Pain of Salvation - Be (2004)

Podobně jako The Flower Kings, Gildenlöwova družina mě svou tvorbou omámila už před drahnými léty a každý jejich výlisek se pro mě vlastně zapsal kultovním písmem. Tohle album, ačkoli u mě neatakuje úplný strop tvorby, je zaslouženým monumentem, zatíženým mimořádně závažným tématem stvoření. Všechna alba s výjimkou debutu jsou u mě jasně za plný počet.

Chaotická spleť mluvených hlasů a samplů je introdukcí Animae Partus (I am) - tady mluveným slovem zazní zásadní postulát desky - bytí, nebytí, duševní pohnutí, temnota, smrt. Deus Nova je naléhavý klavírní vstup, kde Gildenlöw s maximálním napětím vypočítává oběti válek v různých dobách - tohle mě vždycky dostalo až na dřeň, na pozadí je typická tříštící se melodika tohoto švédského fenoménu, hlavně Langell tady svou baterií bourá vše živé, závěr patří mrazícímu dialogu hlasů o podstatě, která předurčila podobu tohoto díla. Akustické kytary v propojení s klávesami přinášejí až notoricky stylově vytesanou Imago, s krásným folkovým otiskem a naléhavým zpěvem Daniela Gilenlöwa. Přirovnal-li to tu někdo vzdáleně k Jethro Tull, nemám s tím vlastně žádný problém, pánové ovšem do toho vkládají zcela typické vlastní ingredience, a výsledek je výbušný. Pluvius Aestivus se vyloupne po nasamplovaných zvucích bouře a jde o temnou klavírní litanii v podání Frederika Hermanssona. To je myšleno vážně, takže atmosféra chladného, nelidského zmaru by se dala krájet, zapojují se pak i další vzdušně znějící klávesové nástroje, nálada se ale nemění. Velebné kytarové a basové tóny nám ale přináší už zcela typickou painovskou Lilium Cruentus - po jemném začátku na nás zaútočí nástroje, skladba se ale pak většinou nese v klidném, meditativním duchu a nádherně pluje prostorem za podpory teatrálních Danielových hlasových výstupů. Lahodné akustické kytary, divoce teatrální hlasové tance a máme tady Nauticus s umírněným Danielovým vokálem. Tady si můžeme vychutnat na pěti minutích skutečně parádní práci tříštivých, laskavých tónů akustik (rovněž Daniel), nejen proto tyto Švédy miluju. Hlasy a zvuky v pozadí vytváří až orchestrální dotek. Další závažný samplovaný dialog z ulice, přivolávající všechny mistry od Waterse po Gabriela, a je tu desetiminutová Dea Pecuniae, jeden z vrcholů alba, sestávající ze tří menších úseků. Krásné melodické propojení kytar a kláves je tou nejlepší esencí PoS. Danielův hlas přechází z klidné do nesmírně napjaté polohy, vůbec jeho hlas tu skvěle a velitelsky ovládá prostor, hlavně v závěru skladby, kdy z něj stříká pot, je to konečně ta poloha, na kterou jsme byli na všech předchozích skvostech zvyklí. Jako celý tenhle gigantický koncept není ani téma "peněžního boha" nijak veselé, o to více tady pánové zvládli dokonale propojení všech nástrojů a Johan Hallgren tu kouzlí zpod neprostupné hudební slupky krásná sóla. Je tu další srdceryvný dialog s láskou coby středobodem a klavír předznamená Vocari Dei - tady je další krásný prostor pro Hermanssonovy klapky, dokonale propojené se samplovanými hlasy "z telefonní budky". Ani se nemusí tlačit na pilu, ale emoce se tu při takovém "Pomoz mi létat" ždímou a vstupují sem i krásné akustiky, které spoluurčují atmosféru. Určitě jedna z mých nejoblíbenějších skladeb na albu. Hlasy z hlubin, temné klávesy a pak lavina surových riffů, bezohledná a drtící vaši kostru na prach, to je Diffidentia, skladba pro ty, kdo už naříkali, že se PoS utopili v těch slzách a melancholii. Melodické linky naroubované pod riffy jsou skvostné a Daniel má co dělat, aby se v tom oceánu temnoty neztratil. Pak ale přichází klavírní zklidnění - "Pomoz mi, začínám mizet" je více než zřetelným varováním. Temná mantra až do závěru alba, metalová verze PoS, určená jen pro připravené, zbytek zadupe pod zem. Nihil Morari je další typickou písní - akustiky, temný a naléhavý Daniel, lehký orchestrální otisk a vstup ledového klavíru, který v mezihrách čaruje v nejlepších intencích tohoto geniálního souboru. Krátkou vsuvkou je Latericius Valete - opět křehká akustika ve spolupráci s klavírem - kluci si tu vyhráli s každým úderem a tónem, stačí se jen zaposlouchat a podlehnout. Omni je dramatická samplovaná hlasová vsuvka na pozadí temné klávesové linky, jsme tu skutečně až v komorním prostředí. Iter Impius - studený klavír a skvělý, procítěný Danielův hlas, pro mě další z jasných vrcholů alba. Jsme tu na pevné skladatelské půdě PoS, udivuje mě, kolik krásných melodických motivů mají tito titáni ještě v rukávu. Nádherná, emocionálně vypjatá perla na ploše šesti minut s mrazivě procítěným Langellovým sólem. Martius/Nauticus II náladou i atmosférou plynule navazuje na předchůdce, naléhavý, teskný Danielův hlas a drtivě rozžhavený klavír ve stylu starých progresívních mistrů. Orientálně zabarvené melodie akustik a samply zvolna ustupují a máme tady nápadnou melodickou hlasovou deklamaci s akustickými a klávesovými vstupy a Langellovou kanonádou. Animae Partus II - vše končí tak, jak začalo. Hlasy, několik minut odevzdaného ticha a na konci znovu hlavní animální proklamace "I am". A pád do vesmírných hlubin.

