Gabriel, Peter - Scratch My Back (2010)

Nebudu srovnávat tohle album s předchozí Gabrielovou tvorbou. Pokusím se zachytit svůj dojem z poslechu této desky. Tahle deska měla mít původně pokračování - umělci, jejichž písně Gabriel na tomto albu přehrál, měli vybrat písně z Gabrielových alb, nahrát svoje verze a z nich udělat jakési volné pokračování. Víme už, že věc dopadla zcela jinak a Gabriel si na příštím albu New Blood svoje písně přepracoval sám ve stejném hudebním duchu jako je Scratch my Back.

První dojem: Překvapení do jak odlišných žánrů Gabriel sáhl při výběrů písní. A řeknu rovnou, že to bylo překvapení příjemné, že se neomezoval žánrově.

Album se sestává z orchestrálních aranží. Celé je symfonické - žádné kytary, žádné bubny, žádné klasické nástrojové obsazení, jen klasický symfonický orchestr.

První poslech a několik následujících dalších, byl prostě ohromující! Emocionální bomba! Orgiastický zážitek. Celé to zní jako nějaká zvláštní vážná hudba. Gabrielova interpretace skladeb jiných umělců je naprosto nečekaná a vysoce originální. Nejprve například vůbec nepoznáte, že Heroes je Bowieho Heroes. Ale to není vůbec podstatné. Počínaje touto skladbou nasedáte na kajak kolem mléčné dráhy! Nedoporučoval bych tohle album nikomu, kdo zrovna prožívá ve svém osobním životě něco těžkého, protože téměř každá skladba má sílu rozplakat i protřelého citového vyděrače. Co od počátku fascinuje na téhle hudbě, je práce s tichem. Symfonický orchestr činí známé skladby nejen křehčí, ale i vážnější, jaksi vznosnější. Řekl bych, že je až "zvesmírňuje" a dostávají o několik rozměrů navíc. Prožitek z této hudby je pak opravdu ekvivalentní tomu, jako byste poslouchali například Beethovena. Gabrielův přednes v Heroes, způsob, jakým zpívá: We can be heroes, způsob jakým zpívá slovo "heroes" má v sobě všechnu křehkost a fatalitu, jako by právě vyslovoval podstatu, páteř, každého hrdiny, každého hrdinského příběhu. A navíc - v případě tohoto příběhu jde o prostou lásku. Myslím, že na charakteristice této písně mohu ukázat i tvářnost celého alba. Myslím, že je zbytečné tu rozebírat zvlášť každou píseň. Absolutním dramatickým vrcholem, kterému nechybí katarze, je píseň My Body Is a Cage od Arcade Fire. Už originál je velmi povedenou a vygradovanou skladbou. Ale řekl bych, že Gabriel tady originál překonal - to je erupce emocí! Abych jenom nechválil: The Power of The Heart mně v tomhle provedení přijde s odstupem času jako takový skoro kýčovitý popík, jako nadbytečné dolování emocí z posluchače. Soukromě tuhle skladbu teď už přeskakuju. Nepochopil jsem ani úplně, proč tolik lidí cení z téhle desky hlavně skladbu The Book of Love (snad že je od Magnetic Fields...?), ale budiž.

Jaký je můj převládající pocit z tohoto alba: Tahle hudba osloví anděla v člověku. Je to chvílemi opravdu něco nadpozemského. Tahle hudba má příběh. A přes žánrovou různorodost původních verzí se Gabrielovi podařilo zcelit je v naprosto originální a inteligentní kompakt.




reagovat

Beriq @ 09.01.2013 16:33:30
Tisíc lidí, tisíc chutí. Gabriela obdivuju - jak s Genesis, tak sólo, ale toto album mě moc neoslovilo. Musím uznat, že výběr písní skvělý - Bowie, Arcade Fire, Bon Iver, Radiohead... jenže právě v tom je problém - jsou v originále tak dobré a atmosferické, že jakýkoliv pokus o jejich cover předem odsuzuji k neúspěchu. Bowie v Heroes úžasně zachytil tu neutěšenou a syrovou atmosférů Berlína. Nejenom ty varhany v originále My Body is a Cage mi nahánějí husí kůži o dost víc...
Ale každopádně mi v principu Gabrielův počin přijde sympatický - vzít skladby i mladých skupin a udělat si je po svém - fajn.

PaloM @ 09.01.2013 18:45:57
Na toto ma nikto nenahovorí, posledný dobrý album bol So. Pravdaže, koncerty Secret World a Growing Up sú výborné.

Matouš @ 10.01.2013 12:40:26
Je to tak: "Tisíc lidí, tisíc chutí"... Nebo taky: "Proti gustu žádný dišputát". Je vůbec otázka, jak poslouchat covery. Jak moc při jejich poslechu srovnávat s originálem? Jak moc při jejich poslechu zapomenout na originál a nechat na sebe působit vlastně novou známou hudbu...?

PaloM @ 11.01.2013 22:10:33
Matouš: to je dobrá úvaha, ako vlastne počúvať covery, lebo na človeka silno pôsobí originál, či chce alebo nie. Často počujem skladby, ktoré ma chytia, a neviem pritom, že ide o cover. Prevažne to ale funguje tak, že keď skladba vyvolá dobrý pocit na prvé počutie, nezáleží na interpretovi. Nebudem ďalej filozofovať. Možno som na takúto hudbu s Gabrielom ešte nedorástol, zatiaľ však nula bodov.

