Diskuze

« další předchozí »

loutkář Cvak - 13.02.2024 08:19:00 #

Dylan Thomas kdesi pojmenoval postavy Tomáš, Jirka, Vilém... Kvalita překladu asi úplně nejde hodnotit podle takových drobností, ale i mně vadí. V dnešní době (internet apod.) už by se podobné věci dít neměly, před sto lety – v pořádku. Do druhého knižního vlákna jsem před časem dával odkaz na recenzi překladu hudební knihy, překladatel v ní píše mj. (přebírám z recenze) . . . "druhý refrén se vyznačuje prvním výskytem otočeného kytarového partu" . . . tohle je nekvalitní překlad, když překladatel do češtiny neumí poskládat českou větu, kilometry a počešťená jména sice odvádí pozornost, ale jestli je to jediný problém překladu, můžeš jásat.

Apache - 12.02.2024 21:22:25 #

PS: Hned jsem si vzpomněl na tu píseň, "těch tisíc mil, těch tisíc mil, a jeden směr a jeden cíl"... Znáte to. Ještě že to netextoval Žáček. To by pak bylo "těch tisíc šest set kilometrů, těch tisíc šest set kilometrů, jedu sám a jsem jen v svetru...". Nebo tak nějak.

Apache - 12.02.2024 20:56:27 #

Dean Koontz - Nadranc (Shattered) Kniha vyšla prvně v roce 1973 a nalákal mě na ni koment na Databázi knih, kde někdo píše, že je to "fajn osmdesátkový horor". A těch není nikdy dost. Tedy těch knižních a u nás určitě ne! Takže jsem zajásal. Když jsem pak zjistil původní rok vydání, říkám si, hmm, tak Koontz předběhl dobu. A pak si říkám, moment, Koontz už psal horrorové bestsellery před Kingem? (Prý to mělo úspěch a natočili podle toho film.) Tak jsem se po koupi mrkl na krátkou autorovu poznámku vzadu a hned jsem byl doma. On to tehdy vydal pod pseudonymem. Takže se na rozdíl od Kinga za to nejspíš styděl. Za ten žánr.  Teprve v roce 1980 (nebo 1982, teď si nejsem jistý) zařídil, aby to vyšlo pod jeho jménem. Štvalo ho, že všichni oslavují toho neexistujícího pseudonyma, ne jeho, Koontze. V době, kdy King už byl s podobnýma věcma dávno táákhle úspěšný. No jasně. Ale to je jedno. Proč o téhle knížce vlastně píšu? Překlad. Nemoc všech v češtině vycházejících horrorů. Už když jsem viděl, že to přeložil Milan Žáček, rozsvítila se mi v hlavě varovná kontrolka. A jasně. Snad hned v první větě nebo odstavci se píše, kolik kilometrů jízdy autem mají hlavní hrdinové před sebou. Kilometrů!! Jakých kilometrů? Jsme na americké dálnici, já se chci vžít do příběhu, ne si to převádět na české poměry. Nechci žádné kilometry, chci míle! Vždyť ti lidi v tom autě nejspíš ani neví, co je to kilometr, Žáčku! Atmosféra byla pryč. Ještě než se vůbec dostavila. Odložil jsem Nadranc, poručil si další pivo a otevřel Spark. Nadranc si nechám na jindy. Až si zvyknu na to, že v Žáčkově verzi se běžní Amerićani vyjadřují zásadně v kilometrech. God damned.

loutkář Cvak - 11.02.2024 10:15:18 #

Marc Ribot: Unstrung: Rants and Stories of a Noise Guitarist (Akashic Books 2021) Sbírka esejů a všemožných textů – o hudbě a hudebnících, ale nejen o hudbě a hudebnících. Texty o hudbě jsou z velké části srozumitelné i mě, někomu, kdo hudbě absolutně nerozumí. A to jsem si to kupoval s tím, že je to autobiografie. Pravda, bylo mi divné, že by člověk jako Ribot psal autobiografii... Tohle je mnohem lepší. Druhou část tvoří řada lehčích textů, takových jako krátkých povídek a pohádek ("Once there was a little boy whose parents were assholes."). Ale ona tam ta autobiografie často je, i v té fikci. Pěkně se to čte. (Před pár dny mě v poslechovém vlákně zaujal název alba kapely Ram Jam, variace na Joyceův Portrait of the Artist as a Young Man, v níž bylo poslední slovo vyměněno za Ram. A na co jsem natrefil tady? Jedna kapitola se jmenuje Portrait of the Poet as a Young Asshole. Joyce (nebo Dylan Thomas) inspirují různě a různé.) Ribota jsem párkrát zažil i naživo, naposledy před několika týdny s Ceramic Dog (ne poprvé), předtím i s varhanním triem Jazz Bins a se Zornovým triem Asmodeus. A kdykoliv znovu.

