Pendragon - The Window Of Life (1993)

Neoprog jsem měla vždycky ráda, reprezentuje ho fůra dobrejch kapel a Pendragon jsou určitě jednou z těch výjimečných. Jejich album z 93 roku The Window Of Life je pro mě přímo stělesněním toho, jak má znít neoprog stavěný na kvalitních základech, který položily kapely sedmdesátých let a nově příchozí britská vlna let osmdesátých se snaží na něj navázat. Zvuk se posunul dobou i technologiemi, základ ovšem zůstává a tím je kvalitní píseň. Píseň položena na klidně i jednoduší melodii, ovšem slepena neumělou fůrou dalších kvalitních prvků, které z ní modelují dostatečně vybroušený drahokam. Takových drahokamů je na Pendragonských albech spousta a i když vnímám, že svého vrcholu dosáhli dvojicí moderních děl Pure a Passion, kde se především nové technologie starají o soužití s dobou, na Window... je to čistá, pannenská příroda, která k nám promlouvá skrze jejich prostupující melodie.

Dá se namítnout, že předchozí "Svět" je deska rozmanitější, možná. Já mám však raděj "Okno života", v něm jsou hudební struktury podřízeny kouzelné imaginaci, která mnou prostupuje polehoučku, s niternými tóny pomalých zasněných písní, které spřádají stříbřité melodie. Obklopí vás mračna akustických kytar, které v mlhavém oparu přítomných klavírních něžností vyčarovávají hlavní gró písní.
Od úvodní skladby The Walls of Babylon z tvorby Pendragon jasně prosakují vlivy ranných Genesis (v klávesách) a fishovských Marillion (kytary).
Nejvíc se vždycky těším na čtvrtou The Last Man on Earth, kde to v půli písně (po přenádherných sborech) kapela pěkně rozpálí, Fudge Smith se utrhne ze řetězu a mlátí do škopků pěkně z ostra, mandolínový (nebo je to banjo) dunění soupeří s foukací harmonikou a tento country nástroj vytváří v art rocku neuvěřitelně napruženou atmosféru. Nick Barrett exceluje i jako kytaristy v dokonale kluzkých tónech závěrečné Am I Really Losing You? Pastva pro uši.
Půl hvězdy dám dolů kvůli tomu, co má teprve přijít v brzkém budoucnu.
reagovat

horyna @ 13.09.2016 16:24:30
Krásně plynoucí uklidňující muzika, s deskou předešlou zhruba na stejné kvalitativní úrovni. Pěkně napsáno, díky za připomenutí, budu muset po čase prověřit.

john l @ 14.09.2016 10:52:57
Pendragon mají svůj svět jemné melodiky a zasněných pasáží, které dokážou s grácií přetvořit do notových osnov, zní to ovšem parádně.

Snake @ 15.09.2016 07:55:32
Pendragon já rád, svou citlivou a jemnou melodikou s trochou té neoprogové okázalosti mi zpříjemnili už pěkných pár chvil. Naposledy zrovna dnešní prosluněné ráno...

Melodie jsou to kouzelné, zvuk vynikající, obal nádherný a protože moje CD obsahuje i bonus v podobě EP Fallen Dreams And Angels, tu čtyřku dám také. A ano, část skladby "The Last Man on Earth" se odehrává v pěkném kvapíku, u Pendragon dosud neslyšeném. Díky za připomenutí a recenzi.

kamila @ 15.09.2016 11:38:27
Děkuji za připomínky. Svět jemné melodiky a zasněných pasáží-to sedí přesně, budu si (možná)pamatovat při některým s dalších poslechů, dalšího albumu.

