Diskuze

« další předchozí »

Judith - 25.10.2023 01:02:46 #

Mike Stern Band 24. 10. 2023 Metro Music Bar, Brno Na úvod stručně shrnu hlavní fakta ohledně dnešního večera: 1. Bylo to boží, ačkoli krátké - i objektivně, subjektivně ještě víc 2. Dennis Chambers vznikl zkřížením chobotnice s papiňákem, jinak ten člověk nedává smysl 3. Mike Stern je fajn, ale občas stínil výhled na Dennise Chamberse, což bylo nefajn 4. Dennis Chambers nevypadne z rytmu, ani když mu vypadne palička 5. Dennis Chambers se na mě podíval! Nějak jsem se zase ocitla pod pódiem, magnetismus asi... A pojďme do epické šíře. Metro Music Bar je brněnský klub, který navazuje na meziválečnou tradici jazzového podniku. Prostor je součástí paláce Alfa, vstupuje se z ulice (ne z pasáže). Jde o příjemné místo, v němž je vše podřízeno poslechu živé hudby s nějakou tou sklenkou v ruce. Trochu znepokojivé je jen důsledně černo červené ladění interiéru - úplně všude. Lze doporučit i přespolním, nádraží není daleko a návštěva po žádné stránce nezklame. Publikum bylo velmi pozorné (ani u stolů nebo u baru se nežvanilo, ale koukalo a poslouchalo) a živé, panovala vysloveně příjemná atmosféra. Četné potlesky a jiné projevy uznání v průběhu všech skladeb - zaznamenala jsem hromadné znalecké reakce i v pasážích, které mně osobně pozoruhodné nepřišly, spousta lidí zkrátka zjevně má Sterna v uchu a hudbě silně hoví. Za zmínku stojí, že věkový průměr v hledišti byl hluboko pod tím na jevišti, což je dle mého pro takto zasloužilé muzikanty velká pocta. Jazz se v tomto jeví dosti odlišně než rock... Pro ilustraci, jaká je síla hudby, popíšu své úvodní rozpoložení. Koncert začínal v půl deváté, do půl osmé učím, takže jsem neměla moc času se náležitě přeladit. Jelikož předpověď hlásila déšť, rozhodla jsem se od fakulty přeparkovat do centra a po cestě mě poprvé v životě zastavili policajti. Naštěstí chtěli jen doklady a dýchnout, nic jsem nespáchala, ale docela mě to jejich blikavé a zvučné najíždění vykolejilo. Na místo jsem dorazila v náladě "milá hudbo, ukaž, co umíš, jinak vážně nevím". Inu, ukázala. Mikea na turné doprovází jeho žena Leni, která hned na úvod zazpívala a zahrála na jakýsi zvláštní malý strunný nástroj s podlouhlým, vzadu vypouklým tělem. Pak už vzala do ruky kytaru, notně ohmatanou, a nepustila ji až do konce. Řekla bych, že ty nejefektnější melodické pasáže hrála právě ona, celkově byl její zvuk jasný a jiskřivý. Mike spíš prsty soustředěně brumlal ve středních výškách, občas si i on stoupnul za mikrofon. Doprovázela je ještě baskytara a saxofon. A bicí. Bože.  Dennis Chambers nastoupil v něčem, co by mohl docela dobře být kabátek od pyžama, a zprvu se zavřenýma očima působil, že snad i spí, jen ruce mu hrály. Už jen o jeho držení paliček by se dala napsat óda, a co za koncert provádějí jeho zápěstí při "obyčejném" úderu do činelu, stojí za samostatný notový zápis. Kdyby místo paličky dostal do ruky štětec, mohl by se obraz z fleku vystavovat v nevybranější galerii a možná by z něj nějaký hvězdopravec vyčetl i tajemství věčné krásy. Během večera dostával páru, v půlce už mu nadskakovala poklička a závěrečný spurt, kdy se všichni navzájem hecovali, kdo odpadne poslední, s přehledem kočíroval právě on. Neznám Sternovu tvorbu natolik, abych určila, co vlastně zaznělo - setlist snad později půjde dohledat. Hudba to byla v podstatě příjemná a pohodová, ale pod povrchem velmi plastická a barevná. Během pár minut mě vtáhla a byla jsem upřímně překvapená, když kapela ohlásila ještě jednu poslední (nepřidali nic, s omluvou, že velmi brzy vstávají). Hodiny ukazovaly 22:07, já jsem měla dojem, že od začátku uběhlo tak pětatřicet minut maximálně. Ve stejný večer vystupovali v Sono centru Winery Dogs, já svojí volby nelituju.