loutkář Cvak - 02.02.2024 10:01:06 #

Lars Eidinger: O Mensch (Hatje Cantz 2023) Než odtud odešel, zveřejňoval Lars Eidinger na svém Instagramu fotografie různých bizarností, na které natrefil při cestách a procházkách různě po světě. V roce 2020 vybrané fotografie vyšly v knize Autistic Disco, vydané nakladatelstvím Hatje Cantz, která mě úplně odrovnala: strom se čtvercovou korunou, kamera v ptačí budce, hřbitovní socha s popelnicí, Ježíš na kříži obalený igelitem, květináče za stěrači. A na konci 100+ hotelových postelí. Tady pár ukázek: >> odkaz Před časem vydali u Hatje Cantz druhou, dvojnásobně tlustou knihu, O Mensch, pokračující ve stejném stylu. Některé fotografie mají své kouzlo − mnohé! −, ale řada z nich působí jako přebytky z první knihy, motivy se často opakují, něco vlastně není tak bizarní, ale: dostat se mi tahle kniha do ruky jako první, nejspíš by měla stejný efekt. Lars Eidinger má oči. Většina fotek v druhé knize má na konci přiřazené krátké básně (jako haiku; ne od Eidingera), které žádnou zásadní hodnotu nepřidávají, alespoň pro mě (!) ne: hodnota Eidingerových fotek v první knize pro mě spočívá mj. právě v tom, že nemají žádné popisky. Tohle nejde popsat. Ne že by tohle byly standardní popisky, jsou až na konci knihy (máte na výběr: čtěte nebo ne) a spíš mají fotografie nějak doplňovat, ale v půlce knihy jsem je číst přestal. Jako by se z toho stávalo nějaké umění. Není. Lars Eidinger je v první řadě herec, výborný herec.

Antony - 27.12.2023 11:19:50 #

Skupinu C&K VOCAL miluju a považuji ji za jedno z nejvýraznějších tuzemských hudebních těles. Na podobné úrovni se pohybovali snad už jen MARSYAS a MAHAGON. Při prohledávání jejich diskografie, kdy jsem se zaměřil na nealbové singly, se mi dostal do rukou komplet 4CD s názvem Dřív než něco začne (2015). Z hlediska hudebního toho moc smysluplného nepřináší, zvukově slogan "nově remasterováno" znamená "zpraseno", ale zajímavost kolekce vězí v něčem úplně jiném. V bookletu je provedena několikastránková biografie skupiny, která je napsána tak čtivě a splývavě, že jsem se kochal jak informacemi tak literárním stylem. Schválně jsem se nedíval na autora, ale přečetl nejdřív pozorně celou stať. Celé to povídání napsal Jiří Černý, o jehož autorství jsem od začátku byl nepochyboval. Kdo jiný by to také mohl být. Napsáno věcně až decentně, současně však ve své úspornosti přesvědčivě a s jasným vyzněním. Doporučuji přečíst. Booklet se dá rozkliknout na Discogs.

Antony - 08.12.2023 23:14:49 #

Nechce se mi kvůli tomu zakládat nové téma, zde je odkaz na zajímavé povídání o aktuálním stavu vinylové produkce s ředitelem GZ Media Loděnice.

jiří schwarz - 07.12.2023 23:57:09 #

Já jsem ve všem pomalej. Tak teď teprv dávám druhé kolo toho, co mě ovlivnilo před 50 lety, na gymplu jsem čet dost hodně. A ňák tak u mě vyhrává Čapek (ale nejen on :-).

