Diskuze

předchozí »

Antony - 31.03.2025 17:09:00 #

Posouvání lidských schopností = sport. Takový názor plně odpovídá mojí teorii. "Interpretační virtuozitu vnímám jako řemeslo, sport, cirkus. Nikoli jako umění."

Judith - 31.03.2025 15:40:28 #

Ještě poznámka k tomu, co a jak věda zkoumá. Zdá se jasné, že by se měla jednoduše zabývat tím, co je. Humanitní vědy se mnohdy zdají být až příliš závislé na úhlu pohledu vedle oborů technických a přírodovědných. Není to tak jednoduché. Dalo by se říct, že si naopak lépe uvědomují, že vždycky máme nějaký úhel pohledu, který nás ovlivňuje. V tomto směru se právě u humanitních věd inspiruje třeba biologie nebo medicína, jelikož se ukazuje, že jejich okruh zkoumání je v mnoha případech  vymezen určitým rámcovým příběhem. Zkoumání imunity se hodně dlouho realizovalo v rámcovém příběhu převzatém z válečnictví. Objev choroboplodných zárodků znamenal obrovský převrat v chápání nemocí. Zjištění, že za nemoc může narušitel zvenčí, proti kterému se organismus brání, formovalo naši definici role bílých krvinek, kupříkladu. Vzhledem k infekcím je válečná metafora funkční. Jenže tady dnes máme taky různá autoimunitní onemocnění nebo rakovinu, a tam už najednou přestává dávat smysl, co se v těle vlastně děje. Nedávno jsem narazila na článek, který si slibuje objevení nových možností léčby na základě toho, že výzkumnící přistupují k rakovinným buňkám jako ke kapesním zlodějům. Zjistili (zjednodušeně řečeno), že si tyto buňky něco nepozorovaně vytahují z okolních buněk a díky tomu pak sílí. Takže přírodní věda hledá přiléhavější metafory a rámcové příběhy, aby objevila nové možnosti zkoumání materiálu - to už se pochopitelně odehrává exaktní cestou, stejně jako vyhodnocování dat. Ale jiný úhel pohledu může znamenat v důsledku průlom v léčbě.

Judith - 31.03.2025 15:25:35 #

hejkal: Najednou má cenu, že jde o posouvání lidských schopností... Instrumentální zručnost je důležitá, aby hudebník dokázal z nástroje vyloudit zvuk, jaký si přeje. Jinak jeho nápady zůstanou jenom v hlavě. Takhle já třeba umím skvěle malovat :-)

Judith - 31.03.2025 15:22:41 #

Jiří Schwarz: Po komerční stránce má svět na uměleckou tvorbu vliv zase jiným způsobem než výroky teoretiků umění, finanční hodnotu díla bych od otázek hodnoty umělecké a estetické asi oddělovala. Cena, za jakou se dílo nabízí na trhu, se odvíjí od spousty různých faktorů. Pokud jde o tvorbu na zakázku, tady autor přijímá omezení vědomě a předem, osobně. Zatím jsme se bavili spíš o nálepkování ex post, co je a není umělecky cenné. Otázka omezování tvůrců bublá na zadním hořáku. Vykonavatelem takového omezování bude vždy nějaký úřad, který se akademickými tvrzeními může zašťiťovat. Z tohoto pohledu není náhoda, že oba mnou zmíněné směry či období (klasicismus a socialistický realismus) odpovídají po stránce řízení státu totalitnímu modelu, kdy stát zjednodušeně řečeno kecá do všeho. Pak vzniká i potřeba teoretického výkladu, který by vše provázal a opodstatnil s poměrně velkým rozlišením (jednotící výklady světa existovaly i v jiných historických obdobích, ale ne tak podrobné a autoritou byla dlouho spíš církev, ne věda).

jiří schwarz - 28.03.2025 00:56:53 #

Ad "akademici": nikdy nebyli rozhodující pro vývoj umění (až na to, že jej mohli trochu brzdit). Největší tvůrčí osobnosti vždy šli svou cestou, byť museli někdy naplnit zakázky (třeba Mozart, ale + tisíce dalších, nejen v klasicismu či v socíku, Judith).

hejkal - 08.03.2025 12:25:07 #

Za mňa je virtuozita o posúvaní ľudských schopností. Je úžasné, čo sa dá zahrať, čo človek dokáže. Inšpiruje ma to, vydať sa na cestu do sfér, ktoré sa možno zdajú nedosiahnuteľné. A možno aj sú, ale kašľať na to. Napĺňa ma to, dáva to mojej existencii zmysel, baví ma to... A keď to bude baviť ešte niekoho, o to lepšie. Skrátka, usilovať sa o niečo, nadobudnúť zručnosť, nie je pre mňa márne trávený čas. Pomôže mi to možno raz stvoriť čosi, čo bude stáť za to. Dá sa to isto aj bez toho, ale prečo hlivieť pasívne na gauči, keď môžem hrať čosi, čo ma napĺňa?

