Olympic - Ulice (1981)

Ulice - mnohými posluchači označováno jako nejlepší album Olympicu. Je to zkreslené až to bolí. Ulice měla obrovský náklad, byla hodně propagována a mladí se po tom mohli utlouct. Evidentně nostalgie stále pracuje, protože ti, kteří na tom albu vyrostli, stále stojí za tím, že Ulice je jejich nejlepší album. Je pravda, že Ulice patří rozhodně k těm lepším albům od Olympicu, ale rozhodně NENÍ nejlepší. Čím dál víc si kladu otázku: Jak může taková Ulice překonat album JEDEME, JEDEME? Ale konec teoretizování a pojďme k písním.

Úvodní Ulice (Život) je nádherná, silná, atmosférická skladba s výtečným textem od Mistra slova Zdeňka Rytíře. Občas to dohromady může vyvolat mrazení v zádech. Úvod snad nemohl být lepší. Poté přichází Okno Mé Lásky. Tato píseň už je tak neskutečně ohraná, že už mě vůbec nebaví a v poslední době ji vždy sebevědomě přeskakuji. I když jde o krásnou baladu, tak banda konzumentů si jí přijala za svou a já už jí k sobě v míru nepřivítám.
Poté přichází několik skvělých skladeb opět s výtečnými texty jako Úspěšný Mladý Muž, Tváře Slov (opět může dorazit husí kůže) Paní Nostalgie, Já-Sobectví (to je prostě "moje" píseň. Fantastický rokenrol s refrénem, který se stal mou hymnou. Jako kdyby zpívali o mě)
Černá Mše mě vůbec nezaujala a sólo na kytarou bylo zdlouhavé a nudné. Každý Den je takové shrnutí všeho kolem, ovšem je to průměrná píseň.
A na závěr opět skvost z úvodu.

Závěrem bych chtěl říct, že kdyby na albu nebyla Okno Mé Lásky a možná ještě Já-Sobectví, tak by to album nebylo zas tak slavné, protože by konzumní společnost "něco" odradilo. Každopádně nádherné 4 hvězdy vychází.
Z celé té trilogie je jasnou jedničkou Prázdniny Na Zemi. Nedostižná koncepční česká deska všech dob.
reagovat

zdenek3 @ 30.07.2017 12:36:27
Z celé té trilogie je jasnou jedničkou Prázdniny Na Zemi. Nedostižná koncepční česká deska všech dob.

Tak to podepisuji, jen místo slova "trilogie" já za sebe dávám "z celé jejich tvorby".

Petr_70 @ 31.07.2017 06:54:06
Ještě jako ZŠ školou povinný jsem zastával stejný názor, že Prázdniny na Zemi jsou nejlepší nejen z celé trilogie. To jsem ale ještě neznal Progres2, Pink Floyd, F. Zappu atd. jejichž vliv je tam až příliš znát.
Proto jsem později názor přehodnotil a Ulici považuji za jejich top album. Titulní skladba je vůbec asi to nejlepší co znám z pera dvojice Janda/Rytíř...

Talaniel @ 29.05.2019 10:51:11
Patřím k těm, kdož považují Ulici za nejlepší :-) Naopak Jedeme, jedeme se mi prakticky vůbec nelíbí snad s výjimkou v podobě Bon soir...
Třeba zrovna Černou mši vždy toužebně očekávám, ačkoliv už mými ušisky nesčetněkrát proplula.
Ale holt taková už je hudba - subjektivní za všech okolností :-)

b.wolf @ 29.05.2019 11:44:36
Hm ... trapná skupina P. Jandy ... Prý nejlepší album-snůška rádoby "art rocku" po "úspěšném" albu Prázdniny na Zemi, kterým se Janda tragicky snažil přiblížit brněnským Progres 2 a jejich Dialogu s vesmírem, kterému ovšem nesahá ani po první drážku. A tady ta "Ulice", z toho je jednomu špatně ještě dnes; když si vzpomenu, jak to za socíku mleli v rádiu dennodenně, do zblbnutí ... fuj.

Rok po Prázdninách na Zemi spatřila světlo světa Ulice. Autorský tandem zůstal stejný - hudba je výhradním dílem Petra Jandy, všechny texty napsal Zdeněk Rytíř. Jistě lze najít na obou albech mnoho podobností, přesto existují i rozdíly.
Především se nekoná žádné velké intro - uběhne jen něco málo přes minutu a už tu máme Olympic rozjetý naplno, včetně zpěvu. Titulní píseň navozuje styl celého alba - Ulice bude jakýmsi divadlem, kde budou před posluchačem defilovat jednotlivé příběhy, postavy a povahy.
Janda možná trochu slevil z náročnosti, kterou Prázdniny na Zemi na posluchače kladly, a udělal Ulici více písničkovou. Deska tentokrát obsahuje písně předurčené k tomu, aby z nich byly hity. Především je to Okno mé lásky, které se - opět narozdíl od předchozí desky - objevilo na malé desce spolu s písní Já. Ulice se tak dočkala něčeho, co bychom dnes nazvali pilotním singlem, a navíc si na své přišli i sběratelé kuriozit - jedině na singlu bylo možné slyšet úvod i závěr písní, nepřekrytý se svými sousedy na albu.
Ačkoliv může námět Ulice připadat méně závažný než u jejího předchůdce, také tentokrát se povedlo najít téma víceméně nadčasové. Karikatura kariérismu (Úspěšný mladý muž) mohla být ve své době módní, aktuální ji však můžeme shledat kupodivu i dnes.
Čekali bychom, že deska nás provede jedním obyčejným dnes, ale závěr první strany jasně naznačuje, že je tu večer. Titulní skladba tentokrát tvoří jakousi dohru k písni Tváře slov. Tady se mi jeví jako problematické prolnutí, které LP díky nutnosti obrátit desku pochopitelně neumožňovalo, na CD působí jako nepůvodní prvek. Nový rozbřesk je tak trochu setřený, což je škoda. Basa v úvodu Paní Nostalgie by si zasloužila zazářit naplno - stylový úlet do reggae se tentokrát povedl.
I díky zmíněnému singlu byla píseň Já dost známá. Asi bylo záměrem, aby působila k předchozímu kousku co nejkontrastněji. Text je v dobrém smyslu více upovídaný než v jiných písních, máme před sebou celý příběh popisované postavy. Kontrast se povedl i v podobě další skladby - Černá mše za nukleárního boha je temná, melodii téměř postrádající, text musíme jakoby hledat. Logicky nejdepresivnější dílko na celé desce.
Kromě dokonalému vytěžení hlavního tématu titulní písně obsahuje album ještě jeden formální vtípek - píseň Každý den je jakýmsi shrnutím, v textu najdeme odkazy na již slyšené. Hudební stránka nás má především vytrhnout z předchozí letargie. Píseň šlape až k závěrečnému zlomu: konec přináší úvodní píseň v mírně odlišném aranžmá, ale pořád je to ona, album navíc končí stejným zvukem, který jsme slyšeli v samotném úvodu.
Tématická alba nebyla rozhodně v té době něčím zcela běžným. Olympic si navíc dovolil přijít s dvěma bez prostředně po sobě - a třetí mělo brzy následovat.

reagovat

PaloM @ 09.02.2011 09:48:08
Pekne si to napísal. Okrem starých hitov z počiatkov Olympic, toto je môj najobľúbenejší album a dal by som nekritických 5 hviezd -relatívne k ich diskografii.