Jarda P - 19.10.2023 17:04:53 #

Luboše mám rád, jeho sólový debut považuji za jednu z nejlepších tuzemských desek 70. let. Naživo jsem ho viděl v době vydání alba Soukromá elegie, které mě ale ve srovnání s předchozími dvěma zklamalo, hlavně díky absenci Bohouše Zatloukala, který byl rovnocenným partnerem i skladatelsky. Koncert to byl tehdy solidní, i když mi tam ta výrazná kytara chyběla.

Judith - 19.10.2023 12:23:48 #

K Luboši Pospíšilovi pro jistotu upřesním, že zmíněné dvě hodiny se týkají čistého času vystoupení - koncert skončil v půl desáté. V plánu má termíny až do konce příštího roku, také spíš jednotlivá data s pauzami než souvislá šňůra. Hezký způsob, jak v 73 letech důstojně a s respektem k realitě dávat ze sebe to nejlepší. A mistrovství doprovodné kapely je míněno v ranku nájemných hráčů, kteří vědí, kde je jejich místo. Byli opravdu skvělí, dobře sehraní, slyšeli na sebe a doplňovali se. Přehled jejich působišť ukazuje jasně, jaké je tohle dnes živobytí.

Judith - 18.10.2023 23:26:31 #

Luboš Pospíšil a 5P, host Jan Hrubý Brno, Semilasso 18. 10. 2023 Luboši Pospíšilovi to stále zpívá, možná i díky tomu, že zase tolik nezpívá, asi tak by se daly shrnout dojmy z dvouhodinového komponovaného vystoupení, které definitivně posunula do kategorie "posezení u písničky" pětadvacetiminutová přestávka. Nakročeno tam bylo kromě rozvržení hlediště i samotnou dramaturgií, kdy na dvě Pospíšilem zpívané skladby připadala jedna až dvě v podání houslisty Jana Hrubého a/nebo členů doprovodné kapely, kteří zde představili své další projekty. Ke slyšení tak byla třeba i Variace na renesanční téma nebo Až si pro mě přijdou funebráci. Koncert začal krátce po sedmé hezky zostra Soukromou cestou do Nikam, kterou zpěv skoro nedoběhl - kapela do toho dala možná až trochu moc energie a Pospíšilův hlas byl zpočátku i kvůli haprujícímu ozvučení mezi nástroji zanořený až příliš. Během večera ale nabral na jistotě i síle a dá se říct, že neztratil takřka nic na své specifické kráse. Diváci si tak mohli vychutnat průřez tvorbou se zvláštním důrazem na písně z alba Tenhle vítr jsem měl rád, jehož vinylová reedice (údajně vůbec první od původního vydání, které tehdejší mocní po vyprodání odmítli dovydat) se dočkala slavnostního polití moravským vínem. Za zmínku stojí kapela, o níž oficiální materiály píší: Luboš Pospíšil koncertuje s obnovenou kapelou 5P, kterou dále tvoří kytarista Mirek Linhart (též Yo Yo band, Dr. Max) a o generaci mladší muzikanti: klávesista a kapelník Ondřej Fencl (též Schodiště, Hromosvod, V. Merta, J. Hrubý, V. Koubek, Marsyas...), bubeník Jakub Nývlt (Sto zvířat, Oskar Petr band), baskytarista Jakub Červinka (Sto zvířat, Jan Burian band) a perkusista Michal Hnátek (Divadlo Elf, Jan Hrubý a trio...). Ta zde měla přesně opačnou roli, než je tradiční "doprovodná" - byla kapelou podpůrnou a vedoucí. Nijak okatě, ale právě to nejlépe vypovídá o mistrovství muzikantů, na jejichž adresu zejména od Jana Hrubého padaly ageistické vtípky (baskytaristovi je sotva třicet). Pětice tvořila dokonale vytepané a spolehlivé současné osazení pro letitou perlu, která by bez něj zdaleka tolik nevynikla, ačkoli Luboš Pospíšil dělá i sólové koncerty. Jan Hrubý byl rovnocennou hvězdou večera, potlesk měl možná i silnější. Ten člověk působí dojmem úplnosti teprve s houslemi pod bradou, je s nástrojem dokonale propojený. Byl také nositelem jediného trička s nápisem, které jsem za celý večer zaregistrovala - měl na něm napsáno jednoduše "blues". Sál byl téměř vyprodaný, odhadem něco mezi třemi a čtyřmi stovkami diváků. Nejsilněji se mi jevila zastoupená generace kolem 60. narozenin, určitě mladší publikum než třeba na Jonu Andersonovi v Sono centru. Většinu tvořily páry, i díky několika čistě dámským partičkám byl poměr obou polovin lidstva takřka vyrovnaný, čímž se akce z kategorie hudby založené na elektrických kytarách výrazně vymykala. Zážitek? Ale jo, ačkoli vlnky šplouchaly maximálně o třetí palubu a žádná se nepřelila.