Tohle obsahově zcela zásadní album překračuje hudebně tolik stylových škatulek, že obdivuju každopádně odvahu, s jakou Daniel a spol. do tohle rozžhaveného kotle vstoupili. Album je u mě pětihvězdičková záležitost už kvůli závažně a výborně podané náplni, musím ale podotknout, že ne všechny momenty a aspekty mě stoprocentně naplňují, jedná se ale o marginality. Pro mě zásadní a vrcholný skvost Remedy Lane ale překonán z mého pohledu nebyl.
reagovat

Docela mne mrzi, ze je tohle dilo brano a rozebirano prevazne jen z hudebni stranky. Vymameni se ze skatulek, nestejnost pisnicek a mnozstvi napadu jen koresponduje s vychytanymi texty, ktere opravdu neco sdeluji a nejsou jen \"omackou\" k hudebnimu vyrazu.
Daniel pristupuje k dilu vzdy tim, ze chce neco rict, ne jen hrat hudbu nebo se posouvat nekam do vod brutalni psycho/jazzove roviny virtuozity. Cele BE je pro mne poselstvi, ktere je potreba precist, poslechnout, vstrebat a vyhodnotit a zamyslet se nad nim. Stejne jako nad vsemi dalsimi deskami. Kazda se dotkyka jine casti lidske existence a snazi se nabidnout dalsi rovinu pohledu na nase spolecenstvi.
Tahle deska se stala mym osobnim osudovym bodem a myslim ze jeji socialne spiritualni dopad, bude ocenen az po dlouhych letech...
reagovat

Yaruschka @ 05.01.2008 16:32:16
Naprostý souhlas, nenapsala bych to lépe. Kéž by jejich tvorbu z této stránky chápalo více lidí.

Daniel Gildenlow je hudební génius i šílenec v jedné osobě. Konceptuální dílo pátrá po smyslu lidské existence. A hudební doprovod? POS kráčejí napříč žánry- vážná hudba, folk, jazz, rock, metal, muzikál.Pan kapelník to vše namixoval do strhujícího hudebního koktejlu. BE buď milujete nebo nenávidíte. Já se přikláním k první variantě.

reagovat

I AM...I AM...