Judith - 08.03.2025 11:15:16 #

Obecně se asi shodneme na tom, že akademikové by nikdy neměli určovat normy pro tvorbu. Tohle se dělo ve dvou epochách (směrech): v klasicismu a socialistickém realismu. Klasicismus zdůrazňoval ušlechtilost, dělil předem žánry na vysoké a nízké. Čím lépe dílo odpovídá abstraktním pravidlům, tím je hodnotnější. Socialistický realismus postavil vysoko výchovnou funkci umění, čímž atakoval jeho podstatu, stejně jako poučkou, že umění má být odrazem skutečnosti, kterou vnímal omezeně. Důsledky jsme si v naší zemi vyžrali do dna, ale obecně vzato jde u uměnověd o dva krajní výstřelky, nikoli základní princip uvažování.

Judith - 08.03.2025 11:08:47 #

Antony: Ovšemže, v umění jde a mělo by jít o něco jiného než ve sportu, ostatně i než v duchovních rituálech. Inspirovala mě hejkalova poznámka o humanitních vědcích řízených ambicemi věd přírodních. Jako společnou vidím nezdravou snahu někomu se vyrovnat (na úkor vlastní jedinečnosti), ale taky chci poukázat na způsob uvažování a vlastně i chování, který je hluboce lidský: jakmile se objeví nějaká novinka, zkoušíme, kde jinde může najít uplatnění, co všechno umí, a to platí i pro myšlenkové směry. Je velmi běžné půjčovat si koncepty, zkoušet jejich platnost. Velká část humanitních věd je nesená zvědavostí typu "co zjistíme, když se na věc podíváme takhle?" Z tvého psaní mi připadá, jako bys na humanitní vědy kladl spíše požadavky typu "tak už se dohodněte, hlavně ať to má logiku a ať to není moc složité". Myslím, že je to jeden z důvodů, proč se s vědátory míjíte. Z analogií rockového koncertu se sportem, divadlem či rituálem mi ale vyvstává rys, který se ve světle technických novinek (syntezátory, samplery, AI nástroje) pro umění včetně hudby ukazuje jako důležitý a dřív ho nebylo potřeba zdůrazňovat, rozuměl se samo sebou - aspekt tělesnosti, která určuje, co je přirozené či vůbec možné, a také skutečnost, že provozování hudby je fyzická činnost, při níž jsou hudebníci v jistém čase na konkrétním místě. I milovník studiových záznamů může vnímat kvalitu, která se rodí ze společného nahrávání v akusticky vhodném prostoru, viz trilogie King Buffalo. Hudba je tělesná záležitost stejně jako odlesk abstraktního harmonického řádu. Ukazuje se nám to velmi palčivě v produktech, které se řídí strojovými algoritmy a tělesnosti se vzdaly. A tady bude otázka, kde je hranice "přirozeného" produkování hudby, protože samotné hudební nástroje počínaje těmi nejjednoduššími dřívky či píšťalkami lidské možnosti rozšiřují a modifikují. Bach se prý nelibě vyjádřil o klavíru, že člověk už vůbec nemusí umět hrát, jelikož tohle hraje samo, stačí stisknout klávesu!

Antony - 08.03.2025 10:35:14 #

Judith: Interpretační virtuozitu vnímám jako řemeslo, sport, cirkus. Nikoli jako umění. Hodnotit show je jiná disciplína, než hodnotit umělecké dílo. Samotná interpretace se může vzácně stát zamýšlenou součástí tvůrčích snah, ale není to zdaleka pravidlo. Vždy váhám, nakolik je happening tvorba a nakolik intuitivní čtvrttovar. Vlastně, neváhám.. :)

Antony - 08.03.2025 10:31:11 #

hejkal: Inu, ovšem. Tak to je. Ale vysvětluj to vědátorům..

předchozí »