Priznám sa - nečakal som veľa, predsa len orchestrálne aranžmány a klavír. Žiadne bicie, gitary. To zrovna nie je môj štýl, ale zas keď to spieva charizmatický Peter Gabriel, tak skúsim. A musím povedať, krásne album. Opäť emócie. Akurát ide o to, že toto album patrí do kategórie "nedá sa to počúvať vždy, ale len keď je človek v správnej nálade". Taká nálada v tomto prípade je kľudná, meditatívna, uvoľnená. Potom je toto album radosť počúvať, inak to neodporúčam. Zo skladieb, čo sú tu, som poznal iba Philadelphiu z rovnomenného filmu. Neil Young urobil nádhernú emotívnu skladbu a Peter Gabriel ju neprekonal, ale dal jej zas nový rozmer. Ostatné skladby nepoznám z originálu, ale tu sú spravené ozaj pekne. Takže si myslím, že toto album je veľmi dobré, akurát nie pre každého a nie vždy, treba mať správnu náladu.
reagovat

Beriq @ 31.05.2011 06:44:29
Velmi zajímavý výběr skladeb - především bych upozornil na skvělou My Body Is A Cage od Arcade Fire - ta je i v originále nesmírně emoční a uvěřitelná. Arcade Fire jsou ukázkou toho jak lze v dnešní době dělat zajímavou osobitou strhující a přitom i komerčně úspěšnou hudbu - snad se konečně pustím do nějaké té recenze...

miguel7 @ 31.05.2011 12:57:03
Myslím že nowhere_man to vystihnul správně. Pokud si chci pustit Petera Gabriela a chci si ho užít, tak po tomto albu nesáhnu. Momentálně bych ani nemohl říct kolik bych mu dal hvězdiček. 3 nebo 4? Ale jsou chvíle, kdy tohle album prostě vyžaduji mít v přehrávači. S mojí milou při svíčkách, vínku a trochu toho mazlení. To potom je nedocenitelné a romantickou atmosféru již nemůže nic pokazit. V tu chvíli tam cítím tolik emocí, že bych mu dal z fleku maximální počet a zvolil ho jedním z mých nej desek. Stejně tak to mám u alba Love Songs od hammilla. Nejsou to desky udrží moji pozornost, ale navodí tu správnou romantickou atmosféru, kdy se pokaždé zas a zas zamiluji do své milé... no teď jsem ale doma sám, tak si jdu pustit nějaký nášup:)
Říkám tomu sváteční cd, složitě ohodnotitelné...

nowhere_man @ 02.06.2011 11:33:00
Miguel7 - presne tak to cítim ako aj ty.

Mimochodom, odporúčam skladbu Waterloo Sunset, ktorá je na bonusovej verzii tohto albumu (pôvodne od Kinks), to je tiež nádhera.

Už prvá Gabrielova verzia Bowieho hitu Heroes dáva tušiť, že Gabriel poňal tento album ako súbor svojráznych coververzií. Prakticky nemá táto skladba okrem textu Bowieho originálom. Známy gitarový riff z piesne Heroes tu ani nezaznie. Gabriel si prepožičal text a spolu s orchestrom nahral svoju vlastnú verziu tejto pôvodne veľmi dynamickej skladby. A to vôbec nebolo na škodu. Druhá skladba The Boy in the Bubble pôvodne od Paula Simona sa nesie v podobnom duchu. Gabriel ju prespieval veľmi jemne a melancholicky narozdiel od uvoľnenejšej verzie Paula Simona. Tretia skladba prepožičaná od relatívne súčasnej skupiny Elbow, sa celkom ponáša na originál, keďže Peter ju spieva podobným štýlom ako líder Elbow Guy Garvey. Ďalšia pochádza taktiež od súčasníka Bona Ivera, no v piatej skladbe sa Peter vracia do minulosti cover verziou skladby Listening Wind od skupiny Talking Heads. Ďalším vydarenými coverami sú aj skladby ako The Power of the Heart od Lou Reeda bývalého člena Velvet Underground, My Body Is a Cage od súčasnej indie skupiny Arcade Fire, a o tom že Peter rád prezentuje skladby indie skupín svedčí aj skladba The Book of Love od indie popovej skupiny The Magnetic Fields. Zastavme sa však pri skladbe I Think It´s Going to Rain Today, ktorú v roku 1979 naspieval autor Randy Newman aj s orchestrom podobne ako Peter Gabriel. Ide zrejme o najviac podobnú Gabrielovu verziu s originálom. Nasleduje Apres moi od pôvodom ruskej speváčky Reginy Spektor. Ďalšia v poradí od Neila Younga je opäť Gabrielom pojatá melancholicky, narozdiel od sentimentálnejšej verzie Neila Younga. Album završí skvelá Gabrielova coververzia hitu Fade Out britských Radiohead.
Album je súborom vydarených coververzií naspievaných typickým gabrielovským štýlom. Negatívom tohto albumu je však mierna stereotypnosť jednotlivých skladieb.
reagovat

PaloM @ 05.04.2010 14:57:28
Akokoľvek mám staršie albumy Gabriela rád, zatiaľ som sa nepresvedčil, že by som mal najnovší počúvať :-)