Prvé,čo poslucháča zaujme keď dostane CD do rúk,je takmer rozprávkový obal na ktorom dominujú romantické motívy.Autorom je výtvarník Simon Williams.A čo sa skrýva pod pekným obalom?Nick Barrett,výhradný autor hudby a textov,namiešal opäť pestrý hudobný koktail plný pútavých melódií a harmónií.Úvod je vo veľkom štýle,akoby páni nechceli nechať nič na náhodu,tak siahli po tom,čo sa už rokmi osvedčilo.A vznikol THE WALLS OF BABYLON,dosť nabubrelý recyklát poskladaný z komponentov od Pink Floyd,Yes a Genesis.Akoby si páni z Pendragonu nedôverovali,tak sa potrebovali na úvod oprieť o takúto barličku.Treba však povedať,že zaranžované je to profesionálne,akurát to postráda originalitu.Úvod je na nerozoznanie od Shine on You Crazy Diamond,organový podklad a v popredí clivé vybrnkávanie Barretovej gitary.Prirovnal by som to asi k tomu,že keď má človek deficit cukru v organizme,tak dobre padne aj presladená cukrová vata.Ale keď vyjdete z cukrárne,kde ste práve do seba spratali za tanier zákuskov a nejaké zmrzlinové poháre a vzápätí vám niekto strčí pod nos chumáč cukrovej vaty o veľkosti slonej hlavy,tak sa asi s odporom odtiahnete.A čo nás čaká ďalej?GHOSTS je už z iného súdka,tu to už Pendragoni rozbalili,akoby z nich opadla tréma.Veľmi pekná vec,prechádzajúca od šiestej minúty do strhujúceho finále v štýle Last Domino z genesisovského albumu Invisible Touch.BREAKING THE SPELL je ďaľšie pendragonovské pohladenie po brušku.Nick Barrett sa blysne krásnym predlhým gitarovým sólom z ktorého sa citlivejším dušičkám roztrasú kolená.THE LAST MAN ON EARTH je rozsiahlejšia kompozícia epických rozmerov,prelínajú sa v nej rozmanité polohy,nálady a rozpoloženia.Klávesový guru Clive Nolan to má ako vždy všetko pevne v rukách(v prstoch) a so svojím dlhoročným kamarátom Barretom a jeho spievajúcou gitarou sa skvelo dopĺňajú.Nasledujúci song NOSTRADAMUS je síce jednoduchej stavby,ale tá jednoduchosť nie je prvoplánovo stupídna,ale prepracovane účelová.A účel v tomto prípade stopercentne svätí prostriedky.Extrémne chytľavý frenetický nadupaný refrén,ale v podstate tiež veľmi jednoduchý priamy a okamžite prístupný, to patrične rozpumpuje.A vy si poviete,skvelá vec!A je tu vydarený záver v podobe bonbónika AM I REALLY LOSING YOU? Clivá, melancholická pieseň ako stvorená pre tých,ktorí majú zlomené srdce.Barretov vokál je veľmi príjemný a takéto citové polohy,to je rozhodne jeho parketa.CD z tohtoročnej reedície obsahuje ako bonus ešte kompletné EP Fallen Dreams and Angels z roku 1994.Ale to je už na ďaľšiu recenziu.

The Window of Life asi neosloví ortodoxných artrockerov hoviacich si v predlhých zložitých sofistikovaných megakompozíciách,ani avantgardných rockerov požadujúcich neustále nové netradičné,prevratne inovatívne a revolučné postupy.The Window of Life je v podstate dosť jednoduchý príjemný neoprog,miestami dosť postrádajúci originalitu a nápaditosť,ale...je to hudba od srdca,plná ľudského tepla,citu a láskavosti.A preto ju mám rád!
reagovat

martin69 @ 12.07.2012 08:39:45
Brano,krásně jsi to napsal.Souhlasím.I já mám toto album rád.Obal je velmi povedený.Patří ti dík,za recenzi!

Progjar @ 12.07.2012 12:56:12
Brano, pekna recenzia. Nesúhlasím s hodnotením úvod nej skladby, pinkfloydovský úvod milujem. Ale inak súhlas, dik, dnes to hodím do prehrávača.

Brano @ 14.07.2012 07:24:45
Páni,ďakujem za vaše reakcie a názory.

Tohle album má smůlu v tom, že přišlo po vynikajícím The World. Musím přiznat jednu věc, skvěle se u něj usíná. Bohužel chyba je v tom, že mu chybí větší drajv, celé je to takové obroušené, hudební postupy už jsme někde slyšeli (Pink Floyd). Celé to vypadá tak, že po úspěchu předcházejícího alba nechtěli Pendragon riskovat a rozhodli se zůstat v osvědčených kolejích.
Na albu se přesto nachází řada silných momentů, ale jako celek ničím nepřekvapí.
reagovat

Od Pendragon znám pouze dvě alba, Window Of Life lépe. Recenzuji ho částečně proto, abych ukázal, že i v progresivním rocku existují slabá díla a ne všechno si zaslouží oněch 4 nebo 5 hvězd.
Někdo kdysi použil pro neoprogresivní rock termín "marmeláda linoucí se z reprobeden". Jestli to platí pro nějakou skupinu a album, tak to jsou Pendragon a Window Of Life. A čerstvé ovoce v téhle marmeládě rozhodně nehledejte. Už v první skladbě jsou "odvážně" použity motivy Pink Floyd a Genesis. Dále uslyšíme kytarové postupy z Relayeru a Tales, atd.
Jestli je tohle okno do anglického života na začátku 90. let, tak jsem rád, za to kde žiju.
reagovat