Fantastický počin od švédskej kapely POS, ktorej hudba je každým albumom iná. Po skvelom predošlom koncepčnom počine Remedy Lane, ktorý šokoval (aspoň mňa) svojov otvorenostou a krásnymi melodiami som napäto čakal na nový album "BE" zamýšlajúci sa nad samotným "bytím" a to nie len toho ľudského - no ale aj nad našim stvoriteľom.
Kto nepočul - nepochopí. Zásadné dielo posúvajúce Progrockovú muziku (tu je mi ale až hnusné škatulkovať POS - BE ako progrock - ono je to mix severské etno, muzikálu, doplnené trvdými rifmi ktorým sekundujú depresívne klavírne sóla - tu nie je škatulka fakt namieste). Na záver dodám, že treba tento album vychutnať vklude a pomaly a asi aj po 100x vypočutí nájdete niečo nové a zarážajúce a to už sa nezmieňujem o textoch, ktoré pochopiť môže asi len autor Daniel Gildenlow (no nech si kažký najde v nich sám to svoje) - ten pripravoval materiál na ňho od roku 1996. Krásna vec, ktorá vás nenechá len tak a zimomriavky vám budú behať maratón... Treba mať!!!

reagovat

Prvým albumom, ktorý som od švédskych Pain Of Salvation počul bol One Hour... myslím z 99eho roku, ktorý som otočil asi tri krát, ale keďže ma nijak extra neoslovil, zapadol do zabudnutia. Danielova účasť na projekte Transatlantic, ako aj spolupracá s The Flower Kings plus neutíchajúce inetové diskusie o najnovšom dielku "Be" ma vyprovokovali zadovážiť si tento počin a zhodnotťt ho. A s odstupom to hodnotím ako výborny nápad.
Pretože Daniel Gildenlow a v podstate celá kapela sú rozhodne ľudia s otvorenými očami (a ušami:), schopní vývoja. Posun od spomínaného predchádzajúceho albumu je obrovský. Po každej stránke - či už koncepciou námetu, aranžérsky, hudobne.
Ďalej pretože tento album je neuveriteľne farebný. Ak sa niekomu nepáčia inštrumentálne vyhrávky, ktoré postrádajú klasickú stavbu skladby, ak to na niekoho pôsobí ako "vata", alebo zbytočnosť - potom asi ťažko môže preniknúť do tajov tohoto (ale nielen tohoto) koncepčného, farebného, nezakomplexovaného a pôsobivého sveta.
Od úvodnej "I Am" ma pôsobivá atmosféra tohoto opusu, (ktorá prináša snáť od klavírnych vyhrávo, cez severské etno až po klasickejšiu tvrdšiu tvorbu) chytila tak povediac za pačesy, a nepustila ani po skončení - málokedy sa mi stáva, že pri prvom počúvaní albumu sa pristihnem pri pocite, že sa teším na ďalšiu skladbu, lebo neviem, čo bude obsahovať, ako bude vyzerať, a hlavne preto, že predchadzajúce vypočuté veci boli jednoducho vynikajúce.
Tento album by som odporúčal každému priaznivcovi nielen progresívnej muziky, ale každému, kto je schopný otvoriť uši trochu mnohoznačnejšej muzičke, a popri tom možno aj trochu pouvažovať nad zmyslom textov, ktoré príbeh prináša.
reagovat

Myslím, že ta hudba je vskutku geniální, ale nějak mi tu chybí texty, tak bych rád ostatní, co by se je tu taktéž snažili hledat, odkázal na stránku >> odkaz kde jsou i vcelku slušně přeloženy do češtiny
reagovat

Empo @ 02.03.2005 00:00:00
Zdravim.chcem sa len opytať,kde presne sa tie preklady nachádzajú?na stránke som bol,ale nenašiel som... A tento opus si rozhodne bez prekladu nenecham.DIK

fantic @ 03.03.2005 00:00:00
doporucujem >> odkaz ....