Pegas - 12.10.2023 21:18:09 #

Judith: Spíš je zajímavé, že u nás lidi na tyto koncerty nechodí. Ale je pravda, že se tu ani moc nepořádají a když už ano, tak propagace menších koncertů také moc není, pokud se o to někdo aktivně nezajímá, má málo šanci se o tom dovědět. TFK jsem poznal právě při vydání Unfold The Future a je také mojí nejoblíbenější deskou. Paradox Hotel se mi nejdříve moc nezdál, ale je také moje oblíbené. Na posledních několika albech se nějak nemám čeho chytit, novinku jsem tedy zatím sylšel jenom jednou nebo dvakrát, tu ještě prozkoumám. TFK byla vždy hlavně Stoltova kapela, ale mám z toho pocit, že od Waiting For A Miracle je Stolt obnovil hlavně proto, aby mohl ty svoje sólové věci vydávat pod hlavičkou kapely, což je z marketingového hlediska asi výhodnější. Jako kdyby to začalo s Manifesto Of An Alchemist, kterou vydal jako Roine Stolt's The Flower King se zvýrazněným The Flower King.

chimp.charlie - 12.10.2023 07:13:01 #

Brňáci mezi námi, včera měl u vás (v Kabinetu múz) hrát Kafka Band - byli jste na tom někdo? Mám a líbí se mi jejich alba "Das Schloss" a "Der Process" a docela by mě zajimalo, jak to vychází naživo.

Judith - 11.10.2023 23:39:52 #

Asi kapelám vyhovuje občas komornější prostředí... Bounty klub má opravdu něco do sebe, mít takové místo v dosahu na otočku není vůbec k zahození. TFK dnes už žijí spíš z minulosti (Roine Stolt doopravdy pookřál vlastně jenom v momentech, kdy zmiňoval, jak ta a ta skladba bývala svého času pilířem programu), do Prahy bych měla dilema, to je výlet na dva dny. Máš krásné zážitky - Unfold The Future dneska považuju za jejich absolutní vrchol, tam byli hodně silní.

Pegas - 11.10.2023 22:57:52 #

Úplně toho nelituju, ale kdyby to bylo pro mě přístupnější, tak bych zašel. Viděl jsem je sice dvakrát, na turné k Unfold The Future a k Paradox Hotel a to bylo super (jako obě ty desky), ale už je to zhruba dvacet let zpátky. Nepřestává mě fascinovat, jak tyhle progrockové kapely v okolních zemích hrají často a zaplňují větší prostory a u nás se objeví jednou za čas nějakým omylem a hrají v menších špeluňkách pro prá lidí.

Judith - 11.10.2023 21:50:13 #

Pegas: No ty brďo! Mysím, že TFK jsou na cestě teprve nějak týden, možná pátá show? Atmosféra byla opravdu hustá, publikum místy hlučelo tak, že člověk neslyšel svůj vlastní jekot :D Osobně jsem nechala na parketu všechno, byla jsem na konci regulérně schvácená. Když jsem se v jednu chvíli podívala za sebe, viděla jsem samé shiny happy people - když teda uvážím, že spousta progerů má jako nejvyšší výraz nadšení tichou jiskru v oku, že ano. Hasse se pěkně rozproudil, to bylo vidět. Ještě basák působil vyloženě spokojeně, takový usmívající se Buddha. Na druhou stranu, Vojta stál jen asi čtyři řady od pódia a říkal, že v tišších pasážích slyšel lidi kolem u stolů, jak se baví. Myslím, že v sále nebyla ani úplná tma, bylo to trochu netradiční rozložení na koncert. Ale ten klub působí naživo prostorně, moderně, vzdušně a zároveň bytelně. Myslím, že jim trochu škodí jejich webovky, čekala jsem větší špeluňku. A jo, řekla bych, že bylo plno, ale kolik, to nevím. Sto padesát lidí možná?  Celkově bych řekla, že to bylo spíš prostě jen hezké, milé, příjemné než kdovíjaký velký zážitek, takové sluníčko, co září, ale moc nesálá a nepálí. Možná to nakonec není tak málo. Litovat kdovíjak nemusíš, to zas ne. A teda kdybych chtěla vymyslet nějaké mučeníčko pro hudební znalce, předložím jim poznávačku písní TFK, to se vážně nedá rozeznat od sebe.

Pegas - 11.10.2023 20:11:01 #

Judith: Nevím, kolikátý to byl koncert tohoto turné, ale Hasse Froberg psal "I’d say the audience in Bounty Rock Cafe proved to be the loudest and most emotional one so far. On top of that it was quite a lot of people attending the show (maybe even a full house). Then I must also add that the city of Olomouc was a really nice new acquaintance, so all in all our first time in Czech Republic has been a great experience. Contrary to my latest update, we are now travelling in sunshine." Kolik tam tak mohlo být lidí?

« další předchozí »