Apache - 07.12.2023 09:34:41 #

Opakované čtení je u mě stejná samozřejmost jako opakované zhlédnutí dobrého filmu nebo opakovaný poslech písniček. Když je to záležitost, která má pro mě význam, neváhám si to kdykoliv, když na to dostanu chuť, osvěžit. Co se týče čtení, preferuju především povídky, protože jak napsal Jan Zábrana: "Není snad ani třeba opakovat starou pravdu, že nezáleží na délce textu, ale na jeho kvalitě, a že čtenářským ideálem není spolykat kvantum tlustých románů; kdo umí dobře a pozorně číst, pozná dokonalost i v miniatuře, možná právě v ní. Nehledě na to, že takový text si lze s prospěchem a bez ztráty času pročíst několikrát, jaksepatří do něho proniknout a vzít si z něho maximum." Kvalitních povídek, zejména horrorových, jsem přečetl kvanta, a co mě mrzí je to, jak je to dnes málo vyhledávaný literární žánr, kterému se dnes (na rozdíl od situace třeba před padesáti lety) pořádně věnuje už jen hrstka lidí. Dokonce to došlo tak daleko, že nakladatel řekne, že vydat knihu povídek je dnes prakticky komerční sebevražda. A stačí si přečíst na Knižní databázi některé reakce na povídkové sbírky a antologie, aby člověk pochopil, že ti nakladatelé mají asi pravdu. Bohužel přesně to, o čem Zábrana psal, o tom čtenářském ideálu "spolykat kvantum tlustých románů" je v dnešní době realita. Jak to není nekonečná sága ospoň o deseti bichlích, vyloženě až po okraj natřískaných vatou, čtenáři se ošívají. :-) Vysvětluje se to tím, že lidi se rádi vracejí do neustále pokračujících fikčních světů, kam mohou celý život utíkat od reality. Ale ten fikční svět jim musí být dobře známý, takže sága musí být nekonečná. A tu vatu tam prý mají mazlíčci obzvláště rádi, jak jsem se dozvěděl. To zároveň asi vysvětluje i oblibu nekonečných seriálů. Nemám vůbec nic proti ságám a seriálům. Ale mám úplně všechno proti "vatě".  Nikdo už nehledá krásné miniatury, všichni milují hangáry plné vaty. Co se týče rychlosti čtení, taky asi záleží na mozku příjemce. Mému mozečku vyhovuje klidné, přirozeně plynoucí čtení, Asi čtu jen o něco rychleji než kdybych daný text předčítal někomu nahlas. To je zhruba moje tempo. Ale popravdě jsem se nad rychlostí čtení nikdy nějak moc nezamýšlel. Jinak jak už jsem se asi zmínil, čtu opakovaně hlavně povídky (ty nejlepší jsem četl klidně třeba i 10x), ale je zhruba nějakých deset nebo dvacet románových titulů, ke kterým jsem se v životě průběžně vracel několikrát. U filmů to mám trochu jinak. Kdysi, když jsem viděl v kině hodně dobrý film, šel jsem na něj vždycky ještě minimálně 2x. (Tohle období u mě trvalo minimálně deset, možná i dvacet let.) Je asi padesát filmů, které jsem v životě (ať už v kině, doma nebo jinde) viděl třeba deset nebo vícekrát. Speciální roli u mě hrají epizodické seriály (tedy co díl, to jeden uzavřený příběh). To je prostě stejné jako s těma povídkama. Takové věci, když se povedou, můžu je sledovat a vychutnávat si je donekonečna. Seriály dějově navazující tolik v oblíbě nemám, ale z hlavy si vzpomenu hned na tři výjimky, které miluju a ty nej epizody jsem z nich viděl taky spoustukrát. Doma mám na originálních DVD nebo blu-ray čtyři kompletní seriály, z nichž tři jsou epizodické a jeden dějově navazující. K těm se vracím hodně často většinou formou sledování oblíbených dílů. A ještě asi dva další seriály bych ve sbírce chtěl určitě mít. Tři z těch seriálů s radostí už léta překládám, protože kvalitní české titulky (krom těch mých) u nich neexistují. A ještě jeden seriál mám co se týče překládání určitě v merku. PS: Záměrně jsem výše nejmenoval žádnou knihu, povídku, film nebo seriál, abych vás nezahltil většině většinou pravděpodobně nic moc neříkajícími tituly. Ale samozřejmě se o své oblíbence kdykoliv rád podělím. :-)

Judith - 07.12.2023 08:33:13 #

Tak to se hodí, že umíš číst rychle, můžeš začít znovu dřív :-)

« další předchozí »