Prvé dve skladby sú vlastne len zvukové efekty,ktoré by som z albumu pokojne vynechal a ktoré za nič nestoja.Tretia skladba "Imago" je konečne normálna kompozícia,mierne v štýle Jethro Tull.Ďalšia skladba "Pluvius Aestivus" je klavírna etuda,ktorá sa na album taktiež nehodí.Ďalšia "Lilium Cruentus" je znova "normálnou skladbou,v tradičnej kvalite predošlých albumov.Šiesta skladba "Nauticus" je s doprovodom akustickej gitary a s hlbokým grcavým hlasom death-metalových kapiel,kôli čomu túto hudbu zásadne nepočúvam.Soulový slaďák,ktorý za veľa nestojí.S iným(príjemnejším) hlasom a s doprovodom bicých by to mohla byť celkom slušná pesnička.Siedma skladba v mierne kaberetovom štýle celkom ujde.Je to poctivá desaťminútovka,kde nechýbajú aj gitarové plochy,ktorá výrazne prevyšuje celkovo slabý ráz tohto albumu.Ďalšia skladba "Vocari Dei" má pink-floydovský charakter.Početné efekty v ktorých sa topí celý album a s ktorými to chlapci riadne prehnali v tejto skladbe nepôsobia tak rušivo.Ďalšia skladba "Diffidentia" je pomalšia skladba v metalovom šate,no je to aspoň Pain of Salvation a nie Pink Floyd.Má celkom spád,sem tam je dochutená sláčikovým partom...a a tak by sa dalo pokračovať ďalej.Záver z tohto albumu:príliš pestré,veľa hudobných štýlov .Škoda že nie hudobných motívov.A nechutne prepchaté zvukovými efektami.V diskografii kapely je to výrazný a riadne dlhý krok späť.
P.S.napaľovanie cédečiek má jednu výhodu: Skladby ktoré vaše hudobné "ja" zásadne odmieta - pri napaľovaní jednoducho vynecháte.Takto som si pripravil 9-pesničkový "odvar" tohto albumu,ku ktorému sa budem ochotný ešte niekedy vrátiť.
Hodnotenie:Z úcty k predošlým vynikajúcim projektom:tri hviezdičky.
reagovat

Ravil.mem @ 06.12.2004 00:00:00
Vidím to úplně opačně. Jediná skladba, kterou občas přeskočím je Diffendia. To si můžu pustit Entropii. BE je rázným krokem vpřed, s napětím očekávám, co přijde příště.

A Vocari Dei je mnohem jazzovější než cokoli od Pink Floyd. Při Nauticu a klavírně minimalistické Pluvius Aestivus mě mrazí v kostech. Muzikálová sedmička je snad nejlépe zazpívaná skladba, co jsem kdy slyšel. Vivat BE.

fantic @ 07.12.2004 00:00:00
Takisto nesuhlas s Charliem Be je skvele, velky posun dopredu, i ked uz to nie je charakteristicky zvuk PoS. Myslim ale ze PoS tam je, jednoducho skvely album, ktory o5 trochu posuva hranice...
Mam pocit ako keby bol Charlie taky prilezitostny priamociary posluchac (napr. ako pise zbytocnost prvych dvoch skladieb, podla su neoodelitelnou sucastou albumu, je to predsa prog a nie nejaky uvod-refren-solo schema!)

igi @ 08.12.2004 00:00:00
Zdravim.
Ty si doteraz pocul nejaky predosly album PoS? Hej??
Tak to si podla mna v tej "kritike" dost mimo, lebo nechapes podstatu tvorby a hudby PoS, myslienky a pocity.
Skus zbehnut na oficialnu stranku do sekcie ku albumu BE, pozri koncept a mozno pochopis.

Empo @ 02.03.2005 00:00:00
Charlie ma na to svoj nazor,ktory mu rozhodne brať nebudem,ale musim zastať k tomuto veldielu úplne opačný názor.Album rozhodne nie je jednoducha zaležitosť a niektore skladby sa jednoducho dlhšie dostavajú do ucha,ale s postupným počúvaním som dokázal pochopiť existenciu každého jedného akordu...všetko má svoje miesto,všetko je do dôsledku premyslené a absolútnu profesionalitu cítiť od prvého "I AM"....Charliemu iba odkážem,aby si celé dielo poriadne napočúval a prenikol hlbšie...ak to nedokáže,potom netuším,ako sa k takejto hudbe dostal.Bye

EasyRocker @ 03.12.2005 00:00:00
Zásadní nesouhlas. Podle toho, co píšeš, bys nejraději, aby se PoS pohybovali ve stále neměnné škatulce. Be je excelentní deska, i když u mě nepřekonala podle mého názoru nejlepší album Remedy Lane.

