se s tím popravdě nemazali, za dvanáct dní bylo vše nahráno.

Největší drahokamy na desce nemusíme dlouho hledat – po zahřívací hard rockové Mean Street následuje druhá Dirty Movies, která je prvním vrcholem desky. Zajímavý je tu funky zpěv Davida kombinovaný s Eddieho úchvatnou kytarou, která po celou skladbu rozvíjí ústřední melodický motiv. Navazuje neméně parádní Sinner´s Swing s neskutečným kytarovým riffem a zběsilým sólem. Singlové ambice má i Hear About it Later, ta si však na něj cestu neprokousala. Chytlavá Unchained je malou a ještě stále rockovou rozcvičkou na megahit Jump. Skvělá je i Push Comes to Shove s trochu maskovaným reggae rytmem. Skvělá, ale nevtíravá je jasná hitovka So this is Love? Instrumentálka Sunday Afternoon i the Park vytvořená na kytarový syntenzátor se pomalu přesypala do úderné One Foot Out the Door, na ten přetransformovaný zvuk kytary si pořád nemohu zvyknout. Kromě výrazných bicích je v poslední písni poněkud aranžérsky pusto.

Závěrem: Byla to zvláštní doba - deska získala několikanásobnou platinu, vydrápala se na pátou pozici v žebříčku Billboardu, z alba byly vypreparovány čtyři singly, do dnešního dne se prodalo jen v USA přes 3 500 000 kopií. Přesto se té době z desek od Van Halen prodávala nejméně. Americký trh v ruku v ruce s producenty pomalu ukazoval kapelám, že netřeba být příliš komplikovaný.

Dnes s odstupem času již můžeme hodnotit desky nejen podle prodeje, ale i podle kvality a originality, přičemž na tomto poli Fair Warning nad ostatními jasně vede. Tolik rozmanitých postupů a v té době neobvyklých technických prvků ve hře, citací rozmanitých hudebních stylů ve skladbách i zuřivosti v komplikovaných riffech, které jsou zahrané jakoby levou zadní – to na jiném albu Van Halen v takovém rozsahu nenajdete. Není sice tak šokující jako „jednička" – přece jen jsme si na Eddieho hru měli šanci za ty roky zvyknout, ale je zvukově povedenější než „trojka".

Na původním CD jsem našel hutný zvuk s ostrými kytarami, nástroje se neslévají a vše je krásně čitelné a dynamické, prostě radost poslouchat. Za mě čtyři a půl bodu, při shlédnutí dobových klipů s věčně polonahým Rothem v upnutých elasťákách a neustálými záběry kamer na zpěvákovo vyvinuté „popředí" a pozadí dávám půl bodu dolů. Být Kamilou nebo terkou, ten půlbodík asi přihodím opačným směrem.
reagovat

Po slabém druhém albu a velmi dobré třetí placce jsou tu Van Halen tentokrát s nahrávkou Fair Warning a hned ze začátku podotýkám, že se jedná o "rohlíčky řádně vypečené". Žádný cirkulárkový metal, ale hutný výživný zvuk a hlavně opravdu povedený materiál, to jsou devízy, díky kterým toto album řadím ve svém žebříčku hodně vysoko.

Eddieho krátký kytarový výstup a hned je tu první skladba Mean Street. Mlýnice se nekoná, skladba neplyne v nijak rychlém tempu, ale pořád to má grády a díky netuctovému kytarovému doprovodu je neustále co poslouchat. V podobném duchu se nese i druhá skladba Dirty Movies, i s výborně prokresleným vícehlasem v refrénu. Na veselejší notu je laděn Sinner's Swing!, jehož refrén na mě má podobně blahodárné účinky jako skladba Bottoms Up! z Dvojky. Hear About It Later zní (pokud se tedy tento termín dá v kontextu tvorby rothovských Van Halen vůbec použít) až baladicky, aby byla vzápětí vystřídána hrubě znějícím vrcholem desky - Unchained. Kolem jednoho z Eddieho geniálních kytarových riffů je tu vystavěna naprostá vanhalenovská klasika a moje jednička alba. Push Comes to Shove je slabším, taktéž baladicky laděným článkem alba, po ní ale naštěstí přichází na řadu těžký kalibr So This Is Love?, který posluchače, namlsané předchozím obsahem desky, rozhodně nezklame. Jen závěru desky je poněkud škoda. Namísto chabé klávesové instrumentálky Sunday Afternoon in the Park a jen o něco málo lepší skladby One Foot out the Door by desce mnohem více slušela pecka alespoň na úrovni zbytku materiálu. Takto vyznívá konec spíše neslaně nemastně.

Na Fair Warning se Van Halen podle mě kvalitou asi nejvíce přiblížili nikdy nepřekonanému debutu. Nebýt pokaženého konce, možná bych měl i dilema, zda se mi opravdu Jednička líbí víc. Takhle je to za čtyři hvězdy a velké plus.
reagovat

gunslinger @ 13.07.2011 18:06:29
tešíš sa na nové album Van Halen IV ja sa ho už neviem dočkať

vmagistr @ 13.07.2011 18:33:10
gunslinger: Mám z toho trošku rozporuplné pocity. Trojkou mě Van Halen hodně zklamali, ale na druhou stranu - pokud bude za mikrofonem Roth, je určitě na co se těšit.

gunslinger @ 13.07.2011 18:45:25
zo zdrojov (internet)viem že by to mal byť Roth.... inak by som sa tak netešil :-)

vmagistr @ 13.07.2011 18:53:58
Já bych si určitě dal říct i na další album s Hagarem - třeba projekt Chickenfoot >> odkaz se mi hodně líbí

vmagistr @ 13.07.2011 18:54:28
Já bych si určitě dal říct i na další album Van Halen s Hagarem - takový projekt Chickenfoot >> odkaz se mi hodně líbí. Ale toho už se asi nedočkám...

martin69 @ 13.07.2011 20:27:10
vmagistr : to já také. Hagar ve Van Halen byl skvělí.Chickefoot je vynikající!!!

stargazer @ 17.09.2022 20:20:53
V roce 1981 mi bylo 9 let a díky železné oponě jsem neměl o Van Halen nejmenší tušení. Díky mému tátovi jsem měl slušný kontakt se západní muzikou, ale VH jsem zaznamenal až v roce 1986.
Fair Warning je album plné skvělých songů a nepřítomnost výraznějšího hitu není vůbec zapotřebí. Oproti oběma recenzentům, já závěru alba nemám co vytknout. Poalední track je takový post punk v americkém balení. POGO , to je ten tanec na závěr.