To sa mi to píše, keď poznám vysvetlenie samotného Daniela, čo sledoval týmto albumom (samozrejme po prečítaní TOP ROCKU č. 11)?
Nekonečné debaty na rôznych serveroch a špecializovaných internetových stránkach o tom či Daniel Gildenlow je génius a aký veľký génius sú nekonečné a potrvajú istotne ešte nejakú tú dobu?
Nepochybne je to album značne neštandardné veľmi zaujímavé a jeho najsilnejšou stránkou je nesmierna ROZMANITOSŤ. Obsahuje síce aj (symbolicky) prog metalové rify (?Deus Nova?), rukopis hudobných pasáží, ktorými je Daniel pomerne ľahko identifikovateľný (?Lilium Cruentus?, ?Diffidentia?, ?Nihil Morari?, a najmä nádherne baladická ?Iter Impius?), ale podstatne viac prvky severského folku (?Imago?), klasickej hudby a orchestrálnych aranžmá (?Pluvius Aestivus?), fragmenty gospelu, kostolného chorálu (?Omni?), pasáže muzikálového charakteru, úryvky rozhovorov a monológov, pouličný ruch?a všetko je to často koncepčne prepletené a premiešané netradičnými, ale prirodzene plynúcimi hudobnými postupmi.
Za jednoznačné pozitívum považujem, že Daniel a celá kapela sa jednoznačne vymanila z tradičnej krabičky ?prog metal?, alebo ?prog rock? a je na ceste muzikantského HĽADAČSTVA už kdesi o hodne ďalej?
Nemyslím si, práve preto, že toto album prekonalo v kontexte tvorby ?tradičného? progresívneho roku ich (zatiaľ) nedostižné album ?The Perfect Element Part 1?, ale na druhej strane zásadne ukázalo opäť raz celému rockovému svetu, že hranice žánrov a hudobných smerov a vetiev sú fikcia hudobných teoretikov a kritikov (rezenzentov) a tieto nezmyselné a zbytočné predsudky treba búrať, napríklad aj takým spôsobom, ako je existencia tohoto albumu?

reagovat

igi @ 08.12.2004 00:00:00
Fajn komentar na adresu tohto dielka. Myslim, ze jeden z tych "teoretikov" (ktori v samotnej podstate svojej cinnosti vlastne ani nechapu, preco tu hudba je) napisal vyssie uvedenu kritiku zo 6.12. (Charlie).

Ještě, že existují kapely, které mohou v roce 2004 nabídnout zásadní dílo v kontextu celého art-rocku. Jedna z těch kapel se jmenuje Pain Of Salvation, a to album se nazývá BE.
Pain Of Salvation až do letoška zráli, jak tomu má být. Skvělý Perfect Element byl překonán Remedy Lane a této desce brzy konkuroval živák 12:5. Ale to co se Danielu Gildenlöwovi povedlo letos napodzim, to udělá řez historií kapely, která se od teď bude dělit na období před Be a po něm.
Už Remedy Lane nabízela pestrou škálu stylů, přes art-rock, severský folk a špetku elektroniky, vše spoutané do rámce metalové ponurosti. BE už je zase někde jinde. Dokonale post-moderní album.
Dvě úvodní skladby dají vědět, že Gildenlöw rezignoval na hitovost a celé album zasvětil příběhu - tyhle dva tracky v podstatě ani nejsou hudba. Třetí je veselá kombinace renesanční hudby a severského folku. Následuje dešťová klavírní balada, po ní klasická jazz-metalová výpravná skladba. Pak gospel, parafráze na brodwayský muzikál ... No darmo mluvit.
Snad to zní jako splácanina, ale je to naprosto skvělé. Vše prostoupené nadpozemským zpěvem Daniela Gildenlöwa a skvělým zvukem Orchestra Of Eternity.

Někteří fanoušci starých PoS budou možná zklamaní, ale tomuhle já říkám budoucnost progresivního rocku. Pozor, zase je to takové trochu temné, na zvedání nálady nedoporučuji.
reagovat